Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, chodím do třetího ročníku na gympl a mám strach, že na konci roku propadnu. Je to spíše taková obsese, která není moc postavena na reálném základu, protože mi propadnutí nikdy nehrozilo, měl jsem na vysvědčení doposud nejhůře 4 trojky. Jenže na začátku druhého pololetí se mě chytla myšlenka, že bych mohl z nějakého předmětu na konci roku dostat nedostatečnou a tím pádem dělat reparát-zkažené prázdniny a pokud bych ho neudělal, tak bych musel opakovat. Tato představa mě děsí, takže to teď s učením hodně přeháním, ten strach a úzkost mě nutí, abych se pořád učil. Výsledky se samozřejmě dostavují, mám teď známky jako skoro nikdy jindy: jedničky a dvojky, takže si tak pro uklidnění říkám, že to už by snad mohlo stačit jako pojištění, abych nepropadnul. Jenže pořád mám strach, že se to nějak zvrtne a dostanu sérii pětek a průměr mi na konci roku vyjde na pětku. Opravdu se toho děsím ve dne v noci a vím, že to není normální, ale zbavit se toho nedokážu, pořád se šrotím kvanta učiva., hledám si na wikipedii, v knížkách atd.
Pokud se úspěch dostavuje a vy se vzděláváte, je to výborná věc. Horší ale je, že vaše posedlost se nejspíše bude stupňovat. Za čas budete mít problém s něčím jiným, pak zase to přejde a vymyslíte další problém. Možná jste trochu i obsedantní. Chce to si začít psát takový malý lékařský deníček/týdeníček, jak jste na tom. Zaznamenávejte tam i věci, které vás naplňují štěstím, které vás baví, a kterých se bojíte nebo jste jiný posedlý. Pro lepší přehlednost si vytvořte barvy zápisu pro pozitivní věci a jinou barvu zápisu pro negativní věci. Po půl roce si vyhodnotte poznámky v deníčku a k rychlé orientaci vám pomohou ty barevné odlišnosti. Zároveň s odstupem času můžete sám vidět, které věci byla pro vás v minulosti negativní a které pozitivní či neutrální. S odstupem času se totiž pohled na dřívější velký problém změní a může být vnímám úplně jinak. Proto i ty barvy.
Pokud za dlouhé měsíce zjistíte, že vás to užírá a omezuje a současně si budete uvědomovat, že máte oproblém, jděte k psychiatrovi. Pokud to necháte rozjet, pak se to těžkou zastavuje. Psychiatr má možnost vám vhodně pomoci léky. Samozřejmě dobré životní vztahy, lásky, sport, záliby a koníčky jsou nad všechny léky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.