Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, prosím o radu, jak se zachovat. Dcera letos nastoupila do 6. třídy - mají tedy na každý předmět jiného učitele a každý z nich má na děti jiné požadavky a jiné představy, co se týče úpravy sešitu. Dcera je premiantka, zatím měla na každé vysvědčení samé jedničky. Teď, na začátku září má dvacet jedniček z písemek a zkoušení a dvě pětky z obrázků v sešitě. V ČJ dostali za domácí úkol nakreslit obrázek na titulní list, ona ale zapomněla, a učitelka jí dala 5 (typu A, tedy o váze 10, což je stejná váha jako pololetní a závěrečná prověrka). Dcera si obrázek dokreslila, ale 5 už jí zůstala. V dějepisu si obrázky kreslili ve škole, ale ona si doma přepisuje sešity ještě jednou, aby je měla dokonalé (příjde mi to zbytečné, ale nebráním jí v tom) a když jsem viděla, jaké obrázky jim dějepisářka řekla, že si mají k jednotlivým etapám dějin nakreslit, tak pochybuji o její kompetentnosti (gilotina ve středověku, letadlo k novověku apod.), nicméně jsem to před dcerou nekomentovala, jen jsem jí poradila, aby tam ty obrázky raději nekreslila. No, a další 5. Obrázky si dokreslila (meč a rytířskou přolbu do středověku a parní lokomotivu do novověku), nicmémě 5 tam pořád je. Už je to 14 dní a já přemýšlím, jestli to řešit nebo nechat být. Nechci to dceři ještě zhoršit. Loni jsme upozornili pana učitele, že hroch opravdu není obojživelník, a dcera už si nezahrála ve jediném zápase v basketu ani floorbalu, seděla jen na lavičce. Jenže takhle má dcera pocit obrovské nespravedlnosti, protože jiné děti, které taky obrázek neměly, ho ještě v hodině ČJ během dvou minut načmáraly, a ona nad tím strávila celé odpoledne, protože přemýšlela o kompozici a stínování (a protože je perfekcionistka). Některé děti v jejich třídě dostávají známky za to, že celou hodinu nezlobily, taková je to třída, a jediná jedničkářka, která jim tam zůstala, dostává 5 za obrázek. Takže, řešit nebo nechat být? Děkuji za případné rady.
Myslím, že byste měla jak Vy, jako matka ubrat, nebýt tak úzkostlivá, a Vaše dítko též. Měla byste děti vychovávat trošku s nadhledem, pro nějaké pětky se svět nezhroutí, dcera měla nakreslit obrázek během hodiny a bylo by to. Musíte ji naučit rozlišit co je důležité a co není. Jestliže jste se v minulosti rozplývali nad jejími sešity, tak jste ji jenom v tom utvrdili a ona v tom krasopisu pokračuje. Nechválila bych, nedávala za vzor, nevyzdvihovala. Neporovnávala s ostatními ve třídě.
Máte problém a dcera bude mít problém též. Nebude stíhat a musí se naučit přijímat i horší známky.
Jestliže máte spočítané jedničky od začátku roku, a zakládáte si na premiantce, a kvůli dvěma 5 skoro nespíte, tak z ní vychováte akorát úzkostlivého človíčka, který nebude nikdy s ničím spokojené. Až nebude stíhat s přepisováním a ,,stínováním,, a učení bude víc a víc, tak se psychicky položí.
I nás tenkrát varovali, že přechod na druhý stupeň, kdy je na každý předmět jiný učitel, je náročný. Co si vzpomínám, tak to zase tak hrozné nebylo. Nejhorší bylo stěhování ze třídy do tříd s odborným zaměřením.
Nastolte zdravé prostředí a to zdravý průměr. Malou slečnu nevyzdvihujte, nedávejte za vzor mladšímu /toho je mi opravdu líto/.
Pokud je děcko od přírody inteligentní, není potřeba být až tak ve všem puntičkář a dokázat se radovat z dvojek i trojek.
Hlavně na vysvědčení, na vysvědčení není přece důležité mít samé biče. Je lepší si umět v životě poradit a ne se učit pro jedničky.
Řešte problémy a případné neúspěchy s grácií a přehledem, nehrotte to. Každý se musí vypořádat s tím, že není ve všem výjimečný a naučit se být zdravě sebevědomý. U Vašeho popisu jednání se mi zdá, že jste vychovali primadonu okolo které skáčete, aby bylo podle ní.
Možná by stálo za to, přehodnotit svoje jednání, případně celé rodiny ze strany prarodičů. Nedávají všichni malé slečně pocit jedinečnosti a výlučnosti.
