Nejste přihlášen/a.
syn 9 let se učí druhým rokem hrát na klavír,docela mu to jde,ale už tam nechce docházet a že ho to nebaví. Tchyně mi vyčítá,že ho nedonutím,že nepoužiju autoritu,aby tam chodil,když mu to jde,ale já ho nechce nutit,nebo mu to nakazovat, když jde o dobrovolnou zájmovou činnost.Jako pedagog jsem se učila,že děti tohoto věku teprve vyhraňují. Mám nutit a nakazovat,neno ne?Děkuji za radu.
Nevím, jestli poradím, ale mám vlastní zkušenost.
Moje máma i moje starší sestra uměly na piáno, proto i já jsem "musel" umět. Zpočátku (asi od 7 let) jsem byl nucen, protože mne to nebavilo (není divu, jic jsem neuměl, a cpali do mě hlavně potřebnou teorii). Potom mne to začalo trochu bavit, začal mi to jít, prostě už jsem něco málo uměl. No a potom mě to zase přestalo bavit, protože (i díky tomu, že jsem učení a hraní nevěnoval potřebnou snahu a čas) jsem hrál hůř, než jsem si představoval, že budu umět. V tu chvíli mě naši přestali nutit chodit na výuku, což dodnes uznávám jako rozumné rozhodnutí. Z radosti ze skončené povinnosti jsem se sám naprosto dobrovolně naučil zpaměti Turecký pochod, což není zrovna minutová lehká etuda.
V mezičase ségra dostala k vánocům kytaru, takže dodnes jsem schopen "něco" na klavír zahrát, ale na kytaru, basu, banjo, mandolínu asi umím trošku víc. Každopádně bez těch klavírních základů a hudební teorie bych dnes nemohl říci, že "umím zahrát".
Takže na závěr:
a) klavír je na hudební konzervatoři povinný nástroj, stejně jako teorie hudby - má to své opodstatnění.
b) dnes jsem rodičům vděčný za to, že mě k tomu klavíru rozumně "dokopali", díky tomu dnes můžu říci, že o hudbě něco vím.
c) ve Vašem případě doporučuji: přinutit, ale s citem a s vysvětlením. A klidně synovi můj příspěvek dejte přečíst. V tomhle věku už to asi bude rozumný klučina a snad pochopí, že to s ním myslíte dobře a že když teď "překousne" něco méně příjemného, že z toho celý dlouhý zbytek života může mít výhody!
Já bych byl za mírné nucení. Pokud se mu to skutečně hnusí a musela by jste jej do té hudební nutit pistolí u spánku, tak to už ne, ale nějaké ty mírnější páky, by podle mého nebyly na škodu.
V mém okolí mám mnoho známých, kteří když byli ještě mladí, tak je rodiče nutili do nějaké činnosti (hudební, taneční, jazyková škola), oni tam fakt neradi chodili ale teď po letech jsou svým rodičům vděčni za to, že je tam posílali. Můj bratránek například balí děvčata na svou hru na klavíře, ale to ještě u 9ti letého kluka asi nebudete moci použít jako argument
Já hrála 3 roky na klavír , dva roky jsem měla úžasného učitele a prostě mě to bavilo a doma jsem pravidelně trénovala , pak jsem dostala novou učitelkou s kterou jsme si prostě do oka nepadly, ze zábavy se stala povinnost , která mě zpočátku nebavila a ke konci roku už mě štvala a každý čtvrtek když jsem vcházela do budovy ZUŠ , přála jsem si aby se přetočil čas o hodinu a já už jela domů :D Je to už něco málo přes rok co do klavíru nechodím , přesto si od kamarádky která na hodiny klavíru chodí občas vypůjčím její noty a jen tak pro zábavu si zahraju
