Osmiletá dcera se toulá

Mám pětiletou holčičku. Je nejhodnější, nejchytřejší, všestranně nadaná, prostě andílek Když jsem ji vedla poprvé do školky, poprosila jsem paní učitelky, aby mi na ni nikdy nežalovaly . Ale aby když něco provede, tak aby ji vzali na WC a tam ji daly na zadek . Původně jsem chtěla, aby toto praktikovaly veřejně, aby to viděli i ti ostatní . Nejde to. Paní učitelky by z toho měly zle.

Stále si někde stěžujeme, jak jsou ti učitelé ve škole nemožní, jak jsou hysteričtí, zasednout si zrovna na toho našeho chudáčka. Já ale učitele docela obdivuji. Když vidím, s ČÍM mají pracovat, CO mají učit, tak je to děs. Bohužel většina dětí je rozmazlená, zvyklá dělat si co chce, nikoho neposlouchat. Jestliže chybí výchova doma, dítě neví, co to je respekt, tak škola nemá žádné páky nato, aby dítě převychovala. Zlatá škola za mě. Když kluci zlobili, dostali facku hned a předevšema a bylo to... Dnes by se rodiče z toho zbláznili.

sebod 100 % pravda. Mohu jen potvrdit. Kdysi to fungovalo jinak, dnes je vše rozmazlené, když řekneš nějakému rodiči, že chyba je na jejich straně, tak udělají vývrtku do 720 stupňů. Zasloužíš si za svuj odvažný nazor hodně bodů . . ..

trochu mimo mísu, ale příklad výchovy. Starší dcera mi nelže. Otazka proč? Ne ze strachu, ale protože by se za to sama před sebou styděla. A stejne je to s námi s rodiči. Včera jsem dělal nějaké testy. Pak jsem je nechal dělat i dceru. Dobře jsem ji vše naučil, udělala o jednu chybu méně než já. Ona to nevěděla. Ptala se mne jak jsme dopadl já. Dospělý člověk je zvyklý lhát a ví, že to v životě jinak nejde. Setinu vteřiny jsem zaváhal a řekl ji pravdu, že byla lepší. Ale já vím, že jsem opět udělal BOD do správné výchovy a hlavně se sám před sebou nemusím stydět. Dceři je za 2 měsíce 13. Denně chodí s tím jak ji kamarádky nabadají k věcem, které by neměla dělat, že se to rodiče nedozví. A já vím, že nás nikdy nepodrazila a nelže nám. Výchova je dlouhý běh, zatím běžíme 13 let a myslím, že úspěšně. A to za posledních pár let dostala na zadek pokud vím jen jednou a to jen jedno plácnutí, za to, že ublížila mladší sesře, sice nechtě, ale svojí chybou, o které dopředu věděla. A to jsem měl pak já více slz v očích než ona, za to že ji musím plácnout.

Fidonet, díky. Já vím, jak to chodí. Mám možnost srovnávat, jak dítě vidí rodič a jaké opravdu je. Nejhorší je, že rodiče opravdu nevidí chyby na svých dětech. Chtějí pro něj to nejlepší - oblečení, hračky, kroužky. Ale to, že vychovávají duševní mrzáky nevidí. Moc svým dětem ubližují, bohužel. Jistě, občas se najde děcko, které dostane opravdu laskavou, ale i spravedlivou výchovu a přesto sklouzne na šikmou plochu. Ale děcko, které neví nic o disciplíně, odpovědnosti, je na tuto plochu postaveno vlastními rodiči.

přesně tak! Kdysi jsem psal na výchovu "špatná či dobrá" určitou práci. A můj závěr byl, že návod na správnou neexistuje. Ale mohu ho vychovat k obrazu svému. A te´d vlastně záleží jaký jsem já. Alespoń v duši. Pokud je chybný "článek" rodič, dítě nená moc šancí. Alespoń ne v mládí. Pak se občas sebere, přebere si v hlavě co je správné a začne žit svůj život jinak, než ho nedokázali naučit rodiče, a vznikne nový člověk, hodný, který třeba vychová děti jinak než sám byl vychováván ( osobní zkušenosti )

Fido . Jen je ta cesta, pro takto vychované děti, daleko, daleko těžší. A my přeci chceme, aby se ty naše děti měly co nejlépe, tak proč jim ten start tak moc stěžujeme. Jasně. Neexistuje jediný recept, protože každé dítě jiné. Ke mě jezdil synovec 8 let, velice problematické dítě. Jednou mi děti pomáhali na zahradě sbírat listí po zahradě. Dali jsme si úkol - každý sebere dva kýble a může si jít hrát. On šel a ty dva nasbíraný kýble sebral holkám (). Domlouvala jsem mu, ale on se sekl... Tak jsme ho nechali a šli si hrát s tím, že až to bude mít nasbíraný, tak se přidá. To se stalo v 1 odpoledne. Ještě v devět seděl na kýblu a ani se nehnul. Když viděl, že se mnou nic nehne, tak v 10 VEČER úkol splnil . Já si ho celý odpoledne nevšimla. Jídlo jsem mu tam přinesla beze slov, žádný další domlouvání nic. Byla to hra KDO Z KOHO. A já vyhrála . Dnes je z něho třicetiletý muž a na tuto příhodu vzpomíná s úsměvem . A občas podobné výchovné metody aplikuje na své malé dceři, která je paličatá po něm.

sebod Ano tohle je cesta.

Takovýchto zkušeností máme bohatě.I já si za svým stojím,jenomže to bych musela dceru hlídat na každém kroku.Pokud nebude nikdo v dohledu,odejde a bude si opět dělat,co chce.Když například se musí někomu za něco omluvit,trucuje i pár hodin a omluví se,jen když ona z toho bude něco mít(např.když se omluvíš,tak tě pustím na televizi apod.).

HLOUPOST! Jste nedůsledná a neustále hledáte výmluvy PROČ to nejde. V první řadě potřebujete převychovat VY. Pak můžete vychovávat dceru. Terinecko, udělejte všechno ptoto, at to zvládnete. Bude to moc a moc těžký. Ale stojí vám to zato. Popučujte di knížky k téhle problematice, navštivte VÍCE poraden. Hledejte chvilky, kdy je malá přístupná pak s ní mluvte. Ale musíte nenápadně. Prostě Vy musíte tahat za neviditelné nitky.

Tresty já mám s malou domluvené dopředu. Ví, že když zlobí třeba v kroužku, není večer pohádka. Na tanečkách nechtěla poslouchat, zlobila. Teď se snaží. Takže trest MUSÍ dítě vědět dopředu! Hlavně dávat takový trest, ktreý VY sama zvládnete! A když ho už uložíte, musí se dodržet i když by Vám ji bylo sebevíc líto.

