Třídní schůzky - jak připravit rodiče?

Rodičům to oznámit ještě před schůzkami - vymínit si, že tě nechají domluvit, když s tím začneš - vztek a pocit pokoření z toho, že se to museli dozvědět od někoho dalšího, by byl mnohem větší. A rovnou jim předložit plán, jakým to vylepšíš. Sama říct, že omezíš televizi a počítač a další věci a případně požádat o pomoc s předměty, se kterými ti pomoci mohou, to je taky dobrý způsob, jak mírně odzbrojit.

Utíkat je blbost, ta trvalá nedůvěra za to nestojí. Přesvědčíš je tím akorát o tom, že jsi větší děcko, než by dosud řekli.

Hlavně si uvědom, že to děláš pro sebe - stokrát omýlaná pravda, která ti jednou dojde a budeš si jako spousta dalších říkat, jak jsi byla pitomá. Nebo, pokud budeš mít obrovské štěstí a přesto to nějak proklepeš... tak že jsi byla pitomá, ale měla obrovské štěstí

Sama uznáváte, že na to ,,dlabete" a že je to Vaše chyba. Tak to přiznejte i před rodiči a snažte se být zodpovědnější vůči sobě i rodičům. Každý musíme nést následky svého jednání a chování. Od problémů neutíkejte, nic se tím nevyřeší a zbytečně by to věc jen zhoršilo.

Promin - na skolu evidentne kasles, priznavas, ze je tvoje vina... a pak se bojis nasledku? To je tezka lenost a alibismus. Byt rodici, tak pocitac a spolecensky zivot mas zatrhnuty uz davno pred rodicakem (ASI zaslouzila?), aby te to donutilo delat aspon neco.

Zdrhnout z domu? Uvedomujes si ve sve sobeckosti, ze za problemy si muzes ty sama, nikoli rodice? Proc by tedy za tvoji blbost meli jakymkoli zpusobem pykat oni?

"Taky vim, ze to budu muse zmenit". Ne "budu muset", ale vcera uz bylo pozde.

Jinak jsem taky nebyla ve skole premiant, hlavne v matice, coz tezko nesl tatinek inzenyr. Ale nikdy, nikdy bych se nesnizila k uteku z domova s vedomim, ze je to vsechno ma vina. Pokud uteces pred kazdym problemem, budes utikat cely zivot, pred kazdym a pred vsim...

také jsem měl vždy strach po třídních schůzkách, ale věděl jsem, že to skončí vejpraskem a bude zase "klid" do příštích třídních schůzek. Nikdy mě nenapadlo zdrhat a to jsem měl nevlastní rodiče. Po škole jsem se sebral a od té doby si dělám co chci. Hlavně jsem si nenechal od nikoho radit, takže jestli umíš dělat průsery, tak si je tzv. vyžer.

Jsem premiant, v pohodě

Vím, že některé věci se těžko říkají, špatně to leze ven. Ale do té situace ses dostala sama a vlastní vinou, jak píšeš, že jsi na to dlabala a že je to Tvoje chyba. reakcím rodičů se nediv. Vkládali do Tebe naděje, škola je jistě stojí dost peněz a najednou takové fiasko.

Víš, že se musíš změnit. A k tomu ses dostala včera večer? Pochybuji. Myslím si, že ty problémy se Ti táhnou už déle, od začátku školního roku a žes na tu změnu k lepšímu měla už dost času. Zatím ale pro to neděláš vůbec nic, jen o tom mluvíš. Hněv a smutek rodičů si plně zasloužíš, pokud jim to ovšem řekneš sama a ještě před schůzkou, bude jejich rozčarování a hněv určitě menší, protože už budou vědět dopředu, co je ve škole bude čekat.

A zdrhnout z domova na den? Víš, koho tím potrestáš? Své rodiče, budou se nervovat a bát se o Tebe a přitom to jsou ti, kdo za to nemohou. Potrestat bys zasloužila Ty a ne oni. Navíc je můžeš taky teď před Vánoci připravit o pěkné peníze. Stává se, že když nějaký darebák uteče jen tak z hecu domova a nemyslí to vážně, policejní pátrání se platí. Tak ještě to bys jim chtěla přidělat?

Nejsem příznivcem násilí, ale kdybys dostala od rodičů pořádných pár facek, snad by se Ti rozsvítilo s tím učením a hlavně s tím fingovaným útěkem. Ten mě pobouřil nejvíc. Pitomý být člověk může, ale k tomu ještě zlomyslný? To už je moc najednou. Jaga.

Zapomeň na útěk z domova... nic jím nevyřešíš. A jestli chceš záměrně, aby se tvoje rodiče cítili špatně za to, jak na to vědomě ve škole dlabeš, tak je mi jich už předem líto. Lepší je jít s pravdou ven. Máš půl roku, aby sis známky zlepšila. Pokud ti něco zakážou, tak to bude oprávněné, že? Bohužel pro tebe, získat jejich důvěru bude teď trošku obtížnější...

Útěk z domova- to je věc, nad kterou by ste neměla vůbec přemýšlet, byla by to nejhorší a nejpochmurnější věc, kterou by ste mohla udělat, radila bych trošku serióznější jednání, nějak opatrně jim to vysvětlit. Říct jim, že si jste vědoma, že jste udělala chybu a že jste smířená s tím, že za to ponesete následky, chyby dělá každý z nás a občas za ně chtě nechtě musíme platit. Hlavu vzhůru, třeba to nebude až tak hrozné, plně souhlasím s názorem kapky!

Držím Vám palce, at to nějak zmáknete!

Představ si zdrhneš z domů,OK. Na cestě z domů tě potká něco, velmi, velmi zlého, co tě poznamená, na celý život.

Najednou už se nebudeš chtít vrátit do školy, nebudeš mít ani školu, nebudeš vyučená, nebudeš nic. Budeš nadávat na život, vzpomínat na to, jak jsi se měla dobře ve škole, kdy jsi doma měla vše a bez práce. Jedno vynadání od rodičů, se vydržet dá. Dala bych nevím co za to, abych mohla být ve škole a učit se. Měla někoho, kdo se o mě bude starat. Bez školy nebudeš mít možnost najít zaměstnání, které tě baví. Přidej ve škole, držím palce.

Zdravím,

já bych jim to určitě řekla. Vztek bude sice velký, ale menší, než kdyby se to dozvěděli až na rodičáku. Alespoň ocení tvou odvahu. Jinak pokud se tomu chceš vyhnout, tak doporučuji změnit tvůj přístup ke škole. Aby viděli tu snahu.

V žádném případě neutíkuj z domova . Slib že se zlepšíš a zapracuj nasobě. Určitě to zvládnaš.

NESKRÝVAT PRAVDU. Rodičům říci, že třídní schůzky je asi nepotěší, protože jsi nepodal výkon jaký by sis představoval, ale že příště to bude doufáš lepší. Konec konců je světová krize.

Kdybyste si toto uvědomila včas, tak nemusíte ted toto řešit. Učíte se sama pro sebe, né pro rodiče, ony jen chtějí, abyste se něčím vyučila, něco vystudovala. Jednou budete nadávat, že nemůžete sehnat pořádnou práci, nebo, že musíte makat jak otrok, někde u pásu. Vaše věc. Ale utíkat z domů? A co tím vyřešíte. Jen uděláte sobě i rodičům další problémy. Ted je ještě šance si známky trochu opravit.Doma to řekněte a musíte třeba s trestem počítat. Rodiče Vás nezabijí.