Nejste přihlášen/a.
Ve škole jsme dostali za úkol napsat slohovku na téma MŮJ NEJHORŠÍ ZÁŽITEK.Žádný si nemohu vybavit,ale na jeden si přece vzpomínám.Problém je v tom,že to byl sen.Je možné popsat svůj sen jako zážitek?Děkuji za názor
Souhlasím s Liduš a navíc si myslím, že bude fakt bezva, když budete popisovat ten nepříjemný zážitek, aniž to na začátku prozradíte (totiž že je to sen). Bude to takový trochu jiný konec, osvěžení oproti ostatním. Být vámi, určitě bych to takhle klidně pojala. A kdyby vám to nevadilo, tak to sem pak hoďte, my si rádi počteme
doplněno 10.12.10 20:06:Ale co by, ono nejde o to, jestli je něco pravda nebo ne. Myslíte, že každý z vás prožil něco tak strašně extra? Jde jenom o to, co a jak napíšete. A estli je profesorka normální a soudná, tak by fakt, že šlo o sen, vůbec neměla brát v potaz. Skutečně jde o formulace, vyprávění, "vypointování", návaznost odstavců... Je to vyprávění, ne popis, proto ten zážitek. Ale jestli je reálný nebo ne, to je podle mě fakt podružný faktor. Držíme pěsti A klidně to sem hoďte ke zkouknutí, i když už známe konec však to nevadí.
Tak to je ta slohovka.Snad tam není moc chyb.Kdyžtak mě můžete na některé klidně upozornit,budu ráda.
ÚNOS
Asi před půl rokem,přesné datum si nevybavuji se mi přihodil tento strašný zážitek.Bylo to běžné,všední odpoledne a jako obvykle po skončení pracovní doby, pro mě přijel můj manžel.Jeli jsme na větší nákup do TESCA.Cestou jsem se manžela mimo jiné zeptala,kde je Adam.Adam je můj mladší, patnáctiletý syn.Manžel odpověděl,že už asi jel na trénink hokeje,kam docházel dvakrát týdně.Pro svůj klid a jistotu,že je na tréninku jsem mu zavolala.
K mému překvapení se v telefonu ozval mužský hlas.Nejprve mě napadlo,že je to jeho trenér,ale zárověnˇmi přišlo divné proč má jeho telefon."Halo,Adame...kdo je to?",zeptala jsem se udiveně,nechápavě.Z druhé strany cizí ,mužský hlas odpověděl,"Adam tady není"."A kde je?...proč máte jeho mobil,"následovaly mé otázky."Nic se mu nestane,zavolejte mi asi za hodinu."Pochopila jsem,že je asi zle.Unesli mého syna.V té chvíli jsem nevěděla co mám dělat.Manžel v průběhu této události někam asi odešel,nevím.
Já zůstala sama,jen s pocitem šíleného strachu,úplné bezmoci a kladla jsem si otázku"Proč mého syna?"Peníze nemáme a ani nejsme nikomu nic dlužni.Tak proč?Policii jsem nevolala,doufala jsem,že mi syna vrátí.Možná mi i zakázal volat policii,nevzpomínám si.Asi po hodině jsem zavolala neznámému muži.Telefon někdo zvedl,ale po mé výzvě "je tam někdo?"se nikdo neozýval.Bylo slyšet jen slabé šumění.Jediné co jsem ale zřetelně zaslechla bylo hlášení ženského hlasu z obchodního domu MÁJ.Něco v tom smyslu,aby zákazníci ukončili nákup,že se zavírá. Napadlo mě,že jsou zřejmě v Praze.A to byla jediná a poslední stopa, kterou jsem měla.
Jak to všechno dopadlo ani nevím,ale ve své podstatě dobře,protože jsem otevřela oči a s nesmírnou úlevou jsem si uvědomila,že to byl sen,reálný sen a můj syn spokojeně spí vedle v pokoji.
