Nejste přihlášen/a.
Ahoj, už od první třídy jsem byla psychicky šikanovaná.Důvodem bylo to, že když jsme v tělocviku běhali, tak jedna holka o mě zakopla (nevím přesně jak už to bylo) a zlomila si ruku.Všichni to dávali za vinu mě a nadávali mi, uráželi a ponižovali.Od té doby šikana začala.Pomlouvali mě, vysmívali se mi, nikdo se mnou nechtěl sedět a nejhorší to bylo v těláku, protože mi nešel.Nikdo se mnou nechtěl být ve družstvu a když se mnou byli, tak když prohráli, tak mi strašně nadávali, že za všechno můžu já a pak, když jsme se převlíkali v šatnách, tak mě pomlouvali (přede mnou), jak jsem hrozná atd.K tomu všemu ještě přispívalo to, že jsem měla ekzémy.Když bylo plavání, tak se mě všichni štítili, psychicky mě napadali, stěžovali si učitelce, že to chytnou atp.Nejhorší to bylo, když mě ve třídě uča posadila vedle kluka, kterej byl jeden z těch, kdo mě šikanoval nejvíc.Ještě dneska si to pamatuju.Celou dobu mi nadával, dal mezi nás desky na sešity a řekl, že se na něj nesmím ani podívat.Když si někdo něco ode mě ,,půjčil", tak už mi to většinou nevrátil.Jednou mi jeden kluk nevrátil ani učebnici.Sebrala jsem odvahu a šla si o ni říct a nakonec mi ji vrátil, ale strašně mi nadával.Takhle to šlo pořád.Všichni furt na mě útočili.Měla jsem jednu ,,kamarádku", která ovšem kamarádka nebyla.Jenom mě využívala.Musela jsem jí nosit věci a tak.Byla s těma, co mě šikanovali za jedno.Když jsem to už nemohla vydržet, jak mi furt říkala, že nejsem nic a ona je hezká, chytrá atd., tak jsem jí řekla, že s ní kamarádit nechci.Hned to řekla spolužákům a ti mě hned začali urážet.Jednou si oni a má ,,kamarádka" chtěli hrát na školu a neposlušný žák jsem byla já.Byli kolem mě rozestoupení a za trest jsem si měla vzít domů nějakou hadru, co ležela na zemi.A nebo mi moje ,,kamarádka" psala poznámky, jako že jsem strašná a donutila mě, abych to nechala doma podepsat...Tak takhle to šlo dál, další roky.Pak k nám přišla nová holka a začali psychicky šikanovat i ji.U ní to trvalo asi tři roky a pak přestoupila do druhé třídy.Tam se má už dobře.Já jsem furt v té samé třídě.Ještě popíšu minulý léta.Úplně to pro mě bylo nejhorší do třetí třídy.Ve čtvrté k nám nastoupila ta nová holka a už se nesoustředili jenom na mě.Rozložili si to mezi nás dvě.Ale furt to bylo strašný.Furt mi dávali najevo, jaká jsem nula, uráželi mě, pomlouvali, ponižovali.V šesté třídě k nám měli přistoupit noví kluci.Já už nechtěla bejt ta šikanovaná, a tak jsem se chovala jako naprostá kráva, takže mě začali nenávidět i oni.Co se týče šikany, tak kluci mě nešikanovali (ten jeden, co jo- spolužák od první třídy, tak v půlce šestky odešel, i když v šestce už mě nechával bejt), ale holky jo.Hlavně v těláku.Já stála v hřišti v nějaké pitomé míčové hře a ony na mě řvaly, jaká jsem piča, kráva, že jsem na hovno, at se naučím chytat atd.Měla jsem slzy v očích, ale nebrečela jsem.Vždycky jsem se snažila nebrečet, nedát najevo, jak mě to zraňuje...Pak se mi posmívaly i mimo tělák.Pořád, že jsem socka, at si koupím nový oblečení, smály se mi, že nemám mobil, posměšně se mě ptaly, jestli máme doma televizi atd.Taky si ještě vymyslely, že smrdím a všude po škole rozhlašovaly, at si ke mě čichnou, že strašně smrdím a tak.Zlomovým bodem byl školní výlet na konci osmé třídy.Od té doby už mě celkem nechávají bejt.Teď jsem v deváté třídě.Zatím mě nechávají celkem bejt, ale úplně v pohodě to není.Nikdo se mnou nechce sedět, v těláku se mnou v družstvu nikdo