Jak tu již někdo píše, nebude to mít děvče v životě jednoduché.
-----------------------------------------------------------
Jako první bych nejdříve šla sama do sebe, někde děláte jako matka chybu /chyby/ možná na to nepřijdete sama, poraďte se s nějakým kompetentním člověkem.
Za učitelkou bych zašla. Rozhodně bych nevystupovala rozzlobeně. Snažila bych se co nejvíce klást udivené otázky. Proč pětka a ne poznámka? Proč pětka s velkým významem? Opravdu ovlivní výslednou pololetní známku? Jak to napravit? Byly známkovány i nakreslené obrázky? Ty načmárané byly oznámkovány čtyřkou, tedy dostatečnou? Na rozhovor bych se předem důkladně připravila a vybavila se argumenty.
Zároveň bych doma začala vysvětlovat dceři, že s perfekcionismem bude v životě dost neštastná, protože nikdy není nic tak, jak si plánujeme a jak bychom chtěli, aby bylo. Čím dříve se naučí vyrovnávat se s drobnými neúspěchy a bude vědět, že občas se nespravedlnosti dějí a nesmyslné úkoly přidělují, tím lépe pro ni. Představa, že si moje děti, vnuci nebo kdysi já doma přepisujeme sešit, aby pěkně vypadal, je mi naprosto cizí. To už se mi zdá být hodně za hranou. Ale to je Vaše chyba.
Pokud vím, tak všechny děti dostaly za 1, prý za snahu, bez ohledu na výsledek, jen jedna holčička, která se taky dobře učí, dostala za 3, se slovy: "Ty máš na víc." Že prý z těch ostatních dětí víc nedostane... No chápete to?
Co se týče toho perfekcionismu, v ničem jiném perfekcionistka není, kromě psaní a kreslení - ona je jinak strašně líná, takže to přepisování fakt nechápu. Může to souviset s její tvrdohlavostí - už pár let píše malými tiskacími písmeny a pak asi nestíhá, ale nedá si říct. Když jsem ji přesvědčovala, že psací je rychlejší, tak jsme zjistili, že už ho nezvládne.
Jinak samozřejmě vše, co se týká mých dětí, je moje chyba, ale těžko s tím něco nadělám, každý dělá co může a co umí. Bohužel to často nestačí - proto je starší dcera přemoudřela drzá suverénka a mladší ustrašený malý neurotik.
Podle mne je potřeba rozlišit známku "za obrázek" (pochybuji, že by paní učitelka, která neučí výtvarnou výchovu, hodnotila obrázky) a známku za nesplnění úkolu. Existují školy, kde zapomenutý úkol = nedostatečná, která zůstane i v případě, že žák úkol přinese později (nesplnil jej v zadaném termínu).
Nad čím bych se pozastavila, je váha známky.
Podle mne nejde o "pár malůvek", ale o to, že dcera dostala úkol, který nesplnila.
Já za těmi obrázky vidím pokus paní učitelky přivést žáky nenásilně k tomu, aby sešit s výkladem či poznámkami otevřely i doma a aby k výkladu (poznámkám) doplnily něco vhodného (souvisejícího s probíraným učivem). Tzn. si poznámky znovu přečíst, zamyslet se nad nimi ... Kdyby dětem řekla "naučte se to a to", mohlo by to mít menší efekt, než když se mají nad učivem zamyslet.
Ano, tohle samozřejmě chápu - např. na strojce nebo stavebce neodevzdaný rys, kdy se jedná o čtvrletní nebo pololetní práci, která významě ovlivňuje výslednou známku, ale, proboha, v šesté třídě základní školy, kdy se jedná o vyzdobení titulního listu a pár malůvek u zápisků?
To je fakt divný, šel bych za ředitelem. To není normální dávat velké pětky za nějaký přiblblý obrázek. Podstatné jsou znalosti. No, zkusil bych to v ředitelně, ale víc už nic. Zdá se, že je ve třídě za šprtku a i učitelé jsou na ji vysazení. Jestli se nechová taky nějak divně, přechytřele, nepoučuje učitele a zda vy se neangažujete až příliš. Takové trapky, co všechno řeší, nemá nikdo rád.
Proč hned za ředitelem? Pokud budu mít nějaké pochybnosti ohledně výuky daného předmětu, hodnocení nebo kázně, budu to snad řešit nejdříve s PEDAGOGEM, který dítě učí. At už je pravda na jedné nebo druhé straně, z mého pohledu je to nefér obejít učitele. Za ředitelem zajít jen v případě, že selže komunikace s pedagogem.
