Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
zajímalo by mě, proč se některé komunistické země nazývaly/nazývají demokratické. Např. Korejská lidová demokratická republika nebo Německá demokratická republika.
Děkuji, hauu
at si říká, kdo chce, co chce - podle toho, co kolem sebe za svůj, celkem dlouhej život vidím - tak demokracie v reálu možná není, ačkoliv se o ni lidé neustále pokoušejí.
Jakékoliv snahy o rovnost lidí a nebo dokonce "spravedlnost" jsou jenom utopie - a vlastně všechny vždycky skončí revolucí, převratem a válkou. Vždycky zvítězí obyčejnej přírodní zákon silnějšího a lidi spolu nikdy nemohou žít v míru a klidu.
doplněno 11.06.16 23:31:dafina
- no - tak nějak jsem to myslela - lidi ovládá touha po moci a penězích - ale i tzv. "obyčejní" lidé si dokážou dát pěkně do zubů, pokud jim o něco jde. Lidi jsou agresivní a netolerantní živočišný druh, s tím se nedá nic dělat.
culdabuldo, nejde o to, že by spolu lidé nemohli žít v míru. Jde o to, že na válkách se nesmírně vydělává. I nyní se k ní schyluje. 70 let nebyla válka a zbrojní průmysl, ale hlavně jejich majitelé nevydělávají, proto změní co se změnit dá..Aby vydělávali...migranti nejdou do Evropy náhodou. Německo už nemůže použít dělníky v raichu jako kdysi, ale němci tam pracovat nepůjdou, zbraně tedy budou vyrábět migranti.
Demokracie znamená vláda lidu. Socialistický režim zmíněných zemí tak chtěl naznačit (světu i svým občanům), že v jeho zemi vládne lid. Skoro se mně chce jízlivě dodat, že režimy současné už se s podobným podfukem ani nenamáhají.
doplněno 11.06.16 10:21: Jistě se najdou ujeté výjimky, jako je např. Demokratické Kongo (Zair po pádu kleptokrata a samozvaného maršála Mobutu). Lidé v rozvojových částech světa si holt stále potrpí na vzletná gesta. -Dnevím, kdo by se na to chytil
za studené války se snad vědělo, že na Západě rozhoduje lid a na Východě zase diktátor
Svým způsobem jo, třeba frantíci v jednom kuse stávkují a domáhají se kdečeho. A vláda jim někdy i couvne. Takže do jisté míry můžeme tvrdit, že ve Francii rozhoduje lid
Jak se země nazývá, záleží na Ustavě státu. My jsme například byli Českoslovenká socialistická republika v rámci RVHP - což by se dalo srovnat s dnešní Unií, ale byli komunisté chytřejší, že nezavedli společnou měnu, protože to tak nefunguje, všude jsou totiž naprosto jiné podmínky.
A tak tedy tehdy například Bulharsko se jmenovalo Bulharská lidová republika, nemusel jste tedy pracovat, tu povinnost neměli - Německo - Německá demokratická republika - ale proč? Proč se také nejmenovaly tyto státy - socialistická republika jako my?
Protože jsme měli podobně jako Rumunská socialistická republika v Ustavě zakotveno právo na práci, ale zároven i povinnost.
Každému občanu socialistického státu bylo garantováno právo na práci. Ovšem zároven opakem k tomu byla povinnost pracovat a trestným činem bylo nepracovat bez řádného důvodu.
V demoktatickém státě je v Ustavě zakotvena ne povinnost pracovat, ale právo na práci, že pracovat máte právo, ale Ustava už neříká, že Vám práci zajistí, protože Vás k práci nenutí.
Takže v takových státech jako bylo Bulharsko jste pracovat nemusel, v Českoslovenenské socialistické republice, ano, protože v Ustavě byla povinnost pracovat. Ustava rozhoduje.
Dobrý den, skutečně demokratické země to nemusí deklarovat a dávat si to do svého názvu. Tam, kde skutečná demokracie nebyla či není, to deklarují vůči světu. Je to jejich ideologický pohled a pro ně zase není demokracie v zemích "západních". Zdravím!