nechce bejt, občas mě pomlouvaj, od svýho teď souseda v lavici slýchám, jak mě nesnáší, že jsem divná atd.Pár kluků o třídu níž mě teď začalo buzerovat.Jeden do mě jednou žďuchl a řekl: ,,Uhni obludo".A všichni kolem se samozřejmě začali smát.Ale on není ten hlavní.Vlastně mě buzeruje jen jeden.Když jsem třeba nedávno šla po chodbě a on se svou celou svou partu kráčel roztaženej po celý chodbě, tak jsem chtěla projít a trochu jsem se ho dotkla, jestli můžu projít a on na mě začal řvát a těm svejm kamarádům začal říkat, že jsem asi postižená atd. a furt se mi smáli.Když jdu třeba po chodbě, tak na mě dělá zhnusený ksichty atd.Prostě jsem pořád totální outsider, kterýho nikdo nemá rád.Z toho všeho jsem úplně na dně.Po těch letech si konečně uvědomuju, že to co mi dělali byla šikana a ne, že mě někdo jen nemá rád.Co se týče mého sebevědomí, tak žádný nemám.Udělali ze mě úplnou trosku.Nenávidím je!Nejradši bych jim rozbila ty jejich ksichty, za to všechno, co mi udělali.Co se týče školy, na kterou půjdu, tak asi na učňák, protože nemám moc dobrý známky.Na ten učňák nechci a navíc jsem slyšela, že je tam dost velká šikana a není moc těžké uhodnout, kdo bude obětí...Aspoň můžu porovnávat, co je horší, jestli psychická a nebo fyzická šikana.Asi si říkáte, že mi s tou šikanou měli pomoct rodiče.Ale moji rodiče jsou strašní.Otec dřív mě a bratra kvůli každý blbosti mlátil.Když jsem byla malá a spadla na mě skříň, tak mi ještě nadával, co mu ničím majetek.Neustále mi říká, jaká jsem kráva, zdechlina atd.Je mu jedno, jestli se mě nebo bratrovy něco stane.Když jsem si zlomila nohu a učitelka mu volala, tak jí řekl, at mě pošle domů.Nakonec si pro mě musel přijet a nutil mě na mou strašně oteklou nohu stoupat a bylo mu jedno, jestli se mi něco stane...Nebo v učení, když mi něco nejde a matka ho přemluví, aby mě vyzkoušel, tak se jen směje a říká, že jsem blbá.Navíc je strašně šetřivej.Nesmím si pouštět skoro vodu, nesmím skoro svítit, topit, nový oblečení nemám.Skoro všechno oblečení mám po matce nebo bratrovy.Mýho bratra otec taky nemá rád.Když se bratr sprchuje a víc pouští vodu, tak je celej bez sebe a řve, že bratr je zkurvenej kretén.Tak tolik o mém otci.Teď moje matka- nikdy si s náma nehrála (otec taky ne), nedávno se mi přiznala, že nemá vztah k dětem, dřív chtěla, abych měla samý dobrý známky a když jsem něco nevěděla, tak mi nadávala a někdy mě i mlátila, když jsem měla jednu nemoc (nechci říkat jakou), tak mě poslala do prdele, když mě ve škole šikanovali, tak mě nedala na jinou školu- bylo jí to jedno...Nenávidím celou svojí rodinu.Chtěla bych být sirotek, ale bohužel to nejde.Nemám žádný kamarády, nikdo mě nemá rád, rodinu mám na hovno, budoucnost v prdeli.Dost často přemýšlím o sebevraždě, ale odvahu na ni nemám...
Milá holka, je to dlouhá zpověď, ale dočetla jsem to. Co se dnes děje ve škole je nehezké. Nemáš to lehké, ale vydržela jsi to do teď. Za chvíli odejdeš ze školy a snad to bude v učení jiné. Víš co? Nejlépe bude, když půjdeš za odborníkem. Normálně to řekni své dorostové lékařce a ta ti dá doporučení a poradí ti. My s tebou můžeme mít soucit, ale pomoci konkrétně ti nemůžeme. Je dobře, že jsi zde svěřila a teď už jen k odborníkovi, ten má zkušenosti, určitě nejsi sama, kdo má takový problém. - stařenka
Já bych se naopak choval stále stejně, proč někoho kopírovat? Ona je ona, oni jsou zase někdo jiný. Oni se chovají jak hlupáci, dělají ze sebe něco víc, ale přitom jsou to nejnižší lidi.
