Rozpad versailleského systému

1. Prosím o kontrolu, v textu mám opravit chyby, má jich být 12, nevím, zda je vše správně, nicméně ještě jedna chybí, v závorce dle mého názoru jsou správné odpovědi.

Při utváření poválečného uspořádání byl uplatňován princip sebeurčení národů. Možná ohniska národnostního napětí tak vnikla především na Pyrenejském poloostrově (ve střední a východní Evropě a na Balkáně). Přestože Společnost národů kontrolovala dodržování práv etnických menšin v nástupnických státech, některé země své menšiny utlačovaly - příkladem jsou osudy bulharské a rumunské (řecké a arménské) menšiny v Turecku. Záhy po nástupu k moci začal Adolf Hitler pracovat na odstranění versailleského mírového systému. V roce 1936 německá armáda vstoupila do demilitarizovaného pásma v Porýní. O rok později (v roce 1938) německé jednotky obsadily rakouské území (tzv. anšlus Rakouska).

Japonsko se na počátku 20. století zařadilo díky technickému pokroku a vojenským úspěchům mezi světové mocnosti a své ambice hodlalo uspokojit na úkor Číny. Po tzv. nankingském (mukdenském) incidentu v roce 1931 obsadilo oblast Mandžuska v severozápadní (severovýchodní) Číně. Po incidentu u mostu Marca Pola v roce 1937 zahájila japonská vojska mohutné tažení do vnitřní Číny. V Evropě se od svého nástupu projevoval expanzivně italský fašistický režim, který si za svou obět vyhlédl Eritreu (Etiopii) (Habeš). V roce 1935 zahájili Italové útok, načež vládce země, císař Haile Selassie, požádal o pomoc Společnost národů. Ta sice označila Itálii za agresora, ale dodržování jí schválených sankcí bylo nedůsledné, takže italská vojska v květnu 1935 (1936) vpochodovala do Addis Abeby. Císař odešel do exilu a země se stala součástí italské západní (východní) Afriky.

Ústupnost (osamocenost) Polska umožnila Adolfu Hitlerovi realizovat jeho expanzivní cíle a vytvořit spojenectví s dalšími militaristickými režimy - v listopadu 1936 podepsalo Německo s Japonskem Pakt proti Kominterně. K němu později přistoupila Itálie a dále např. Švýcarsko (Maďarsko) či Španělsko. Hitler dlouhodobě usiloval o těsnější spojenectví s Itálií a i přes neshody ohledně vlivu se mu podařilo s Mussolinim smlouvu uzavřít. Sbližování obou diktatur vyvrcholilo v květnu 1939, kdy byl v Berlíně mezi oběma zeměmi podepsán tzv. Pakt krve (Ocelový pakt).

2. Úkol - Který závěr nejvíce odpovídá získaným informacím k tomuto tématu.

a) Rozpad řady mnohonárodnostních říší po první světové válce způsobil nárůst nacionalismu a vedl k nástupu fašistických diktatur hned v několika evropských zemích. Přední místo mezi nimi zaujaly Německo a Itálie, které od počátku 30. let vyhrožováním nutily demokratické velmoci k ústupu od ustanovení pařížské mírové konference. Podobně postupovalo Japonsko, které si vojenskými hrozbami vynutilo na Číně vydání Mandžuska, Šanghaje a Nankingu. Tyto expanzivní diktatury si na několika konferencích slíbily podporu v budoucí válce a rozdělily si sféry vlivu ve světě. Pravicové vlády ve Francii a Velké Británii ve snaze zabránit pronikání komunismu do Evropy, tomu nebránily.

b) V důsledku Velké hospodářské krize se oslabené demokratické velmoci nedokázaly vypořádat s vnitřními problémy a rezignovaly na aktivní zahraniční politiku. Znovuvyzbrojené Německo okupovalo Porýní, Sársko i Rakousko. Itálie vojensky vystoupila proti východoafrické Etiopii a tuto zemi si po vítězném tažení rozdělila s Francií, ačkoliv to bylo proti vůli Společnosti národů. Japonci na základě dohody s Berlínem zahájili na konci 30. let ofenzivu na Dálném východě, kde vázali pozornost Británie a Francie, jež se tak nemohly dostatečně angažovat ve prospěch Německem ohrožených středoevropských zemí.

c) Po nástupu k moci začal Adolf Hitler porušovat ustanovení Versailleského míru s cílem změnit poválečné uspořádání Evropy. Zavedl brannou povinnost a budoval silnou armádu, která mu měla zajistit uskutečnění expanzivních cílů na východě. Mussoliniho Itálie směřovala svou rozpínavost do východní Afriky, kde jí Společnost národů nedokázala zabránit v okupaci Etiopie. Japonsko, toužící zajistit si suroviny, okupovalo čínské Mandžusko a později zahájilo tažení do vnitřní Číny. Všechny tři země navíc navázaly úzkou vojensko-politickou spolupráci.

Zvolila jsem odpověď C), prosím také o kontrolu, předem moc děkuji.