Naprostý souhlas. Ale sebod, víte co nedávno řekl synovec své mamince, když seknul s autíčkem a ona se napřáhla? (chodí do první třídy). "jestli mi dáš facku, tak si zavolám na linku důvěry a uvidíš, zavřou tě policajti! říkala nám to paní učitelka ve škole! " :D

Co se stalo? Nejdřív tu facku ani dostat neměl, ale dostal (záhlaveček)

Marenko, tohle mi řekla dcera před dvaceti lety, když byla maličká. Původně jsem ji chtěla plácnout jednu malou, pak jich dostala víc a pořádných. Pak jsem ji dala do ruky telefon a řekla at volá, že teď už má proč. Nevolala.

A pro ty, co teď , jaký jsou ty moje děti chudinky. Mám zahradu neustále plnou cizích dětí, které si k nám strašně rádi chodí hrát. Vzali v potaz to, že holt musí poslouchat. Ale to když splní, tak budeme řádit jako... no, jako malé děti . Kázeň musí být!

Sebod, já jsem o tomhle někde četla článek, něco že snad když dítě ví, že si k rodičům nemůže dovolovat, tak nějak v podvědomí cítí větší bezpečí a má dokonce i ty rodiče radši (protože pak si k tomu rodiči nedovolí ani cizí) Já to nevím přesně, tak to nebudu rozebírat

Tohle umí moje babí se všema.. s dětmi, vnoučaty i pravnoučaty. Já si nepamatuju, že bych o víkendu u ní chtěla někde courat. Strašně ráda jsem jí pomáhala na zahradě, v kuchyni, všude. Ona se o mě starala od 8mi měsíců do 4 let, je to taková víc máma než babí. Vařečkou jsem od ní dostala snad jen jednou. Já nevím jak to dělala. S naprostým klidem řekla tak, teď spolu umyjeme nádobí, abysme měli čisto na přípravu zmrzlinového poháru- např. Nebo na té zahradě: teď musíme vytrhat plevel, dusí nám kytičky, a my jim musíme pomoct.

Na druhou stranu, tomu se smějeme do dneška.. Teta, její dcera, se v 16ti zdržela na diskotéce. Babí v ZÁSTĚŘE! a s vařečkou čekala před diskotékou, aby si tetu odvedla domů. To prý byla taková ostuda, že už to nikdy neudělala.:D

Tohle nám taky udělala.Chytla ji okamžitě a pak jsem jí podala telefon a řekla,že klidně může zavolat.Vztekle mrskla s mobilem a odešla.

terinecko, a vy jste ten mobil po ní sebrala a nechala ji odejít? k.

Mne by spíše zajímalo co jste dělala těch osm let. Kde byla výchova, když nyní dcerka bez zábran se toulá? Ono je to stejné jako s problémem "manžel osum let pije, jak ho to odnaučit" . Ono pozdě bycha honit a chtít perfektně vychované dítě. Vychova se musí zvládnout do 6 let, pak už se to jen ruzně "látá" a řeší následky. Při dobrém základu, by tohle vůbec nehrozilo.

Ale ted´k problému. Věřte nevěřte, psycholog vám nepomůže. Dcerka nemá problém s psychikou, ale s "přístupem k věci" . Je nutné si s ní sednou a dlouhé hodiny na ní působit co je vhodné, co je nebezpečné a jak se o ní bojíte atd atd. Ono co už nemá v osmiletech zakořeněné v sobě, to se bude špatně napravovat. Učitelka vám rozhodně nepomůže, pokud dítko nemá strach z toho, že se toulá a neponese následky.

Plně souhlasím s marenkou . Prostě bohužel. Někde nasta chyba a musí se přitvrdit. Nejsmutnější je, že chyba je ve vás, ne ve vaší dceři, která jen ponese na vždy chyby vaší výchovy. ( nepředpokládám nějaké genetické chyby, postižení atd, ze které byste nemohla, ale to jste nezmínila). Možná by návštěva psychologa nebo poradce prospěla, ale vám, aby vám poradili, jak konkrétně řešit problém, s ohledem na přesně danou povahu vaší dcerky. Nejdůležitější je přijmou FAKT, že chyby jste se dopustili ve výchově VY a přenést to do změny postupů ve výchově. Bohužel dcerka bude trpět a vy nejspíše taky. Ale vždycky se říká "Nic není ztracené předem" ale taky "ohybej stromek dokud je mladý".

Držíme vám palečky, ale každé díte je individuální osobnost a proto nějaké přesná rada neexistuje. Ze své praxe vím, že to co platí na jednu desetiletou holku, neplatí na druhou.

Snažte se změnit její pohled na věc. Ukazat jak je to nebezpečné. Jak ji máte ráda a jak se o ní bojíte. Není to běh na krátkou trasu, a osobně si myslím, že pokud to není jen chvilkové vybočení z normálu, bude to problém, který může mít dlouhodobé následky v jejím chování a postoji k vám a rodině.

Věřím, že se opravdu může jednat jen o to, že dcerka nepochopila své skutky ( toulání ), že to není zas tak horké jak se uvaří, a vše se srovná. Jedná se hlavně o to, v klidu, bez vařechy a křičení s ní promluvit a trávit s ní hodně času. A vše bude tak jak by to u malých dětí mělo být... . .. . . . .

Jenomže ona se nikdy netoulala.Toulá se jen od té doby,co se skamarádila s onou dívenkou a od té doby jí není rady.Dříve s ní sice byly nějaké problémy,ale byly řešitelné.Nyní už řešení najít nemůžeme.

Nesouhlasím s fyzickými tresty. Múžete se vymknout kontrole a dítěti ublížit. "Pár přes zadek" pomůže tak do 5 let. Přečtěte si knihu: Respektovat a být respektován. Mocenský přístup k dítěti jenom klame a že poslechne jenom proto, že má strach z trestu, neznamená, že až vyroste, si nebude dělat co chce a nebude poslouchat vůdce nějaké party. Musíte ho naučit, co je v životě správné a co ne. Tím, že ho budete řezat v něm utvrdíte násilí a agresivitu. Zasednout celá rodina, domluvit se společně i s dcerou na pravidlech a když se někde zdrží, zavolat domů mobilem. samozřejmě ne každý den. Vysvětlit jí, že se o ni bojíte a co všechno by se jí mohlo stát. Její chování mi spíše připadá jako pocit, že jí nikdo nemá rád. Možná moc upřednostňujete své rodiče před ní a ona na ně žárlí a vše dělá naschvál. nebo jí vadí, že jste celý den v práci a jí se nikdo z vás nevěnujte. Já osobně bych raději pracovala třeba na 1/2 úvazek a občas s ní šla po škole třeba na procházku, na zmrzlinu nebo do parku.Dítě nepotřebuje rodiče na příkazy a zákazy, ale i na společně prožité chvíle, tak se učí jak se správně chovat. Vy jste v práci, tak se dcera vychovává sama, jak ona uzná za vhodné.Vaše kritika jí v tom všem jen utvrzuje, že je špatná a možná je to pro ní lehčí, než být dobrá, protože nejlepší nikdy nebude, ale nejhorší vždycky.

