Rozdělení slova na slabiky

Drobný problém tohoto odkazu je v tom, že se týká dělení slov v písmu/tisku, což je záležitost typografická a znalost dělení na slabiky předpokládá (a ne vždy využívá, viz třeba delení re-gi-s-t-ro-vat, pro-s-tě-ra-d-lo, di-p-lom, do-s-tat, na-s-tat, zů-s-tat, pro-b-lém, re-edi-ce (nikoli ree-dice)-

Kdo by chtěl hláskovat nebo dělit ree-di-ce? Vždyt je tam jasně zřetelná ta latinská předpona re- (znova, opět, ...).

O to právě jde, Dělit ree-dice je blbost, ale slabiky jsou čtyři: re/e/di/ce. No a tazatel se ptal právě na slabiky, což je v principu pojem fonetický, zatímco @wamp radí, kde se poučit o dělení slov v písmu, což je záležitost gramatická. K rozeznání slabik by možná byl lepší například tento odkaz. Zárověň bych ale upozornil, že samotnoý pojem slabiky zdaleka není tak triviálníé, jak si mnozí myslí. Cituji:

Slabika (sylaba) je nejjednodušší a nejtěsnější možnou artikulační jednotou funkčních prvků řeči, která vyhovuje dorozumívání. Členění slov na slabiky odpovídá i přirozenému jazykovému citu uživatelů, který se kultivuje už v raném dětství (odříkávání rozpočítadel, říkadel apod.).

Pocit slabičného skladu mluvy, který všichni uživatelé mají, vychází zjevně z artikulačních a akustických skutečností, jež slabiku charakterizují. Fonetickou podstatu slabiky se však dosud nepodařilo jednoznačně popsat: vždy zůstává jistý počet hláskových kombinací, jež jsou uživateli hodnoceny jako slabiky, ale teoretickým vymezením neodpovídají. Žádný z principů vymezení popsaných ve starší literatuře nedostačuje sám pro poznání podstaty slabiky, nebot při artikulaci i vnímání se uplatňují společně a v jednotlivých typech slabik vždy některý vystupuje do popředí.

a dále, klikněte si na odkaz.

A na okraj, hláskování je "o něčem jiném"; hláskování slova reedice by vypadalo nějak takto:

Rudolf, Emil, Emil, ¨David, Ivan, Cyril...

P.P.S. vzhledem k tomu, že si všechny tyto pojmy lidé často pletou a motají je dohromady, není vlastně úplně jisté, co chtěl vlastně tazatel vědět. třeba by to mohl potvrdit či upřesnit?

Například speciálně v tomto případě odkaz povoloval dělení (typografické dělení, ke slabikám se nevyjadřuje) ble-s-ky (sic!):

Spojení samohláska-s/š-souhláska-samohláska nebo souhláska-s/š-souhláska-samohláska je možné dělit buď po s/š, nebo před s/š, např. ta-š-ka, lá-s-ka, má-s-lo, ou-š-ko, whi-s-ky, če-š-ti-na, ma-te-ria-li-s-ta, hle-di-s-ko, lo-ži-s-ko, Če-s-ko, de-s-pekt, re-s-pekt, me-cha-ni-s-mus, ho-s-po-da, ob-ho-s-po-da-řo-vat, ko-re-s-pon-den-ce, ko-s-me-ti-ka, ko-s-mos, vi-s-kó-za, vla-s-ti-zra-da, vla-š-tov-ka, mu-š-ke-ta, mu-š-kát, pře-s-ný, pol-š-tář, pr-s-kat.