Abych pravdu řekla, dcera to ve škole opravdu nemá jednoduché - odmalička byla přemoudřelé dítě, které má vždycky pravdu, je taky dost drzá a musí všechno okomentovat, navíc se neumí moc usmívat. Učitelé ji měli rádi tak naposled ve druhé třídě, kdy byla ještě roztomilá. Ale šprtka není, myslím, že se snad v životě neučila (pokud nepočítám to přepisování). Letos se ale snaží začít znovu, s novými učiteli. Učím ji životní strategii, že učitelé (a nadřízení) se musí poslouchat, bez ohledu na to, co si o jejich názorech a rozhodnutích myslím (kéž bych to tak sama uměla). V životě bude muset respektovat rozhodnutí nejednoho blbce a škola ji na to připravuje. Vždycky jsem ji učila, že má být upřímná a čestná, ale asi jsem to s tou upřímností poněkud přehnala, protože v jejím podání to vždy vyznívá jako drzost a neomalenost. Takže teď se učí mlčet a já jí věřím, že snad nové učitele ještě nestačila ničím popudit.
Co se týče návštěvy ředitele - tuto možnost jsem rovnou zavrhla - jít si šéfovi stěžovat na podřízené - to by dceři rozhodně žádnou další popularitu mezi učiteli nepřineslo. Řešila bych to (pokud bych to řešila) s těmi dotyčnými vyučujícími - ale nevím. Učitelé to rádi nemají, když rodiče příliš orodují za své potomky... Jsem spíš nakloněna tomu neřešit to a doufat, že nasbírá dost jedniček, aby jí to neohrozilo vysvědčení (a pokud ano, je teprve v 6. třídě, takže bych to nehrotila). Ale jak říkám, cítí to jako nepravedlnost a je znechucená a otrávená hned zkraje školního roku...
@ela766 - Učím ji životní strategii, že učitelé (a nadřízení) se musí poslouchat, bez ohledu na to, co si o jejich názorech a rozhodnutích myslím
Skutečně? Pak nerozumím strategii "jen jsem jí poradila, aby tam ty obrázky raději nekreslila", pokud to učitelka požadovala.
Protože jsem nevěděla, že to tam musí být povinně - domnívala jsem se, že jim paní učitelka řekla, že kdo si chce nakreslit obrázek, může a řekla jim, jaký obrázek tam mají nakreslit...
Řekl bych, že tazatelka chtěla napsat "jen jsem jí poradila, aby tam ty obrázky raději nakreslila".
Dobrý den, děkuji všem za názory. Ale je skoro legrační, jak hluboce se mýlíte v odhadu charakteru mé dcery. Když jsem si po sobě přečetla první příspěvek, uznávám, že je to moje chyba - vykreslila jsem jí jako úzkostlivou přepečlivou holčičku, která si přehnaně svědomitě plní své úkoly a hroutí se ze dvou pětek. Taková ona vůbec není. Vlastně je přesně opačný extrém. Je pečlivá při psaní a kreslení, protože to je její koníček, ale jinak je nepořádná a líná, odmítá se učit, samé jedničky má pravděpodobně díky nízké kvalitě současného školství (mezi slepými jednooký králem). Sama se moc o školu nestarám, ani ji nekontroluju (taky jsem na to líná a už je dost velká, aby si sama dokázala plnit úkoly), jen jsem ji občas přistihla, jak si přepisuje ty sešity. Na mou otázku, proč to dělá, odpověděla, že to chce mít hezké. Tak jsem jen pokrčila rameny, se slovy: "Když tě to baví." Stejně by si jinak pouštěla videa na Youtube. No, včera večer mi to nedalo, s hrůzou, jaká to jsem špatná matka, že jí nechávám dělat takové věci, jsem se znovu ptala, tak přiznala, že vždycky, když doma přepisovala sešit, tak si ho zapomněla doma. Což už daleko víc odpovídá její povaze. Jedničky od začátku roku nemáme spočítané, je to odhadem 20, ale může to být 17 nebo 21, chtěla jsem tím jen říct, jak tam ty dvě 5 vyčnívají. Tu premiantku jsem taky zdůraznila jen proto, abych poukázala na složení jejich třídy - inkludované děti se sociálně slabých rodin, a to nejen rómské, dále děti s asistentkami (jak říkám, mezi slepými jednooký králem). Ty samé jedničky má určitě proto, aby ty slabé děti prošly, protože od něčeho se ta stupnice musí odvíjet. Loni chtěla dcera na osmiletý gympl, tak jsem stáhla vzory příjimaček, ve kterých dosáhla minima bodů, tak jsem řekla, že nemá šanci, pokud se nebude poctivě připravovat. Tak to odmítla, že je to moc práce a já jsem s tím neměla problém, její věc. Snažila jsem se dostat dceru na jinou školu, ale bez úspěchu.
