Nejste přihlášen/a.
Píšu sem protože bych potřebovala znát názory pokud možno co nejvíce lidí. Mám jeden už dlouhodobý problém. Konkrétně více jak dvouletý. Je mi šetnáct ( i když vzhledem k tomu co jsem si už prožila si připadám o dost straší ) a studuju na gymnáziu. Před pár lety k nám nastoupil mladý profesor se kterým si docela rozumím. Za tu dobu, co jsme se příležitostně bavili (na akcích kde jsme se potkávali, na školních výletech) mi začal být víc a víc sympatický, až to přerostlo v něco většího. Dlouhou dobu jsem si to nechtěla připustit a prostě sem svoje city ignorovala, ale v poslední době to už nejde. Kdykoli spolu mluvíme existujeme jen my dva a nic z okolí nevnímám, ráno když se vzbudím myslím na něj, večer když usínám to samé a objevuje se i v mých snech. Když se potkáme pokukujeme po sobě a nesmělé úsměvy střídá uhýbání očima, klopení zraku a červenání... Dokážeme si povídat o všem možném a často máme podobné názory... Už jednou, když jsem s ním mluvila o samotě jsem mu děkovala za to, že s ním můžu trávit čas, protože je mi s ním dobře, ale když se nadechoval že něco řekne dostala sem strach z toho co bych se mohla dozvědět a rychle sem ho přerušila tím že po něm nic nechci, jen mu chci říct, že je mi s ním fajn a doufám že to není naposled co se vidíme (měl totiž ze školy odcházet, potom se to ale nějak zvrtlo a on zůstal) a on to potom zamluvil a vlastně na to už nic neřekl. Nevím jestli mě jen nechtěl natvrdo odmítnout, nebo se třeba bál něco říct. Ale když jsme se pak znovu viděli dělal jakoby nic, pořád si povídáme a pohledy sou intenzivnější. Moje situace má několik zádrhelů. Za prvé nevím co si mám myslet, mám nějakou šanci nebo ne? Jsem si jistá tím že mě nevidí jen jako studentku tak moc, jak jsem si dosud ničím jiným jistá nebyla. Můžu ale věřit vlastnímu úsudku? Není to spíš jen moje přání? Za druhé je tu velký věkový rozdíl - mě je šestnáct a jemu pětadvacet. Ale jak jsem rekla dost si rozumíme, takže věk mě trápí spíš z důvodu jak by se na to dívali ostatní lidi (třeba moje rodiče...). A třetí a asi největší problém je, že je to můj profesor... Už jsem toho napsala spousty ale ani zdaleka to neobsahuje všechno co se stalo a moji situaci to osvětluje jen z části, doufám ale že se mi pokusíte poradit co bych měla dělat. Dál čekat jestli něco podnikne, pokusit se převzít iniciativu nebo snad vzdát se všech nadějí? Asi sem se do něj doopravdy zbláznila a vůbec netuším co dělat. Děkuju za všechny názory.
No já teď odpovím z druhé strany.
Několik let jsem učil na střední škole a párkrát se mi stalo, že mi některá studentka byla dost sympatická, lidsky sympatická, dobře se mi s ní mluvilo nebo se mi líbila. U svých kolegů jsem často viděl, že by tu a tam rádi nějakou studentku svedli, kdyby to nebylo takové riziko. I některé studentky se šíleně zamilovávali do profesorů či se je pokoušeli svádět.
Nemyslím si, že by v tom mohlo být něco víc než nerovný vztah, Stockholmský syndrom, láska mezi tím kdo má moc a tím, kdo se podrobuje.
Jenže letos jsem se rozhodl definitivně ze školství odejít. A tak nějak jsem si uvědomil, že konkrétně jedno děvče mi bude chybět, děvče, které o mne neprojevovalo nějaký obzvláštní zájem, ale dobře se mi s ní mluvilo a ráda se účastnila různých mých školních aktivit.
Takže jsem změnil zaměstnání a teď už spolu několik měsíců (oficiálně) chodíme Věkový rozdíl je více než deset let.
V tvém případě bych ale byl skeptický. Rozhodně si nezačínej nic, dokud pracuje ve školství, počkej až po maturitě nebo mu zkus taktně naznačit, že by se mu mohla vyplatit změna zaměstnání. Prostě si nezačínej žádný vztah, který nemůže být oficiálí, na to můžete oba jen doplatit. A dej si dobrý pozor, jestli si skutečně rozumíte právě vy dva nebo jestli si chce jen užívat zájmu studentek či rozkoší, které představují.
A pozor ... většina mladých učitelů je nespolehlivých a v kritických situacích lidksky selhávají.
Na tvém místě bych mu řekl pravdu a dal nůž na krk: něco ve stylu buď já nebo škola. Jestli se ti vysměje nebo rázně odmítne, alespoň poznáš, že ses ve svých pocitech mýlila. Když nenajde odvahu, pak je slaboch a nestojí za to.
Ahoj.
Ne ty jsi se nezbláznila.Ty jsi se normálně zamilovala.Co je na tom špatného?Nic,to je přece krásné ,normální ,lidské...Neřeš to.Příště bych víc mlčela a nechala ho mluvit.Žádné přerušování,at už má být to,co máš dovědět jakékoli,budeš vědět,na čem jsi.Nejistota je dobrá jen k dalšímu trápení.
Věkový rozdíl není vůbec až tak velký,jak se Ti teď zdá.Znám spoustu párů ,kde on je o 15let ba i jeden o 20 let starší a v pohodě to funguje.Naopak si myslím,že to může být i výhoda,čím starší muž ,tím spíše bude vědět o čem život je ,co od něj chce a odpustísi různé výstřelky.
Pro něj (pokud k Tobě chová stejné city ) je asi problém,že jsi jeho studentka.Lásce všakneporučí,potvůrka vznikne si kdekoli i kdykoli...Myslím,že byste rozhodně nebyli první ani poslední případ lásky mezi studentkou a profesorem.Je to tvůj život tak ho žij.Nech ho at se vyjádří- at už jakkoli apodle toho dál jednej,srdce Ti samo napoví.Ostatní rádce vyslechni a budeš-li chtít možno i poslechni.Hodně štěstí.
Ps:Mě mého muže taky hodně rozmlouvali,i když z jiných důvodů.Prosadila jsem si svou a příští rok spolu budem 20let.Tak pa.
Samozřejmě,připustit můžeme i to,že mladý pán je ješitný a dělá mu obdiv mladé holky dobře.Asi už mám v povaze nejdřív věřit,že to ten druhý nemyslí špatně.(Však mne taky mnohdy neminulo zklamání z lidí.) Leč chtěla jsem tazatelku spíše povzbudit,protože kdybyste měl pravdu Vy,tak se to stejně dříve či později ukáže.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.