Názvosloví výpočty

Vodíky (-hydrogen -) mají stejně jako centrální atom vždycky kladný náboj. Připočítáš tedy počet vodíků k ox. číslu prvku a dostaneš součet kladných ox. čísel. Kyslík v kyselinách (keomě peroxosloučenin) má vždycky ox. číslo -II, a protože součet všech ox. čísel v molekule musí být 0, získáš snadno počet kyslíků:

Kyselina trihydrogenarsenitá: 3*H(+I) + As(III) = +6 => -6/(-2) = 3O => H3AsO3
Kyselina trihydrogenantimoničná: 3*H(+I) + Sb(V) = +8 => -8/-2 = 4 => H3SbO4

Malá pomůka: kyseliny, odvozené od prvků se sudým ox. číslem mají sudý počet vodílů (2 a násobek dvou), od prvků s lichým ox. číslem lichý počet vodíků (1, 3 a jen vyjímečně víc).

Počet vodíků se uvádí jen tehdy, pokud se od stejného oxidačního čísla vyskytuje dvě nebo víc kyselin s různým počtem vodíků. I v těchto případech se často uvádí počet vodíků jen u méně běžných variant nebo pokud je potřeba zdůraznit, o kterou z variant se jedná.

Soli jsou odvozeny od kyselin tak, že jeden nebo víc (u vícesytných kyselin) vodíků je nahrazen kovem. V molekule soli zůstávají nenahrazené vodíky. Nenahrazené vodíky v názvu soli označuje předpona hydrogen, případně ještě s číslovkovou předponou v názvu soli:

Hydrogensíran vápenatý Ca(HSO4)2 : vape-natý (+II) - vápník nahradí celkem dva vodíky. Hydrogen-síran - v kyselině sírové byl nahrazen 1 vodík, druhý zůstává. Skupina HSO4 má jeden záporný náboj, na vápníkový kation tedy musí být vázány 2.

fosforečnan sodný - v kyselině fosforečné ion sodíku Na+ nahradil všechny 3 H+ : H3PO4 -> Na3PO4
hyderogenfosforečnan vápenatý: V kyselině zůstal jeden vodík, dva vodíky nahradil ion vápníku Ca+: CaHPO4
dihydrogenfosforečnan vápenatý: V kyselině byl nahrazen jen jeden vodík. Ion Ca++ ale nahradí dva vodíky, skuppiny H2PO4- tedy musejí být 2: Ca(H2PO4).

Nějaké nejasnosti? Doplníme, vysvětlíme. Klidně piš.