Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, chtěla bych poradit. Můj syn je mu 14 let chodí do základní školy kam chodí děti s poruchou učení autisti atd.
Synovi se ve škole docela líbí učení mu taky docela jde až na to, že na češtinu mají paní učitelku je už důchodkyně několik let, to by ani tak nevadilo ale ona má velmi arogantní jednání k dětem, syn se bojí chodit do školy. Syn je velice tichý hodný kluk až moc někdy je i terčem šikany. Tento týden měli jet se školou na kolách 25 km, syn by velice rád jel, ale musel jít k lékaři. Ve škole se paní učitelka češtiny ptala jestli jede na výlet a syn říkal, že nemůže protože jde k lékaři na to paní učitelka před celkou třídou řekla- nepěknou větu, ty stejně ani nevíš jak vypadá kolo, synovi to bylo moc líto brečel. Doma byl moc smutný co mu pani učitelka řekla. A není poprvé co mu řekla něco nepěkného.Nevím co mám dělat ve škole paní učitelko všichni respektují jak pan ředitel tak paní zástupkyně. Děkuji za radu
Bylo by vhodné s paní učitelkou promluvit, případně s ředitelem školy. Popř. změnit školu. Bohužel takovíto "inteligenti" jsou všude. Studuji vysokou školu a první 3/4 roku se s námi bavili normálně jen uklizečky a lidi na bráně, jinak univerzální odpověď kohokoliv na jakýkoliv dotaz byla "nevím", proto jsem zastáncem toho, že studijní oddělení na vysoké škole je úplně zbytečné a vyjma sekretářky která zapisuje známky bych je všechny vyházel, přidal na platu uklizečkám a ty by to stíhaly dělat navíc a líp jak oni. Přijde mi, že čím víc vzdělaný člověk, tím větší tupec. Samozřejmě neplatí to pro všechny, ale pořád je jich většina
Já, za svoji osobu bych to řešila tak, že bych, o samotě, pouze s učitelkou, beze svědků, v klidu, bez emocí, dala řeč. Bez arogance a bez výčitek bych jí připomenula, že učí na speciálce a sama moc dobře ví, co to autizmus a jeho projevy, jsou. Že každý je jiný a ten můj, ten je naprosto jiný. Přecitlivělý a vztahovačný. Že bych ji požádala, aby si tohle uvědomila a klukovi nekomplikovala život víc, než si ho on sám sobě komplikuje. Že se pak stane to, že se mu ve škole vůbec nelíbí a má z učitelů nebo z kohokoliv, kdo je na něj jakože žertovný, arogantní, strach. Že ji prosím, at s ním zkusí vyjít po dobrém. Pochvalami docílí mnohem více, než logikou, přístností, spravedlivostí. Že to, jaký je teď, je s jeho diagnozou, velký úspěch. Je potřeba, jestli takovou řeč pronesete, abyste si pohlídala emoce. Žádné zvyšování hlasu, žádné slovíčkaření. Jestliže z klidu vypadnete a zvýšíte hlas, postaví se ona do opozice a začne se hájit a zůstane jí pocit hořkosti a ublíženosti, který si buce chtít kompenzovat tím že se začne hájit, obviňovat vašeho mladého. Kruh se uzavře a zbudou jen emoce. A vy potřebujete, at je ona a tedy i váš mladý v klidu a v pohodě. Snažte se to vyřešit s ní a netahejte do toho ředitele. Šéf sedí v ředitelně, ale ona stojí před vašim synem. V životě jsem se setkala s mnoha autisty a mnoha dětmi s různými znaky autizmu. Nemají to ani oni, ani jejich rodiče a kantoři snadné. Cítím s nimi, se všemi.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.