Nejste přihlášen/a.
Jsem na škole nový a zakoktávám se, není to nějak extra výrazný, zním prostě jako závislák na alkoholu po terapiích. Většina lidí si myslí že se zakoktávám kvůli stresu nebo při prezentacích jsem prostě špatný, nikdo z učitelů to moc neví nebo nevnímá. Nikomu jsem to neřekl protože si nemyslím že by mě to nějak extra ovlivnovalo, připadal jsem si normální. A teď kvůli koronakrizi jsem byl ve škole krátkou dobu a jestli by se nestalo to že by mi nevěřili že koktám kdybych o tom nechal informovat školu, když jsem na té škole už rok.
Neodpovím přímo, ale postesknu si.
Jsou věci ve školství, co se neměly rušit, ale jen modifikovat. Za sociku to bylo tak, že každý žák měl ve výkazu osobní list, kde o něm byly údaje, že třeba žije u babičky, že má rodiče rozvedené a s otcem se nestýká, že je astmatik, že je levák, že má problémy s výslovností, že je manuálně zručný a navštěvuje modelářský kroužek, že hezky zpívá a nerad se předvádí a v kolektivu že stojí spíš stranou, a jaké povolání se mu líbí.
Učitel si udělal jasno a věděl, jak s klukem jednat. Osobní listy se šmahem zrušily, jakože co je komu do toho. A pak se nadává na učitele, že si nevědí s tím a tím rady, že neumí řešit šikanu...
Já jsem ukončila ZŠ ve šk. r. 2002/2003 a vzpomínám si, že někdy právě ke konci 9. ročníku nám třídní učitelka rozdala tzv. osobní složky (už nevím, za jakým účelem to bylo, ale myslím, že jsme tam měli něco doplnit). Byly to velké obálky obsahující nejrůznější informace o každém z nás - do té doby jsme vůbec netušili, že něco podobného existuje. Zpětně to hodnotím spíš pozitivně, ale tehdy se mi to ani trochu nelíbilo. Vlastně nikomu z nás, kterým se to tehdy dostalo do rukou. Mimochodem, s šikanou byl u nás na škole obrovský problém; několik žáků kvůli tomu i spáchalo sebevraždu. Učitelé se k tomuto problému stavěli spíše laxně, nehledě na zmíněné složky, několik málo z nich to, bohužel, i podporovalo... Asi 2 roky poté, co jsem opustila "brány ústavu", tam proběhla velká inspekce (trvající snad několik měsíců), pravděpodobně na něčí popud. Poté se tam prý hodně věcí výrazně změnilo, všechny k lepšímu. Škoda jen, že to trvalo tak dlouho. Píšu to proto, že podobné dokumenty jsou zřejmě opravdu užitečné (podle mě hlavně u mladších dětí), ale primární je, aby se vyučují osobně zajímali o žáky, o atmosféru ve třídách apod. Myslím, že dobrý učitel potřebné věci pozná i bez osobního listu - a méně kvalitnímu ani ten list vůbec nemusí pomoci.
Ildiko, kantoři se k šikaně stavěli laxně, ale papíry měli v pořádku a to bylo nejdůležitější. Ty záznamy nikdo nikdy už pak nečetl a také, dávno už nebyly aktuální. Situace se změnila a co bylo před 3 lety, dnes už není pravda. Nenáviděla jsem to z celé duš. Když přišla žádost od odborného lékaře, psychiatra nebo soudu, to bylo něco joného. Ale papíry pro papíry
Co je na tom špatného, když to učitelům sdělíš?
Ba naopak, pověz jim to, aby si nemysleli, že jsi třeba pod vlivem drog, či alkoholu, jak píšeš sám.
Jinak navštiv logopedii, tam ti s koktáním pomohou a popřípadě odstraní.
Koktavost bývá psychického původu, zcela zjevně, když zpíváš, tak nekoktáš, že?
Zkus to pilovat
Bohužel se dá koktat i u zpívání (mně už se to párkrát v životě stalo, i přesto, že tento problém u mě není až tak výrazný). Jinak koktání je podle nových výzkumů organického původu, ale psychika ho samozřejmě ovlivňuje, stejně jako jiné neduhy - když je člověk tělesně i psychicky v pohodě. organismus dokáže hodně věcí kompenzovat. S odstraněním bych si nebyla jistá; já už jsem si několikrát myslela, že se mi to povedlo - ale ne. Klidně se to může vrátit i po delší přestávce.
ra252 - já myslím, že to je individuální. Asi taky hodně záleží, kdy se to u člověka poprvé projevilo. U mě v necelých dvou letech a odstranit se to nedaří.
Spolužačka začala koktat, když jí zemřel tatínek. Maminka to učitelům sdělila a od té doby nebyla ústně zkoušena, dávali jí jen písemné otázky na místo ústního zkoušení. Pak byla na léčení, léčili jí spánkem. Tak ji i naučili mluvit, hlavně to souvisí s dýcháním. Je to již šedesát roků, nyní jsou jistě lepší metody pro léčení koktavosti. Ve skole to řekněte, až budete zkoušen, normálně to řekněte, není to nic výjimečného a nikdo se nad tím nepozastaví.
Můj syn začal koktat ve 4 letech na Mikuláše jak se bál čertů.Od té doby tuto tradici odsuzuji. Nepomohli lékaři ap. Jakmile byl nervozní tak koktal. Ve škole,při pohovorech na práci+ s holkama ap. Ve 23letch měl lehkou havárii na motorce. Od té doby nekoktá. Stresem onemocněl,stres ho vyléčil.
Líbí se mi ten článek, na který dala odkaz Wamp. jen si myslím, že není třeba říkat, upozurňovat kantory. Každý pozná, o co se jedná a také z celkového dojmu pozná, že nejsi narkoman nebo cvok. Neboj, to bude dobrý. Nic se neděje, protože nikdo nejsme dokonalý.
řekni jim to, no záleží na učiteli, když to není blbec pozná to sám, že potřebuješ pro slovní projev více času. Také jsem měl kluka co spíše už koktal, tak jsem mu řekl , klid, já počkám, než si srovnáš myšlenky, mluvpomalu není kam spěchat, a kluk to nakonec dal, u něj to je, koktá stále, spíše rychlé myšlení,které nestíhá sdělit, je fakt bedna..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.