Jak přesvědčit mámu?

V zaměstnání budeš jednou trávit hodně času, proto je třeba vybrat si tak, aby Tě to těšilo a bavilo. Je dobře, že sama víš, co bys chtěla dělat. Mamka to sice jistě nemyslí zle, třeba sama taky má ekonomku a sedí v kanceláři, tak chtěla, abys byla spokojená i Ty. Nezáleží na tom, zda je člověk vyučený, či má maturitu, tu si nakonec můžeš pak dodělat vždycky. Důležité je, jak je v práci šikovný, pečlivý a jak ho baví. Jistě budeš víc ceněná jako šikovná zahradnice, než nějaká otrávená účetní, kterou její práce nebaví.

Vnoučatům dali rodiče volný prostor: kluka bavily odmala vláčky, letos maturuje na železniční průmce. Vnučka má ráda zvířátka, studuje 2. rokem na veterinární škole. Držím Ti palce, aby Tě mamka pochopila a aby se Ti přestup podařil. Jaga.

Ještě: a co na to tatka? O něm nepíšeš. I ten do toho má co mluvit. Je na Tvé straně, nebo při mamce?

Co píšeš, je jasně na gympl, ale na ten se asi necítíš. Divadlu se ale můžeš věnovat i mimo studium, pro začátek jen ochotnickému. Pokud v sobě objevíš náznaky talentu, přihlaš se na konzervatoř. A také se průběžně můžeš věnovat občas vyhlášeným konkurzům. Nejeden herec či herečka takto stanula na prknech či plátnech před zraky diváků.

Také jde dochodit lyceum a složit maturitu (aby maminka byla spokojená) a pak si udělat sociální nástavbu nebo zahradníka a věnpvat se tomu, co Tě baví. Jde o to, zda rodiče budou ochotni Tě materiálně podporovat ještě další 2 roky navíc (ale jsou to lehčí obory, při tom by se snad dala dělat nějaká brigáda nebo zaměstnání na částečný úvazek).

Další věc ale je, že rodiče hodně často vidí více dopředu nebo daleko hlouběji do celé věci.Opravdu v hodně věcech jim nyní dávám za pravdu. (Chtěla jsem kdysi na gymnázium, kam se hlásili všichni ze základky, kdo měli dobré vysvědčení. Rodiče mě daly na odbornou školu. Zpětně vidím, že jejich argumenty byly (alespoň v mém případě) velmi pravdivé).

Vilmo, maminka "Vás nikam nedala", na SŠ jste se přihlásila (byt volba asi byla ovlivněna přáním maminky) sama. Jak Vás maminka přesvědčila, abyste se přihlásila na SŠ, kterou nechcete? Nebo Vám to bylo jedno?

Volbu SŠ bylo potřeba důkladně zvážit před podáním přihlášky. Teď se můžete pokusit jedině dobře argumentovat. "Učňák" sice není "úplné dno", ale výuční list nemá stejnou váhu jako maturitní vysvědčení.

Pokud teď přejdete na učiliště, budete v budoucnu pravděpodobně obtížně někde dohánět maturitu. Podle mne byste měla vydržet, zabrat v jazycích (ty budete potřebovat všude) a školu dokončit.

Pokud byste přece jen chtěla školu změnit, bylo by dobré pokračovat na SŠ. Co se třeba pokusit přejít na sociálně právní školu (ale může být náročnější než lyceum)? Ta by se pro sociální oblast mohla hodit.

Zkuste si vytipovat vhodnou školu a zeptejte se ředitele, za jakých podmínek by byl možný přestup (pravděpodobně bude nutné složit rozdílovou zkoušku v předmětech, které na lyceu nemáte).

Maminku byste mohla přesvědčit svou cílevědomostí (přišla byste s hotovým návrhem a plánem postupu) a vhodnou argumentací. (Tvrzení, že Vás lyceum nenaplňuje, podle mne nebude nejlepším argumentem.)

Herectví se můžete amatérsky věnovat vedle lycea a po maturitě pokračovat na vyšší odborné střední herecké škole nebo na VŠ (DAMU, JAMU).

Poznámka: Nikoho nelze přesvědčit, aby udělal, co udělat nechce. Přesto je možné, že pokud maminka uvidí, že víte, co chcete dělat, i jak se k tomu dostat, že názor změní. (Maminka pro Vás chce to, co si myslí, že je pro Vás nejlepší.)

Mám tomu rozumět tak, že mamka SAMA rozhodla o tom, co budeš studovat? Měla jsi v té době již ten svůj sen? Hmm, potom mamka nejednala dobře. Jestli tomu je tak, tak jdi za svým snem. Třeba budeš jednou zklamaná. Třeba. Ale bude to jenom TVOJE zklamání. Když budeš na ekonomce a potom někde v zaměstnání, které Tě nebude bavit, budeš to (třeba jenom sama v sobě) mamce zazlívat.