P.S. Jde o ideologický výklad slova demokracie.
doplněno 11.06.16 11:55:Jenom bych upozornil, že jsme v rubrice Škola / dějepis. Takže, chtělo by to více definici, než názor (ten může mít každý jiný, ale tazatel to potřebuje do školy).
zkusím to trochu doplnit - režimy těch takzvaně komunistických států si zakládaly na tom, že jsou demokratické - dokonce měly být proti kapitalistickým státům skutečně demokratické (skutečně měl vládnout právě ten zmiňovaný lid) - proto byl oblíbený a používaný taky termín lidová demokracie (aby se zdůraznilo, že jde o skutečnou vládu lidu (slovo demokracie samo sobě řecky znamená vládu lidu, mimochodem)); že ve skutečnosti disponovali občani těchhle států mnohem menšími osobními právy než v kapitalistických demokraciích, je známá věc (a nechci se pouštět do výkladů, že v některých ohledech v některých státech a dobách na tom mohly být některé vrstvy obyvatel relativně líp než jiné vrstvy v demokratických kapitalistických státech, to je samozřejmě pravda);
žádné komunistické státy ovšem neexistovaly, a v žádném případě si tak neříkaly (nejmenovaly se tak, ani nikdo z představitelů režimu nikdy netvrdil, že jsou komunistické) - komunizmus totiž znamená (coby teoretický koncept, vize, ve větším měřítku se k němu nikdo nedopracoval) naprosto odlišnou společnost od dnešní - žádné soukromé vlastnictví, žádné peníze, žádné rozdíly mezi skupinami (třídami) lidí, žádná státní organizace a tak dále, k tomu se sice tyhle nesprávně řečeno "komunistické" státy chtěly dobrat, ale jaksi se to pořád nedařilo (koneckonců jeden (z přijatelných) důvodů byl, že těžko vedle sebe na Zemi můžou existovat zároveň kapitalistické státy a komunistická (už nestátní) společnost..., takže ty kapitalisti to kazili (-: ), tyhle státy sebe označovaly jako socialistické (na cestě ke komunizmu) a slovo socialistický si taky dávaly někdy přímo do názvu (viz i naše ČSSR); a opět mimochodem, socializmus ovšem není jen označení týkající se poměrů a uspořádání těchhle států, má i značně odlišné významy
a s tim, že v těch "komunistických" státech vládl diktátor, to naštěstí většinou nebylo tak horké, úplně klasický diktátor byl jen (kolem druhé světové války) Stalin v Sovětském svazu, v Číně víceméně Mao a nějakou dobu ještě v několika asijských státech (např. Severní Koreji, tam to platí dodnes), v Evropě byli ještě byli diktátoři v Rumunsku, v Albánii a vlastně i v Jugoslávii (ta ale k těmhle státům tak úplně nepatřila); v ostatních "komunistických" státech sice byla totalita (řekněme diktatura), ale reálná moc byla vždycky nějak rozdělená mezi nejvyšší vrstvu představitelů a od nich pozvolna dál, neexistoval žádný absolutně nejvyšší, všem i vysokým činitelům jasně nadřazený člověk s neotřesitelným postavením, takhle špatně to (kromě těch zmíněných výjimek) zas v těch "komunistických" státech nevypadalo
(ještě jednou - "komunistický" je fakticky špatné označení, které tyhle samotné státy pro svou charakteristiku nepoužívaly, ani nemohly);
no, je to velmi, velmi zjednodušené, tak na úrovni 6. třídy... (doufám, že tazatel nepatří výrazně výš)
Hovoříme-li o demokracii, tak si vždy musíme položit otázku: PRO KOHO?. Samozřejmě vždy a jen pro ty, kteří jsou u moci a jejich přívržence. Poté už jde jen o to, kterých je vice, kdo je většina. Demokracie pro většinu je vždy demokracií denokratičtější.
-miro
to je v principu absolutně špatné pojetí, demokracie pro většinu není demokracií,
demokracie znamená zaručený rovný přístup ke každému členu společnosti a naprosto stejná práva každého člena společnosti (vyřazení jsou jen jedinci s víceméně nesvéprávným chováním, což je dostatečně a přesně vydefinováno (klasicky např. děti, po nějaké věkové hranici už zbavit jiného jeho práv znamená soudní proces, jinak to (v demokracii) nejde)), celé je to zajištěné několika základními a spoustou dalších pojistek (pokud se odstraní, už nemůžeme mluvit o demokracii - takže v současném Polsku například toho času není demokratický režim - už jen pro to, že byl vědomě paralyzovám ústavní soud - nezávislá soudní moc je jedním z těch základních pojistek, resp. vůbec principů demokracie);
takže představa, že demokracie je, když většina určuje jakákoliv pravidla (tj. i popírající ten základní princip stejného přístupu ke každému a stejných práv každého a rušící nezbytné pojistky) je absolutně nesmyslná, taková situace, kdy většina podobné věci odsouhlasí, samozřejmě může nastat, jen to už nemá nic společného s demokracií
(a pokud se začne s takovou demontáží demokracie, obvykle to logicky rychle vede k ustavení společnosti, kde ani podstatná většina z té původně souhlasící většiny už prakticky žádné rovné postavení nemá, a taky má stále nepatrnější šanci chod společnosti, státu ovlivňovat - aneb typický sešup od demokracie k autoritářským a posléze totalitním režimům (v úplně nejhorším scénáři k dlouhodobé osobní diktatuře (na které je špatné ne to, že je nespravedlivé, aby vládnul jeden, ale to, že ten jeden neomezený diktátor bez pojistek se bude rozhodovat s postupem času čím dál víc neracionálnějc, a teda pro všechny škodlivějc, a taky represivnějc, protože jinak by se nemohl ve svém postavení udržet; samozřejmě v menší míře platí totéž pro ty autoritářské režimy a totalitu))
Hovoříte o demokracii absolutní. Víme, že nic absolutního-dokonalého neexistuje, zatím ani v daleké budoucnosti.
