Nejste přihlášen/a.
Ahoj, začala jsem studovat češtinu - ligvistiku, velice mě to zajímá, jenže můj problém a to dost zásadní je s komunikací. Nejsem schopna si stoupnout před třídu a mluvit... Vpodstatě už nevím jak to řešit, myslela jsem, že určitým tréninkem se to zlepší, ale ne. Míváme různé diskuze a já se sice musim zapojit, ale jsem rozpačitá a stydlivá, přitom můj prospěch je výborný, nikdy jsem neměla se školou problémy. Mám prostě jakýsi blok a nejde to, hrozně mě to omezuje, přitom v osobním životě nemám s komunikací žádný problém, mám spoustu přátel, ráda se bavím. Jsem z toho zoufalá, zvažuju psychologa, jenže netušim, jak by mi v tomhle mohl pomoci. Prostě mám pocit, že to nedokážu. Veřejné projevy mě děsí a já vím, že pokud si před svoji třídu stoupnu, uříznu si trapas, nevypravim ze sebe ani deset vět. Děkuji vám za komenty
Anetko, to chce jenom čas. Tyto problémy má většina lidí, to mi věřte. Důležité je, hovořit veřejně o věcech, které znáte. A pokud máte výborný prospěch, tak si musíte věřit. Nesmíte si připouštět předem problémy, které by eventuelně mohly nastat. A i kdyby jste narazila na téma, u kterého si nejste tak úplně jistá, klidně to přiznejte a požádejte o odklad, než si látku prostudujete. Na tom není vůbec nic špatného, přiznat, že nevím. Je to lepší, než v tom plavat a blábolit. Nezapomeňte na úsměv a přímý pohled. To nakonec uklidní také Vás, věřte mi. Já bych na tohle téma mohla povídat. A to mám celkem dobrou "vyřídilku". Ale po roce 1989 jsem musela víc veřejně hovořit a kolikrát i před kapacitami. Také mně nějakou chvíli trvalo, než jsem ten knedlík v krku překonala. Ale jak říkám, člověk musí být "pevný v kramflecích" a nesmí se nechat zaskočit. Jo a ještě jsem zapomněla - mluvte hlasitě, spíš pomalu a zřetelně. Přejde to a jak už zde bylo řečeno - je to umění - chce to trpělivost a čas. Věřím, že se s tímto problémem sama vypořádáte. Držím palce!
Mě pomohlo trénovat doma - připravit si co chci říkat, pak se prostě postavit tak, jak budeš stát tam a zkusit si to přeříkat. Nahlas! Jednou, dvakrát, desetkrát ... dnes jsem schopná mluvit bez papíru, trému mívám, ale takovou tu motivační, co tě nabudí k výkonu - jak začnu mluvit, už je to dobrý. Když jsi schopná v takovém projevu i zavtipkovat, tak máš vyhráno .
To jsem zkoušela mockrát, říkat si to nahlas, doma jsem v klidu, ale jak se blíží ten den, kdy má něco takovýho proběhnout, tak jsem v koncích, prostě mi vyschne v krku, buší mi srdce, jsou to příznaky trémy, já vím, ale mě přijde že na to prostě nemám a nevim, jak se to naučit...
No dobře. Máte trému. To je normální a má ji kdekdo. Důležité je Kak ta vaše vystoupení nakonec dopadají...?
Jinak na trému do určité míry opravdu pomáhá trénink. Předpokládám, že diskusní témata míváte perfektně připravená... za samozřejmost považuji osnovu, která mi umožní přeskočit a pokračovat dál i v případě, že u nějakého bodu ztratím nit. Dobré je umístit do projevu několik záchytných bodů a využívat různých mnemotechnických pomůcek. Někdy je možno aplikovat finty typu:" nevzpomenu si na to o čem mám mluvit, tak mluvím o tom co perfektně znám". Rétorika je věda a umění zároveň a bylo o ní napsáno spoustu knih, kde najdete užitečné rady.
Dobrý rétorický výkon může podat i člověk plachý, ovšem člověk kypící sebevědomím a asertivitou to má vždy mnohem lehčí. Pokuste se tedy trénovat svoji asertivitu i v jiných oblastech. Vyhledávejte komunikaci s cizími lidmi... s prodavačkami, poštačkami, policisty i s náhodnými kolemjdoucími... způsobů je celá řada.
Ano,málokdo trémou před ceou třídou netrpí.I renomovaní herci zvyklí vystupovat před celými sály obecenstva udávají trému.Mne však v této souvislosti napadá : není náhodou v té třídě někdo na kom vám trošku víc záleží?
Téda.. jakobych četla sebe.. Naprosto ti rozumím.. Taky nevím co s tím.. občas mám takový ty trable.. že dokonce když mě učitelka vyvolá a já to umím,tak řeknu at mi dá za 5 abych před tu tabuli nemusela... Děsím se toho si tam stoupnout... a nevím proč.. přitom komunikativní jsem.. a strašně bych se jednou chtěla věnovat čemukoli, co souvisí s komunikací Hrozně by mě bavilo dělat v radiu.. nikdo na mě nevidí a já si můžu říkat co chci.) to by mi myslím nejvíc sedělo..
JInak moje rada trošku malinká je, že si zkus představit všechny kolem tebe, co na tebe koukaj, jak jsou v nějakým legračním pyžamu.. nebo s dudlíkem v ruce.. jakmile se střeošku zasměješ ač jen sama pro sebe, tak to trošiliililinku spadne... ale fakt jen minimálně.. každopádně se furt snažím.. tak hodně štěstí..
Domnívám se, že zásadní problém spočívá ve vaší jistotě, že si při jakémkoliv vystoupení před více lidmi zaručeně uděláte ostudu. Pramen těchto pocitů vzniká v lidech v okamžicích, kdy jsou permanentně peskováni a ponižováni za jakýkoliv jejich projev. Jmenuje se ztráta sebevědomí. Zamyslete se nad tím, proč se vlastně stále bojíte neúspěchu, kde je prapůvod tohoto pocitu, hledejte jeho příčinu. Psychologa bez obav navštivte, domnívám se však, že stejně jako já, bude nejprve pátrat po původu vašich nepříjemných pocitů. Hodně zdaru!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.