Nejste přihlášen/a.
Ahoj je mi 18 a už to dál nezvládám jde o to že na základní škole jsem byl šikanovanej od 1. až do 9. žiju jen s mamkou a nikdy jsem nevydržel na sš déle než rok protože se to vždy opakovalo i když se snažím zapůsobit dojmem že jsem v pohodě kluk což o mě řeklo i pár lidí ale jen díky internetu. Bohužel když mi někdo začne nadávat tak se mu nedokážu smát a odesknout mu protože v devítce jsem to udělal a doplatil jsem na to hezky modrým okem. Když to řeknu mamě tak mi řekne že si tím taky musela projít a dál to neřeší. Bojím se do té školy jít a chodit tam co když se to bude opakovat? tátu nemám sourozence mám daleko a nemám už v nikoho důvěru ale mlčet je taky nejhorší. Dnes mi máma řekla že nejhorší z nás 3. Že jí jen lžu a že ubližuju tím že nechodím do školy jak mám ale po tom čím sem si prošel to snad už ani nejde být normální a když jí řeknu co se děje tak mi řekne že to musím nějak zvládnout a dál semnou o tom nemlví tak co si mám potom myslet a jak jí mám potom důvěřovat. na škole si na mě zasedli vždy i učitelé většinou moje třídní a tady na té nové škole kde jsem je na mě taky zasedlá třídní a přitom se chovám jako normální kluk když někdo potřebuje pomoct tak pomohu. Nikdy jsem nikomu neubližoval a nešikanoval protože si to nikdo nezaslouží přeci je každý v něčem jiný. nemohl by mi někdo prosím poradit co mám dělat?
doplněno 22.11.11 13:12:Moje Dětství: ve 3letech se mi zastřelil otec, ve 4 letech jsem byl 6 měsíců v nemocnici s popálenima 3. stupně na 50% těla skoro sem umřel. potom škola a začátek šikany
Po pravdě, nepřipadá mi pravděpodobné, že by tě cíleně šikanovali úplně všude. Jsou sice lidi, co to prostě přitahují, ale tak moc...? Neříkám, že si to vyloženě namlouváš, ale myslím, že máš notně snížený práh citlivosti na to. Ne každé dobírání si někoho, srandičky a poštuchování je myšlené zle a nemusí jít o šikanu. Možná jsi ji potkal a od té chvíle ji vidíš všude, těžko říct. Možná opravdu reaguješ způsobem, který na ostatní působí jako červený hadr na býka.
Píšeš, že nevěříš už nikomu, ale píšeš na poradnu, takže jsi asi ochoten věřit někomu cizímu. Nejsou ale žádné rady, které by tě náhle spasily. Musíš se naučit jednat tak, abys nevyvolával v ostatních nějaké tendence záškodnické; a trochu narovnal záda sám pro sebe. Vzhledem k dlouhé době, jakou to trvá a tvému věku, by byla nejlepší nějaká soustavnější psychoterapie. Psycholog je zdarma a je tu od toho.
Samozřejmostí je dodělat školu, když půjdeš od ní, jim to bude fuk a sobě uškodíš natrvalo. Prostě zatni zuby a zkus se realizovat někde mimo, kde tě to bude bavit a kde se odreaguješ. Ale pracuj na tom, samo od sebe se nestane nic dobrého, budeš to jenom nějak překlepávat a nebude to k lepšímu... držím palce.
Ono se to nezdá ale když si tě dobýrájí jako jediného ve třídě a to bez ustání každým dnem tak to prostě odneseš a s tím nic neuděláš jenže na těch školách kde jsem byl tak to dobýrání bylo za tím učelém udělat zle. Ano máš pravdu že nevěřím ale snažím se důvěřovat a tady mně nikdo nezná a jsem tu pod přezdívkou jde o to že normálně bych to těžko někomu řekl protože tohle je těžký vysvětlovat. kdo to zažil tak ten pocit zná a nedůvěřuju po tom nikomu i když by rád věřil a snaží se věřit ale nejde do toho naplno. To je proč píšu protože chci uvěřit že existují i lidé kteří nejsou jako ostatní co chtějí pomoct a snaží se o to. A tu školu chci dodělat jen se bojím té šikany snad to dotáhnu dokonce a z toho se vylížu ale ta rána už ve mě zůstane a budu si to vždy pamatovat i když si to já protrpím tak potom když budu mít děti tak budu vědět jak reagovat a co dělat protože budu mít vlastní zkušenosti
Ahoj, žádnej strach...chce to fyzickou přípravu, když budeš pořádně jíst a cvičit, tak máš za rok o 20 kilo víc. Taky se hned zapiš do místního oddílu juda a muay thai (třeba...podle toho, co máš rád). Je to jednak dobré kvůli tomu, když tě někdo napadne, že víš co rukama a nohama (i když to mlácení na ulici je občas fakt unikátní styl-prsty do očí a pusy a takový nechutárny), ale hlavně ti to zvedne sebedůvěru a ty šikanátoři to automaticky vycítěj a možná, že je ani nebudeš muset mlátit...no možná.
