Intr/dojíždění na střední školu

Odpovím podobně, jako *jenyk* - zkus tam vydržet.

Na různá cizí prostředí si stejně budeš muset v životě zvykat, málokdo celý život pracuje doma. A s nikým jiným, než (z počátku) s cizími lidmi, taky nebudeš. Jestli je spolubydlící fajn, buď ráda, to by byla výhra. A že si chce povídat? Pro ni jsi taky velká neznámá, bude tě muset teprve poznat, zvyknout si na tebe a přiměřeně se ti přizpůsobit.

Mohl bych psát ještě dlouho, ale zkrátím to: nevymýšlej blbosti a novou situaci se snaž co nejdřív co nejlíp zvládnout. Špatná (špatné) spolubydlící by snadno mohly být naprosto nepřekonatelným problémem, ale píšeš, že ta tvoje je fajn. Toho si važ, to je štěstí k nezaplacení.

Jezdit denně 4 hodiny je strašné. Že bys něco dělala ve vlaku do školy, na to zapomeň. Na učení bys neměla klid a prostor. Trochu teda jo, ale dobrý intr je mnohem lepší. A snad tam jsou i tvoje spolužačky, kterých se můžeš na ledacos zeptat - můžete si navzájem poradit.

Píšeš, že doma to taky není ideální, takže já radím: s dobrými spolubydlícími je intr mnohem lepší, než dojíždění. Zůstaň na intru.

@luc - Vstávala bych asi v 5 hodin... Domů bych přijížděla většinou kolem páté
Teď to jde - v zimě to bude horší. Mnohem horší. Krom toho se nebudete moci zúčastnit žádné třídní akce, ani na "blbou" zmrzlinu si s nikým nezajdete. Ve vlaku se toho moc nenaučíte, doma taky příliš nevyspíte...

Za mě "zlatej intr" (vlastní zkušenost).

Byla to teprve první noc, později si zvyknete 4 hodiny denně dojíždět je hodně. Dejte tomu čas, já když jsem někde poprvé, taky mám většinou problém se spánkem. Všude je něco, doma by to taky nebylo ideální. Leda najít školu stejného oboru poblíž. Zase se dříve osamostatníte, časem najdete brigádu, poznáte se s ostatními studenty. Když utečete po prvním dni, můžete jednou litovat, že jste tomu nedala čas.

Měl jsem to samé před xxxx lety jako slečna. Na intru katastrofa nervy na pochodu z toho bodování,večerek,ustýlání,zákazů a příkazů a blbostí kolem.Taky jsem to zkoušel že se to podá...nepodalo se nic tak jsem po třech měsích i přes protest rodičů začal dojíždět.

V 5 ráno vstávat utíkat na autobus.Pak přestup na autobus směr Praha.Výstup z autobusu a do metra, výstup z metra a 2 zastávky tramvají , výstup na vlakovém nádraží rychle do vlaku a jedem...V 7,30 jsem vystoupil z vlaku a v 7.50 byl ve třídě.Vše na minuty propočítané.To samé odpoledne zpět a ráno znova 4 roky.Peklo ! v zímě ze tmy do tmy a z tepla do mrazu.

No byla to fuška ale vydržel jsem to celou školu..Zvyknul jsem si a otrkal tak že už mě to ani nepřišlo a zdálo se vlastně že je to za rohem a kousek..Dnes vubec nechápu jak jsem to mohl absolvovat.

Slečně radím jako ostaní at tomu dá čas a určitě si zvykne nebo bude cestovací robot jako já.A to není dobré.A hlavně 4 hodiny už je hodně.

Každý začátek je těžký. Ono to zas tak zlé nebude. Počkej pár týdnů a nefňukej. Nejdřív bych řešila tu vrzavou postel. Než mi ji opraví nebo dají jinou, tak bych si zvykla. Holku bych slušně poprosila, at někdy zavře pusu, že Tě z toho bolí hlava. Jsou tací, co takovou nejistotu, kterou máš Ty, řeší právě mnohomluvností.

