Zkoušky na vysoké škole - Jak se učit?

No a teď nám ještě prozraď, co je to ta zázračná VŠ. Po větě: "Některé předměty zvládnu za den" a při pohledu do kalendáře je mi jasné, že ČVUT to fakt není. V prváku byl standard tak týden na jednu zkoušku.

není to moc chytře položená a otázka, navíc nepotřebujete poradit, takže je to spíš do diskuze

na některý zkoušky jsem se neučil vůbec, na jiné tři dny. ale spíš jsem se neučil.

Zemědělská univerzita-mechanizace. Neučil jsem se vůbec, jen asi na dvě zkoušky jsem prolistoval skripta. Nakonec ještě před státnicemi jsem se koukl na nějaké věci, které mi naznačili zkoušející. Je třeba být se všemi za dobře.

Poruchy pozornosti jsou dnes zcela běžným důsledkem soustavného koukání do mobilu. Zde na to máte vědeckou studii. Takže jako první bych se zbavil závislosti na mobilu a život bude najednou tak nějak jednodušší včetně studia.

To je dost různé. Byly zkoušky, na které skoro nebylo potřeba se učit (na všechny bylo potřeba si to aspoň projít) a byly takové, na které se člověk drtil jak hovado a stejně vyletěl a pak většina, na které se prostě člověk musel naučit. A ještě záleží na každém.

Matika je z těch náročnějčích na to, že to musí člověk pochopit, jinak je to víceméně mechanická práce. Taky jsem M1 udělal až napodruhé. Zasvěcení jistě znají jména Bártík a Havrda, ty vyfasovat u zkoušky, to je bez šance. Naštěstí za nás byly 3 pokusy. I když tady v tom byl Havrda nevinně, ve zkoušce byl typ příkladu, který nebyl ve cvičeních ani ve skriptech, takže jsem na něj nebyl připravenej (jasně že jsem to měl umět vyřešit); naopak když jsem si odmyslel to, jak mi všelijak vynadal, co všechno neznám, tak mi to slušně vysvětlil, co jsem měl blbě a jak to mělo být. Jinak M1 byla víceméně opakováním ze střední školy, akorát v podobě definic, vět a jejich důkazů, jinak jsme ten aparát na střední škole dělali (integrály, derivace, matematická analýza funkcí jedné proměnné; jo bylo pár spolužáků kde jim na střední integrály a derivace zatajili (na gymplu to k ničemu nepotřebujou, na průmyslovce se to naopak přesunulo do třetího ročníku, aby se to mohlo používat v odborných předmětech, podobně jako komplexní čísla jsme brali hned na začátku prváku)). To je taky dobrá rada, i pokud nenapíšete písemku na potřebný počet bodů, stejně tam jděte, at vidíte, co máte špatně. Mě to jednou dokonce zachránilo zkoušku (bylo potřeba 20 bodů a já měl 19 nebo 18 už nevím). To když jsem v nějakém mezikroku něco blbě opsal a dostal jiný výsledek, ale když jsem u ústní hledal, co tam je blbě, jak to mělo být, tak jsem na to přišel a učitel mi příklad uznal. Kdybych zdrhnul hned po sdělení počtu bodů, tak tam musím znova.

Ale to jsem trochu odbočil. Já už teda mám VŠ dávno za sebou. Standardem byla jedna zkouška na týden. Zkoušek bylo 6 (někdy 5), snaha byla udělat je v prvních 4 týdnech a zbylé 2 týdny si nechat na opravy (v letním semetru se toho dosahovalo třeba i použitím prázdninových termínů, zkouškové bylo normálně 4 týdny v červnu plus 2 v září, než to pošoupli všechno do května a června, tehdy se šoupaly semestry o 2 týdny). Takže 6 zkoušek na 4 týdny, to znamenalo si tam dát případně nějakou méně náročnou. Jinak na zkoušky typu Matika, Fyzika, Teorie pole na to byl potřeba tak týden, Anatomie polovodičů (za nás se to jmenovalo zcela nepochopitelně Výrobní zařízení II (i skripta se tak jmenovala, minulou sobotu jsem je po letech držel v ruce když jsem si dělal pořádek v knihovně, do té doby jsem myslel, ža NI (Natural Inteligency) v mé hlavě halucinuje), dnes se to jmenuje Komponenty výkonové elektroniky) na to byl týden učení málo, to jsem udělal zkoušku jen velkým štěstím (učitel, který to normálně zkoušel a vyhazoval >75% studentů toho dne si zlomil nohu při vystupování z letadla a zkoušel místo něj někdo jiný, který vyhazoval jen 50% a já byl v té štastnější půlce).

Ještě je otázka jak se učit. To zase záleží jak na který předmět. Ale obecně je dobré vzít si tematické okruhy (či zkouškové otázky, pokud jsou k dispozici) a ke každé si něco připravit. V matematice a podobně potom spočítat pár příkladů a nejen spočítat, ale snažit se ten výpočet pochopit - proč který krok. Ekonomika, to byly spíš takové vokecávačky. Ty je potřeba si zapamatovat. Ale matematiku, tu se musíte naučit. Navíc tu budete potřebovat po zbytek studia a možná i života pokud zůstanete v oboru (samozřejmě ne všechno; mým denním chlebem jsou výpočty s komplexními čísly (reprezentace vektorů), nedávno jsem si musel zopakovat Z-tranformaci (na vysoké jsme ji brali jen velmi okrajově) a její výpočet z Laplaceova obrazu ty tři základní metody (Laplaceovu jsme letmo brali už na střední (ve smyslu k čemu je, že existuje nějaký slovník apod.) a na vysoké důkladně se vším pozadím, z-transformace byla taková vyšší dívčí)).

Pak taky z čeho se učit. Skripta jsou většinou dost nepřehledná, na jejich nastudování je týden málo. Ale když se vezmou zápisky z přednášek (kdo na ně chodil) případně i cvičení (kde byla) a nějaké nejasnosti se případně dohledají ve skriptech, to už je něco jiného. Semestr má 14 týdnů (teda aspoň za nás měl), takže je potřeba za den si zpracovat aspoň 3 přednášky, aby byla nějaká rezerva (vycházelo by to na 5 dnů, pokud se na ničem nezaseknete). Takové ty rady jako 2 dny před zkouškou se už neučit a nechat to uležet, to se mi málokdy povedlo, spíš jsem nad tím ležel do noci, no aspoň jsem to měl v hlavě čerstvé.