Nejste přihlášen/a.
Zdravím všechny
Jakým způsobem dovedou zprocesovat někteří kouzelníci (i děti) přímo z hlavy sčítání, odečítání, násobení a dělení mnohacifených čísel, tj. tak jako by měli v hlavě kalkulačku? A proč je školství natolik zaostalé, že se tento způsob neučí přímo ve škole?
Děkuji.
Když si dokážeš zapamatovat tři mnohaciferná čísla (2 vstupní čísla, 1 výsledek) a ještě vedle toho jednoduše násobit jednociferné číslo z dvouciferným, tak jen provádíš ty výpočty místo na papíru v hlavě. Problém je, že většina lidí si ta čísla nedokáže zapamatovat bez nějakého cíleného dlouhodobého tréninku, jestli vůbec.
Řekl bych, že dnes ve věku kalkulačky v kapse (mobil) stačí jen být schopen umět v hlavě odhadnout řád výsledku, tedy místo mnoha cifer těch dvou vstupních čísel si pamatovat třeba jen první 2 číslice každého čísla a hlídat si řády (mocniny, desetinnou čárku).
Jiná kategorie jsou ti lidé, kterým čísla samy vyskakují v hlavě, at už jako ti růžoví sloni nebo přímo jako čísla.
Někdo si pamatuje čísla, někdo vidí barvy, někdo tvary, někdo chutě. Nemůže mít každý všechno.
Které děti? Některé se naučí i jízdní řády Českých drah nazpamět, nebo telefonní seznam.
A proč není každý pepík kosmonautem?
Myslím že na nějakém kabaretním představení předváděli trik, jak i kůň umí násobit.
Proč se ve škole přímo neučí, jak si představit pohyb v 6-rozměrném prostoru přímo v hlavě a názorně?
Dost by to pomohlo nejen při řešení časových paradoxů, ale i při naprosto obyčeném počítání s vícerozměrnými maticemi, nebo při zpracování vetorů, což je v podstatě to samé.
Já si to byl schopný představit, ale mnoho lidí ani nechápalo o čem mluvím ... (šlo o praktické důsledky pohybu v čase, pokud se bral jako další rozměr, a vyplývalo z toho, že je potřeba minimálně ještě jeden (5.) rozměr, aby se zabránilo jinak nevyhnutelným kolizím se sebou samým, (což bylo prostě vidět, pokud si to člověk představil v právě v tom 6-rozměrném prostoru - a jakmile si dokázal přestavovat vícerozměrně, tak o jeden víc nebo míň není problém)) Prostě se přidá další osa, kolmá na všechny předchozí...
S tím počítáním jsem slyšel, že oni to vysvětlují tak, že si ta čísla prostě představí jako věci a scény a vyjde jim samo, že když růžový slon vtančí do rozkvetlé zahrady, tak tam potká balíček slaných melounů a tak rovnou řeknou ten výsledek, protože ho vidí, jen ho zase musí převést na číslice. Jim to smysl dává...
Různí lidi mají různá nadání - já si třeba moc neumím předstatovat, jak se změní chut přidáním něčeho složitějšího než cukr, nebo sůl. Nebo dokážu pojmenovat jen kolem desítky barev, ačkoli jménem jich znám víc a taky jich dokážu víc rozlišit pokud jsou u sebe.
(V dnešní době je mnohem užitečnější, když lidi alespoň pochopí trik s kalkulačkou ve smartfounu ..)
Přirovnal bych to k Rubikově kostce. Ve škole se učí že cílem je mít na každé straně stejnou barvu, tady máš kostku a začni. Jenže na to existuje přesný algoritmus který má smysl a který, pokud znám, mi umožní barvy složit během pár okamžiků aniž bych musel hodiny otáčet.
Základní obraty ve škole učí - to je to dělení s ocáskama, násobení po cifrách, sčítání s přenosem a tak - a ani to se pořádně spousta lidí nenaučí.
Delší a složitější věci se dají dělat, pokud znáš dost čísel a aproximačních vzorců - krásně o tom píše například Feynman v knížce "To snad nemyslíte vážně!", ale to už vyžaduje znát příliš mnoho věcí, které většina lidí nikdy nepoužije. A kalkulačku v mobilu má pomalu každý.
Taky není účelné to do dětí rvát, protože se potřebujou naučit i jiné věci. A nemyslím tím tu Rubikovu kostku.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.