Nejste přihlášen/a.
Zajímal by mě váš názor.Dcera chodí do 2.třídy ZŠ.Na výtvarnou výchovu si každé dítě mělo přinést (rodiče měli zakoupit) 3 zavařovací sklenice,3svíčky,barvy na sklo a nějaké dekorace(šišky,mech,ořechy,sušený citrón a pomeranč,skořici apod.).Děti z těchto věcí vyráběli svícny které prý škola bude prodávat a výtěžek z této akce půjde na sirotky v Sýrii.Ještě než k vyrábění došlo tak jsem psal učitelce že nesouhlasím s tím abych já jako rodič něco takového sponzoroval a zda by nebylo lepší aby výtěžek šel např. na pomůcky,výlet nebo zda by bylo možné aby si ten svícen mohla odnést.Bylo mi řečeno že to není možné a jakmile dcera ony věci nepřinese bude nucena jí napsat poznámku že nenosí pomůcky na výtvarnou výchovu.Řekl jsem si že jednu poznámku přežije a tak šla do školy bez oněch věcí.To co učitelka slíbila tak dodržela a dcera přinesla poznámku s dodatkem že jelikož neměla pomůcky byla přeložena do jiné třídy kde měli češtinu a svícen bude vyrábět s tou druhou třídou a jakmile znovu nebude mít pomůcky bude znovu nucena dát jí poznámku.Poznámku tedy znovu dostala(vzal to čert),ale co se mi nelíbí je to že si škola od rodičů vynucuje materiál a pak vítězoslavně předává peníze organizaci a dělá si zásluhy.Připadá mi to jako za komunistů.
Nelíbilo by se mi to taky. Pokud žáci něco vyrobili, navíc za své a škola to následně prodá, měly by ty peníze jít pro děti té školy - přidat na plavecký či lyžařský výcvik, na výlet, na nějaké pomůcky, třeba koupě míčů či švihadel na TV.
Připadá mi to, že my Češi si hrajeme na mecenáše, rozhazujeme peníze na všechny strany a na naše děti se pak potupně sbírají víčka. Jaga.
Nejsem proti charitě, nejsem proti tomu, aby se děti učily pomáhat potřebným. Ale mělo by to být svobodné rozhodnutí. Takhle, s rozkazem, PŘINESTE VŠICHNI, mi to připomíná totalitní 1. máj, kdy jsme všichni studenti museli povinně jásat a hlavně se průvodu zúčastnit. A pan ředitel druhý den ráno silně dusil u ředitelny ty, kteří si troufli do průvodu nedorazit.
Také bych přispěla raději na české děti. U nás je všechno růžové? Naši postižení nic nepotřebují? Myslím, že by se našlo plno pomůcek, které by rádi uvítali. Vybrat si české dítě, kde se třeba shromažďují peníze na el. vozík a přispět za celou školu jemu. Proč ne?
Jen tak mimochodem - četla jsem po povodních, které postihly naši zemi v roce 2012 o pomoci ze zahraničí. Některé státy se vůbec nezapojily. A důvod? Prý čekaly, ZDA SI O POMOC NÁŠ STÁT POŽÁDÁ. A když nepožádal, nebyla žádná pomoc. Zato my pomáháme horem dolem, zvláště za hranicemi, ale nikde to není moc vidět.
Každý má na to prostě svůj názor.
Mně to přijde jako ukázka dětem, že existuje charita. Zkusí si to a jestli se budou v budoucnu chtít věnovat charitě je na nich. Dcera s tím souhlasí? Nevadí jí, že má dvě poznámky a je vyčleněná z kolektivu?
Dcera chodí jak jsem psal do druhé třídy.Myslím že takto staré děti nedokáží posoudit problematiku charity.Jestli je vloučena z kolektivu...ano,je a vadí jí to-je to 8-mi leté dítě to se dá čekat.Je to manipulace kolektivem.Učitelka neřekne ano,je možné s něčím nesouhlasit.Ona jí nechá postavit a celé třídě má vysvětlit proč nevyrábí a co se jí nelíbí na sirotcích.Chtěl bych vidět takto staré dítě které by dokázalo argumentovat učitelce.Takto to kdysi dělali "šmejdi".Důchodce který měl námitky na hrnce musel vystoupit z davu a vysvětlit s čím má problém.Většina raději řekla že tedy souhlasí aby měla klid.