Přeštěte si něco na:

zkola.cz/...

Bohužel tato metoda selhala již dávno,až jsme si říkali,že bylo na škodu jí tu volnost a spoustu respektu poskytnout.Zneužívala toho.Používáme metodu cukru a biče.Když je za co,chválíme klidně i přehnaně.Když je nutné,pak trestáme.Donedávna to docela fungovalo,jenomže kamarádka je pro ni nejspíš více,než vlastní rodina,jinak ny jí nebylo jedno,že o ni máme strach.

,jenomže kamarádka je pro ni nejspíš více,než vlastní rodina,jinak ny jí nebylo jedno,že o ni máme strach.

Já nevím co, ale něco mi na téhle Vaší větě nesedí. Zaboha na to nemůžu přijít, ale přímo mě uhodila do očí.

Každopádně jak to tu pročítám, myslím si, že byste se měli co nejrychleji objednat k dětskému psychologovi. Pokud to takhle půjde dál, může nastat ten nejhorší scénář, a to že Vaše dítko Vám po několika extempore bude odebráno k ústavní výchově Nebyla byste ani první, ani poslední.

Zřejmě jste tuto metodu nepochopila. Tady vůbec nejde o volnost, ale o respekt. A právě proto svou kamarádku vyměnila za rodinu. Kolik hodin se jí denně věnujete? Pokud slyší od vás jen pochvaly a kritiku u večeře, tak se tomu ani nedivím.

nado002, ale to jsem psal už i já o pád příspěvku výše. Tazatelka asi vůbec nepochopila princip výchovy. Nebere v uvahu osobnost dítěte. Nerespektuje zájmy a vymlouvá se na pracovní vytížení. Ale , život je složitý, nebudu psát, že bylo lepší si pořídit psa, ale je nutno na sobě ( na sobě! ) pracovat a uvědomit si, že vychováváme nového dospělého, který bude individualitou, jako každý na této zemi. Shodou okolností, jsem měl podobné téma na diskuzi včera doma, o něčem jsme si s ženou povídali, a mě vyvstala vzpomínka, že jste uvedla, že kamarádku uplácí... tedy asi penězmi. Proč má osmiletá dcera peníze na rozdávání? Uplácíte svou dceru za to, že na ní nemáte čas a pak se divíte? Nevím, ale tak malé dítko peníze přece nepotřebuje. Ale asi je dobré ho cpát vymoženostma a bohatstvím, aby myslelo, že je vše bezstarostné ... co se pak divíte? Toulání je taky bezstarostné ...

Dobrý den.Nezdá se nám,že bychom zájmy dítěte nerespektovali.Čas na ni máme,alespoň v té míře,že se zajímáme o to,co dělá,kde to dělá,kroužky také měla dva a nedochodila ani jeden,i když jsme ji přemlouvali,či spíše učitelky v kroužku řekli,že s tímto nezájmem by tam ani chodit neměla.Často a rádi s dětmi jezdíme na výlety a chodíme na procházky,učíme se s nimy skoro denně,nelze tedy říci,že bychom na ni čas neměli.Starší syn je naprosto normální,jen nemá tak komplikovanou povahu.Peníze má proto,že obě děti dostávají kapené,syn stokorunu a dcera padesátikorunu měsíčně.Nelze,aby jeden dostával a druhý ne,pouze v těchto měsících nedostává nic,kvůli chování.Kde jinde bere peníze a pokud vůbec,to nevíma,el je pravda,že nějaké drobné má neustále.Dcerka má ve svých letech své povinnosti a kromě učení a úkolů do školy jsou to maličkosti typu vynesení smetí,utření nádobí,úklid pokojíčku,venčení pejska a jednou týdně prach a vysávání nádobí.Kromě toho občas pomáhají i na zahrádce či při čištění auta.Vážně si nemyslíme,že jsme zanedbali výchovu,jen si nejspíš nevíme rady s touto povahou.Ostatně jak jsem již psala výše,byla u psychologa a ten stanovil pouze to,že je velmi hyperaktivní a že by pomohlo tlumení léky,což jsme odmítli.Nic více.Ani žádné dysfunkce v rámci školy.

Jenomže my neřežeme,pouze když už je toho moc a opravdu vyjímečně dostane před zadek a to si raději obijeme vlastní ruce,než bychom použili třeba vařečku.Ovšem občas tomuto trestu stejně neujde,to přiznávám.Mobilem ji klidně volat můžeme,když ho nezvedne ani když leží vedle ní.Proč ho nezvedne,nevíme,vždy zarytě mlčí.Že ji máme rádi ví určitě,často jí to říkáme,jsme pro otevřenou debatu.Ven s ní chodíme docela často a to bydlíme na baráku.Odben chodíme na pár kilometrovou procházku se psem,každý víkend buďto na výlet nebo na návštěvy mezi jiné děti nebo k rodičům,takže spolu jsme často.Přes týden tak 1-3 hodiny denně podle času,ale určitě se jí věnujeme.Dcera se sama určitě nevychovává,bydlíme s manželovými rodiči,tchyně je doma často,takže sama doma není skoro nikdy,vždy tam někdo je.Ovšem tchyni neposlouchá prakticky vůbec,může si plíce vymluvit a dcera dělá,že ji neslyší.Tohle by si u nás rodičů dovolit nesměla,ovšem u tchýně to dělá nestále.A to tchyně není nijak ušlápnutá ani nijak přísná,prostě tak akorát.Když krtizujeme,tak vždy řekneme,co a proč dělá špatně,chceme vysvětlit,proč to dělá a proč nedělá to,co by měla dělat,co ji k tomu vede.Většinou zarytě mlčí.Myslím si,že ona prostě ví,že nás naštve,ale je jí to jedno,jinak prostě její chování nechápu.Toto chování jsem u ní před touto kamarádkou viděla pouze vyjímečně a i teď je spojené výhradně s její kamrádkou,jinak doma se nechová výrazně jinak než jindy.Ráda si kreslí,ráda manuálně pomáhá manželovi v garáži,v tomto ji podporujeme,jsme rádi,že ji baví alespoň něco a pokud to není vyloženě nebezpečné,dovolíme ji pomáhat s hodně věcech,takže si nemslím,že bychom ji zanedbávali či jsme se jí nevěnovali.