Zážitek v to pravém slova smyslu to nebyl,ale na ten strašný sen už. nikdy nezapomenu.
inkar zážitek dobrý, když na tom zapracujete bude to sloh jak víno. Tak jak to je bych to brala pro pátou třídu ZŠ. Omlouvám se, trošku jsem vám to zepsula, snad se neurazíte. NAPŘ. NÁSLEDOVALY MÉ OTÁZKY zkuste spíš CHRLILA JSEM CELÁ ZMATENÁ JEDNU OTÁZKU ZA DRUHOU A NEDOČKAVĚ ČEKALA NA INSTRUKCE MUŽE NA DRUHÉM KONCI. Vemte to větu po větě a trošku si s textem pohrejte.
Rozumím,ještě se nad tím zamyslím.S tou pátou třídou jste mě docela překvapila,ale asi na tom něco bude.Přesto děkuji
Můj dojem je stejný, takovou slohovku tvoří moje dcera v 10 letech, ale dokáže ji rozepsat na dvě A4. I dopis ježíškovi byl letos hodně dlouhý. Konečně jsme jim dostali sloh do žil. Sen může být také obsahem slohu, jen bych začal tím, že to byl sen, at to čitatel ví od začátku a neděsí se. Každou větu propracujte, rozveďte přibarvěte. Nějaké věci si i vymyslete, at to má délku, pointu, cit, uvod i napětí. Sloh je věc, kterou jsme se my kdisi učili třeba běžným psaním dopisů. Dnes v době SMS to každý omezí na pár slov. Sloh dokáže být krásný a potěší i pisatele. Tak s chutí do toho ...
Začínám litovat,že jsem ten svůj blábol sem umístila.Pokusím se to vylepšit,ale asi nemám to správné literární vyjadřování.Pointa je právě v tom,že k vysvětlení dojde až na konci,mě se to také tak stalo.Nemyslím si,že z toho někdo bude mít psychickou újmu.Je to pravda ošklivý příběh,ale tak se mi zdál,nic jsem si nepřimýšlela.Právě vymýšlet jsem si nechtěla.A tam bude asi problém,chybí mi fantazie.Přesto díky za Váš názor
INKAR- nemáte proč litovat, chce to jen upravit, přidat na barvě, víc rozepsat, lžete papír to snese. Zkuste si to krok za krokem představit, zahrajte si malé divadlo a pak to hodíte na papír. Zkuste se podívat na netu na nějaké slohovky a klidně vykrádejte nápady druhých, nemyslím opsat celé ale použít slova, věty. Vyprávění je podle mého ten nejsnadnější slohový útvar.
No jo, jenže její zážitek to očividně být nemůže to snad inteligentní člověk - kantor pochopí již z první věty ?
Poslední větu bych vynechala, to je spíš takový omluvný vzkaz pro p. učitelku, to v tom slohu už moc nemá místo. Re Fidonet - v žádném případě nepsat, že to byl sen, na začátek! Ochudíte čtenáře o pointu, to je na tom to hezké. Jen at se čtenář děsí, na tom není nic špatného A jinak souhlasím s tím, co píší ostatní - zkuste si to trochu rozepsat. Jak radí Liduš, větu po větě, přidat expresivněší výrazivo, klidně i jenom "nicneříkaící" věty jako "Celou mě zalil studený pot a představovala jsem si ty nejhorší scénáře. Kde je? Co mu kdo udělal?" Atd atp, stačí si přečíst jednu detektivní povídku... Ale kostra dobrá, ještě zapracujte a bude to OK
doplněno 11.12.10 13:03:Fido, jako kantor počítáte s tím, že si lidi sem tam něco přimyslí. To za prvé. Za další, kdyby Vašemu žákovi někdo unesl dítě, rozhodně nebude psát slohovky do školy, takže nevoláte policii. Jde o to napsat dobré vyprávění. A dobré vyprávění má být vypointované. Tohle (tj. oznámení o tom, že to byl sen), je geniální pointa a tím, že by to pisatelka napsala rovnou, by si zkazila fakt dobrý konec. Pokud to dobře vygraduje, tím lépe. Má za úkol napsat příběh a napsat ho dobře. Uvést pointu na začátku je prostě z tohoto hlediska naprostý nonsens.