Judo jsem dělal v tom jsem měl žlutej pásek jenže oni mě nešikanujou fyzicky ale psichycky a kdybych je zmlátil tak z toho budu mít problém já a to nechci. Chci jen v klidu dostudovat jenže to nejde protože se bojím zase šikany. Citím se jako odtrčenej a že mě nikdo nemá rád i máma mi pořád něco vyčítá a ani si neuvědomuje jak mě to bolí když ona sama mě podkopává nohy v tomto ohledu.
Žlutej pás je s prominutím docela hovno, myslel jsem aby ses tomu začal věnovat.
Když si přečteš ten příspěvek celý, tak zjistíš, že jsem mluvil o sebedůvěře.
aha tu sebedůvěru chápu jenže jí nemám skoro žádnou vím v čem jsem dobrý ale jinak si připadám jako troska a celé mé okolý mě v tom jenom utvrzuje. V judu už bych nepokračoval protože když něco dělat tak se z toho pořádně vybít a na to bych musel dělat třeba Kick-Box jenže ty peníze na to. To je ten druhej problém
To se asi pořád nechápem. To aby ses cejtil líp, je podle mě podmíněný tím, jak tě hodnotí okolí. Je to takové povrchní, ale je to tak. Každý dítě do 20 let se k tobě chová podle toho, jakej jsi z venku a podle toho se pak budeš cejtit a možná i naopak. příklad:
tlustej hlupák
rákosnickej boxer
ukrajinskej lifter...
Prostě zkus se sebou něco dělat, něco co má smysl a je to společensky kladně hodnocené. Sporty, bojové obzvláště, snaž se dobře vypadat, udělej si inženýra za 4 roky...nebo tak něco...lidi, hlavně ti mladí jsou sebranka povrchních reklamožroutů...
já nejsem žádnej velkej pisatel, ale tohle vím z vlastní zkušenosti a blbě se mi to vysvětluje. Základ je prostě se upnout na něco, co má smysl a je to lidmi dobře vnímáno, přinese ti to ten faktickej užitek nové zkušenosti a jakoby postoupíš do jiné ligy v hyierarchyii třídy :o) Hlavně to neber tak tragicky
jenže to po asi 12 letech šikany jde docela těžko nebrát to tak tragicky. a inženýr ale to si připočti 3 roky střední takže 7 let školy. A rád bych dělal třeba bojovej sport ale sehnat na to peníze taky není nejjednodušší i když dělám brigády ale teď jsou vánoce a ještě dokopuju něco do školy. pokusím se udělat co bude v mých silách ale bez podpory to jde hodně těžko aby se člověk upnul na něco. leda se upne sám na sebe a pak už s ním nic nehne tohle vím z vlastní zkušenost
Ahoj, nelíbí se mi, že se pořád ďoubeš v tom, co bylo a připadáš si takový ukřivděný, otloukaný a neoblíbený. To je chyba. Je sice smutné, že Ti umřel tatínek a že jsi měl těžký úraz, ale to je už 15 roků pryč. Tak proč to pořád oživovat. Proč jsi byl šikanovaný vždycky a všude? Vždyt třeba na SŠ je úplně jiný kolektiv, než byl na ZŠ. Také jste už trochu starší. Myslím si, že máš nízké sebevědomí, lituješ se, všichni kantoři si na Tebe zasedli a nikdo tě nemá rád. Zkus se prosadit. Mně když kluci nadávali, vlepila jsem jim facku. A bylo to. Překvapilo je to tak, že se se mnou ani nezačali prát a příště si to už nedovolili. Věděli, že by dostali zase a pořádnou. Vrhala jsem totiž koulí.
