Reproduktor vysvětlení

princip reproduktoru není to žádná věda, ale pro začátek musíš porozumět principu elektromagnetu. Když do cívky elektromagnetu pustíš proud, vytvoříš magnetické pole, které magneticky přitahuje každý kus železa v okolí.

Reproduktor funguje na principu elektromagnetu, jen tak nějak pozpátku. Kus železa je silně zmagnetovaný, drží pevně na místě a cívka se přitahuje k němu. Zvuk není nic jiného, než vlnění vzduchu. Takže když chceš slyšet zvuk, musíš rozvlnit vzduch. No a to rozvlnění vzduchu se dosahuje membránou, která je pevně spojená s onou cívkou.

Když potom do cívky pustíš nějakým zesilovačem namodulovaný proud, rozkmitáš cívku a s ní i membránu. Membrána rozvlní vzduch a ty uslyšíš zvuk.

Není to zas tak složité, že ne? Tenhle vynález je starý snad 120 let.

cívka jednoduše: při průchodu proudu vodičem vždy vzniká megnetické pole, když se vodič namotá spirálovitě dokola (tvar jako pružina, ale více hustě) vznikne cívka, výsledné mag. pole je jako u klasického magnetu polarizované když je cívka válcovitá, jako v reproduktoru na jednom konci válečku sever na druhém jih

zvuk jednoduše: mechanické vlnění, v případě vzduchu je to vlnění toho vzduchu,

reproduktor jednoduše: cívka navlečená volně na magnet, když jí začne procházet proud začnou na sebe mag. pole megnetu a cívky působit cívka se začne pohybovat, podle směru proudu můžeme ovlivnit kde bude jaký pól akam se má pohnout, když budeme cívku napájet proudem v rytmu zvuku, bude kmitat v rytmu zvuku. K cívce je přidělaná membrána - taky tedy kmitávrytmu zvuku a svou plochou rozpohybovává vzduch který se taky chvěje (vlní) v rytmu zvuku a protože je to vlnění, šíří se prostředím (vzduchem) dál

Zdá se že toho o zvuku probíráte víc. Pan učitel nebo paní učitelka by vám místo diktování nicneříkajících vět měla ukázat reproduktor i jak funguje. Dát vám ho do ruky. Reproduktor připojit k nízkofrekvenčnímu generátoru, což je zdroj střídavého napětí, kde můžete měnit jeho kmitočet a poslechnout si jak zní hluboké tóny, středy i výšky. Při hlubokých tónech do reproduktoru pustit tak silný signál, abyste viděli, jak se membrána chvěje, a nechat vás, abyste si mohli na membránu sáhnout rukou.

A naopak - připojit drátky od reproduktoru k osciloskopu, což je jakási maličká televize s obrazovkou, kde se dá zobrazit tvar a velikost střídavého napětí. Do reproduktoru z blízka udělat áááááááá nebo ééééééééééééééé nebo ííííííííííííííííí a můžete se dívat na tvar střídavého napětí, kterému technici říkají "signál".

Dále berete zřejmě i hudební nástroje. Snad vám ve škole z blízka ukážou housle a jak se struna při tahu smyčce kmitá, nebo jak se rozkmitají struny při brnknutí na strunu kytary nebo basy, nechají vás přiložit ucho na housle nebo skříň klavíru a poslouchat tóny, ukážou vám dlouhou píštalu a krátkou píštalku, atd. Všechno názorně a ne jen diktovat do sešitu a pak to zkoušet jako básničku.

Možná má škola nějaké CD "jak věci fungují", kde je i názozně ukázané aspoň na obrazovce, jak fungují hudební nástroje, ale skutečnost je lepší. Jak u nástrojů, tak u reproduktoru, mikrofonu, atd.