Já si právě po zkušenostech se svojí vnučkou myslím, že je to zrovna období, kdy se tak okolo druhé třídy vytváří pohled na společnost a tedy i na charitu... Já bych třeba v klidu toto neřešil. Nevadí mi, že to jsou sirotci ze Sýrie, ale třeba by mi vadilo kdyby to byla sbírka na pomník Vlasovcům... Ale někdo může mít zrovna obrácený názor... Proto bych se možná raději vyhnul obojímu řešení ... Nebot tak jak to bylo v minulosti, tak celá ta situace ja taková umělá a strojená... Prostě nikoho bych nutně do ničeho nenutil... Natož trestal! Tyto věci by měli být od srdce a asi i výchovou v rodině...
Charita by měla být dobrovolná a chtěná.
A dále v okruhu svého bydliště, působiště, cílená, snadno kontrolovatelná.
Pro lidi, kteří přišli o zaměsnání, kteří vyhořeli, přišli o byt výbuchem /jako nyní/, rodinám, kde je rodič zdravotně postižený, vinou nehody, úrazu, nemoci, rodina, která přišla o živitele.
To je smysluplná pomoc a charita, v okruhu naší společnosti.
Pošlu peníze bezdomovci na konci republiky, nemám kontrolu, zda-li se k němu vůbec dostala, a jestli vůbec ji nepropil.
Koupit nocleženky, podpořit prodejce Nového Prostoru, kteří se snaží vrátit zpět do společnosti a nečekají s nataženou rukou. Jistě podobné projekty fungují nejen v Praze a je to určitě konkrétní pomoc.
Naši prvňáčci navštívili bazar v sousední praktické /zvláštní/ škole, kde postižené děti vyráběly vánoční ozdoby, dárky. A tihle malí jim za malý penízek tyto věcičky odkupovaly a měly z nich velkou radost. Vedle je domov důchodců a i tam bude nějaká podobná akce. Peníze půjdou na plavání.
Záleží, jak která škola se k tomuto postaví.
Na tyto charitativní akce jsem velice háklivá. A vím docela přesně, od které doby.
Jako děti jsme ve škole také přispívaly "na Afriku" atd., rodiče to nijak nekomentovali a já tom nijak zvlášt nepřemýšlela. Bylo to ostatně jenom pár drobných (bohatí jsme určitě nebyli), ale co.
Ve vašem případě bych dítěti dala pomůcky, které škola požaduje, ale chtěla bych, aby si výrobek mohla dcera odnést domů (a třeba by měla dárek pro babičku apod.). Dokonce bych i nechala dceru se rozhodnout, zda tan výrobek opravdu chce/nechce dát na charitu - pouze v případě, že by na ni nebyl činěn nějaký nátlak, kdyby nechtěla...
Jako matka - samoživitelka jsem se setkala např. s tímto (pár příkladů jenom namátkou):
►Děti kreslily obrázky, pak je chodily prodávat po městě a peníze odevzdávaly na charit. účely (tenkrát to byla Stonožka). Moje dcera nakreslila obrázky, došla i do města, ale nedokázala chodit a nabízet je úplně cizím lidem (byla tak cca ve 4. třídě). Aby neměla problém (že nic nedělala, že vybrala málo peněz, že jí to učitelka vytkne - ta zveřejnila dokonce tabulku pořadí, jak hodně kdo přinesl), vyřešila to tak, že si vysypala kasičku (a neměla pak na dárky pro mamku a bratry). To mi opravdu hodně vadilo. Tady byl ten můj "zlom".
Tady ještě dodám: Stonožka má - nebo alespoň měla - nejen velký ohlas, ale také velké náklady, zadarmo na tom pracují jenom ti úplně dole, ti, co mají dobré srdce. Pravidelně pořádala koncerty v Praze (tam byly nejlepší dárci myslím), pak většina lidí odjela. Končilo to večer bohatým rautem.
►Při podobné "výdělečné akci" na charitu jsem se setkala se situací "ušetříme, at to stojí, co to stojí". Konkrétně se tenkrát vybralo cca 15 tisíc, měli jsme na pracovišti civilkáře (povoláním bank. úředník, všechno si pečlivě psal a evidoval), no a ten si evidoval třeba i účty za telefon, za internet (tenkrát se platilo za přenesená data) atd. Když to celé spočítal, vyšly mu náklady na celou charitativní akci asi 32 tisíc korun To se přece vyplatí, ne?
►Kdybych to neviděla, tak tomu neuvěřím, ale: to, co bylo vybráno (např. oblečení, hračky, výrobky) si přebraly nejprve pracovnice, které toto shromažďovaly, a dál šlo jenom to, co se jim nehodilo.
Abych to shrnula - můj názor:
Jak už tu někdo psal - charita má být dobrovolná, ne nucená. Za sebe si umím představit, že do děcáku (nebo do rodiny, která musí hodně počítat) odvezu nějaké knížky, hračky nebo oblečení. V případě tohoto výrobku by se mi líbilo třeba zajít s nimi do domova důchodců a podarovat ty staré lidi, posedět s nimi, povyprávět. Ráda přispěju adresně někomu, kdo momentálně potřebuje velkou sumu na operaci dítěte, nebo mu povodeň vzala bydlení. Ale musí to být dobrovolně, musí tam být ta svobodná volba.