Mladší dcery vám líto být nemusí, nikdo jí starší dceru za vzor nedává - je to právě naopak. Starší dcera je drzá, neomalená, hádavá, ráda se předvádí, je zamračená, věčně nespokojená, vyloženě neštastná povaha, mladší dcera je usměvavý krásný andílek, je něžná a citlivá, bohužel až moc, je hodně uplakaná a bojácná. Starší se nebojí ničeho a nikoho, nemá žádný respekt k autoritám, ani ke mně. Miluju je obě, ale hádejte, kdo je můj oblíbenec? Proto to řeším, aby dcera měla pocit, že jsem na její straně, protože jinak vždycky stojím na straně učitelů (protože ji znám a vím, že je problémová). Ale tohle připadá jako nespravedlnost i mně. Manžel na to řekl jen, dobře ti tak, máš si dělat úkoly (i když ten dějepis byla vyloženě moje chyba). A ano, já jsem úzkostlivá neurotička, která všechno moc řeší (a mladší je bohužel celá já), ale v jen v sobě, nijak to neventiluju před dětma.
Jde o to, že pokud to budu řešit ve škole, můžu dceři přitížit, a pokud to řešit nebudu, tak ji zklamu...
K hrochovi - dcera měla v písemce - hroch=savec, a měla tu odpověď škrtnutou jako špatnou. Tak jsem se zajímala, co si pan učitel myslí, že je hroch zač, takže mi ukázala sešit, a měli tam napsané "hroch=obojživelník" Napsali jsme panu učiteli vzkaz, že at si to s dětmi opraví (doslova, "Ačkoliv by tomu mohlo druhové jméno a způsob života napovídat, hroch obojživelný skutečně NENÍ obojživelník, nýbrž savec) Pravda, mohli jsme toho napsat trochu méně ironicky, teď si to uvědomuji, ale to jsem manžela ještě mírnila. Já samozřejmě vím, že při jednání s nadřízenými (nebo učiteli) není vžycky žádoucí domáhat se pravdy nebo spravedlnosti za každou cenu, ale tohle bylo tak neoddiskutovatelné, že jsme nemohli jinak. Ona měla z té inkriminované písemky 1-, takže kvůli známky to nebylo. A já nevidím svou ratolest jako nejlepší ze všech - moc dobře znám její silné a slabé stránky, takže někdy s učiteli cítím
Vzpomínám si, že na druhém stupni ZŠ jsme v češtině několikrát dostali za úkol nakreslit obrázek podle popisu (zadání v učebnici). Nešlo tam o nějakou uměleckou úroveň, nýbrž o porozumění poměrně složitému psanému textu. Na obrázku muselo být všechno podle zadání - a známkovalo se to. Nebyl to v případě Vaší dcery úkol podobného typu?
Kdepak, paní učitelka jim řekla, jaké obrázky si mají nakreslit jako ilustraci k výkladu (dějepis), v hodině. Ona pak přepisovala sešit a už je tam nenakreslila.
V češtině měli jako domácí úkol vyzdobit titulní list (a to zapomněla).
Bože můj. Vy všechno tak hrozně moc rozebíráte a pitváte . Dostala dcera kouli za to, že neudělala úkol? Dostala! Tak co víc řešíte...
Nepitvám, jen se snažím poctivě zodpovědět každou otázku, která tady padne. A napsala jsem důvody, proč to řeším - dcera se cítí ukřivděna (to je poprvé, protože si zatím vždycky byla vědoma svých chyb). Jak mám reagovat na to, když jí učitelka jeden týden pochválí sešit, jak ho má krásně upravený, a hned další hodinu ji seřve za to, že není linkovaný (má lenoch). Moje reakce byla, dobře ti tak, měla jsi lépe poslouchat, jaký sešit máš do té hodiny mít. A ona na to, dobře, tak proč mě paní učitelka chválila a neřekla mi to minulý týden, když ten sešit celý prolistovala? Co na to říct? Každý den dcera chodí s historkamim, jak bylo komu ve škole ublíženo. Je pro mě čím dál těžší stát na straně učitelů...
Ono to taky může souviset jak s věkem, tak s přechodem na II. stupeň - jiný způsob učení, pocit "už nejsem malá" atd.
Jestli ale podobné potíže mají i ostatní - "každému je ubližováno", pak by bylo možná rozumné ověřit si to u ostatních rodičů. Pokud mají tytéž informace od dětí, řešit hromadně třeba na třídní schůzce, nebo si s paní učitelkou domluvit setkání.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.