Být Vámi tak si se synem v klidu sednu a promluvím o tom Jestli si opravdu stojí za tím že tam chodit nechce , nenutila bych ho Jen bych možná měla strach aby třeba za pár let nelitoval , že na hodiny klavíru přestal chodit Ono jak na přijímačky na nějaké školy či později k povolání se hraní na hud.nástroje může hodit Takže nutit i nenutit , záleží na tom jestli Vašemu synovi někdo řekl , že je ,,trapné" aby kluk hrál na klavír , což je důvod , proč na hodiny klavíru přestal chodit i jeden kluk tady z okolí A nebo jestli ho ty hodiny klavíru opravdu nebaví a stejně jako já tehdy je bere jako ,,utrpení"
já bych nenutila. jestli má k hudbě vztah, tak třeba pokud nebude pod nátlakem, že musí, tak si sám něco zahraje doma... a třeba časem zjistí, že mu výuka chybí, že by se chtěl posunout dál a sám se k ní vrátí. nebo si zvolí jiný nástroj na který chce hrát. a když ne, tak asi jeho zájmy nebudou ležet v takových oblastech, ve kterých by potřeboval umět hrát na klavír víc než jen tak trochu pro radost
Lesi, to je o tom "rozumném" nátlaku, o kterém jsem psal! Pokud nebudete dítě "nutit" vůbec k ničemu, tak to bude (s prominutím) přežranej gaučovej tlustoprd, kterej bude línej zmáčknout tlačítko ovladače, aby si přepnul telku na jinej program!
Aby si zahrál doma pro radost, tak nejdřív musí něco umět, aby ho bavilo si něco zahrát! Přesun k jinému nástroji není problém, ale výuka na klavír zahrnuje i teorii, která je pro hudbu docela důležitým základem.
Dítě musíte přiměřeně dotlačit k nějaké aktivitě a pak rozumně sledovat odezvu. A potom buď přitlačit nebo ubrat, občas i vycouvat. Samozřejmě v tom hraje svoji roli i nějaký vzor, hudební či fyzický talent děcka.
Je bohužel málo dětí, které by si samy vybraly svého aktivního koníčka a věnovaly se mu...
P.S.: Omlouvám se za češtinskou chybu (pokud ji zaregistrujete), byla záměrná...
Hope, já si nemyslím, že by děti "musely něco umět", aby si mohly doma zahrát pro radost. Moje holky (čtvrtá a druhá třída) si taky doma rády zahrajou - na flétnu nebo na keyboard. Ne, že by to kdovíjak uměly - ale baví je to a to je nutí učit se to. K flétně se dostala starší holka na konci loňského školního roku od spolužačky, "natrénovala" ji přes prázdniny tak, že ji jejich učitelka ve škole vzala ne do začátečníků, ale do pokročilých. Mladší holka odkoukala flétnu od starší, a když se na ni začali letos ve škole učit hrát, měla náskok před spolužáky. Keyboard holkám naježil Ježíšek, takže zatím jsou ve stádiu, že s nadšením jedním prstíkem hrají písničky, které umí na flétnu... ale starší už si taky prohlížela přiloženou učebnici hry. Já si uvědomuji, že svou hrou by díru do světa neudělaly a pokud by někdy hru na nástroj potřebovaly ke své profesi, tak jim takovýto způsob učení se nemůže stačit a musely by hodně máknout. Nicméně ke hře pro radost jim to stačí. MMCH mladší holka tenhle týden přišla ze školy s tím, že její spolužák chodí do lidušky na klavír a jestli by ona mohla taky, když má doma opravdové klávesy... a i mi vysvětlila, kudy se tam od jejich školy dostaneme (doteď měla oblíbené takové to dětské piánko zabudované v knížce, proto ten vánoční dárek).
