Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
mám dilema a nějak už nevím, kam se obrátit. Jde o výběr vysoké školy. Jsem z Prahy, dostala jsem se na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy a na Filosofickou fakultu v Brně - na obou školách obor Hudební věda, s tím rozdílem ale, že v Praze je pouze prezenční studium, zatímco v Brně jsem přijata do prezenční a kombinované formy. Na Brněnskou fakultu se hodlám zapsat v každém případě.
Věnuji se hudební kompozici a VŠ jsem po gymnáziu zvolila kvůli tristní úrovni konzervatoří, zajímá mě hudební struktura jako taková (hudební historiografie je pro mě druhotná) - pro což jsou lepší podmínky na škole v Brně, i studijní plán je vstřícnější a nechává značnou volnost skladbě předmětů, nemluvě o úzké spolupráci s JAMU a profesorech. Zároveň vím, jak mizerně se skladatelé mají a kolik studentů kompozice tvoří hudbu "neosobitou" (a vzhledem k tomu, že chci být v budoucnu nezávislá), proto bych měla ráda "zadní vrátka" = nerada bych první rok studovala na VŠ, kterou pak opustím (zde hraje roli i výše poplatků za tzv. delší studium) a mít příležitost začít po roce třeba jiný obor, ale v předchozím studiu pokračovat např. kombinovaně. Zde je rovněž ideální Brno, kde i kdybych byla v prezenčním studiu, lze jej převést na kombinované, a rovněž jsou zde praktičtější obory, které mi přijdou zajímavé a eventuelně bych o nich uvažovala (např. Ekonomika a řízení nestátních neziskových organizací).
Muzikologie v Praze je zkostnatělá, zaměřená na 80% historiograficky, na druhou stranu, je "prestižnější" a mám to na fakultu pár zastávek tramvají. Bylo by možné studovat zároveň v Praze i Brně, jenže je také možnost, že zjistím, že v tvůrčím směru se nikam neposouvám a nebudu se moci ze školy "utrhnout" jinam. Na druhou stranu, kdybych měla pocit, že se kromě hudby nechci věnovat ničemu jinému, byla by tato kombinace dobrá, kvůli kontaktům, kulturnímu prostředí.
A co teď? Raději bych obor v Brně, zároveň škola v Praze je zkrátka v mém městě. Navíc, nevím, jak případné rozhodnutí studovat v Brně oznámit rodičům. Samozřejmě, že představa úplného osamostatnění je pro mě nesmírně lákavá, jelikož rodiče mne neustále ve všem kontrolují, což je v některých situacích vede až k tomu, že se dostávám do sociální izolace. Mám však zároveň pocit, že můj odchod by je zdrtil - bratr se nedávno odstěhoval téměř ze dne na den a rodiče by tak zůstali sami s malou sestrou, která by se rázem dostala do velmi nepříjemného postavení.
Myslím, že v tvém případě nehraje ani tak roli výběr školy (myslím, že máš dost jasno), ale přestřižení "pupeční šňůry". Už ti bylo 18, né? Jestli ano, tak jsi dospělý člověk.. Já vím, že je to těžké, ale na druhou stranu, teď jde především o tvoji budoucnost. Proč si s rodiči nepromluvit jako rovný s rovným? Však je neopouštíš navždy. Každý rodič přece musí počítat s tím, že jednou jeho dítě vyroste a vyletí z hnízda. Pokud né, tak at ti řeknou, jakou mají představu o tvém dalším životě oni. Já říkám - mluvit, mluvit, mluvit... Číst myšlenky neumí nikdo a domýšlet se nemá cenu. Třeba si děláš zbytečné starosti, třeba odchod bráchy nebyl až takovou tragédií. Musíš to s nima probrat, jinak se budeš zbytečně stresovat. Oni jistě vědí, že tě dobře vychovali a že nemusí mit obavy, že by ses "zvrhla": Promiň ten výraz, ale lepší mě nenapadá. Kdyžtak je o tom ubezpeč, že do tebe neinvestovali zbytečně. A se sestrou si nelam hlavu, ta na tom může jen vydělat. Stane se z ní jedináček a bude se mít jak v bavlnce. Drž se a hlavu vzhůru!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.