Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, přemýšlela jsem o studování psychologie, jenže mě z toho někteří lidé začali odrazovat. Většinou mi říkali, že neseženu potom uplatnění a nebo že je za to malý plat. Jaký názor na to máte vy?
Určitě a ideálně zahraničí, lidi hodně jezdí přes moře, Japonsko a tyhle země a to si nevymýšlím, viděl jsem i dokument,
co se týče psychické péče... tak.. tam to skoro nevedou, psychologů/psychiatrů je tam šíleně málo, takže.. jakmile se nějaký student či dospělý dostane do hodně špatné situace, většinou to končí sebevraždou, protože ani nemají nikoho, s kým to probrat, je to smutné. Možná to zní trochu šíleně, vystudovat psychologii, spakovat se a jet na druhou stranu země... ale, při naučení jazyka by jste uplatnění určitě našel.
Já mám spíše dojem že je to národní povahou. Je to nesmírně uzavřený národ. Japonci k sobě nepustí ani vlastní blízké příbuzné, natož cizí lidi i když psychology. Proto jich tam není tolik jako na západě, kde se ráno probudí po opici a spěchá k psychologovi. A v Americe, kdo nemá vlastního psychiatra, tak jako by nebyl.
Japonci jsou vychovávaní k velke samostatnosti a soběstačnosti. Na příklad západ nezná pojem cti či lépe řečeno ho nechápe tak jako japonci. A v Americe tam už vůbec ne. Japonec je schopen se zabít když něco udělá špatně. Z pojmu cti. Na obranu své země se nechá vystřelit jako živé torpédo a žádné náboženství v tom nehraje roli.
Na západě nebo u nás pirát silnic málem zabije několik lidí a když mu sníží trest o 9 let, on se soudí kretén dál. Přece nic nezavinil. Ne, jen se pokusil zabít několik lidí, protože mu překáželi. Japonec by si to už hodil, pokud by tam jeho vinou navíc někdo umřel.
Proto jim nemůže pomoci žádný psycholog. Jiná výchova a navíc jiné povahy.
Ta výchova s tou povahou ovšem v důsledku vytváří klima - podvody jsou tam minimální a ještě většinou ze strany blbečků - cizinců.
Vždycky jsem tvrdila že to, jaký člověk je, je dílem výchovy a vzorů v rodinách. Podívejte se na rodiče a hned víte koho máte před sebou i když je to už syn nebo dcera.
Proto otec gaunera z Třebešína plácá nesmysly když do médií tvrdí že svého násilníka vychovávali jinak. To mohli, ale vzor měl v otci, pokud byl přítomen v rodině. Snad to nebyl jen platící tatínek.Když dítě vidí násilí a teror doma, přijde mu pak samozřejmé ho praktokovat i venku. Zeman měl pravdu, chce to pasták s následnou léčbou, jinak se stane hrozbou pro společnost, je třeba napravit nevýchovu v rodině.
A protože japonci mají jiná kritéria, mají respekt k ostatním lidem, protože ho sami požadují, přijde jim psycholog zbytečný. Mají své tresty a to v podobě že každé dítě se bojí zostudit svou rodinu svým chováním a jednáním. Aby ho pak ta rodina nevyloučila ze svého středu. Japonec bez rodiny, pokud není sirotek, bez příbuzných - nemyslitelné...
My evropané tohle těžko pochopíme, když něco provedeme, jdeme k psychologovi, který zjistí že za naše svinárny může naše rozpolcená duše, což nás omlouvá a jsme z obliga, nebo do kostela, kde se vyzpovídáme, dostaneme rozhřešení a jsme z obliga také. Jedním slovem - alibisté.
Doplním že psychiatry mají v dostatečném počtu,nebot ani jim se nevyhýbají duševní nemoce jako v každém státě na celém světě.
Chápu, v tom dokumentu byla hodně řešena i otázka prostituce a to né ledajaké, natvrdo se tam ptali, studentky bez domova, že se nabízí na ulici, v 16 letech a podobné věci, vůbec tenhle průmysl je tam u nich hodně zvrácený
rizzlah® Datum: 26.02.16 - 11:23
To jste si spletl pane kolego, ten dokument jsem viděla a bylo to o Česku, jak tu bují prostituce a hloupí lidé. A člověk ani nemusí chodit daleko.
