Zamilovala jsem se do dvou učitelek

terko, kolik je ti roků? Já myslím, že ses nezamilovala, jen si projektuješ svou touhu po mamce do žen s autoritou. A to jsou právě učitelky. Podvědomí ti říká, že ti chybí maminka, ale rozum říká, že pro tebe je pohodlnější bydlet s tatkou. Zdá se ti, že je to optimálnější, ale lásku mámy ničím nenahradíš. Když už s mamkou nežiješ, pokus se s ní být v častém kontaktu. Nemůže být tvůj problém v tomhle? Uvažuj velice dobře a sama pro sebe otevřeně. Pokus se, nic sama sobě nenalhávat, nehrát, nemaskovat, neomlouvat. Jen sama v sobě si to musíš vyřešit, protože se ti může stát, že v hlavě a v srdci budeš mít galimatyáš nebudeš vědět, jakou máš orientaci. Už tak to nebudeš mít snadné, sama se sebou. Musíš to podivné klubko sama rozmotat a najít konce. Oba konce!

Teri, netušila jsem, že jsi tak malá. Máš moc pěkný písemný projev a bez chyb a z toho jsem usoudila, že jsi mnohem starší. Snaž se sblížit s maminkou. To, co se stalo mezi mamkou a tatkou, za nic z toho nemůžeš a nic s tím neuděláš. Nedělej rychlá rozhodnutí, žádné kotrmelce,ale snaž se všechno si promýšlet a pomalými krůčky se snaž sblížit se s mamkou a být s ní v co nejčastějším kontaktu. nemáš to snadné, ale pomalu hledej řešení. Do učitelek se nezamilovávej, to je cit, který dej mamince.

Důvod je prostý. V dnešní době spousta dětí vyrůstá v neuplných rodinách. Nefunguje už rodina typu máma a táta, ale je to samý strejda, přítel /časem občas i nepřítel/. A protože žiješ u otce, logicky postrádáš kus rodiny - matku, ženu. A tak jsi svou lásku přenesla na svou učitelku. Jsi ve věku, kdy bys mámu moc potřebovala. Mamka učí dceru vařit, péct, prát, uklízet, dává jí rady do života, dokáží se bavit jako kamarádky. To žádný, byt i sebelepší otec, nedokáže. Prostě nemá nikdy s dcerou ten vztah jako mamka, nedokáží se bavit o ženských problémech.

Proto sis vysnila paní učitelku. Jako ženu, na kterou by ses mohla obrátit, řešit s ní ženské problémy. Ale je to jen náhražka. Paní učitelka má určitě svou rodinu, k tomu povinnosti v zaměstnání a i když Ti jednou, dvakrát poradit může, nemůžeš ji k sobě připoutat věčně.

Nejlepší by pro Tebe byla úplná rodina. Vím, není to možné. Snad by bylo lepší, kdybys u otce dodělala základku a pak odešla k mamce a tam pokračovala ve vzdělání. Jestli je matka rozumná ženská, bude Ti s ní asi líp, ženy si vždycky porozumí. Přes to všechno můžeš mít pořád ráda i tatku. Jsou to pořád oba Tví rodiče, i když bydlí každý jinde. A oba si zaslouží Tvou lásku.

Jen si myslím, že právě v tomhle věku potřebuješ asi víc mamku, než otce. Časem se to upraví a uvidíš sama, s kým budeš dál. Třeba s nikým, najdeš si bydlení sama pro sebe.

Měla jsem podobný problém. Moji rodiče ale žili spolu, měli se rádi, rodina fungovala, jak měla. Měla jsem hodného tatku i mamku. Přesto jsem si, už jako starší, po škole, začala velice vážit své bývalé třídní. Znamenala pro mě hodně, měla nás všechny ráda, snažila se nám dát co nejvíc dobrého.Byla to úžasná kantorka. Pochopila jsem to všechno v době, kdy mě už neučila, kdy jsem zestárla.

Po několik let jsem uvažovala o tom, že jí pošlu dopis k svátku /jmenovala se Svatava, měla by svátek teď, v květnu/. A že jí tam poděkuji a napíšu, co pro mě znamenala, co mi dokázala dát. Jenže mi to bylo tak trochu žinantní - zasahovat jinému do života, třeba by jí to mohlo být nepříjemné. Tak jsem váhala a říkala si - až za rok. Život to vyřešil za mě. Asi před 3 lety má milovaná bývalá třídní zemřela. A mně je moc líto, že jsem se nedokázala nikdy rozhoupat a vyznat jí, co pro mě /pro nás všechny/ opravdu znamenala. Myslím, že by měla radost. Bohužel, už je pozdě na všechno. Jaga.

Učitelky a učitelé by měli být milí a příjemní. Není divu, že k některým můžeš cítit sympatie. Jenže oni mají svůj vlastní osobní život. Je nepravděpodobné, že by se naopak učitelka zamilovala do tebe. Z profesionálního hlediska by to ani neměla udělat.

Nejlépe, když si vyhlídneš někoho ve svém okolí ve stejné věkové a sociální hladině.