Vidíme světlo?

Zjednodušeně: světlo se skládá ze záření různých vlnových délek, podle nich se také liší barva světla. Lidský zrak má omezené vnímání jen střední části vlnového spektra světla. Infračervené a ultrafialové světlo je vlastně světlo jako každé jiné, jen jeho vlnová délka je mimo schopnost vnímání lidským zrakem.

Někde jsem četl, že pokud bychom viděli infračervené nebo ultrafialové světlo, uvidíme na všem šmouhy jako když je smíchaná plastelína nebo rozpité vodové barvy. Různé pruhy, skvrny, barvy by nebyly tak jenoznačné a hezké. Bílá zeď by nebyla bílá, stromy zelené... Teď mě napadá, proč jsou názvy barev v názvech ultraČERVENÉ a ultraFIALOVÉ, když tyto barvy nemají s tímto nic společné.

Není to tak. Lidské oko vnímá jen část vlnového spektra, kterému se říká "světlo", a to od červené (nejnižší kmitočet vlnění) po fialovou (nejvyšší kmitočet vlnění. Co je frekvenčně pod červenou, je INFRAČERVENÁ, co je nad fialovou, je ULTRAFIALOVÁ. Tyto části kmitočtového spektra záření již lidské oko nevnímá, není k tomu fyziologicky uzpůsobené.

ano, vidíme světlo, ale pouze to, které je pro nás viditelné. Jsou i světla pro nás neviditelná, protože jsou mimo rozsah vnímání našeho zraku.

Světlu nad naším rozsahem vnímání se říká ultrafialové, vědecky UV od slova ultra violet.

Světlu pod naším rozsahem vnímání se říká infračervené, vědecky IR od slova infra red.

Jiní živočichové to mají jinak. Včela vidí slunce i přes zataženou oblohu, protože má zrak posunutý směrem nahoru, směrem na UV. Vypadá to divně, ale je to tak. Mraky ultrafialové světlo sice zastníní, ale nikdy ne úplně.

Jiné hmyzí potvory, například štěnice, mají svůj rozsah vnímání posunutý právě naopak, dolů do oblasti IR. Proto pro štěnici není problém někoho přesně zaměřit, skočit na něj a pořádně pohryzat i v úplné tmě. Tu zdánlivou úplnou tmu totiž máme jen my, ona ne.

Paráda, co? No fuj.