Nejste přihlášen/a.
Jaké bylo studovat vš před rokem 1989? Kolik let se studovalo? Jak probíhaly přijímačky? Jak vzpomínáte na studium? Díky.
Bylo to boží. Přijímačky jsem dělala začátkem prázdnin po čtvrtáku na gymplu, 1978. Z přijímaček si toho moc nepamatuju. Studovalo se 4 roky, pak na technické VŠ titul Ing. a na univerzitě titul Mgr. Moje studium bylo ozvláštněno porodem o prázdninách po druháku. Neviděla jsem jiné východisko, než přerušit na rok studium a po roce se tam zase vrátit. Syn byl od roku v jeslích a starali se o něho manžel a jeho matka. Školu jsem dokončila, ale naše manželství to neustálo a těsně před mými státnicemi jsme se rozvedli.
Na studium vzpomínám vzhledem k okolnostem se smíšenými pocity. Bydlela jsem na koleji, protože jsem měla školu dál než 100 km od bydliště a to se kolej přidělovala automaticky. Byl to pro mě naprosto úžasný svět, protože jsem byla jedináček s přísnými rodiči a tohle společenství bylo prostě zjevení. Na koleji byl vždycky někdo, kdo věděl, co jsem si nestihla zapsat, kdo půjčil vypracované odpovědi na otázky ke zkouškám, kdo ti dal cigo, když došly a všude už bylo zavřeno, kdo ti půjčil svetr, když se ochladilo a ty sis ho ještě nechala doma... Tenkrát jsem hrála na kytaru. Těch prozpívaných nocí! Nebo jsme do rána mazali karty a pak jsme šli do školy. Omlouvám se všem zodpovědným a ukázněným studentům, ale děkuji osudu za to, že mi dal možnost to všechno prožít. Doba ukázněnosti a zodpovědnosti u mě nastala po státnicích a po zbytek života mě neopustila.
Když na to teď vzpomínám, samozřejmě si to idealizuji. Státnice z marxismu nebo z politické ekonomie socialismu mi byly jenom k tomu, že mi dali diplom. Tolik ztracené, promarněné energie... Ale ten studentský život bylo jedno obrovské barevné dobrodružství. Jako když Harry Potter odjel do Bradavic. Byl to prostě jiný svět, civilu se to netýkalo. Běžný život už nikdy nebyl tak mnohotvárný a bohatý.
Jak jsme fotili (fotákem!) Černé barony po dvoustranách a stočené fotky jsme rovnali v posteli... jak jsme jednou dostali pokoj, ve kterém loni sídlila kolejní rada, a zjistili jsme, že telefon tam funguje zadarmo ven i do zahraničí, ne jenom uvnitř koleje jako ostatní telefony... tolik super knížek jsem v životě nepřečetla, každý tam dovezl z domu poklady... poslouchali jsme Kryla na magnetáku... jedna holka měla sbírku desek Beatles, byli jsme u ní doma a poslouchali to úplně nábožně... To je nepřenosné. Jsem za to moc vděčná.
@inzinyrka Máte špatnou pamět. Většina VŠ byla 5 let, medicína 6 let. Žádný titul Mgr tehdy nebyl.
@petrm ano, je možné, že si to nepamatuji tak přesně. Od mé promoce uteklo 40 let. Titul Mgr. byl opravdu až později, uvědomila jsem si to po Vašem komentáři, třeba kamarádka právnička byla prom.ped. a o Mgr. si žádala až po revoluci. Vystudovaní učitelé taky neměli tituly. Ale VŠ kromě medicíny trvaly 4 roky. Já jsem studovala ekonomickou a můj manžel strojařinu.
Dělka studia byla až v 80.létech na některých oborech VŠE zkrácena na 4 roky. Pamatuji na jednu spolupracovnici, která šla ve 14 (8.třída) na gympl a v 18 letech na VŠE. Ve 22 letech už byla ing. Ale to byla výjimka. Obory na ČVUT (stavební, strojní, elektro...) byly 5 let. Na UK bylo vše 5 let (práva, filosofie, MFF, PřFUK, PedFUK) kromě medicíny.
Titul Mgr byl zaveden v roce 1990, vysokoškolský zákon (č. 172/1990 Sb.).
inžinýrka, děkuji za krásný příběh. ještě snad by šlo zmínit, se o nádobách na lahodný hnědý mok z lustrového svělelného osvětlení.
Taková krásná tramsparentní koule s bublinkami z hnědého skla. Prakticky využitého.
Hlavně si uvědomit, že bylo mnohem méně míst na VŠ než dnes, takže studovali jen ti nejchytřejší a pak ještě ti s největší protekcí (poměr nedokáži určit).
V 1990 jsme měli podíl VŠ vzdělaných lidí snad 15%, kdežto západní Evropa byla někde na 40%. Prostě někde úplně jinde. Samozřejmě je trošku obtížné to takto přímo porovnávat vzhledem k různým vzdělávacím systémům, kdy třeba máme průmyslovky, které vychovávají nižší technické a odborné pracovníky, ale i tak byla celková vzdělanostní situace u nás výrazně slabší než ve vyspělých zemích (severo)západní Evropy. (Sociologické průzkumy ukazují, že vzdělanější obyvatelé vytvářejí stabilnější, demokratičtější, bohatší země).
Jako pozitivum bych viděl velkou sociální podporu pro studenty (koleje, jídelny, slevy, bezplatné studium). Na druhou stranu se to potýkalo s nedostatkem investic do oprav a rozvoje stejně jako tenkrát všechno ve státě.