Jinak tedy já mám děti tři, ve věku od 5 do 10 let a k nějaké aktivitě jsem je nikdy tlačit nemusela. Naopak, jejich aktivity musím korigovat tak, aby mi na ně stačila peněženka a dětem volný čas... a to mi přijde, že kroužky mých dětí jsou nic proti tomu, jakou honičku DOBROVOLNĚ zažívá spolužačka nejstarší holky. Občas děti zjistí, že kroužek není to, co by si představovaly... tak dochodí, co mají zaplaceno a vypouští ho. Dříve či později si na uvolněné místo najdou jiný báječný kroužek. Ale pravda je, že já se s nimi BAVÍM o tom, proč nechtějí chodit do kroužku, jestli očekávaly něco jiného nebo jestli jim nevyhovuje vedení, jestli by je to bavilo, kdyby to na kroužku vypadalo jinak... a pak jim třeba pomůžu najít náhradu, pokud záliba sama je baví, ale způsob vedení nevyhovuje.
Dobrý den, aniž bych četla všechny názory dovolím si říci svůj. Dcera chodila na piáno od 6let, první rok přípravka a pak LŠU včetně hodin kde se učila jen číst noty. Měla nevidomou klavíristku učitelku ta sice uměla hrát ale byla na děti zlá, musely stále hrát podle dcerky zbytečné etýdy a vše co se jí nelíbí, nechtěla tam chodit asi v 10 letech. Nejsem na hlavu abych to platila když tam nechce ale náhodou jsem potkala známou učitelku v důchodu a ta řekla pošli mi jí a uvidím zda její hraní k něčemu je, nechala holku aby si vybírala skladby sama a jen občas nějakou hezkou etydu přidala a dcera k ní chodila do maturity, taky nám občas řekla, že kdyby jsme jí víc u piána drželi a kdyby vydržela dryl té slepé mohla to někam dotáhnout. Já bych dnes tu autoritu rodiče určitě použila a kluka u piána držela, však mu jistě povolíte i nějaký sport aby se necítil mezi vrstevníky jako idiot co hraje na piáno. Snad mi rozumíte co tím chci říct.
Ptal bych se manžela na věci který ho matka nutila a který do dneška nemá rád nebo je dokonce nesnáší!.!.!
A co by řekl rozumný manžel? Třeba že ho máma nutila mýt nádobí a on díky tomu vyhodil prachy za myčku?
Ne, Lujsi, tady nejde jen o to nucení, které vede k doživoní averzi!
Tady jde o to, jak rozumně někoho mladého přivést rozumné aktivitě (na kterou má snad i kus talentu), z které by mohl čerpat celý život!
Ano, vím, také jsem se prvně vyjadřoval k názoru mámy. Nicméně na tom, co bych s tím mladým nadějným človíčkem "dělal", moje další reakce nic nemění!
P.S.: Luisi, vůbec se nezlobím - nemám sebemenší důvod!
Nooo,sedím v domovské hospůtce a ten "pitomej" pingl mě nějak nechce vyhodit...
Ale to ráno, to bude "juchuchů", jedu v sedum přes celou Prahu, a ještě s blbym autem... (na letních gumách, ale u tohodle auta je to fakt úplně jedno), nějaký nákupy mezi tím..
A to už sem dlouho nikdo nepřišel, poslední hosti si stěžovali, že ten zledovatělej kopeček (převýšení asi o 20 cm na 5ti metrech) lezli nahoru po čtyřech... - no dík za přání, možná přes noc zamrznu a vůbec nevyjedu...
To nevím,jestli ti to bude něco platné,ale já hraní nenávidím. Já byl násilně přihlášen, ale v mezi 9.a 10,rokem jsem si vybral jiné záliby,u kterých jsem dodnes vydržel a díky hraní jsem na ně měl méně času a proto hraní nenávidím. Jak píšeš synovi je 9 a já si mezi 9-10 rokem vybral 2 jiné záliby. Ono hraní asi byví tak 1 dítě z 10 a ono to asi pro kluky není Většina dětí tam chodíz donucení, aby děti plnily naplněné i nenaplněné sny svých rodičů.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.