Také mám nepříjemné vzpomínky, jako každý z nás. Ale než vzpomínat, jak mi umřel teprve 49 letý tatka, jak jsem si zlámala ruku na saních, jak mi jeden kluk nechal uplavat v potoce nejhezší šatičky pro panenku, jak jsem sebou šíleně řízla v tanečních, jak jsem u prasečáku až po krk spadla do močůvky či jak mě nevzali na vysněnou uměleckou školu, to raději vzpomínám na to příjemné. Třeba, jak jsem úspěšně odmaturovala, dostala zlatý prstýnek, na veselé zážitky se svými dětmi,na úspěchy v práci, na první a další lásky, na tu spoustu přátel, které jsem za život poznala.
Tak se nehrab v minulosti a uvažuj pozitivně. Vždyt v životě je toho plno hezkého. Snaž se prosadit, ale tak zdravě, nenásilně a ne za každou cenu. Je sice možné, že třeba někomu "nesedneš", ale není možné, že od první třídy až po SŠ "nesedneš" všem. Chyba bude opravdu v Tobě. Tak hlavu vzhůru a začni na sobě pracovat. Půjde to asi pomalu, ale zvládneš to. Uvidíš.Jaga.
Některé školy mají odborné poradce psychology, to by bylo nejlepší řešení. Pokud nemáte, zkus se obrátit na některého pedagoga, popřípadě na ředitele. Další možností je navštívit psychologa soukromě. V žádnémpřípadě to neodkládej a záškoláctví neni řešením, ale zadělává na další a větší problémy.
já vím že zaškoláctví není řešení jenže když sem za tím šel za třídní na základce tak mi řekla že lžu a proto v učitele nemám důvěru přeci jen jsem se zklamal v nich. A ani vlastní máma mě v tom nepomáhá jsem uplně bezradnej v tomhle a to už jsem na třetí sš a zase v prváku jen kvůli šikaně
Ahoj, pokud se ti zde nesejdou lepší rady, které by ti ve tvé situaci pomohly, napadá mne, že se můžeš obrátit i na linku důvěry a bezpečí. Linka důvěry (LD) je telefonická pomoc. Může jít o krizovou intervenci, rozhovor či naslouchání. LD pomáhá v období životní krize i ve chvílích, kdy si chceš popovídat a cítíš se sám. Klientům je zaručena anonymita a tlf. je zdarma. Určitě na internetu najdeš bližší info. Záškoláctví, bohužel nic neřeší, spíš naopak!
doplněno 22.11.11 12:07:Určitě to nevzdávej, zvládneš to.
Taky sem nad tím přemýšlel ale bohužel v tomto ohledu se stydím i když vím že není za co že se to může stát každému jenže i vlastní máma mě v tomhle odsekla a té jsem jako jediné osobě věřil a když se člověk zklame i v rodině potom těžko hledá důvěru v jiné lidi. Záškoláctví bohužel opravdu nic neřeší a bez vzdělání jsem nic i když tak se i cítím po tom všem co jsem si zažil. Snažím se to zvládnout ale ten strach ve mně je silnější než moje odhodlání.
Žít celý život bez důvěry k lidem se nedá. Jsi mladý člověk a máš pošramocené sebevědomí. Vím, že když člověk nemá oporu v rodině, těžko se hledá jinde, ale na druhou stranu..Někdy i cizí člověk dovede druhého lépe pochopit a podržet. A často to bývá ten, od koho bychom to nejméně očekávali. Nebála bych se vyzkoušet každou možnost. Problémy za nás nikdo nevyřeší, ale leckdo nám může dodat sebevědomí a odvahu udělat ten první rázný krok...
doplněno 22.11.11 12:46:Neměj strach...Vždyt jsme jen lidé a všichni jsme někde zranitelní...
To ano v tomto máš pravdu že to nejde žít bez důvěry. A to jak jsi řekla že i cizí člověk dokáže lépe pochopit a podržet tak to je právě ono o to se snažím najít tu důvěru jinde. Ano problémy si musíme vyřešit sami ale sebrat tu odvahu a to své mini sebevědomí co zůstalo a udělat první krok.