Co se týká vzdělanosti v technických profesích, mám poznámku.
V devadesátkách povolali inženýra specialistu ze zahraničí. Po prozkoumání problému prohlásil - nedá se nic dělat, tohle se prostě nedá dát dohromady, vzdávám to, výroba zůstane stát, závady jsou neopravitelné. A odjel.
Tak se na problém znovu podívali obyčejní absolventi české socialistické průmyslovky, pravda, pozici dílenských mistrů už zastávali řadu let. A ejhle, poradili si, problém vyřešili a výrobu znovu rozběhli. Jejich opravdové dovednosti a schopnosti byly o level výš jak u těch vysokoškolsky vzdělaných specialistů ze zahraničí. Jediným a bohužel nepřekonatelným problémem bylo, že neuměli cizí jazyky.
Na SVVŠ neboli dnešní gympl ses dostal jedině s vyznamenáním. To byl rok 1965. I se dvěma dvojkama jsem měla obavy. Kdo měl horší vysvědčení, o gymplu neuvažoval. Ani s trojkou si netroufali na průmyslovku. Proto bylo hodně učňovských škol s celkem kvalitními absolventy. Končila jsem VŠ v r. 1973. Tehdy bylo v Olomouci 10x méně vysokoškoláků, než je dneska.
Podle českého statistického úřadu dokončil před rokem 1989 VŠ taky každý druhý, ale náročnost nedokážu posoudit.
No... já studoval relativně nedávno. Na výšku jsem se přihlásil až v dospělosti. Ze 65 přijatých dokončilo bakaláře 17 lidí. Na navazující nás potom nastoupilo 9 a dokončili jsme to 3.
> Podle ČSU dokončil před rokem 1989 VŠ taky každý druhý
Odkaz? To se mi zdá strašně málo, i kdyby počítali i dálkaře, kteří mají podle mě mnohem větší odpad (škola pro ně už není přirozeně nejvyšší priorita v životě, protože už mají způsob, jak vydělat peníze).
Nevím, kolik je odpad dnes, ale 50% to dosahuje snad jen na těch nejznámějších technických školách, kde naberou opravdu hodně lidí, i těch, kteří tam zjevně nepatří, a po prváku pak počítají, kolik jich přežije ten náraz matematiky.
Nás v prvním termínu (září) promovalo 62 z cca 1200 přijatých. V druhém termínu (únor) dalších cca 250, celková propustnost tedy okolo 25%. ČVUT, konec 90. let. Z toho a z výše uvedeného (průměrná úspěšnost 50%) vyplývá, že některé VŠ musel už tehdy udělat skoro každý .
Mmch. k dokreslení koloritu studia na technice: Traduje se, že naši předchůdci, aby získali některé zápočty, byli nuceni se vyklánět z oken školy a k obveselení studentů ze sousední PřF UK křičet: Jsem vůl a chci bejt inženýrem .
@inzinyrka: jj, je to možné. Však mezi ČVUT a VŠB kolovali lidé. Klidně to mohla být regulérní disciplína na obou ústavech. Druhá legenda praví, že zkoušející vyhodil indexy z okna se slovy: První má za jedna, druhý za 2, další za tři. S ostatními se uvidíme příští týden... Ale Servít byl jen jeden.
No, s odřenýma ušima jsem ve druháku prošla přes nomenklaturního kádra - jmenoval se Musil, učil politickou ekonomii socialismu (takže jasná věc). On si pozval 20 lidí na první termín, dvěma to dal (ty si poslal pro svačinu a pro pití) a zbytek vyhodil. Žádné termíny nám nepsal, pozval si nás za týden. A historie se opakovala jednou týdně. Mně se mezitím v červenci narodil syn. Ještě dvakrát jsem jela na zkoušku s miminem v tašce - po 6 týdnech a po 8 týdnech od porodu, protože jsem kojila. Podruhé mi řekl, že jestli ještě jednou přijedu s tím děckem, vyhodí mě rovnou. Musela jsem syna převést na Sunar. Došla jsem takto do posledního kola, mně a kolegovi to dal, poslední dva kolegy vyhodil, ale to už bylo 1.10. Udělal to prostě schválně, hajzl. Na studijním jsme hned ten den s třesoucíma rukama předložili indexy a bylo nám úřední babou řečeno, že termín odevzdání byl včera a že jsme skončili. S brekem jsme šli za studijním prorektorem a ten to zařídil, protože Musila všichni znali. Pak teprve jsem mohla přerušit studium a vrátit se tam po roce. Zlatá doba bez počítačů. Prostě se něco vyrylo inkoustovou tužkou do čtverečkovanýho papíru a bylo.
Pak jsem ho měla ještě u státnic, ten smrtelný děs se nedá popsat. On nám to taky nikomu nedal. Komise ho přehlasovala a on nám pak odmítl podat ruku. Hrozné divadlo.
Politická ekonomie socialismu byla snůška bezobsažných politických blábolů a pro mě to bylo neuchopitelné.
Studovalo se různě 4-6 let, nejčastěji ty 4. Přijímačky byly písemné a ústní (my měli ještě tělocvik). Studium se asi příliš nelišilo, když to srovnám s tím, jak nedávno studovaly moje děti, tak my jsme jen neměli žádné kredity. Byly stanoveny zkoušky a zápočty a kdo něco z toho neudělal (byt jediný zápočet), tak nepostoupil.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.