Teri. Někdy to prostě v dítěti je. Byla jsem v rodině, kde byly dvě děti holka 8let, kluk 11. Oba vychováváni opravdu stejně. Klučina byl takový - no, bačkora. Hokla - dílo. Nebyla zlá, záludná nebo tak něco. Byla prostě nezvladatelná. Uměla projevit lásku, ale také nenávist. Chvíli to bylo zlatý dítě, za chvilku - zabít! Jestli je to tak, jak píšete, tak se malé opravdu věnujete. Teď nastavte mantinely jejího chování. Pochvaly, tresty. Někdy to vypadá, že potrestání dítěti nevadí... Ale není to tak. Vědí, že nás tím vytočí a tak to zkouší. Už tu někdo psal, že když dítě pochopí, že nemůže být nejlepší. chce být aspoň nejhorší. Já jsem to s mojí dcerou taky neměla jednoduchý. Když jsem k ní mluvila, tak mě připadalo, že i ta zeď mě vnímá víc, než ona. Pak jsem jednou náhodou večer zapálila svíčku a jen tak seděla. Ona ledabyle přišla a sedla si. Začaly jsme si jen tak povídat a najednou z toho nebyl hovor matka s dcerou, ale povídání dvou kamarádek, které si svěřují to, co je trápí. Cosi se prolomilo. Ne, nebylo to hned všechno v pořádku. Jen jsem věděla, že jí samotnou její chování mrzí. Věděla jsem, že ji bolí věci, o kterých by mě ani nenapadlo, že o nich přemýšlí... Že její chování je prostě volání o pomoc. Moc vám přeji, at se vše zlepší

@babkazov-Myslím,že s tímto mohu souhlasit.Vážně v nás zůstává pocit,že s tím něco udělat můžeme,jen nevíme,co.Kdykoli nám radil,pak radil pouze-ona z toho vyroste,smiřte se s tím- anebo-bít,bít a vybít z ní ten vzdor.Ani s jedním nesouhlasím.Občas na zadek si zaslouží spousta dětí,ale že bychom je mlátili,to rozhodně ne.S tímto nelze souhlasit.Kdyby šlo vše vyřešit klidně a bez bití,křiku či čehokoli špatného,byla bych asi ta nejštastnější matka,ale já mám pocit,že takové štěstí mít nebudeme.Ona ta její kamarádka totiž žádnou jinou kamarádku prý nemá a tak se jí dceři zželelo i proto,že je ve škole nová,protože přestoupila z jiné školy.Holt dcera je svá a když nechce,nepohnete s ní ani párem volů.I moje maminka o ní říká,že ji miluje,ale rady si sní často nedá.A to je co říct,rptože maminka nikdy nebyla tou,co si nechá od kohokoli poroučet,ale buď její chování vyřeší plácnutí na zadek,nebo musí ustoupit.Nic mezi tím prý nepomůže.Dlužno říci,že doma se dcera chová podobně,jen s tím,že já si s ní poradím asi nejlépe,prostě mě poslechnout musí.Jenže se jí musí stát za zadkem a hlídat,jestli poslechne.Když jde ze školy domů,pokud tam pro ni nepřijdeme,nehodlá přijít domů ani ona.Asi to nejspíš bude vzdor.V každém případě zmlátit opravdu tvrdě bych nedovedla,já jí řeknu,jaký výprask dostane,ale skutek utek,než ji chytnu,tak to ze mě vyprchá a dostame tak ránu dvě přes zadek.Holt mlátit děti,na to ani nemám.

Jito, touhle větou jste řekla si myslím vše. Některé děti pokud vycítí špatnou atmosféru doma tak prchají.

Souhlas

Nenene, tentokrát si nemyslím, že je to nedostatek zájmu rodičů. Je to jako kdyby malá hledala někoho, s kým by ten vztyčený prostředníček ukazovala celému světu. Najednou všecko, co do dítěte rodiče vložili, jde do kytek. Něco se v hlavičce obrátilo, promiňte mi to slovo, zparchantělo. Jakoby potřebovala ukázat pohrdání autoritami. A ukázat to hooodně odporným způsobem. Viděla jsem to v životě párkrát. A jsem z to hodně špatná, když si na to vzpomenu, protože ty rodiny znám velmi důvěrně a jejich výchovu také. Všeho bylo akorát. Lásky, pozornosti, prostředků. Všeho. Ne moc, jakože rozepraný smrad. Vůbec ne. A přesto. Nepochopitelné, neuchopitelné.

No pokavad jste s temi rodinami nebyla denodene pod jednou strechou tak nemuzete nikdy tvrdit ze vite ze vychova byla spravna. co se tyce urcitych deti v mem rodinnem okruhu tak clovek by rekl ze budou naprosto v poradku jelikoz rodina alespon na venek fungovala .. ale kdyz to vidite zevnitr tak dostanete takou ranu ktera vas okamzite probere a vidite ze neni vsechno takove jak se zda...

to nemeni vsak nic na tom ze u dotycne je velika chyba ve vychove.. a to ze to dcera nedelala drive je z jednoho prosteho duvodu a to je ten ze BYLA PRILIS MALA NA TO ABY NECO TAKOVEHO PODNIKNOUT MOHLA. Zacina se dostavat do stadia kdy si sama sebe uvedomuje a uvedomuje si ze neni naplnena od rodicu tak si uspokojeni hleda jinde! proste jako facka

na me to v zadnem pripade nepusobi jako nejaky prekvapeni.. slysim to a vidim kolem sebe denodenne a pokud dite neni debilek nebo jinak postizene tak je pricina vzdy ve vychove! dite proste nema se svymi rodici zadny vztah a tudiz ho nema ani ke svemu okoli a proto dela to co dela...

a pokud v tomto lide budou hledat zahady tak JA DAM RUKU DO OHNE ZA TO ZE PROBLEM NIKDY NEVYRESI ... reseni a pricina je velice prosta ALE IRONIE je ta ze proste veci lidi zasadne komplikuji a hledaji za tim buh vi co a pritom reseni maji pred nosem...

tak a ja uz koncim jinak bych tu mohla psat do rana a pritom to nema vubec zadny smyl ... to je jako lejt vodu do deraveho kyble

Já to vidím taky tak arimas.

Babkazov . Souhlas. Taky jsem se s tím setkala (viz moje odpověď výše). Holčina měla všechno - tím nemyslím hmotné věci. A prostě to s ní nešlo. Po dobrým, ani po zlým. Jak píšeš. Něco se tý hlavičce pomotá. V tomhle případě může malá třeba žárlit na brášku. Kdoví... Kdo nezažil, nepochopí. A pochopitelně řekne - seřezat. Nevím, domnívám se, že v tomhle případě výprask nepomůže. Naopak situaci zhorší. Ale nedokážu říci, co pomůže. Koukat, jestli na ni platí nějaký dospělák. A pak zjistit, proč tomu tak je. Jak jsem na začátku Terinku odsuzovala, tak ji začínám litovat.

a jeste dodam pro vas babkazov..

