Nejste přihlášen/a.
To si fakt děláš srandu. Je tam něco v mužském životném rodu? Tak kde by se tam vzalo "i"?
@pepina511: Té kolegyni poraď, at se vrátí do 3-4 třídy ZŠ. Tam ji to naučí
@figurek: Sice mám trochu výhrady, ale dospěl jsem k závěru, že tam to "ypsilon" slyším. Máš body
Česká gramatika má jednu velikánskou výhodu v tom, že je fonetická. To slovo fonetická znamená, že píšeš přesně to, co slyšíš. Takže když si nejsi jistá jaké i/y napsat, zapoj sluch. Řekni si tu větu nahlas. Pokud nejsi východní němka nebo číňanka nebo nejsi hluchá, na konci zcela jasně uslyšíš tvrdé y. Mísy a talíře se rozbily.
no vidíte to. Já jsem sluch úspěšně používal nejen pro i/y, ale i pro mne mě mně. Já ten rozdíl slyším.
Figurku, gramatika fonetická být nemůže. A i kdyby mohla, tak na tom nic nemění to, že žádná hláska jako "tvrdé y" v češtině neexistuje. Existuje jen [i] a je to ta samá hláska jako ve slově "rozbily" a rozbili". To, že tam něco slyšíte, je jen Váš cvik a mozek, který velí, že máte napsat Y.
Jinak: krátkých samohlásek - písmen má čeština 6: a, e, i, o, u, y; krátkých samohlásek - hlásek má čeština 5: a, e, i, o, u.
A už vůbec se nepíše v češtině vždy jen to, co se slyší. mě = [mně], oběd = [objet], dub = [dup], zpovídat = [spovídat], s doktorem =[zdoktorem], léčba = [lédžba], fialová = [fijalová], tudíž = [tudíš] a mohla bych pokračovat...
Dovolím si oponovat.
"ě" se běžně čte jako "je". Bohužel, jinak to nejde. "d" (a další souhlásky jsou jednak znělé a jednak neznělé. U toho dubu je v 1. pádě "d" neznělé, ovšem už v 2. pádě je znělé (dupu), "s doktorem" se normálně vyslovuje tak, jak se píše, tvůj přepis je hovorový a není běžný, "léčba - promiň, ale "dž" je nesmysl, vždy zní léčba, fialová - no budiž, nemám argument proti, "tudíž" - neslyším rozdíl mezi "š" a "ž", osobně vyslovuji "tudíž".
Takže klidně pokračuj.
Oponujte, jak chcete, ale máte to špatně. Moc . Tak moc, že bych Vám to vyvrátila s použitím Vašich vlastních příkladů a pouček...
Uznáváte jev zvaný "spodoba znělosti na konci slova": dub, vyslovuji "p", musím si pomoct jiným tvarem slova (duby, u dubu - běžně to bývá množné číslo nebo 2. pád čísla jednotného), abych věděla, že psát mám "b".
Zároveň ale u slova "tudíž" pro Vás spodoba znělosti neexistuje.
A zbytek?
"ě" se běžně čte jako "je". Nečte, čte se tak jen někdy, např. ve slově "oběd". Například ve slově "mě" se "ě" čte [ňe]. Ve slově "děda" se "ě" čte [e] a zároveň měkčí předchozí souhlásku. Nevyslovujeme [djeda], ale [ďěda]. Ne, není to to samé.
"s doktorem" se normálně vyslovuje tak, jak se píše, tvůj přepis je hovorový a není běžný. Přepis je naprosto správný. Tím, že je hovorový, jste určitě myslel, že tato výslovnost je hovorová, to ale není pravda. Spodoba znělosti souhlaskové skupiny se až na výjimky řídí znělostí hlásky poslední, znělé "d" tedy mění neznělé "s" ve znělé "z". Stejné pravidlo platí pro slovo "léčba". Je to mimochodem jedno z asi 3 slov, ve kterých se v češtině vyslovuje [dž]. Dalším je slovo džbán, které už není tak zajímavé, jelikož se v něm hlásky [d] a [ž] také píší. Ve slově léčba ta hláska vznikla pouze a jen spodobou znělosti. Kdybyste chtěl, můžu Vám naskenovat úryvek z Příruční mluvnice češtiny, mám ji tu před sebou a o existenci hlásky [dž] vzniklé spodobou znělosti je tu odstavec. Stejně tak můžu naskenovat oddíl o spodobě znělosti.
