KAm na školu

Zdravím, záleží, jak velký bude škola, na kterou se budete hlásit, brát na známky zřetel. Pro spoustu škol jsou důležité přijímačky a známky ze ZŠ tvojí jenom malé procento v rozhodnutí, zda žáka přijmout, či ne.

Zdravím,

záleží dost na tom, jaké přemměty tě baví a jaké máš záliby. Obor, který žák studuje na SŠ, by měl nějak souviset se záliby a zájmy žáka.

Některé SŠ berou i bez přijímaček. Ale nebyl by pro tebe lepší spíš učební obor?

Ty sám nejlépe víš, na co máš a jak školu flákáš- jestli jsou špatné známky proto, že jsi lempl, nebo ti to fakt nejde. Dej si třeba jednu přihlášku na vysněný obor a druhou na nějaký "záchranný" Navíc na většinu učňáků berou i ve druhém kole. Jdi tam, kde tě táhne srdce.

Za mě- já měla na vysvědčení na druhém stupni pravidelně trojky, dvakrát jsem měla čtyřku- jednou z matiky a jednou z fyziky. Dala jsem si obě přihlášky na gympl. Všichni se mi smáli a mysleli si, že jsem se úplně zbláznila, učitelky si mě braly stranou a říkaly mi, že bych měla jít na učňák. Na gympl jsem se na rozdíl od většiny dvojkařů dostala bez problémů bez jakéhokoliv šprtění na přijímačky. Gympl jsem v pohodě prolezla- ne s vyznamenáním, byla jsem líná se učit věci, co mě nebaví, ale vždycky to s pár trojkama, ve třetáku a čtvrtáku i čtyřkama, šlo. Odmaturovala jsem se samými jedničkami.

Nicméně se situace zase opakovala- když mí učitelé zjistili, že se hlásím na psychologii, kroutili hlavou, říkali že to nedám, že tam se nedostávají ani jedničkáři. Spolužáci se smáli a pomlouvali za zády. A hádej co- nakonec jsem se na psychologii dostala jediná z celé třídy, a to se nás hlásila snad polovina třídy. Rozdíl mezi mnou a nimi? Oni strávili čtyři roky gymplu učením matiky a chemie, která je nebavila a žrala čas, jen aby měli vyznamenání. Já čtyři roky sice sotva prolézala, ale věčně jsem ležela v knihách o psychologii, protože mě to bavilo. Chodila jsem dělat dobrovolníka, abych měla nějakou dobrovolnickou činnost. Založila jsem kroužek pro děti s autismem. Na ústním pohovoru na komisi zapůsobila více než načtená literatura ta praxe- málokdo se tam hlásil s 400 dobrovolnickýma hodinama. To byla moje velká výhoda, většinou tam totiž lidi měli našprtěné otázky vyvěšené na stránkách fakulty, ale dobrovolnictví nula nula nic. Prostě jenom šprti bez praxe.

Kam tím mířím? Kašli na to, co si o tobě myslí ostatní. Dělej co tě baví, sám víš, na co máš a na co nemáš. pokud nechceš na VŠ, jdi na SOŠ. Nenech se odradit od svých snů jen proto, že lidi, kteří tě sotva znají tvrdí, že "na to s tvými známkami nemáš". Pracuj na sobě, jdi za svým snem a za pár let jim přijdi vytřít zrak s tím, že jsi třeba i tu maturu dal. A víš co? I kdyby ses rozhodl pro učňák, není na tom vůbec nic špatného. Lepší šikovný řemeslník, kterého to baví, než neschopný absolvent obchodky. Za pár let budou instalatéři/truhláři placeni zlatem a budeš na tom lépe, než většina absolventů humanitních oborů.

Zdravím, na některých školách koukají na známky, ale důležité pro ně je, že zvládneš přijímačky. Jelikož nevím, co tě baví, čím chceš být a pod. nedokážu moc posoudit. Kdyby jsi potřeboval poradit s jakoukoliv látkou, existují takové stránky, jmenuje se to poradte.cz, kde ti poradí snad úplně každý na úplně cokoliv. Přeji hodně štěstí. Snad ti poradí někdo jiný lépe.