JESTLI MALA hleda nekoho aby ukazala vztyceny prostrednicek celemu svetu a hlavne svym rodicum TAK TO OPET SVEDCI O nespokojenosti ditete ...

s cim...? a proc? to uz jsem napsala desetkrat nize nebo vyse ted uz nevim..

vyse :D

Nějak jsem rozčarovaná z toho co si to dítě fakt dovolí, já bych jí fakt tu ruku urazila a ne ,že ne!Řekla bych jí ukaž cos dělala ve škole, no jen to ukaž. Jé ta vidila ,už by ho nikdy nevtyčila.Já jsem tedy kliďas ,ale takový přístup rodičů mě vytáčí, stále má nějaké výmluvy .

by viděla -ne vidila

no ja rozumim co mate na mysli ale predevsim by potrebovala flaknout ta rodicka a az by se probrala a uvedomila si ze to dite ktere si nechala udelat taky potrebuje vychovu tak by se mela zacit soustredit na to co celou dobu bylo zanedbane..

nikdy neni pozde ale musi se vedet co se vlastne resi! jinak se nic nevyresi

CHYBA V TEXTU ... tak by se mela zacit soustredit ... MISTO tak ma byt PAK

No, kytko, to je to, co říkám! Seřezat. Byla jsem takový gizd děcko. A pár takových výprasků mě zase na správnou cestu postavilo. Co je ale důležité, věděla jsem vždycky, že mě má tata rád. Neříkal to. Příjde mi to na hlavu, když se po výprasku rodič omluví a vyzná dítěti lásku. Ale všecko, co dělal, dělal pro nás, pro rodinu. Věděla jsem to i beze slov.Samozřejmě, že nesouhlasím s týráním a ubližováním dítěti, ale někdy, dobře mířená čenichovka je lepší, než dlouhý proslov. A někdy je to prostě to poslední.

Vždycky, celý život, co jsem pracovala s dětmi, jsem hledala, jestli to, co dítě dělá, je akce nebo reakce. Reakce většinou na mě. A způsob jak z toho ven, bez šrámu na dětské dušičce. Někdy je ale třeba i kompromis a někdy nekompromisně příkaz.

Jo a ty rodiny jsem znala, bydleli pod jednou střechou. Viděli jsme si do hrnce i do postele.

Babkazov také nejsem příznivcem týrání, ale ručne stručně- jednou provždy. A ona by si vždy vzpomněla jaké to bylo, když byl sekec.Zdravím.Děti miluji, ale toto je zanedbání výchovy a chybí tu ten cit nejvyšší.LÁSKA:

Láska přes výprask? To jsem nepochopila.

Mama3. Já jsem to pochopila okamžitě. Víte, měla jsem macechu od 4 let. Mydlila mě hlava nehlava denně i několikrát.Z toho jsem si skoro nic nedělala, naopak jsem nenáviděla. Se slovy ty hajzle, ty parchante, ty šmejde jeden mrňavej. Tátovi nadávala, že kdyby věděla dřív, že má takovýho hajzla, tak se na něj vykašle rovnou. Neznala jsem pusu, pohlazení, obejmutí. I na narozeniny to byla letmá pusa bokem, jakou si dávají politici. Za tátou jsem utíkala do kotelny, nefňukala jsem, jen jsem tak seděla a koukala s ním na budíky na kotlích. Věděli jsme oba... Ona je jinak hodná, jen prostě mě neměla ráda. Nesedla jsem jí. No a táta, to moje zlatínko, mi dal za život dvakrát. Můžu Vám přísahat, že vím do dneska za co to bylo a jak strašně mě to vevnitř bolelo a mrzelo. Ne to, že mě praštil, ale že mě musel praštit protože jsem zklamala.

Pokud máte dítě ráda a myslíte to s ním dobře, nějakej sekec prostě není nic špatného. Je lépe dřív ,než dostanete sekec od dítěte vy. A to by se mohlo zanedlouho i přihodit Terinečce.

na jednu stranu to beru a z vlastni zkusenosti vim ze na me par facek taky zabralo v jistych situacich ale zase ja si nemuzu pomoct... to je jako kdyz nevychovaneho DOSPELEHO psa bijete protoze neposloucha a stejne tim niceho nedocilite protoze se zanedbala vychova hned od zacatku ten pes nechape proc a za co ho trestate a stejne tak to trestani NEPOCHOPI TO DITE a vysvetli si to tak ze rodice jsou kruty zrudy ... hihi ja se omlouvam ze pouzivam prirovnani k psovi ale je to hodne podobne :D

Je totiz rozdil mezi vychovou a vychovou... nekdo deti bije a nekdo s detmi komunikuje a vztahovat ruku na ne nemusi .. nasilim se nikdy niceho dobreho nedocililo ..

ale je mi jasne ze tu nemluvite o tyranii nybrz o par pohlavcich jakozto o vyhruznem znameni

ale jak jsem rikala tohle neni jen o tom diteti , tohle je predevsim o pristupu matky nebo obu rodicu ... pokud oni neumi se svym ditetem normalne navazat komunikaci tak tam nepomuze ani par facek

Terinečko, myslím si, že jste si s výchovou moc hlavu nelámali, dokud se nestalo, to co píšete. Prostě jste při výchově neurčili mantinely a vaše dcerka si je nyní určuje sama a vy si s tím prostě nevíte rady. Nyní narychlo a bez rozmyslu chcete aby to bylo jinak. Hlavně jí věnujte čas a vysvětlujte a vysvětlujte, najděte ji náplň pro její volný čas a to všichni, celá rodina. Nechci dávat konkrétní rady, ale moc pro bití nejsem. Víte byla jsem moc bita i šňůrou od vařiče, hlava nehlava, měla jsem černá jelita po těle, jak mně máma bila, myslela si, že to dělá správně. V děcáku jsem byla bita od větších dětí, ale ty rány od mámy, strašně bolí na duši dodnes. Naopak to ve mně vzbudilo vzpupnost a nenávist a také strašné ponížení. Myslím si, že to narušilo náš vztah. Víte nic nespravíte ani silou ani mocí, ale láskou s rozumem. Věnujte ji čas, aby se těšila na chvilky strávené s vámi a dávala jim přednost, před něčím nebo někým jiným. Víte neměla jsem dobrý příklad a udělal jsem spoustu chyb při výchově svých dětí a nevrátím zpět ani minutu. Naštěstí, opravdu naštěstí máme nyní s dětmi dobré vztahy, ale já o těch chybách vím. Musíte si sama vybrat z rad, které zde dostáváte, jak to cítíte vy sama. Já píšu jen o mých pocitech z hloubi duše. At už se rozhodnete jakkoli, přeji, a to hlavně vaši dceři, aby to rozhodnutí bylo v její i ve váš prospěch. PT /stařenka/