Ano jsme jen lídé co mají city a jsou zranitelní ale jsou i lidé co mají city pod bodem mrazu a ti si dobírájí ty ostatní
Taky jsme měli problémy se synem. Tak něco napíšu zase z pohledu tvé mámy. Víš, ono je hodně těžký po určitý době problémů synovi naslouchat. Po několika letech už začneš všechno, co on řekne,považovat za výmluvu, jen aby překryl, případně omluvil svoje průšvihy, proč nemohl to a tamto (třeba jít do školy), proč má špatné známky (učitelé jsou zasedlí) atd. a porád dokola. Prostě všichni jsou špatní. Třeba to tak opravdu je, ale už tomu nikdo nevěří, všichni už jsou unavení. Pokud je to opravdu tak, jak říkáš, můžeš si najít pomoc a radu psychologa sám, bez mámy, bez školy. Tak už ti třeba poradí, jak se tvoje situace může zlepšit.
V tomto ohledu bych jí i věřil že to cítí ale to bych bral kdyby nevěděla že jsem byl šikanovanej ale tady jde o to že ona to ví že jsem byl protože sme to na mé základce řešili a ona u toho byla. jenže potom to nechala být a jak se říká mě v tom nechala at si zvyknu a udělám s tím něco sám jenže tehdy jsem neměl možnost s tím něco udělat přeci jen co zmůže například. 11 letej kluk nic jenže teď už s tím musím něco udělat jenže k tomu nemám odvahu a sebedůvěru a to zase díky tomu co jsem si prožil. bohužel jen doufám že se to zlepší protože tohle je opravdu hodně bolestná záležitost
Ahoj. To, co se ti děje. se děje mnoha jiným studentům. Věř, že v tom nejsi sám. Píši tak proto, že i můj syn má se šikanou "bohaté"zkušenosti. Docela tě chápu, že na žádné SŠ nevydržíš, kdo to taky má tu šikanu vydržet, viď. Kdo to nezažil, nechápe vůbec, o co jde. Tvoje máma před tvým problém zavírá oči, anebo neví, jak by ti mohla pomoci. Ona totiž pomoc je velmi těžká. Doporučila bych ti obrátit se na našeho odborníka se šikanou. Je to dr. Michal Kolář sikana.org/... Zkus mu napsat mail na michalkolar@volny.cz, přímo na něho, vypiš se mu ze svého trápení. Možná byste pak spolu mohli najít řešení tvého problému. Rozhodně se ale tomu pasivně nepoddávej. Pochop jednu věc, šikanovaný člověk se chová trošku jinak než většina. Je z něho cítit strach z okolí. A okolí to moc dobře cítí a dovede toho značně využít tak, že šikanovaný ze šikany vlastně nikdy nevyjde. Takže změnit se musíš ty, i když se ti to zdá nemyslitelné a velice těžké. Jo a znáš jméno Tomio Okamura? Tak si o něm něco přečti. Je česko-japonského původu, dětství strávil v dětském domově, kde byl šikanován, do dvaceti let koktal. A zařekl se, že se nedá a že to někam dotáhne. Což se mu podařilo. Takže je vidět, že to jde.
já vím že s tím má zkušenosti mnoho lidí a že se to neděje jen mě. právě že nevydržím dlouho na SŠ jenže to je to co mi mamka taky prostě "mlátí" o hlavu že pořád měním školy že takhle ze mě nic nebude atd. Na toho pana koláře se asi zkusím obrátit. Já vím že se chová jinak a oni to poznají jenže ono změnit se úplně je hodně těžké bohužel.
Možná hloupé řešení, ale co zkusit nějakou formu kombinovaného / dálkového studia tam moc šikany není, protože studují mnohdy starší a hlavně škola bývá třeba 1x za 14 dní o víkendu. Je to ale postavené na samostudiu. Navíc by jsi mohl při studiu pracovat
To není hloupé řešení je opravdu dobré a ano přemýšlel jsem nad tím jenže to mi máma bohužel nechce dovolit. taky jsem to tak chtěl protože já si rozumím spíš se staršímy. samostudium mi právě nevadí a to že u toho mohu pracovat to je to co mě na tom láká jenže si o tom mohu nechat jen zdát protože mamka mi to nedovolí
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.