Ještě se chcete o češtině a její výslovnosti hádat s někým, kdo je velkým fandou fonetiky a fonologie všech možných jazyků?
Srandu si nedělám, přišla s tím kolegyně a tak nás všechny zblbla, že jsme se tady o tom čtyři dohadovali. Já neříkala co chci napsat já, ptala jsem se co je podle Vás správně.
Ještě si dovolím poupravit jinak správné rady ohledně životnosti.
Neexistuje nic jako předmět (věc, pojem...) životný a neživotný. Životná a neživotná jsou podstatná jména. Životnost je totiž abstraktní pojem, který se v některých případech vůbec nemusí shodovat s faktem, zda je ta věc živá. Sněhulák je životný, ale neživý. Ledoborci jsou životní (ale neživí), ale gramaticky jsou životného rodu, proto jsou "neživí" a ne "neživé", a proto pluli a ne pluly. Ledoborce však jsou podstatné jméno neživotné, a tak pluly... ale to už je okrajový jev. Myslím, že sněhulák hovoří jasně dost.
Prosím nepřeháněj. "Ledoborci" jsou nesmysl, pokud se hovoří o ledoborci jako o lodi. Vždy pouze ledoborce, at si říká kdo chce co chce (včetně Pravidel ČJ). Takže zásadně "Ledoborce pluly". Sněhulák je jasný a pochopitelný.
Satame, to, jak jazyk používáte Vy, nebude vždy ve shodě s tím, jak jej používá zbytek národa. Životné podstatné jméno "ledoborci" se běžně objevovalo v krásné literatuře. Je jasné, že my jako normální lidé řekneme "ledoborce pluly", o tom žádná. Ale nemůžete změnit minulost a vymazat životné ledoborce z knih...
Mimochodem, právě ty ledoborce jsou dobrou ukázkou toho, že životnost je abstraktní pojem. Pokud se žákům na ZŠ neustále ukazují příklady, kde životnost je to samé jako život (kde podstatné jméno životné označuje vždy živou bytost), spojí si žáci životnost a život v jedno. Jedině přes příklady, které této relaci odporují, mohou žáci pochopit abstraktnost užití kategorie životnosti.
Milane, nic si z toho nedělejte. Já když někdy učím 12-14 leté kluky, tak bych si s nimi místo té češtiny šla zakopat do balónu, sjela bych s nimi řeku, učila je vázat uzly, lezla s nimi po stromech... Kluci v tomhle věku se nemají šprtat gramatiku, ale učit být chlapi.
(I když v zásadě proti současné výuce češtiny nic moc nemám. Spíš se setkávám s nekvalitou v organizaci učiva...)
Český národní korpus nalezl slovo "ledoborcp! celkem v pšti vazbých, vždu jako neživotné (v sedmém pádu m.č., v 6. pádu j.č. a tak). Nicméně Internetová jazyk/... uvádí:
ledoborec
dělení: le-do-bo-rec1
rod: m. živ. i neživ.
jednotné číslomnožné číslo1. pádledoborec2ledoborce, ledoborci2. pádledoborceledoborců3. pádledoborciledoborcům4. pádledoborce, ledoborecledoborce5. pádledoborci, ledoborče3ledoborce, ledoborci6. pádledoborciledoborcích7. pádledoborcemledoborci
příklady: Ledoborce2 byly4 zasaženy torpédem. Ledoborci2 byli4 zasaženi torpédem.
Heslové slovo bylo nalezeno také v následujících slovnících: SSČ, SSJČ
Ono je to totiž tak, že grmatika a pravopis č.j. nevcymýšlejí jezykovědci někde za stolem v uzavřené pracovně, nýbrž jpopisují a kodifikují současný stav. Proto při jeho faktické změně dříve nebo později dochází i ke zmeně pravidel. Tak třeba dříve složitě upravované psaní předložek s a z podle směru je nyní upraveno tak, že ve druhém pádě nikdy není chyba použít z (aniž by bylo její použití striktně a bezvýhradně nařízeno; no a to do uší bodající "besem"se rozšiřuje čím dál víc a můžeme někdy v budoucnu očekávat jeho "zespisovnění (ale doufám, že nikdy nebude uznáno "já by jsem ; to totiž není hovorová , ale neexistující uřití.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.