A jak to vysvětlit? Tak na to je odpověď moc těžká. Nemůže Ti někdo pomoci? Babička s dědou, kamarádi mámy atd. Píšeš, že u Vás v rodině vládne mamka. No, i když tady asi budu peskována, že rodiče se mají bezpodmínečně poslouchat, tak já bych se řídila podle "Padla kosa na kámen". Šla bych si za svým snem.

dodělejte si maturitu na ekonomickém lyceu, když už ho máte rozsestudované, a poté na vysoké škole studujte sociální práci. pokud jste šla studovat lyceum, tak stejně s vysokoškolským studiem počítáte, předpokládám. divadlo můžete dělat ve volném čase.

nebo pokud byste se radši věnovala květinám, tak si myslím, že ekonomickým lyceem taky nic nezkazíte. předpokládám, že na něm získáte základní dovednosti v oblasti ekonomiky a účetnictví, můžete si pak na nějakém zahradnickém učňáku udělat kurz nebo si domluvit pomaturitní studium (můj ex takhle vystuduval dva učňáky při podnikání - učil se doma, chodil na praxi a na zkoušky a to pouze na odborné předměty) a znalosti z obou škol pak využít při podnikání v květinářském oboru. případně si pro "práci s přírodou" taky vybrat nějaký vysokoškolský obor.

případně tedy pokud chcete opravdu přestoupit do jiného oboru, tak počítejte s tím, že přestup jako takový asi nebude možný, spíš budete nový obor muset studovat znova od začátku. ale vzhledem k tomu, že zatím k tomu potřebujete souhlas rodičů, tak bych si na vašem místě vybrala spíš gymnázium nebo přírodovědné lyceum. přeci jenom od přípravky na vysokou k učňáku je to doopravdy dost sešup, to se mamince ani moc nedivím, že se jí to nelíbí.

At budete jednou dělat cokoliv, tak se s ekonomikou, s účetnictvím ba i s jazyky setkáte a bude to Vaše velká výhoda! Věřte, že i na těch vysněných oborech narazíte na nějaký předmět, kde se budete trápit.

Ahoj, já se asi zastanu tvé mámy a celkem ji chápu. Když už jednou totiž jsi na lyceu, tak jít na učňák ji asi přijde jako krok zpátky. Možná by ses lépe cítila na gymnáziu. No práce s lidmi - sociálka - umíš si to vůbec představit takovou práci? Práce s lidmi je velmi často psychicky náročná, ne každý člověk je příjemný a ty s nimi musíš vycházet. Baví tě divadlo, tak ho aspoň zkus hrát ochotnicky. Když bys měla úspěch, ještě stále můžeš jít přeci studovat na vysokou školu - JAMU, DAMU a tak. Být tebou zkusím na lyceu zůstat, v jazycích nemusíš být přeborník, matematika a účetnictví se ti budou možná někdy hodit. A kytičky, zahradnictví - to může být tvůj koníček. A promiň, že jsem ti moc neporadila, ale já fakt chápu tu tvoji mámu.

Jsou i střední zahradnické školy s maturitou; také mám jednu takovou za sebou. Na VŠ jsem se dostala bez problémů, stejně jako naprostá většina mých spolužáků (až na výjimky všichni). A ano, škola se mi líbila - pokud máte vztah k práci v přírodě, určitě zkuste mamku přemluvit.

Přidala bych se k těm, kteří radí odmaturovat a pak další studium toho, co vás bude zajímat. Záměrně píšu bude, protože za tři roky se toho může změnit tolik včetně vás, že na svoje šestnáctileté sny budete jen s úsměvem nebo údivem vzpomínat. Pokud vám vydrží, tím lépe - pak se i maminka bude snáz "přesvědčovat".

A ještě jedna věc - já možná trochu pesimisticky počítám i s tím, že se "něco" může stát a je tedy lepší mít v záloze řešení, byt by nebylo využito. Například - a ne, že bych vám něco podobného přála - při změněné pracovní schopnosti nebo alergii by nebyl možné sociální nebo zahradnickou práci vykonávat - ale s ekonomickou školou a jazyky není nutno být stoprocentně fit.

ahoj, většinou když nás rodiče přesvědčí k něčemu, co dělat nechceme a tka to nedopadá dobře. Bud jsme potom špatnímu studenty, nebo stejně nakonec ze školy odejdeme a nebo po celý zbytek budeme neštastní. Ale troufám si tvrdit, že jen 20% žáků ví při odchodu ze ZŠ, co chce vlastně dělat. A to byl asi tvůj příklad. Já bych na tvém místě, co nejrychleji přestoupila. Si na ekonomce a nebaví tě počítání. Vlastně nemáš ani jeden předmět, který tě nejvíc baví například sociologie, dramaturgie. Já bych šla dokud je čas, třeba o pololetí přestoupila na sociální pedagogickou,UDĚLÁŠ ROZDÍLOVKY A kde si těchto předmětu užiješ dost a pak můžeš ina VOŠku nebo na Vš. Třeba i máma ve svém zaměstnání, ti potom přihraje nějaké místo, kde v Jedličkárně určitě tento obor velmi uplatníš.

ještě jsem chtěla dodat, že zahradničení bych brala jako koníček, Jednu dobu mě to taky chytlo, během dvou let naučila jsem se sama všechny okrasné květiny, keře, stromy latinsky a všechno o jejich řezech, podmínkách atd. Jenomže už jsem měla po škole a kvůli nevalnému kreslení jsem potom na zahradní architekturu nešla. Jenomže nakonec jsem byla ráda, potom jsem od kamarádů architektů zjistila, že v dnešní době uživit se jen realizací a naplánováním zahrady dost dobře nejde. že je finančně jistější ještě k tomu mít své alespoň malé zahradnictví, tak to už mi přišlo hodně náročné. aspon tak jsem to slyšela od více lidí.

Dobře vím v jaké jste situaci.Já kdysi poslechl rodiče.Oni chtěli školy tech. zaměření a já chtěl malovat.Dopadlo to tak,že jsem spoustu let trávil něčím co mě nebavilo.Výsledek takový,že mám vysokou školu která je mi stejně k ničemu,jelokož po ukončení jsem šel studvat školu co jsem chtěl já.Dobře se tím uživím a dělám co mě baví.Tou školou jsem pouze ztratil roky života.