Učitelka vaší dcery nemá právo vás nutit sponzorovat kohokoliv (a předpokládám, že zde jde hlavně o princip).
Dobrý den, asi to nebude sponzorování, ale charita - a ta by měla být dobrovolná a nevynucená. Mluvil jste o problému a postupu učitelky s ředitelem školy? Zdravím!
Jako děcko (na prvním stupni zákl. školy) jsem nosil hračky pro děti ve Vietnamu, kde byla tehdy válka a i rodiče to stálo nějaké peníze přes SRPŠ. Bylo to dobrovolně-povinné a dnes si můžeme o tom myslet cokoliv, ale bylo to dobré na to, abych si už jako dítě uvědomil, že někde děcka strádají, je tam válka a pomáhat by se mělo (byla to taková prevence sobeckosti v dospělosti). Poučte dceru v tomto smyslu a ona to pochopí.
premekk - možná to není dobré z důvodu, aby si člověk uvědomil, že někde daleko za plotem té naší krásné rozkvetlé zahrádky je bída a (dětské) utrpení. Možná to není dobré z důvodu, že se to sobectví může člověku vrátit. Možná to není dobré z důvodu, aby se člověk necítil jako k*etén a mohl se na sebe podívat do zrcadla. No, ovšem, jak tuším, toto je Vám jedno a svou dceru budete vychovávat k tomu sobectví a netoleranci. A než byste vše odvážně projednal např. s tím ředitelem školy, tak si budete hojit své ublížení na internetu.
Přečtěte si hned první větu.Nehojím si ublížení,ale zajímal mě názor lidí.Ano,je mi jedno zda je někde na světě bída a utrpení.Vám také a jste pokrytec.Jak můžete každý den v klidu večer usínat když jinde děti trpí.Jak jen se můžete na sebe podívat do zrcadla když máte své bydlení chutná jídla a přitom by jste se mohl o něj rozdělt s někým kdo jídlo a bydlení nemá vůbec.Co auto,telefon,televize?Máte?Co to prodat a peníze rozdělit mezi potřebné co hladoví?
Ztotožňuji se tady s Elisou... Pokud ten výrobek někdo koupí, tak ho určitě koupí jen proto, že ho nebude potřebovat pro svoji potřebu, ale aby udělal něco pro sponzorování třeba zrovna těch sirotků...
A určitě mu nebude ležet v hlavě aby sponzoroval třeba ve škole švihadla, či zájezd na hory, nebot suma bude zřejmě symbolická...
Sám bych když už tak sponzoroval raději dětské sirotky, než švihadlo va společnosti kde se běžně po obědě vyhazují skoro celé kačeny... Nicméně mělo by to být vše dopbrovolné a asi by to nemělo být ani trestané!
Děti ve 2. třídě ZŠ je vhodné vést k dobročinnosti, soucitu a úctě ke všemu živému. K akci popsané tazatelem se ale stavím negativně. Nepovažuji ji za příliš výchovnou. Výchovné by bylo, kdyby tak malé děti na vlastní oči viděly nějaký výsledek. Předání záložek do knihy lidem v domově důchodců, cestu ke krmelci s kaštany, které děti na podzim samy sbíraly. A našlo by se jistě mnoho jiných drobných dárků a úsluh, které by děti mohly vyrobit a vykonat. Jen by se o nich asi v regionálním tisku nepsalo na první straně. Tuto reklamu školy totiž osobně vidím jako hlavní důvod akce sbírky pro sirotky v Sýrii.
K poznámce tazatele, že dítě stálo ve třídě jako na pranýři a mělo zdůvodnit, co má proti sirotkům. Odporné. Pokud je to pravda, tak bych si velmi hlasitě stěžovala nejen u ředitele školy, ale i u zřizovatele. Něco takového nemá s pegagogikou absolutně nic společného. Takto rozhodně výchova k úctě a pomáhání potřebným nevypadá. Mám takový dojem, že můj bývalý muž, trochu cholerik, by takovou učitelku svého vnoučete vylískal. Netvrdím, že je to dobře. Ale každý jsme nějaký... Někdo blbý, někdo prudký.
Myslela bych si své a dítěti pomůcky dala. Souhlasím s vámi, že je to nesmyslná akce. Zkusila jste ředitele, zřizovatele školy? Ovšem, vy si ulevíte a děcko to odskáče, tak to bylo, je a bude.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.