Z těchto důvodů jsem si dovolil ( v mém předchozím příspěvku) skutečný, reálný pohled na demokracii, což takto funguje. Dnešní demokracii vidím, jako demokracii peněz.!
Zdravím -miro
Nejsem také přesvědčen, že denokrcie většiny je tou nejlepší demokracií. Říkám jen, že demokracie většiny je demokratičtější demokracií, něž demokrqacie pro menšinu. Žel, taková je skutečnost v současném lidském společenství.
Promiňte překlepy.
ne, vůbec nepíšu o nějaké hypotetické "absolutní" demokracii, píšu o základních podmínkách, za kterých opravdová (ne jen proklamativní, nebo okleštěná) demokracie může existovat; jakmile tyhle podmínky popřete, zrušíte demokracii jako takovou (a jestli za podmínek souhlasu, aktivní účasti většiny, nebo ne, je z hlediska zachování demokracie naprosto lhostejné, o demokracii prostě nepůjde; "demokratičtější" může být leccos, i v rámci tuhé totality jistěže můžou existovat demokratičtější postupy ve srovnání s jinými méně demokratickými...);
mimochodem, během dějin se objevilo dost zřízení, kdy řekněme byly dodrženy základní principy fungování demokracie, ale prostě z nich byla nějaké skupina členů společnosti (obyvatel státu) více méně vyjmutá - typický příklad USA do zrušení otroctví, ale s přesahy i daleko za něj, nejrůznější volební omezení dle majetkových, daňových kritérií, vyřazení osob ženského pohlaví - obojí cca až do počátku 20. století; občas došlo k popření demokratických principů za výjimečné situace (typicky začátek 2. světové v USA); pointa spočívá v tom, že taková selektovaná demokracie popírá samu sebe, dřív takový model celkem úspěšně fungovat mohl, dneska je taková "demokracie bez vyloučených" nepředstavitelná, tj. k takovému stavu dojít může, ale označovat ho za demokracii bude jen hloupý člověk, anebo manipulátor a lhář;
ovšem pochopitelně to, že je společnost demokratická, vůbec neznamená, že mají všichni opravdu cca stejné postavení ve společnosti (to jim ani stejná práva, ani stejný přístup k nim nepřinesou), zrovna tak ne všichni musí být s daným stavem společnosti (a to i když s demokratickými zásadami souhlasí) spokojení (a jak jsem napsal, klidně může jako trvalejší jev platit i to, že nějaká společenská vrstva může mít třeba v totalitním režimu z hlediska porovnávání statusů, postavení vůči ostatním vrstvám lepší pozici, než v demokratické společnosti (logicky - dobře fungující totalita přece může provádět dost podstatné zásahy do chodu, uspořádání společnosti, a to samovolně, bez kontroly, trvalého souhlasu většiny společnosti)); rozhodně nejde tvrdit, že demokraticky uspořádaná společnost automaticky znamená co největší blaho pro všechny, automatické zajištění bezproblémového chodu společnosti, to nikoli, já píšu jen o tom, co demokracie je, a co ne (a taky o tom, že demontáž základních demokratických pojistek, anebo dokonce přímo rovných práv a přístupů může z logiky věci skončit v tuhé totalitě)
Nepopírám ani nehodlám polemizovat s Vašimi názory.
Zajímalo by mně však, koho považovat za lid , když se jedná o vládu lidu. Konec konců jedná-li se o vládu, tedy vládu nad kým nad čím, kdo má vládnout a komu? Vládnout nad někým , vůči někomu, to asi neni příliš demokratické. Proto hovořím o demokracii méně nebo více demokratičtější z pohledu vládne-li menšina většině a nebo naopak .
Děkuji -miro
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.