Je vidět Wasube, že máte přehled. Proti Japoncům nic nemám. jsou šikovní, akorát válčit bych proti nim nechtěl, právě pro tu jejich povahu. Tam to snad dokázali usměrnit jen Američani těma dvouma atomovkama (teda jedna byla vodíková). Pak se Japonci alepoń trochu zklidnili a dali pokoj. A vzdali se.
Na Vaši otázku.
Jestliže váháte jestli jít studovat tento obor jen proto, že Vás od toho odrazují lidé kvuli platu, pak to opravdu nestudujte a jděte na jiný obor. Protože některá povolání jsou poslání.
Například kdo se rozhodne bez rad druhých o platu studovat medicínu, což sice psychologie není, ale v tomto směru je to podobné, tak ho k tomu něco nutí. Většinou je to vnitřní pocit - někomu pomáhat, měnit mu život k lepšímu a cítí to tak minimálně od puberty.
Pokud tedy váháte a navíc máte kritéria že je to málo placené, neberete studium jako poslání, ale jen jako možnost výdělku. Nebyl by tedy z Vás skvělý psycholog pro práci s lidmi.Je to tak.
To co jsem napsala platí i o zdravotních sestřičkách, hasičích, policistech, všude tam kde se pomáhá lidem.Z přévážné většiny tito lidé jsou v první linii, pomáhají a nějak se často zapomenou i ptát co za to. Pro ně bylo hlavní že pomohli. Jestli mě chápete, jak to myslím. Není jim cizí obětavost a empatie. Zvažte jestli těmito vlastnostmi disponujete. Protože pak byste to stejně nedělala. Bez pochopení lidí.
Na závěr - vystudovat psychologii není těžké, stačí Vám k tomu hlavně velmi dobrá pamět a zučastnovat se opravdu všech seminářů a přednášek.A hodně číst už ted odborné knihy at víte, do čeho byste šla.
Například před Vámi bude sedět zdrcená matka, která přišla o dítě. Z Vašeho pohledu, protože jste nic podobného nezažila si můžete říci, je to blbý, ale tak porodí jiné. Z pohledu matky - zhroutil se mi svět, jak mám žít dál? A je na Vás jak ji z deprese dostanete..podaří se Vám to jen tehdy, když nebudete myslet na plat, ale na její neštěstí a vcítíte se do její bolesti..a budete umět jí dodat odvahu k dalšímu životu. Pak jste se rozhodla správně.
Neznám Vás, ale pokud jste depresivní typ, tento obor si nevybírejte.Jedna studentka se hroutila když viděla v pražském Jedličkové ustavu postižené děti, jiná, když viděla trpět onkologické pacienty a měla jim dodávat odvahu k operacím a léčbě a to i u dětí. Takový klinický psycholog to má velmi těžké.
Upřímně se přiznám, že mě doslova dostala Vaše těžko uvěřitelná otázka -
Vyplatí se studium psychologie?
Co je divného na tom, že člověk rozhoduje o studiu na základě následných pracovních možností. Naopak, mě přijde ten dotaz velmi vhodný, zda se to vyplatí. Přece nebude studovat obor, ze kterého skončí na pracáku. Vzdělání je investice, která je startovací pozicí k výdělku. A bohužel to jinak nebude. Mladé slečny, které vymýšlejí studia dle svých vzdušných zámků a princů na býlých koních, jsou sami pro sebe i pro společnost destruktivní.
Kdyby takovouto otázku položil komeník, zedník, architekt nebo ekonomka , no prosím, také to považuji za normální. Ale jinak bych se opravdu v reálu s takovou psycholožkou, pokud bych ji potřebovala, setkat nechtěla. Myslím že pak stejně bude dělat něco jiného. Klienti si budou hledat někoho jiného.Podobný inteligentní dotaz například, chci studovat na doktora, kolik mi to pak vynese, jsem nikde nenašla. Mimochodem na přijímačkách bude také říkat na dotaz proč si vybrala tohle povolání že zvážila budoucí plat?
S jednou věcí máte pravdu... Neznáte mě, takže nemůžete posoudit jaká jsem a čemu se chci věnovat. Jinak děkuji za odpověď.
Já Vás ale přece osobně znát nemusím. Uplně stačí to, co jste napsala, to o Vás řeklo víc než osobní setkání.
Prostě na tohle povolání každý nemá. Velké platy jsou na Informatice, tam je sice studium daleko náročnější ale finančně se Vám rozhodně vyplatí. Uvažujte o změně plánů. To se Vám opravdu, ale opravdu vyplatí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.