Vím, že zde nikdo nepíše o tyranii, a ten příklad s pejskem je příhodný. Jde o to, že dítě nebylo obzvlášt bito a nyní by nechápalo, proč tomu tak je. Nakonec by se mohly ,,dávky bití,, navyšovat, až by to přerostlo únosnou míru. To je můj názor, moje zkušenost, moje vidění problému. PT

Dobrý den,já se ani nedivím,že učitelka se k tomu nestaví nijak,když ze školy odejdou,ale problémy s nimy dvěma mají i ve škole,takže by snad nějaký postoj zaujmout měli.U dětského psychologa jsme byli cca před rokem a půl,když to nebylo ještě tak strašné právě kvůli ignoraci učitelů ve škole a jediné,co jim vyšlo je tlumit mé dítě léky.Nezlobte se,ale myslím,že toto řešení je pro nás nepřijatelné.Co se týče kroužku,chodila do mažoretek a do pohybové výchovy,ale zůstala tam maximálně půl roku a vedoucí kroužků z ní byli na nervy,protože nikdy nedělala co se po ní chtělo.Je to prostě svéhlavička,ignoruje každého,kdo se nechá.

Dcera a manžel byli jediní,kdo se stěhovat chtěl,já a syn jsme nechtěli,ale bohužel se musíme postarat o barák rodičů i o ně,už jsou postarší a nestíhají.Co se týče kamarádky,toto nepřichází v úvahu.Dcera se toulá i proto,že kamarádka musí domů okamžitě,maminka ji nikam nepustí a dcera prostě nebere v potaz,že ona by se toulat taky neměla.Ale jí je to jedno.Ví,že bude mít doma problém a stejně to riskne.Já prostě tuto povahu nepochopím,máme v rodině pocit,že kdyby mohla,raději by šla pod most,jen aby nikoho nemusela poslouchat a mohla si dělat,co chce.

A jinou práci?Dnes?To nepřichází v úvahu,jsem ráda,že vůbec takovou dobrou práci mám.Proto bychom to ani bez mé i manželovi práce nezvládli,platíme velký úvěr,který jsme si museli vzít,abychom uvedli do slušného stavu barák rodičů,abychom tam mohli žít všichni společně.

Terinecko. Sundejte růžové brýle, koukněte se na svoji dceru očima někoho jiného a přestaňte lhát sama sobě. Nejdříve víceméně píšete, že za vše může nová kamarádka Vaší dcery. Nyní napíšete, že problemy s ní byly i dříve. Potřebujete poradnu - všichni. Bohužel jste museli udělat ve výchově dcery chybu. Prostě jste to nezvládli. Takže nejdříve se musíte změnit Vy a pak můžete začít měnit dceru. Bude to velice složité, ale stojí to zato. Napsala jsem to tvrdě? Hmm... ALE TAK TO JE. A jakmile si tuhle skutečnost Vy sama uvědomíte, tak už jste na dobré cestě.

P.S.Jako malá jsem dostala na zadek. Příště, abych se vyhla trestu, jsem řekla, že mě k tomu navedla kamarádka. A tresty následovaly dva. Zato, co jsem provedla a zato, že se nechám k něčemu navést.

Dobrý den,já ale vůbec růžové brýle nemám.Dcera není žádný andílek,ale je to hlavně proto,že má poněkud jiné vidění světa.Někdy z ní mám pocit,že ačkoli je inteligentní,má jen jednostranný pohled na vše kolem sebe.

naši měly s mým mladším bratrem to samé chodil ze školy okolo 20:00,samé pětky poznámky a učitelé z něj byli na nervy a brácha? to mu bylo fuk že ho rodiče večer hledají po praze bylo mu jasný že jen dostane vynadáno. věděl asi že si může dělat co chce! A tak to otec jednoho dne prostě nevydržel a seřezal mu prdel co se do něj vešlo (já vím že se tímto nic nevyřeší a nejsem zastánce) je tomu rok a tuk tuk musím zaklepat brácha seká latinu ještě poznámka bude mu 11 let

omlouvám se za slovo pr..l ale tohle mě dokáže vytočit na max. protože co si dnešní děti dovolí nepochopím

a já kdybych byla ve vaší situaci tak buď bych jí sledovala jak pes to bych radši ukončila pracovní poměr, a dala si dítě do pořádku než aby mi jí jednoho krásnýho dne přivezli policajti buď znásilněnou nebo že někoho okradla ...člověk nikdy neví co jí kdo naučí ...asi tak

Lucko, přidám se malou poznámečkou.. dnešní i minulé i budoucí děti si dovolí přesně to, co je jim dovoleno. Já ještě v 16ti musela být ve 20.00 doma a nepřeháním, když jsem přišla ve 20.10 tak byl takový rachot, že jsem minimálně půl roku na to sekala latinu. Teď je mi skoro 40cet. a nedovolím si být na rodiče drzá

to já ještě v 18 a pak když jsem byla plnoletá stejně jsem musela hlásit v kolik přídu,zkusila jsem jednou přijít o hodinu protože ostatní mohli být dýl venku než já a dostala jsem facáka až jsem skoro chytila druhou o zeď protože jsem se mámě ještě smála že si pro mě šla a pak jsem si to už nedovolila,jenomže tohle je něco jinýho v 8 mi letech se takhle toulat...prostě to nepochopím

Bohužel,toto nepomohlo.Tchyně to nevydržela a když ji jednou našla ve městě,přímo na místě ji zřezala vařechou.Nepomohlo ani na den.

terinecka, z vašich odpovědí vídím, že je to celé ve vaší rodině komlikovanější, než jste původně v dotazu psala.Jsou s vaší dcerkou problémy už dlouhodobě. Na tyhle problémy jste si zadělali vy rodiče, volba špatné kamarádky je toho už jen důsledkem. Zkuste se tedy zamyslet, proč dobrá kamarádka vaší dcery musí být po škole ihned doma a dodržujete to, a přitom vaše dcera se toulá s jinou kamarádkou a provádí alotrie.A nebojí se žádného trestu, protože ji asi nikdy žádný nestihl. Nechte stranou, zda se vymyká normálu chování její špatné kamarádky, soustřeďte se na chování vaší dcery a přestaňte jí omlouvat, že to či ono nejde z toho či onoho důvodu. On dnes tolik zavrhovaný model výchovy "škoda facky, která padne vedle" nebyl občas tak špatný. Za předpokladu, že je důvod a nic se nepřehání. A vy ten pádný důvod sakra máte, takže bych jí na vašem místě ten zadek bez varování seřezala. Moment překvapení bývá účinný. A tomu psychologovi bych to nahlásila už mezi dveřma. Dopracovali jsme to s těma novotama ve výchově dětí tak daleko, že někteří rodiče se bojí vlastních dětí. V osmi letech vám přerostla přes hlavu. Asi se to, co vám píši, tady nikomu nebude líbit a vám také ne. Promiňte.karina

Karino. Máš naprostou pravdu. Tělesné tresty NE! Ale když to zašlo takhle daleko, asi se nedá nic jiného dělat.

