City k učitelce?

Zdravím. Je pravda, že citům se poručit nedá. Ale na jedné straně píšete, že učitelku schválně ignorujete. Na druhou stranu píšete, že se v hodinách přetvařujete, na něco si hrajete a pořád se něčemu smějete. Tudíž si říkáte o její pozornost a snažíte se svým chováním o její přízeň, zaujmout ji. Paní učitelku respekujte a chovejte se normálně, ne jako puberták. Na střední jste teprve nastoupila, tak je pro Vás vše nové, neokoukané a věřím, že si to v hlavě srovnáte. Možná k tomu časem dopomůže i nějaký šikovný chlapec. Pak se soustředíte na docela jiné city a pocity. Snad každý z nás našel někdy zalíbení v nějakém učiteli a přešlo nás to, protože jsme začali mít i jiné zájmy a učitelé pro nás byli a zůstali nedosažitelnou autoritou.

Připadá mi to jako klasická zamilovanost, myslím, že to časem přejde, až potáš někoho, kdo bude mít o tebe zájem. Nic nedělej, at se neztrapníš, těžko bys to nesla. V tomto věku se člověk lehko zamiluje / vlastní zkušenost/.

Já jsem prožívala něco podobného, asi tak nějak, jak vy to popisujete. Mně se ale líbil učitel chemie. Jemu bylo asi 35. Jak už měl přijít na hodinu, bývala jsem nervozní, těšila se na něj, ale jak konečně vešel do třídy, jaky by mi něco bránilo, abych se na něj podívala. Seděla jsem ve třetí lavici uprostřed a když vykládal učivo, chodil mezi uličkami, ale když se zastavil, tak jedině u mé lavice. Měla jsem hlavu sklopenou, jako že se dívám do učebnice a trpěla jsem, ale nevím proč. Někdy jsme se střetli pohledem a já jsem se styděla. No a tak to šlo až do maturity. Byla jsem ráda, když jsem z té školy vypadla. Po maturitě po několika letech jsem ho jednou potkala. Pozdravila jsem ho, on odpověděl, usmál se a myslím, že svou studentku poznal. Docela jsem na to zapomněla, až když jsem si přečetla váš příspěvěk, jsem si na to vzpomněla.

Možná by jste měla zkusit, objednat se k psychologovi a rozebrat to s ním. Těžko takto přes net rozebírat příčiny trémy.