Dám na Vaše rady a pokusím se to i přes pocit ostychu,který cítím-až to bude někdo číst,více rozepsat.
pu, něco jiného je, když čtete příběh tady na netu , tedy jste žhavá po nějakém pikantním příbehu nebo hrůzostrašném. Něco jiné, jako zodpovědný pedagog, když čtu, že moje sřtudentka, měla takový děsný zážitek a během čtení čtu a druhou rukou vytáčím číslo policie, brečím zoufalstvím čím si chudinka musela projít. Na konci když se dovím, že to byl sen, budy akorat naštvaný, že mě straší. Myslím, že nic neztratí větou na začátku, že nejhorší zažitek zažila ve snu a že věří, že nikdy se ji tohle nestane a pak sen popíše. Ale zaleží jen na ní, jak to chce podat.
Tak to je druhá verze.Do dějě jsem si nic nedomyslela,ale rozvinula jsem některé věty.Paní profesorka je celkem sympatická,mladší paní,myslím,že se to ustojí a psychicky se nezhroutí.
ÚNOS
Je tomu asi půl roku,přesné datum si nevybavuji,co se mi přihodil tento strašný zážitek.
Bylo běžné,všední odpoledne a jako obvykle po skončení mé pracovní doby pro mě přijel můj manžel.Jeli jsme nakupovat do Tesca.Prostě klasika,den jako každý jiný,bez sebemenších známek hrůzy,která po té následovala.Cestou na nákup jsme si v autě povídali,co v práci a tak,vedli jsme běžný rozhovor.Mimo jiné jsem se manžela zeptala kde je Adam.Adam je náš mladší syn.Manžel mi stroze odpověděl,že už by měl být na tréninku hokeje,kam docházel dvakrát týdně.Pro můj klid na duši a jistotu,kterou mám ráda,že už je na místě,jsem mu tedy nic netušíc zavolala.
K mému překvapení se v telefonu ozval jakýsi mužský hlas.V první chvíli mě napadlo,že je to asi jeho trenér,ale vzápětí mi bylo divné,proč má jeho mobil.Zabavil mu ho snad?Třeba s ním rušil během tréninku.Adame...kdo je to?zeptala jsem se udiveně,nechápavě.Adam tady neníázně odpověděl cizí hlas.A kde je,proč máte jeho telefon?ásledovala má další otázka.V té chvíli mě ani nenapadlo,že by se mohlo jednat o únos,ale po další jeho odpovědiNic se mu nestane,zavolejte mi za hodinumě polilo horko a srdce se mi rozbušilo na maximum a já pochopila co se vlastně stalo.Unesl mého syna.Nevěděla jsem co mám dělat,kam jít,komu se svěřit.A co se týče manžela?Ten najednou nikde nebyl,někam asi odešel,nevím.
Já zůstala sama,jen s pocitem šíleného strachu a úplné bezmoci,který prožívá máma,když jí unesou dítě.Hlavou se mi honily šílené myšlenky a ještě hroznější představy co s mým synem zamýšlí.Kladla jsem si otázku Proč mého syna?Milionáři nejsme a ani nikomu nejsme dlužni.Tak proč?Byla jsem zmatená,věci nedávaly žádný smysl,všechno bylo tak divně pomotané,nesouvislé.Policii jsem nevolala,ve skrytu duše jsem doufala,že mi syna vrátí.Možná mi i zakázal ji volat.To si nevybavuji.
Asi po hodině jsem neznámému muži zavolala s očekáváním dalších instrukcí,ale po mé výzvěJe tam někdo?se mi nikdo neozýval.Krve by se ve mně nedořezali,jaký jsem měla vztek,že mi neodpovídá,proč je ticho a jen mě mlčky poslouchá.A nebo tam nikdo nebyl?Ale zase někdo mi ten telefon zved.Slyšela jsem jen slabé šumění.Možná to byl šum ulice,jízda v autě,vítr.Poslouchala jsem a čekala,že mi něco řekne,cokoliv,ale nestalo se.Měla jsem hrozné nutkání do telefonu křičet,sprostě nadávat,ale pocit,že na druhé straně nikdo není a já budu křičet zbytečně mi to nedovolil.Jediné co jsem v telefonu zaslechla,bylo hlášení ženským hlasem z obchodního domu Máj,něco v tom smyslu,aby zákazníci ukončili nákup,že zavírají.