Hele, musíš se naučit bránit, ale né, že se porveš, nebo dáš někomu facku. Když Tě někdo pošle do pr..ele, tak klidně řekni" jdi první a drž mi místo u okna" A normálně se usmívej. Když Ti někdo řekne" uhni obludo" řekni " promin velbloude". Nebo krávo, řekneš "děkuji za poklonu" ,protože kravička je přece pěkné zvíře, néé. Má krásné oči. Musíš prostě vymyslet protiutok. Nedávej najevo, že tě to štve, mrzí. Musíš být pohotová. Být nad věcí, neuzavírat se do sebe. Každé ráno se pěkně uprav, udělej jiný učes, trochu deodorantu, nevadí, že nemáš značkové oblečení, ale musí být čisté a vyžehlené. Neumíš trochu šít? Nebo nějaká kamarádka, sousedka? Mohla by ti něco přešít a hned je to jinačí. Začni trochu sportovat, stačí, když si půjdeš každý den na půl, až hodinku zaběhat. Už víš,co Ti spolužáci dělají, tak vymysli něco, čím je uzemníš, pohotovou odpověd.
Horší je to doma. Ale sežen si nějakou brigádu o prázdninách, jedno jakou, šetři si peníze a než půjdeš na intr, tak at si můžeš něco na sebe koupit. Hlavně si vyber učnák, který Tě bude bavit, abys to dělala s chutí a s radostí a mohla v něčem vyniknout. A až nastoupíš na učnák, tak hlavně se nekrč a neříkej si, že jsi k ničemu, a že tě zase budou šikanovat. Když budeš o sebe dbát a některé věci budeš brát s humorem, někdy uděláš legraci i ze sebe, tak uvidíš, že Tě budou vyhledávat, pro fajn povahu. Hlavně se netvař, jak nafouklý balon. Držím Tí pěsti, at se všechno povede. Čau Jakub
Popravde - uz nevim, cemu verit. Zase dalsi dotaz, jak je nekdo sikanovany, doma ho rodice nenechaji ani topit, svitit, nema na obleceni, na jidlo... i ty vyrazy jsou takove moc expresivni. Nicmene to budu brat vazne.
Prvni co mi nesedi - to si ucitelka v TV nevsimne, ze na tebe spoluzacky hulakaji sproste? A co tridni? Jak se postavila k tomu, ze si ji spoluzaci na tebe stezovali v plavani? Zasmala se tomu, nebo to nechtela resit? Zkousela sis s ni promluvit, ze te sikanuji?
Druhe - celkem me zarazi, ze by ti mama v 15 letech vykladala, ze nema vztah k detem.
Nemas prarodice, u kterych by se dalo bydlet?
Vis, jsem odmala ekzematik, mobil jsem dostala temer jako posledni ze tridy. Sikanovali me v sedme tride, pak jsem se poprala a od te doby si me nevsimali. Bali se me. Ne ze bych pak byla extra oblibena, ale proste jsem si nenechala libit. Kdyz se te nezastanou rodice, ucitele, nikdo - tak se o to holt musis postarat sama.
Holky mi nadávaly, když nebyla učitelka v dosahu.Pokud to slyšela, tak to nebrala vážně.Když jsem jí prosila o pomoc, tak byla ještě s nima a že si vymýšlím.Nikdy mi nikdo nepomohl.V plavání jim řekla, že to není přenosný.Dál to neřešila.A s tím, že mi matka vykládá o vztahu k dětem, tak k tomu jsme se dostaly, když jsem se jí ptala, jestli by nechtěla dělat učitelku chemie, když jí má vystudovanou (teď je nezaměstnaná).Moji prarodiče mě taky nemají rádi a já nemám ráda je.To co jsem napsala pravda je.Možná to působí tak, že jsem si to vymyslela, protože se neumím vyjadřovat slovy.Furt jen mlčím.Ostatně, co dělat jinýho, když se se mnou nikdo bavit nechce?
Tak mlc Takovych slepicek, co cely den jen zvani o nicem, jsou mraky
Pokud do tebe nekdo strci, klidne mu rekni, az to uz nedela, to same, pokud ti nekdo bude nadavat. Nereaguj, opakuj si v duchu, ze jsi lepsi, nez oni Vzdy se posmivaji a sikanuji ti slabsi jedinci, co si takhle honi ego.