Ale jak již zde zaznělo, na tu prdel by především zasloužili všichni dospělí, kolem toho děvčete. Takhle zničit jedno dítě, to je trestné.

TERINECKO . Vy už přestaňte svalovat vinu na všechny lidi kolem vás. VY (!) jste především matka. Jenom VY můžete zato, že jste to nechala zajít tak daleko. K nápravě ve vaší rodině dojde, až si tohle uvědomíte. Začněte být důsledná a tvrdá k sobě a ke všem lidem, kteří jsou kolem Vaší dcery. V klidu si všichni sedněte a ujasněte si, CO A JAK. Nejde o to, abyste si při této diskuzi hádali a svalovali vinu jeden na druhého. Jde o to, abyste našli společnou cestu, jak tu Vaši malou zachránit. A pak vše dodržovat.Moc jste zameškali, dítě si vštěpuje svoje návyky do cca 5ti let. A Vy jste to totálně podělali. Hlavně si pamatujte, že malá MUSÍ vědět, že ji milujete, že jste ji neodepsali. dte s ní co nejvíce, povídejte si, choďte ven, hrajte hry, učte ji povinnostem. Čeká Vás moc a moc práce vzhledem k jejímu věku. Brzy se ještě k tomu všemu může objevit puberta a to je těžké pořízení i s dítětem, které má kvalitní základy. Moc přeji Vaší dceři, aby ste to zvládli!

Já osobně bych jí rozsekala zadek a měla by takovej režim,že by viděla. Jenže Vy jste na ní krátká. Prostě ke škole na ní půjde čekat babička a ona s ní půjde domů. Bude mít ostudu u kamarádek ale, nedá se nic dělat. Pokud by chtěla jít ven byla by na zahradě a žádné courání . Vy nesmíte povolit ,jakmile neposlechne hned potrestat. Dostala by tolik práce,že by to ani nestihla ,než vy přijdete z práce. A promiňte mi jestli jsou Vám důležitější peníze než dítě,které Vás potřebuje. Její chování to signalizuje,ona Vám to dělá schválně,že se jí nevěnujete. Zřejmě jste nikdy nebyli rodina ,která se sejde večer u stolu a popovídájí si všichni jak bylo, co den přinesl a kdo má jaké problémy a ne je odsouvat-teď jdi někam ,já nemám čas. To nelze takto do nekonečna kupit. Vám už to ale přerostlo přes hlavu a to je jí 8 let Musíte na ní jako rodina působit ,dnešní doba přináší takové situace-ona musí vědět,že lehko sklouzne do maléru. A to byste chtěla? Věřím,že ne. Posím zamyslete se nad tím co chcete-jestli dítě které si dělá co chce a vy si spokojeně děláte svou práci aˇˇt se děje co se děje.Nebo klid v rodině ,pohodu , důvěru a pěkně žít s Vašimi rodičia děti aby doma pomáhali, pěkně se chovali k Vám i Vašim blízkým .Neumí si předstait jaké je u vás napětí a vztek který denně leží na Vás všech Zakročte hned ,než bude pozde chce to tvrdě potrestat protože tady už domluvy nepomohou .

Ale my jsme už delší dobu na ni přísní,možná až příliš,před nedávnem tady totiž řádil pedofil a my jsme to nějak neunesli a přitvrdili jsme,Ovšem dcera si z toho nic nedělá.Domluvy,výprask,prosby ani můj pláč,že o ni máme strach s ní prostě ani nehly.Jako by byla hluchá,slíbí cokoli,ale ani neuvažuje o tom,aby to splnila.

Možná mi bude někdo oponovat, ale myslím, že plakat před ní byla velká chyba - naprosto jste u ní ztratila autoritu, "silnost", jestli mi rozumíte. Ví, že s Vámi umí zamávat, mělo by to být naopak.

Ve většině s Vámi souhlasím, akorát s těmi penězi si to představujete jak Hurvínek válku... Ten úvěr se prostě z něčeho platit musí! A nevím, jak by mělo pomoct, když bude matka doma bez práce, zatímco dcera bude ve škole. Jedině požádat o zkrácení úvazku, aby mamka mohla holku vyzvedávat a být s ní. Zase ale v případě, že by to stačilo na ten úvěr (i za cenu utáhnutí opasku!).

Je to chování opravdu na psychologa a poté porada s účou a případně i družinářkama. Musí vědět jak na ni.

marenko souhlas ,neumím si představit,že by neposlechla v 8 letech .Co si dovolí za pár let? To ani nechci domýšlet. Chce to jen pevnou ruku a nepovolit. Mě by tedy poslechla

Zdravím Někdy je opravdu tak, že neplatí nic. A takové nedovolila, zatrhla, už vůbec ne. Je to nesmírně obtížné, když se něco zakáže a dítě jde a udělá to. A nepomůže ani řeč, ani domluva. Možná, že jste si všimli, že jsem velkým zastáncem domluvy, dohody. Ale když to opravdu nejde?

A co tedy byste udělala, když říkáte ,že to nejde.?Přeci si od 8 let nebude dělat co chce, to tedy ne!Je to jen vina rodičů, co z ní udělali.

Kamarádku zatrhnout nejde,chodí spolu do třídy,takže jedinou možností je stát u školy a odtáhnout ji domů,i když nechce.Stále totiž opakuje,že si ve škole nestačí všechno říct,protože pořád zvoní.Včerejší poznámka v žákovské-honili se po chodbě,vráželi do učitelů a ukazovala na ně vztyčený ukazovák.Kde to vzala,to nevím.Taky jsem si nedovedla představit že by nás dítě neposlouchalo,starší syn je bez problémů,ve škole se učí hodně dobře.Spíš to bude povahou,holt se v ní skřížily špatné vlastnosti prarodičů,které se nám vyhly oblouken,ale na ni se projevili v plné síle.

Prosím vás ,vy si prostě najdete alibi i tam kde není.

. .. . . . krásná teorie .. .. . . Psychologové bohužel moc nesvedou, alespoń jsem se s takovými nesetkal. Tohle není dospělý jedinec, který se sám chce napravit. Dobrý psycholog, musí být hlavně pedagog ( v tomhle případě ), ne tedy jako učitel, ale dobrý taktik, který umí na dítě zapůsobit, ale hlavně musí naučit rodiče, jak přistupovat a vychovávat. Tím zvláštním režimem myslíte co? Mlacení? Zákazy? Tohle vám pomůže ve výchovném ústavu nebo nápravném. Ale vlastní dítě nechceme jen vychovat do dospělosti, nýbrž vněm probudit lásku, porozumění zodpovědnost, kterou nám pak bude vracet v pozdějším věku. Tzv. zvláštní režim bude vhodný na to, abyste si jako v komunismu udělala čárku, že jste splnila socialistickou ulohu a vychovala dítě pro společnost. Pak vám ten zvláštní přístup bude dobrý akorát k tomu, že dítě se k vám bude chovat zcela "zvláštně". Bez důvěry, lásky, s přetvářkou nebo nenávistí.

