Podivná reakce

Síran měďnatý je sůl slabé zásady a silné kyseliny, proto ve vodě z části hydrolyzuje:
CuSO4 + 2H2O = Cu(OH)2 + H2SO4. Uvolněná H2SO4 reaguje s hydrogenuhličitanem:
2NaHCO3 = H2SO4 = Na2SO4 + 2CO2 + 2H2O, proto roztok šuměl. Po odstanění H2SO4 reakcí s hydrogenuhličitanem hydrolyzují další podíly CuSO4, v nadbytku hydrogenuhličitanu se CU++ vysráží prakticky úplně a roztok se odbarví. Kdybys nechal připravený roztok v kádince delší dobu stát, nejlépe po krátkém povaření, našel bys na dně vysrážený šedomodrý Cu(OH)2. Ten se špatně usazuje. Jednat tvoří klky (není krystalický) a navíc jeho částice tvoří zárodky, na kterých se vylučuje CO2. Krátkým povařením se CO2 "vyžene" a málo rozpustný hydroxid sedimentuje podstatně líp.

Milý Hauu.

JE VELMI POZORUHODNÝ TVŮJ SMYSL PRO ZÁLUDNOSTI CHEMIE,ALE MUSÍŠ POCHOPIT,ŽE DOBY VELKÝCH MYSLITELŮ starověku i středověku jsou ty tam.Nemůžeme se vracet do dob alchymistických dílen,musíme naopak jít cestou vědění,jak šel velký Lavoisier.

Již kolem roku 1200 n. l. znali řadu prvků (zlato, měď, železo, cín, rtut,stříbro, síru apod.), uměli připravit kyselinu sírovou,dusičnou,chlorovodíkovou, znali výrobu sody, louhů, ledku nebo alkoholu.V16.století začala být alchymie postupně nahrazována vědeckým přístupem ke studiu látek a jejich vzájemných přeměn.

Pokud se týče tvého dotazu,odpovím ti vědecky.Chceš li odpověď,musíš také něco studovat,získat nejprve teoretické poznatky a ty si potvrzovat experimentálně.Tvoje zkoušky nemají smysl,jen tě uvedou do zmatků.

Když uvedeš do roztoku s měs látek,nejprve musíš vědět,které z nich budou disociovány a vzniknou z nich ionty.Ty by na základě vzájemných působení mohly reagovat na určité nové sloučeniny,ale zase podle vědeckých předpokladů.Pokud zůstanou v roztoku,a je zaveden elektrický proud,vylučují se iontové zbytky na elektrodách podle svých vylučovacích potenciálů.Opět je potřeba mít vědeckou zkušenost a znalosti.Jinak budeš dělat chyby,z nichž některá tě může mrzet.A to by byla škoda.

JABRAKA