Aha,tak zřejmě jsou v Praze pokud to nebylo falešné hlášení,aby mě zmát
pokračování
Svitla ve mně malinkatá naděje,že nejsou daleko,třeba někde za hranicema.A to byla jediná a poslední stopa,kterou jsem měla.A jak to všechno vlastně dopadlo?Sama ani nevím,ale ve své podstatě dobře,protože jsem otevřela oči,ležíc ve své posteli,celá spocená,ale zárověn štastná,že to byl je sen,reálný sen.S nesmírnou úlevou jsem si uvědomila,že syn spokojeně spí vedle v pokoji a vše je jak má být.
Inkar, moc pěkně přepracované. Tak vidíte, že to nebyla taková hrůza, dát to sem podruhé Nebojte se, jestliže paní učitelka zadala téma "nejstrašnější zážitek", jistě neočekává, že příběhy budou veselé. Naopak pokud se vyěsí, je to známka dobré práce a splněného úkolu. en poznámky ke gramatice. "Zmát" = zmátl, "splet" = spletl, to tam musí být, ty koncovky. "Poté" se v časovém smyslu píše dohromady, "krve by se vě mně nedořezal" jakožto frazém, "nedořezali" naznačuje, že vás někdo skutečně řezal A pár podružných chybek. Ono o ně moc nejde, ale je škoda si ten příběh "kazit" zbytečnými chybami. A nějaké čárky taky, na to bacha (vložené vedlejší věty, spojky apod.). A pro příště - nebojte se sem nic dávat, mi tu nejsme od kibicování. Ale vidíte, že jste to sama přepracovala k lepšímu a určitě to teď bude lepší známka a budete mít větší radost Držíme pěsti! A budeme rádi, když dáte vědět, jak jste dopadla
doplněno 13.12.10 21:09:Tak bezva, budeme se těšit a dříme pěsti!
To jsem ráda, že se Vám to líbí. Když porovnám první verzi, tak uznávám, že NIC MOC. Honem jsem pospíchala, abych už to měla napsané a také to tak dopadlo. Provedu ještě pár úprav, oprav, ale ten základ ponechám. Sama jsem moc zvědavá, jak dopadnu a dám vědět.
No vidíte, je to lepší.
Nemohla jsem se dočkat až uběhne hodina, čas se neskutečně vlekl a ruce se mi potily nervozitou. Vytáčím číslo a ze spocených dlaní mi mobil padá na zem, snad se nerozbil je moje první myšlenka. Haló, haló, křičím do telefonu. Na druhém koci je ticho a ve mě by se krve nedořezal, jen šumění a jakýsi podivný zvuk se ozývá do ticha, nikdo neodpovídá. Napadá mě, že dotyčný jede v autě a já slyším jen vítr a zvuk motoru. Chce se mi křičet kde jste, co se děje, neubližujte mému synovi, prosím, vra´tte mi mého Adama. V aparátu zapraská a já rozpoznávám tichý ale srozumitelný ženský hlas. " Je 22h, žádáme zákazníky obchodního domu MÁJ aby ukončili své nákupy a opustili prostory nákupního střediska,děkujeme vám za návštěvu našeho obchodního domu a těšíme se s vámi zítra na shledanou".
Tak nějak bych psala já.
Dovolte jenom malou připomínku: za čárkou a tečkou ve větě se dělá mezera. Jinak příběh je zajímavý a slušně zpracovaný (se všemi těmi přívlastky).
Zatím nevím, odevzdávám ji v pondělí, tak mám ještě čas na drobné úpravy, které mě napadají, když to znova čtu. Místo-věci nedávaly žádný smysl, napíšu, sled událostí nedával žádný smysl, atd. A známky budou tři- pravopis, úprava a samotný sloh. Dám vědět, protože částečný podíl na známce bude i Váš.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.