Strach z TV

Zlom si nohu

Coby, normálně bys měl cvičit. S odstupem času nejspíš budeš rád za přísného tělocvikáře, že tě honil jak nadmutou kozu a něco tě naučil. A budeš vzpomínat na zlatý časy (to myslím naprosto vážně).

Bohužel ti nic nepomůže.Vydrž,to je jediné co se dá doporučit.Nechodit na hodiny tv je stejné jako nejít na jiné,takže to není řešení.Na SŠ měli kluci taky přísného učitele,dali mu přezdívku Spiderman,protože pořád šplhali a on neměl problém jim to předvést.My holky jsme měli zase pořád volejbal...

Každopádně moc tě neuklidním,já mám z hodin tv trauma dodnes,fakt i po tolika letech se o tom zdá,že jsem zase ve školebyl to děs,ale musela jsem to přežít.Vůbec netuším jak to zvládnou moje děti,ale udělám vše proto,aby uměli vše a nějak tam potom obstáli.

Takže jediná rada je,choď běhat ve volných chvílích nebo si najdi nějaké cvičení.Nakopne tě to a nebudeš se tam bát chodit.

Rozhodně bych všechny neobviňovala z lenosti zvednout zadek.Za mého dětství si děcka hrály venku a v hodinách tv kolikrát dohrávali zápasy z hřiště z předešlého dne.Většinou se všichni znali,tak tvořili už zvenku jednu partu.Dneska mají děti každý své kroužky,jen tak u baráků na hřištích moc skupinek dětí člověk nepotká.

Na SŠ se děti neznají,jsou z různých měst,takže netvoří partu,neznají se a pokud se někdo vymyká,tak je vždy terčem posměšků.Na ZŠ se děti vysmějou do obličeje,na SŠ jen za zády a pokud někoho ještě ke všemu sport nebaví,nevedli jej doma k tomu,tak to fakt není příjemné.

Tedy..velmi by mne zajímalo, co se od dob mé školní docházky na tělocviku tak změnilo, že z něj snad každý druhý žák má duševní trauma...a je zralý na pobyt na psychiatrii..

Já bych dal nevím co zato, abych si po 12h práce mohl odpočinout při 2h tělocviku (sportu) denně..Ale bohužel na to nemám čas..