Brzy přibudou školní povinnosti, přibude praxe, kde Ti dojíždění časově nevyjde. Časem si najdeš nějakou spřízněnou duši na vycházky, pokec i společné učení.

Zkuste ještě počkat, on většinou ten začátek je hrozný a těžký. Většinou ale člověk dokáže přivyknout tomu novému režimu. Ale základ je, že máte fajn spolubydlící. Určitě se cítí stejně jako vy a zvykají si. Až když by to nešlo, tak musíte znovu prohovořit s rodiči o všem co píšete. Ale to cestování to by také nebyl žádný med. Teď vám připadá že ne, že nebude nepříjemné, ale po pár týdnech byste cítila docela únavu, nechut časně vstávat a do toho ještě učení. A co ta rána. V létě když je světlo a hned sluníčko na obloze, to by ještě šlo, ale bude děsná tma,sychravo a zima. To se ještě nastáváte brzy ráno, až budete chodit do práce.

Jsi tam pouhý jeden den, nemá cenu z toho dělat závěry. Ty můžeš dělat až za pár měsíců. 4 hodiny strávit ve vlaku každý den, to je k ničemu. A nemysli si, že by ses za cestování něco naučila.

Jsi asi trochu rozmazlená. Podle Tvé věty: Chci si dát to, co chci a ne to, co chtějí kuchařky. To ses doma nemusela přizpůsobit jídelníčku rodiny? Matka vyvářela zvlášt pro Tebe podle Tvého přání? Jistě tam budou vařit dobře, uvidíš, jen neohrnovat nos. A to, co chceš jíst Ty, Ti nikde vařit nebudou, nanejvýš to dostaneš v restauraci, pokud to právě budou mít na jídelníčku.

Najdeš si tam nové kamarádky, ve volnu se zajdete podívat do města, do cukrárny, časem tam třeba s ostatními děvčaty prožiješ taneční. Budeš na to ráda vzpomínat, uvidíš. A navážeš tam plno kamarádství. Kdo ví, třeba i láska časem přijde. Navíc se naučíš být samostatnější, naučíš se o mnoha věcech sama rozhodovat. Naučíš se hospodařit s penězi, aby Ti kapesné vystačilo na celý týden.

Co měli říkat kluci, kteří před lety chodívali na vojnu na 2 roky? Naši kluci klidně až někam ke Košicům. Na pokoji třeba 20 kluků. Navíc na vojně přísná kázeň. A museli to vydržet. Domů se navíc dostali poprvé až někdy po půl roce, Ty budeš jezdit domů každý víkend. Jsi na tom daleko líp, to musíš uznat.

Je prima, že máš dobrou spolubydlící, to je hodně. A jako Ty jsi zamlklá, třeba jí se taky stýská a zakrývá to naopak tím žvaněním. Uvidíš, že z vás bude správná dvojka. Za našeho mládí byly na pokoji 4 i 5 holek a to už, panečku, občas byly problémy. Ve dvou, pokud si sednete, to bude pohoda.

Popros vychovatelku, aby se Ti pan údržbář mrknul na tu postel a zkusil ji nějak sešroubovat, aby to nevrzalo.

A ten záchod? Když musíš, tak musíš. Prostě se jde a nemá cenu se nijak stydět. Na záchod chodíme všichni, představ si, že i já.

Navíc, dneska je už středa, pozítří jedeš zase na víkend domů. Uteče Ti to pokaždé jako voda.

Víš co? Od teďka za půl roku nám sem napiš, jak to vypadá, jak se cítíš, jak sis zvykla. A uvidíš, že to bude daleko lepší, než teď. Za den, dva nemůžeš přece hodnotit.

Měj se hezky, přeji prima kamarádky a dobré vyučující. A hlavně časem hodně srandy. Po letech se pak prima vzpomíná. Jaga.

Dej tomu par dni, to Te nezabije a pokud nic ze sveho nazoru nezmenis, pak ten text ukaz rodicum.

Snaž se zvyknout. Případně, nemáš možnost třeba bydlet u nějakého příbuzného poblíž školy? Nepronajali by Ti rodiče byt, kde bys byla sama, případně s nějakou kamarádkou?