A bez za tridni s tim, ze te sikanuji. Zamlcet to by byl nejvetsi nesmysl.
Ahoj, já bych se soustředila na ten učňák - jako takový přechod do nové budoucnosti. Na učňáku nebudou vědět, že jsi byla doteď šikanovaná holka, pokud tam teda nepůjde někdo z vaší školy - na to si dej pozor. Vyber si učňák někde dál a s ubytovnou, aby ses dostala z domova a od lidí, co tě znají. Soustřeď se na to, abys tam hned od začátku působila sebejistě. Promysli si, jak se budeš chovat, pozoruj ostatní u vás na škole a pak se prostě chovej jako oni. Teď už to na základce vydržíš, když jsi to vydržela doteď - a nový začátek bude takový, jaký si ho uděláš. Pracuj na tom, držím palce.
Když jsem si přečetl tenhle článek, tak mi bylo celkem úzko, ale o tomhle mluvit nechci. Mnoho rodin nemá o své dítě strach, nechá je trpět a rozhodně nemají starost o jejich bezpečí, prospěch a tak dále. Myslím si, že tenhle příběh, který tu popisuje tahle holčina, tak se mi zdá hodně reálný.
Začnu asi tím tělocvikem. Někteří učitelé, at chtějí, či nechtějí, tak si šikany všimnout nemusejí. Hrozné je pak to, když to učitel dělá sám, což mi dává odpověď i na třídní. Teď tedy budu mluvit z vlastní zkušenosti a to takové, že některé třídní učitelky prostě klidně i šikanu žáka samy dělají. Může se jim to dítě nelíbi, hlas toho dítěte může být pro ně iritující a ono dítě nesnesnou v jedné místnosti (může se stát to, že ho zesměšní, hází po tom dítěti křídy, vyvolává ho k tabuli a jen mu do klasifikace hází pětky)
Nechci házet pouze špínu na třídní učitelky, ale ta holka klidně mohla být už několikrát u třídní učitelky, mohlo se to řešit, ale dítě se třeba bojí, tak tomu učiteli řekne, aby to nechal být, protože se bojí, že by to pro něj mohlo být horší a pak už se s tím nedá dělat. Jedinou možností je přestup do jiné třídy, na jinou školu, ale v takové věci musejí figurovat rodiče.
Pak se takové dítě, jak už pisatelka píše, tak uchiluje k sebevraždě a vyvrcholí to tak, že to nakonec vážně udělá. Šikana je hnus a v dnešní době se rozmáhá ještě více. Hlavně kyberšikana, která je ještě horší než fyzická a duševní. Člověka to potom shodí úplně na zem.
Tvůj příspěvek plný ztížností na celý svět, jsem si přečetla celý. A co se chceš od nás dozvědět vlastně?
Dobře, tak se klidně vypiš, když ti to pomáhá. A pak zvedni hlavu vzhůru a buď sebevědomá. Nikdo nemá právo ti ubližovat, tak si to nenech líbit. Postav se tomu čelem a nedej se zesměšňovat. je to jen ubohost těch druhých. Ne tvoje. Neboj se dát najevo důrazně svůj názor, aby sis získala respekt těch druhých, kteří se chovají jako ubožáci a zbabělci, když musí někoho ponižovat a šikanovat. Zvládneš to!
doplněno 17.11.11 21:34:A rozhodně nemlč! Když na tebe někdo huláká, hulákej na něj také. A hlavně se usmívej...Bic tak druhého nenaštvem než když on je hrubý a ten druhý to dokáže brát z nadhledem.
Ahoj, posílám Ti velké obejmutí. Prosím věř si. Můžeš svůj osud změnit. Nejprve se snaž dostat pryč. Snad se Ti to již brzy podaří. Udělej si plán kam půjdeš dál. Někam na internát. Třeba i skromně, ale aby tam bylo alespoň něco hezkého. Třeba prostředí.Jaké máš koníčky?Co se Ti zdá krásné... Musíš se soustředit na něco jiného než na šikanu a ústrky. Dívej se prostě jinam. Odpočívej kde se dá. Nemůžeš po škole chodit třeba do přírodovědeckého klubu? Nevím co Tě baví. Víš máme v sobě něco co je jen naše. Není to zděděné, ani výchovou získané, je to naše duše. O tu se opři a tu poslouchej. .
