Jak se vyhnout tělocviku

Zdravím, pokud se budete svým problémům vyhýbat, budou se zhoršovat. Fobie se léčí tak, že se pacienti (klienti) vystavují (říká se tomu expozice) svým problémům. Když se někdo bojí jezdit metrem(agorafobie), tak trénuje, postupně, ježdění metrem. Každý den kousek, ze začátku třeba sjede jen jezdící schody, pak jednu stanici, dvě, na konci pak zvládne celou trasu. Když se někdo bojí například mluvit před lidmi (sociální fobie), tak se jí jinak nezbaví, než že to trénuje. Jinak to nejde. A to že si myslíte, že jste "na kolektivní sporty jelito", to právě způsobuje sociální fobie. Ta Vám říká, že nemá cenu cvičit, že Vám to vlastně ani nejde... Pokud už víte, že máte sociální fobii, tak by bylo dobré ji začít řešit, a ne vymýšlet, jak se vyhnout tělocviku. Problémy totiž mají tendenci se množit, náš mozek je totiž filuta, takže teď se bojíte tělocviku, zítra už se můžete bát jít na školy, do obchodu a nakonec budete mít strach vylézt na ulici. Sociální fobie, pokud se podchytí a začne se co nejdříve léčit, tak se jí dá úspěšně zbavit. Nevím, kolik Vám je let, a odkud jste,ale na netu najdete určitě tipy, kam se obrátit o pomoc. Pokud jste ještě mladý na nějaký stacionář, existují "chytré knihy", kde to můžete zatím načíst, nebo si ji můžete rovnou vygooglovat, najdete spoustu odkazů... Držím palce.

Ahoj, o sociální fóbii píšeš s ASI: To mi zní, jako bys to neměl diagnostikováno, jen si to myslel. První tvé kroky by tedy měli směřovat k psychologovi. To není žádná ostuda. Jak vidíš, fóbie tě omezuje a neumíš si sám pomoci. To je chvíle, kdy moudrý člověk vyhledá pomoc. Psycholog by s tebou pravděpodobně pracoval tak, aby tvé problémy postupně zmenšoval.

Takže to by mělo být první, co uděláš. Možná i on by si věděl poradit s uvolněním z TV.

Jinak můžeš zkusit sehnat uvolnění od praktického lékaře. Záleží však jen na něm, zda ti ho dá. Mimochodem, právě tvůj lékař ti může dát doporučení k psychologovi, spláchni dvě mouchy jednou ranou.

ŘEŠENÍ NENÍ NĚJAK ODSTRAŇOVAT JEDNOTLIVÉ VĚCI, SE KTERÝMI MÁŠ PROBLÉM, ALE VYŘEŠIT PŘÍČINU.

Nevyhýbej se tomu, neutíkej před tím. bojuj s tím. Ber to jako životní trénink - těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

O své sociální fóbii se poraď s psychologem, ale spíš hledej cesty jak ten těloocvik překonat a poprat se s ním. V životě bývají různé problémy, nechtěj potom pořád před vším utíkat, všemu se vyhýbat, to prostě nejde a nepůjde...

Nemá cenu se tomu bránit, v životě Tě pak nikdo šetřit nebude a budeš muset dělat věci, které se Ti nebudou líbit. Třeba vstávat v 5 ráno do práce.

Podle Tvého popisu mi připadá, že sis "šlehnul". Hodiny si odsedíš, přestávky prospíš. Jako bys měl v žilách místo krve vodu. Co vlastně od té školy očekáváš? Proč do ní chodíš, když Ti nic nepřináší? /jen si odsedíš.../. Myslím, že s tímto postojem pro Tebe nemá cenu, jen to rodiče stojí peníze a výsledky? Kdo ví, budou-li nějaké.

Přestaň se litovat a hledat mouchy tam, kde nejsou. Mladý člověk cvičil vždycky, pokud nebyl nějaký opravdu závažný důvod. Po sezení v lavici se protáhnete, zasportujete si, přijdete na jiné myšlenky. To si chceš odsedět i ten tělocvik?

Takového buchtíka bych tedy nechtěla. Na klukách nám imponovaly právě jejich výsledky ve sportu. A že jsi jelito? Možná máš pravdu, ale takových už bylo. A všichni se otrkali.

Pokud by měl být nějaký psychický blok, zajdi si k lékaři. Ale mně připadá sport k mládí tak přirozený a normální, jako třeba ke psovi ocas. Jaga.

Z bradel a kladiny jsem padala, ale v atletice jsem byla jedna z nejlepších. Uvidíš, že si svou disciplínu najdeš. V životě se všemu nebudeš jen tak moci vyhnout, tak si začni pomalu zvykat.

možná by mohla lekářka něco vymyslet omluvit vás ze zdravotních důvodů když jí řeknete jak se to má

A jednou v práci?

ahoj jmenuji se adel molkova mam uplne stejne problémi řekla bych ešte horší ta se chci zeptat jestli jsi se toho zbavila tak jak jsi to dokazal