Nejste přihlášen/a.
Přiznám se, že jsem byl nachytán při neznalosti. Myslím, že čeština velké kroužkované U nezná. Ale nejsem si vůbec, ani trochu jistý. Znalci jazyka: Jak je to? Dík.
Aha, já to nenapsal celé. Jde mi samozřejmě o ů uprostřed slova. Např ve slově dům, se píše DŮM nebo DÚM?
Čeština ho zná pouze v podobě, jakou zmiňuje Ladinpraha (tj. když píšeme velkým písmem celkově, nebo když píšeme o samotném písmenu a větu začínáme právě jím). Ů je vlastně původní české dlouhé Ó, které se do dnešní doby vůbec nedochovalo (dnešní ó se vyskytuje v přejatých slovech, nebo je to různé druhotné, popř. fakultativní dloužení). Zároveň je to analog slovenského Ô, ale zatímco ve slovenštině známe např. tvar ôsmi, v češtině nic takového není možné a kroužkované Ů píšeme zásadně uvnitř slova.
-----
Samozřejmě, když píšete celé slovo velkými písmeny, musíte napsat i velké ů (DŮM V PŮVODNÍM STAVU).
Jinak se dá říct, že čeština normálně zná velké ů, pouze jím nikdy nezačíná žádné slovo.
Ládine, však říkám - druhotné (hópni) a přejaté (lavór).
Zdravím,
trochu jste mne zaskočila; já se vždycky domníval, že ů vzniklo z dvouhlásky uo, jak huol –>hůl atp. Na druhou stranu víím, že vy v češtině víte, o čem mluvíte; můžete mne poučit?
Vzniklo, to máte pravdu. Já jsem to nechtěla tak rozepisovat.
Ale uo samo o sobě vzniklo právě z toho ó vydělením labializace; postup byl (zjednodušeně zapsáno):
ó> uo> ů. Tento proces proběhl během 15. stol. a zajímavé je, že zřejmě započal na východě našeho území (ty ostatní fonetické změny zpravidla začínaly na západě území a často na východ ani nedošly). Možná víte, že ten kroužek nad ů je tam na památku toho bývalého uo (staří písaři si pamatovali původní výslovnost takových slov a naznačovali ji alespoň graficky).
Jinak i to slovenské ô se přece čte jako /u̯o/ - je to stoupavá dvohláska, jejíž vrchol se nachází na o a předchází mu neslabičné polovokální u (tedy vlastně opačně, než je tomu u českého ou - tam je ten vrchol hned na první části dvojhlásky). Stejného charakteru jako slovenské ô bylo i české uo, jenom v tom procesu zašlo dále. Ona je to vůbec změna, která se týká v té či oné míře všech "severoslovanských" jazyků (tj. ne jihoslovanských). I např. v ruštině je to /u̯o/ namísto přízvučného /ó/ často slyšet, i když v nějaké výraznější míře je to tam nespisovné.
Do nás podobné informace intenzivně "hustili" na přednáškách ze slavistiky/ staroslověnštiny/ staré češtiny apod. Ale zrovna historie jazyka je má záliba, takže mi to nevadilo (na rozdíl od některých jiných věcí ).
Jinak ono nám to o tam většinou vyskakuje v pádech, v nichž původně (stejně jako dnes) bylo krátké.
hůl - holi, stůl - stolu apod.
Děkuji za podrobný výklad. A vlastně se i trochu omlouvám. Mé znaliosti v tomto směru pocházejí ještě ze školy; dodatečně jsem si ovšem vzpomněl, že už tenkrát jsem věděl i o tom předchozím kroku z ó na uo (dokonce se mi vybavůjí takové trochu parodující větičky o konšelech, kteří se procházeli s hólkami. ale více ve mně zůstal zakoženěn ten fakt o putujícím o měnícím se v kroužek nad u a celý proces mi to trochu zastčelo.
Zdravý Kartaginec.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.