Já jsem si šikany také užila - od první třídy až do posledního ročníku střední (na střední se to ale docela zlepšilo). Na základce mě šikanovala snad celá škola - měla jsem úplně jiné zájmy než ostatní, nechodila jsem na diskotéky, neměla jsem dost moderní oblečení atd. Dokonce i někteří (i když nemnozí) učitelé se na mě dívali spatra. Spolužáci se mě štítili, nadávali mi, pokřikovali na mě i na ulici... Úplně to přestalo až teď na VŠ. Ale přátel stejně moc nemám, i když se rozhodně nedá říci, že bych byla zamlklá nebo uzavřená.
Šikana člověku psychicky opravdu nijak nepřidá, ale alespoň si uvědomíš, že je skutečně nebezpečná. Např. někteří učitelé mají občas tendence o tom pochybovat.
To so tady píšeš,je smutné.Rozumím tomu,že jsi neštastná,ale věř mi,že není všehno tak černé.Na sebevraždu zapomeň! Jsou lidé,kteří ti určitě můžou pomoci.Nevím v jakém městě žiješ,ale existje i linka bezpečí,kam můžeš zavolat na číslo 116 111 zdarma nebo napsat na mail: pomoc@linkabezpeci.cz. Určitě se vše v dobré obrátí,chce to čas a hlavu vzhůru! Myslím na tebe.
doplněno 19.11.11 11:25:A tady máš ještě jedno tel č. na Linku bezpečí 800 155 555. Určitě tam zavolej.
Ahoj,
Bohužel vím jak se cítíš a i vím jaké to je protože já jsem byl šikanovanej 1-9 třídá na zš a potom i na sš a stejně jako ty. nejhorší je že když sem to řekl mamce (tátu už nemám) tak mi řekla že si to musela taky vytrpět a že i mý sourozenci jenže těch sem se ptal a ti mi řekli že to není pravda jenže já už nemám k nikomu důvěru když jsem se o to bavil s třídní na základce tak mi řekla že lžu takže jsem to naopak zase odskákal já. jenže teď je to nejhorší že mám strach chodit do školy a řeším to tak že jdu zaškolu jenže já se chci doučit jenže mám strach že se to bude opakovat. ale tobě bych radil i když vím že je to většinou nadlidskej úkol zkus si to tak nebrat ber to že si v něčem vyjmečná najdi v sobě to dobré. oni si myslejí že když mají peníze tak můžou všechno ale tak to není. tohle co si prožíváš i já si to prožil tak bych nepřál nikomu. a hlavně tě to poznamená v tvé budoucnosti protože jak jsi byla psichycky šikanována (možná ještě jsi) tak se toho budeš bát dál. doufám že jsem ti aspoň trošku pomohl pokud budeš chtít tak odepiš a je mi líto co se ti stalo
Upřímně s šikanou jsem se v tomhle rozsahu ještě nesetkala, my byly ve třídě dobrá parta, tuším jednou si na mě a kámošku někdo ze starších dovolovat, ale to byly spíš jen takové slovní útoky, ne vyloženě šikana, tak jsem to vyřešila jako tady kolegyně a porala jsem se :D od té doby jsem neměla s nimi problém.
Jen teď mě poslední dobou šikanuje psychicky jeden profesor, bohuže, bránit jak chci se nemůžu bo od něj dobrou známku potřebuju a pokud mu nedám šansi tak mi ji dá ale pánuju to vyřešit další rok, to už nade mnou nebude mít vliv a já si na hlavu srát nenechám nikdy jsem nebyla takový typ člověka, a ty bys taky být neměla! Já jsem velice hrdý člověk a to je fakt a upřímně mně vnitřně mučí i to, že tomu našemu kokotovi nemůžu říct ani prd, ale musím hledět dopředu a věřit, že to další rok vyřeším. Ty to řeš hned i kdyby ses měla poprat, je to jedno, hlavně si nenech ubližvoat a nenech nikomu aby ti ubližovat.
Ps: pamatuj si, že život si berou jen trosky a ubožáci, ty jsi lepší. Život není lehký a to je fakt, ale neznamená to, že bychom za něj neměli bojovat, ne? Osobně v životě bojuju každý pitomý den a nebaví mě to, protože jsou to jen starosti a smutek, ale jdu dál, protože věřím, že po těžké noci přijde krásný den a ty tomu věř taky. Hodně štěstí a pozvedni trochu hlavu, myslím že zem sis prohlížela dost času, teď je ovšem nutné ukázat světu i tvář
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.