Co to znamenají uvozovky

" jsou ovozovky.Můžet to v textu znamenat něco jako cituji.záleží jak a kde je použito.uveďte konkrétně.lépe poradíme.

Mohou být dvoje uvozovky. Vpředu před sloveme nebo větou a na konci toho slova nebo věty. V nich je tak zvaná přímá řeč nebo citace něčeho od někud od někoho.

Cituji z pravidel :

Uvozovky
Do uvozovek, tj. mezi uvozovací znaménka, se dávají ty části projevu, které doslovně citujeme nebo které chceme z různých důvodů od ostatního textu odlišit. Do uvozovek se tedy dává:
1. Přímá řeč, popřípadě jednotlivé úseky přímé řeči oddělené větou uvozovací.
Např.: "Sledujte tyhle šlépěje, pane komisaři," pravil pan Rybka rozechvělým hlasem. Pan komisař si svítil elektrickou lampičkou. "Já nevím, co se vám na těch šlépějích nelíbí." - "Já bych chtěl jenom vědět, kam se poděl."
2. Doslovné citáty.
Např.: "V nouzi poznáš přítele," říká naše přísloví. - "Proto budiž učitelům zlatým pravidlem," říká Komenský, "může-li něco býti vnímáno najednou více smysly, budiž to předváděno více smyslům." - U Jiřího Wolkra smrt "není zlá", je jenom "kus života těžkého", protože není osamocením člověka. - Tvé včerejší "ano" neznělo příliš přesvědčivě.
3. Někdy se též do uvozovek dávají:
a) přesné názvy (tituly) knih, skladeb, filmů, článků atp., avšak jen tehdy, žádá-li to zřetelnost; bývá to hlavně u názvů delších, aby se zabránilo jejich splynutí s ostatním textem.
Např.: "Co by to bylo, kdyby to byla láska" je kniha od J. Kostrhuna, "Dívka, na které nezáleželo" od P. Francouze. - Vyslechli jsme symfonii "S úderem kotlů" od J. Haydna;
b) výrazy z cizího prostředí, dále výrazy, od nichž se autor distancuje z důvodů obsahových, stylových, z důvodů spisovnosti apod.
Např.: "Klasický" tlumič je vzhledem ke své konstrukci schopen zachytit poměrně úzký rozsah kmitočtů zvukových vln;
c) výklady významů slov.
Např.: Sloveso abstenovat znamená "zdržet se hlasování";
d) výrazy, jichž se záměrně užije v jiném (nejčastěji opačném) významu, než který je obvyklý; mnohdy bývají míněny ironicky.
Např.: Známe jeho "nezištnost". - To tedy byl opravdu "úspěch".
Uvozovky a jiná rozdělovací znaménka
Je-li v uvozovkách celá věta, píšou se příslušná interpunkční znaménka (tečka, čárka, vykřičník, otazník) na konci této věty před druhým uvozovacím znaménkem.
Např.: Zeptal se ho: "Na co myslíš?" - "Vrat se zpátky," zavolal. - Podivila se: "Proč bys tam nešel?"
Je-li uvozovací věta do přímé řeči nebo citátu vložena, označuje se uvozovkami dole i nahoře každý jednotlivý úsek přímé řeči nebo citátu. Druhé uvozovací znaménko se píše až za tečku, čárku atd. Např.: "A to všechno," povídá Jarmila nahlas, "je mou vinou." Jestliže se do výpovědi začleňuje část jiného textu, aniž se uvádí větou uvozovací, klade se druhé uvozovací znaménko před tečku, čárku, středník, otazník nebo vykřičník.
Např.: Masaryk často zdůrazňoval, že "demokracie je názor na život", že je uskutečnitelná jen tam, "kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu".