Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Chodím na VŠ pedagogického zaměření, studuji dálkově, ale práci nemám. Mám jít do třetího ročníku, přítel mě celou dobu živí, když neberu v potaz sezonní brigádu. Jak mu mám říct, že chci se školou skončit rok před státnicemi? Na tu školu jsem šla proto, že mi učitelka na střední řekla, že by ze mě byla výborná učitelka. Ta představa se mi líbila, tak jsem se přihlásila a vzali mě. Zprvu mě to bavilo, ale letos v zimě jsme s přítelem začali zařizovat koupi baráčku, pak se to táhlo několik měsíců, kdy jsem byla každý den na telefonu s lidmi z banky, brouzdala po internetu kvůli hypotéce, pojištění a kupním smlouvám. Pak další věci ohledně rekonstrukce atd. Prostě toho na mě bylo hodně a škola šla stranou. Teď jsem pozadu a do dalšího ročníku si budu nejspíše přepisovat tři předměty. Mám plnou hlavu baráku a dalších věcí. Holky v mém věku už mají děti, jsou vdané a mají tituly. Nebaví mě to, nejde mi to a ubíjí mě to. Když se někdo zmíní o škole, stáhne se mi hrdlo a nemůžu dýchat. Mám spoustu koníčků, kterým bych se chtěla věnovat, ale kvůli škole nemůžu. Od rána do večera ležím v učení a stejně nic neumím. Připadám si ztracená. Rodiče mi říkají at vydržím, ale já nemůžu. Bojím se státnic, bojím se už naprosto všeho co se týká školy. Poraďte mi prosím, jak mám lidem okolo vysvětlit, že už tu školu vážně nezvládám.
Neporovnávejte se s ostatními.
Dělejte co cítíte. Že Vám někdo řekl směr, a Vám se to líbilo, no nevím. Přece Vy sama musíte vědět, co chcete v životě dělat a realizovat se. Nemůžete být tak hloupá, učitelé mají velký přehled a umí si najít informace. Proto se divím, že hledáte radu tady. /rádcové prominou/. Myslím, že času na studium máte dost, zpohodlněla jste, zlenivěla, sice cítíte, že ujíždí vlak, ale nemůžete se dokopat. Chybí nad Vámi bič.
Učitelů je málo.
Zaměstnají Vás i bez dokončené školy nastálo?
Spíše dají nůž na krk a řeknou, že do dvou let si vzdělání doplníte - a to je velmi pravděpodobné.
Jedná se o vaši budoucnost, co budete dělat bez dokončeného vzdělání. Tím, že jste doma sice bez dětí, tak jste jak na mateřské dovolené a dohání Vás ponorka, staráte se jen o přítele, bydlení, školu bez výsledku.
Potřebujete do práce. Najděte si práci na částečný úvazek. Možná i v oboru by se našel. Co takový asistent pedagoga?
Bude to pouze na chvíli, abyste se dostala zase mezi lidi, načichla školou a všichni viděli, že máte zájem.
Za chvíli budete psát o depresi, jak na Vás všechno padá, skoro to již začíná.
Vaše koníčky budou v běžném životě stejně na okraji, pokud budete chodit do školy, mít dvě děti, starat se o celou rodinu a domek se zahrádkou. Budete ráda, když utrhnete chvilku času o víkendu na nějakou aktivitu. Je Vám nyní dobře, ale neumíte si naplánovat čas. To si uvědomíte až začne všechen kolotoč.
Žijte svůj život. Vy se moc ohlížíte co řeknou ostatní. Přečtěte si svůj dotaz. Máte tam 4 krát, co tomu řeknou lidé, nebo v podobném smyslu. Je to Vaše rozhodnutí. A budete se za něj zodpovídat opět jen sama sobě.
Asi máte pravdu. Možná spíš jen hledám důvody proč s tou školou seknout, místo toho, abych zatnula zuby a pokračovala dál. Nikdy jsem doopravdy nevěděla, co bych chtěla dělat. Vždycky jsem si připadala trochu ztracená. Pak mi řekli, běž na vysokou a buď učitelkou a byl to skvělý směr. Naplnilo mě to energií a hnala jsem se za tím. Pak přišly problémy s bydlením a škola šla na druhou kolej. A teď se ztrácím i v té škole.
Nevím, jestli se dokážu vzchopit a znovu se do té školy pustit naplno. Ale s tou prací na částěčný úvazek to určitě zkusím. Děkuji za Vaši odpověď.
Píšete, že jste slabší osoba /psychicky/. Mám otázku. Máte na to, ukočírovat třídu nezbedných žáčků, nebo pubertáků? Máte přirozenou autoritu, dost sebevědomí postavit se na stupínek a povykládat novou látku? Nebo jste si myslela spíše na nejmenší děti v MŠ?
Ale zase pokud Vás odhadli, že něco v sobě máte z té kantořiny, tak tam něco muselo být. Takže si nalijte čistého vína. Máte obavu z učení, školy, zkoušek, nebo až následně z vykonávání učitelského povolání?
Mám sousedku, která nemohla po 2. mateřské najít práci a z nouze vzala asistenta k postiženému žáčkovi /již je to déle/. Takže ta inkluze na školách někde již byla dříve a bez medializace. Tak se jí ve škole zalíbilo, že si stále doplňuje vzdělání a končí školu a opravdu z ní bude paní učitelka. Mluvila jsem s její maminkou a ta mi řekla, že ona se v té škole opravdu našla. A to má vystudovaný úplně jiný obor s maturitou.
Vezmu to i ze svého pohledu, již v 15ti jsem věděla, že bych nezvládla předstoupit před třídu 30ti párů očí. A jsem o tom přesvědčena i v nynějších 60ti letech. Dělat učitele je poslání.
a co školu přerušit, zkusit začít pracovat a až se dáte "dohromady" školu dodělat? nebo zjistíte, že ten titul k životu nepotřebujete a necháte tak...
přítelovi na vás zřejmě záleží.
Gympl ne, jsem v podstatě švadlena s maturitou. To mi jde, ale má to uplatnění spíš jako koníček. Baví mě spousta věcí, hlvaně práce s lidmi. Bavilo by mě dělat např. recepční v hotelu, sekretářku, i za barem by mě to bavilo. V knihovně, i prodávat v knihkupectví nebo podobném obchodě. Zároveň patřím i mezi ty lidi, kterým se můžete vypovídat, ale celkově jsem dost psychicky slabá osoba... :-/ Už pár let si přivydělávám v muzeu a opravdu mě to baví. To je právě to, nevím, co chci dělat...
Lidem nic nevysvětlujte. Vysvětlete přítelovi, že vás roky dotoval a živil pro nic za nic. Nepřeji vám to, ale přítel se s vámi může rozejít a vy s nedodělanou školou se budete živit čím? Asi máte gympl a s tím moc parádny na trhu práce neuděláte. Co na váš nápad nechat školy říká váš přítel?
Krtek byl rychlejší, ach jo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.