Zvolit si Hejneho metodu? Jakou metodu psaní?

Zdravím, za sebe bych volila klasickou matematiku a klasické psací písmo. Hejného metoda by mohla být dobrá do začátku, ale až budou příklady těžší než 1+2, tak nevím, jestli by byl úspěch takový, nemluvě potom druhý stupeň a střední škola. Mimoto vy jako rodiče jste se předpokládám učili klasickou matiku a nebudete mu u Hejného schopni pomoct.

U klasického psacího písma přece jenom aspoň trochu "rozhýbe," ruku, mám zkušenosti s tím, že klasickým psacím písmem člověk píše rychleji. Jasné, v dnešní době lidi moc rukou nepíšou, ale předpokládám, že minimálně na ZŠ a SŠ člověk píše rukou. Všichni lidi, co znám, tak píšou psacím písmem, ev. určitou kombinaci psacího a "tiskacího" písma, ale vyloženě nespojovaně psaný text (comenia script) jsem nikdy nikoho neviděla používat. Pokud nebude mít učitelku, která lpí na krásných kličkách a kudrlinkách, tak mu naučení klasického psacího písma neuškodí. Neznám nikoho, kdo by psal vyloženě nečitelně, vždycky se to přečíst dá. A osobně mám moc ráda klasické psací písmo z vizuálního hlediska

Jsem pro klasickou metodu výuky.

Můj názor je ten, že chytrým dětem sice H. metoda neublíží, ti pomalejší mají smůlu. Ne nutně hned, ale až když mají opravdu matematiku, ne "jenom" počty.

Jinak osobní zkušenost nemám, jen co jsem viděla, popř. jsem se dívala i v pracovních listech apod. Mám z toho ten dojem, že Hejný využil v mnohém materiály z klasické výuky - neb i v té klasické se učitel snaží (nebo by alespoň měl) o to, aby žáky aktivizoval, zpestřil jim výuku, snaží se o názornost atd.

Znám se s jednou učitelkou z 1. stupně, u nich na škole H. metodou vyučují. Podle jejích slov už si ji rodiče 2. dítěte pro svého potomka nevyberou, pokud ji zvolili pro potomka č. 1.

Po velmi krušných zkušenostech - viz

poradte.cz/...

radím jediné - pokud je možnost výběru, pryč od Hejného !

Zažili jsme si s tím své, možná to funguje někde, kde jsou pro ot zapálené učitelky a žáci s matematickým nadáním.

Praxe je však taková, že to učí nekvalifikované (myšleno na tento styl vyuky) učitelky z donucení, žáci to nechápou, takže praxe je taková, že člověk přijede navečer z práce domů, kde už čeká ubrečená holka, že neví, kolik myší je kočka. Upřímně řečeno, poprvé jsem si pomyslel, že někde našla flašku rumu a degustovala Omyl, byla střízlivá, ale zcela zdeptaná, že si neví rady s úlohou.

Když už se to opakovalo obden s železnou pravidelností , podařilo se nám udělat si ,,sbor rodičů´´ který zpočátku sloužil ke konzultacím těchto nesmyslných příkladů, po cca měsíci jsme vyrazili houfně do školy za ředitelem. Ten se snažil dělat mrtvého chrobáka ,, Já nic, to jsou nové osnovy... ´´ Jenže toho Hejného učili právě jen na té naší škole, takže poté, co se to rozneslo po městě, ostatní školy otvíraly 2-3 první třídy, do té naší se zapsalo 11 dětí do první třídy

A bylo po Hejném, ředitele vyhodili a učí se tam už normálně - bohužel na našich dětech se to dost podepsalo, jednak ty stresy, jednak naprostá nesystematičnost tohoto druhu výuky.

Dobry den,

ja pujdu trochu proti ostatnim a Hejneho metodu doporucim. Syn menil po treti tride skolu a s tim souvisel prechod z klasicke metody na Hejneho. S matematikou a skolou obecne nemel problem ani do te treti tridy, ale nebavilo ho to. Klasicka metoda spociva v tom neco se naucit a pak to do zblbnuti procvicovat. Hejneho metoda spociva v tom pochopit princip, prijit na to proc to tak vlastne funguje, hledat svoje reseni, spolupracovat s ostatnimi na reseni. Pravda je, ze na to musi byt pripraven ucitel. Ten je tam od toho, aby deti jen lehce nasmeroval a podporoval. No a hlavne musi ucitel pochopit to, ze deti delaji chyby, prototoze u Hejneho metody plati, vic nez kdekoliv jinde, ze chybama se clovek uci.

moje děti chodily na základku, kde jely podle Hejného. nejstarší holka už má vystudovanou chemickou průmyslovku a matika jí tam nedělala problémy. mladší bude končit střední ekologickou a matika bez nejmenších problémů (a to se k ní, navzdory Hejnému, od počátku stavěla tak, že matika je fuj a nemá ji ráda). kluk teď nastoupil na elektrotechnickou průmyslovku, zpočátku byla matika tragédie, ale už si to sedlo. co jsme měli sezení s jeho matikářkou, ta největší problém viděla v tom, že nemá zautomatizováno, takže mu vše dlouho trvá. a taky že škrábe a zřejmě po sobě nepřečte dílčí výpočty, takže občas přepíše naprostou blbinu. ale jak píšu, už je to dobrý a zvykl si.

osobně se v tom nevyznám, ale to zautomatizování vidím jako hlavní problém. že ho metoda nepodporuje. třeba taková násobilka - u nejstarší holky ve třídě počítali navíc klasické sloupečky, aby si ji zautomatizovali. u mladší holky měli každý den vymyslet jednu násobící tabulku (nevím, jak se to jmenuje oficiálně - prostě čtverec, vodorovně po kraji čísla, svisle po kraji čísla, v jejich průsečíku vždy výsledek násobení). u kluka učitelka nějaký drill nepřipouštěla, násobící tabulky sice taky měli, k metodě patří, ale jenom tak občas při vyučování, takže násobilku nenadriloval. někdy v páté třídě mi rupla trpělivost, posadila jsem ho k počítači a na nějakém webovém programu si ji trénoval. a obdobně to bylo v devítce - rozumní učitelé vědí, že i když Hejný nedriluje a naopak podporuje, aby si děti výsledky našly samy svým způsobem, tak před povinnými přijímačkami trénovali na oficiálních testech. protože on je u časově omezených přijímaček rozdíl kouknout a vidět, jak na příklad nebo kouknout a začít hledat vlastní originální řešení

co se písma týká, tak u nás ve škole se děti učily klasické psací, ale vcelku si (kromě češtiny na prvním stupni) mohl každý psát, jak se mu zlíbilo. moje zkušenost - mladší holka je dysgrafik, radši psala tiskace, ale přitom dělala víc specifických chyb, než když psala psace. nad vázaným písmem asi měla větší kotrolu. obdobně kluk, který je taky dysgrafik (plus další dys-diagnózy, narozdíl od holky má dysgrafii těžší). na prvním stupni chodil ke speciální pedagožce, která trvala na psacím písmu. ve výsledku to písmo bylo čitelnější a s méně chybami, než když v ostatních předmětech psal tiskace. samozřejmě, nebyl to krasopis, ale víceméně udržel linky, tvar a velikost. u tiskacího se mu to nedařilo a ještě navíc jak písmo nebylo vázané, měl problém dodržet mezeru mezi slovy. docela mě to tehdy překvapilo, myslela jsem si, že dysgrafici by právě měli psát tiskace, ale výsledek byl opravdu horší.