Navrhuji tlustou čáru a začít znovu. Nevěřím, že vše jste udělala špatně. Jak jsme nahoře již zmínili. Víc času, hrát si s dcerkou, dávat na jevo lásku, pochopení pro její denní problémy a starosti. Kamarádku nezakazovat ( nepomůže to ), ale zajímat se i o jiné její kamarádky a podporovat je. Někdy uspořádat návštěvu jiné kamarádky u vás, narozeniny slavit ve větším kruhu lidí, popřípadě pozvat kamarádky. V sobotu - neděli vyrazit na rodinné výlety. Utuží to vztah s dcerou, ale stmelí i rodinu. Nebude to běh na krátkou trat´, ale zlepšení by to přinést mělo... .. .

S Vaším názorem souhlasím, pouze jedna technickočeštinářská poznámka, za kterou se omlouvám: je trošku rozdíl mezi interpunkcí a diakritikou...

babkazov , souhlas, konečně někdo, kdo souhlasí, že psycholog, je hlavně kšeft, ale jen málo kdo to umí. Teri má u mě jeden velky bod, za to že věc řeší!

Taky si myslím, že Teri není špatná máma. Ano, většina takových dětí má špatnou výchovu. Ale najde se pár procent dětí, které prostě takové jsou. Mají báječné rodiče, ale... U normálních dětí jsem pro nějaké to plácnutí přes zadek. Tady to nepomůže. Naopak to celou situaci ještě ztíží. Teri, obrňte se hroznou trpělivostí. Nebudete to mít lehké. Snad se Vám podaří nějakou tu cestu najít.

Jen pár drobností:

-ad Fidonet - tím zvláštním režimem jsem nemyslela nic rázného, asi jsem to hloupě pojmenovala - myslela jsem tím nějakou změnu v zažitém chování a fungování rodiny, nějakou změnu, která by byla malou cestičkou k nápravě věcí (opět tenhle výraz neužívám ve striktním významu ) , asi se tak vyjadřuju) - a většinou bývá právě hrozně těžké, když už někdo rodině něco poradí, aby to fakt zkusili dodržet

- obecně vzato souhlasím s tím, že odborník nemusí být odborníkem, myšleno třeba na psychology, současně by měli mí trochu zkušenost a v případě, že by našli dobrého psychologa, třeba by jim poradil pár fíglů, třeba změn v přístupu k dítěti, to, co nás běžně nenapadá nebo to na sobě nevidíme ... poradit třeba i cestu, jak pomaličku nastavit nějaké mantinely, nebo naopak jakým způsobem s dívenkou mluvit o té kamarádce ap.

- s tím, že nejlepší je ve svém okolí najít osobu, která je dostatečně "pedagogicky schopná" holčičce pomoci a přitom by šlo o neprofesionála, je myšlenka skvělá, ale mám obavu, že ne vždycky je někdo takový (babička, strýc...) zrovna poblíž...

Pěkný večer.

@durancea

Myslím, že se zde nejedná o problém holčičky, ta je nejspíše zcela v pořádku, jen má převrácené myšlení, co je vhodné a co už ne. Myslím, že i maminka má ted´ po přečtení skoro stovky příspěvků celkem jasno. Jen je ted´ potřeba zapracovat na vylepšení vztahu hočičky a rodiny. Ale nebudu se pořád opakovat. tedy viz mé příspěvky. Udělat si čas s dítětem, nevyčítat ve smyslu zlobíme se, ale máme o tebe strach, máme Tě moc rádi a hlavně, věnovat maximum času pobytu s dítětem. Tím nemyslím sedět ve stejné místnosti, ale hraní si, dělaní společných věcí, ůkolů, vaření atd atd .. .. . . Probůh to musí jít ze srdce. Je jasné, že se s tím tvorem pipláte už osum let a můžete toho mít plné zuby, ale to je úvazek na 20 let. A až skončí budete stará a budete ráda vzpomínat na své děti. Myslím si, že když bude děvče s kýmkoli jiným nebude mít potíže. Jde o problém dítě - rodič a projevy tzv. "prvního vzdoru". Na tohle téma bylo napsáno desítky knih. Číst je můžete cestou z práce, nebo kdekoli. Ono je nejlepší vědět předem, co se může dít, než to řešit za pochodu a chybovat ...

@babkazov

Víte,právě kvůli některým názorům zde - typu nevěnujete se jim dostatečně,nemají dost lásky,chtělo by to větší výprask - už raději ani neodepisuji.Myslím si,že jsme nic nezanedbali,vlastně si to nemyslí nikdo v rodině.Také si nemyslím,že větším výpraskem by se něco vyřešilo.Začali jsme pro dcerku chodit ke škole každý den a včera jsme vynechali.Přišla později o 10 minut.To je přijatelné.Budeme pro ni chodit s tím,že občas vynecháme a uvidíme do budoucna,jak se bude chovat.Myslím si a doufám,že to byl takový úlet,že se snad její chování vrátí zase do těch starých kolejí občasného vzdoru,který lze akceptovat v rámci přirozeného vývoje dítěte.Docela mě zaráží také dotazy,co vše jsme s dcerkou zažily a o čem si vyprávíme.Že jsme vždy četli pohádky,učily jsme se spolu básničky,učíme se do školy,povídáme si o spoustě věcí,jezdíme spolu na koních,povídáme si o životě a nevynecháváme věci které ji zajímají(typu holky a kluci,první lásky apod.),takže si myslím,že družné hovory byly,jsou a budou u nás docela časté,ony obě děti na to máme docela dost "ukecané".Osobně mi nevyhovuje dělat dceři drába a hlídat ji na každém kroku,ale pokud to pomůže,nic jiného nám stejně nezbyde.

To je moc dobře Přeji vám, holčičce a celé vaší rodině hodně štěstí a pohody

MIlá Terinečko.

Co by se stalo tobě,kdyby jsi se před lety jako osmiletá toulala atd...?Tatka by tě přizabil.Jestli kecám,tak mi to vyvrat.

Zde už nemá cenu reagovat- zpočátku paní psala jak nemají čas, nevědí si rady a nyní píše jak vše spolu dělají, jak se jí věnují ... prostě se asi potřebovala vypovídat, ale i to někomu pomůže.Už mi došly slova.