Jak na vás působili učitelé ve škole?

Zdravím Panhero,

nyní jsem v posledním ročníku střední školy. A již teď se mi po většině učitelů stýská. Jak na mě působili? Co učitel(ka), to velká osobnost. S některými jsem se cítila lépe, u jiných jsem těch 45 minut doslova přetrpěla. Ale každý z nich mi něco dal. Ne pouze vědomosti, ale i různé skušenosti do života. Svým chováním, svými reakcemi. Jeden zdraví žáky na chodbě běžně stylem "čau", druhý svým žákům vyká... Nejvíce mě ale ovlivnila učitelka češtiny. Přivedla mě k divadlu, za což bych se jí chtěla velmi poděkovat. Na ZŠ jsem jezdila do divadla maximálně dvakrát ročně. Teď jezdím jednou měsíčně. Kdybych se měla rozepsat, jak na mě působili všichni mí učitelé a učitelky, byl by to román na sto stránek...

Jak bych řešila šikanu? Nejprve bych si posbírala co nejvíce informací. Pak bych si o samotě promluvila s šikanovaným žákem, vyslechla bych ho, poradila bych mu, jak se má chovat, jak se mám bránit. Pokud by to nepomohlo a trýznitel by pořád dělal problémy, tak bych si s ním také promluvila, samozřejmě o samotě. Kdyby se to hodně vystupňovalo, přizvala bych si k řešení i rodiče. Nikdy bych ale šikanu neřešila před třídou.

Učitelé na základní škole mně m.j. pomohli vytvořit si kladný vztah k mateřskému jazyku, znalost pravopisu, gramatiky a literatury.

Rozhodně nám dali do života. Nedokázal bych ani napsat tuto větu natož zapnout počítač.Nedokázal bych ani přečíst cenu takového počítače v obchodě a spočítat peníze. Byl bych naprosto k nepoužití.Vzdělávání a školství a práci učitelů bereme jako samozřejmost.jako samozřejmost bereme to že umíme číst a spoustů věcí jsme se naučili.Bez let které jsme prožili ve škole či v školách,bychom nebyli takoví jací jsme teď. To si uvědomíte až když se setkáte s člověkem,který neumí psát,číst a počítat. Je naprosto k ničemu.

Na šikanu žáků jsou učitelé školeni,tedy ti co se školí(bohuže ne všichni to umí), a dokáží profesionálně jednat. Má drahá polovička je učitelka na prvním stupni už 30 let,takže to mám z první ruky.

Na průmyslovce si pamatuji na určité výrazné osobnosti, za některými profesory a peofesorkami jsem se byl ve škole podívat i po maturitě, jen tak, na kus řeči, potěšení z návštěvy bylo oboustranné. Těchto pedagogů si dodnes vážím, i když pravděpodobně již většina není mezi námi. Ovšem na některé vzpomínám nerad, na jiné si už ani nevzpomenu. Prostě skladba lidí jako všude jidne, osobnosti pozitivní, neutrální i negativní.

S řešením šikany nevím, nepřemýšlel jsem nad tím.

Na ZŠ jsem krom matikářky měla všechny učitele ráda. Pozděj jsem přišla na to, že sice byla moc přísná ale nebyla rozhodně zlá. Na SŠ nebyl jeden kterého bych nemusela, snad jedině opět matikář (nedivte se, matematika mě obešla zrovna tak jako ostatní technické věci a počítače). Nejvíc mi dal třídní učitel, jeho heslo, že nezná děti blbé a na pětku jelikož i ten největší blb cosi umí, jen musíme přijít na to co to je. Jako pedagog jsem se se šikanou nesetkala, učila jsem na SŠ chvilku a měla štěstí na super ročník kde sice nebyl žádný chytrolín ale děcka měla super kolektiv a at se stalo cokoli stály vždycky svorně spolu.

Je pravda,že nás sice učitelé naučili hodně věcí,které nám v životě nebudou k ničemu,ovšem bez učitelů bychom toho asi moc neuměli,jak říkají jiní uživatelé vzdělání bereme za samozřejmé -s tímto tvrzením bych se zcela schodl.Jak už jsem se ale vyjádřil,že nás učitelé naučili hodně k životu nepotřebných věcí musím ještě dodat,že je nutné se v životě stále něčemu učit,de facto se neustále učíme novým věcem a někteří z nás to nejspíš pocitují méně a někteří více,ale třeba už jen to,že uděláme chybu na rušné křižovatce plné vozidel,se dá podle mě považovat za určitý způsob poUČENÍ.Musím také říci,že hodně žáků si ve školní lavici potřebnost vzdělání tolik neuvědomuje,ale kdybychom se neustále neučili novým věcem,at už potřebným nebo nepotřebným do života,náš mozek by zřejmě zakrněl.