Jít studovat psychologii ve 25 letech?

Myslíte si, že je to dobrý nápad, ve 25 začít studovat obor, který nelze studovat dálkově - psychologii? Mzslím jednooborovou pszchologii. Lákala bz mě práce klaciského pszchologa, popřípadě v nějakém poradenském centru. Psychologie managementu nebo personálního řízení mě neláká..

Vylíčím vám v krátkosti, co mě trápí a budu ráda za vaše názory Maturovala jsem v roce 2010 na gymnáziu. Dále jsem po roce opustila jednu VŠ (ekonomické zaměření, které mě žalostně nebavilo). Od té doby až doteď, jsem vystřídala několik dlouhodobějších brigád - manuální výpomoc, v obchodě za kasou, zákaznické centrum, telemarketing,.. Ani jedna z těchto prací mě nenaplňovala, dělala jsem je pouze z nutnosti si vydělat. Z představy, že bych v některé z těchto prací měla vydržet třeba několik let, na mě jsou mdloby :/ Bohužel jen s gymple a bez správných známostí se těžko shání dobré místo.Takže jsem se rozhodla, doplnit si vzdělání.

Dost mě zajímá psychologie. Bavilo by mě to jako povolání, být psycholožkou. Bohužel, jsem se k tomuto kroku a podání přihlášky dokopala pozdě, termín pro podání přijímaček na státní školy už vypršel a placenou soukromou školu si nemohu dovolit, už tak by něco stálo dojíždění nebo ubytování. Zajímá mě i zdravotnictví, a jelikož mám ve 24 letech nejvyšší čas si udělat nějaký obor, nastoupila jsem na VOŠ zdravotní - konkrétně na diplomovanou zdravotní sestru. Tato práce by mě bavila, časem bych si třeba mohla udělat i nástavbu na bakaláře. Jenže hlodá ve mě stále pochybnost. Nevím, zda bych to vydržela dělat celý život. Také se nemůžu zbavit toho pocitu, že psychologem bych byla raději než zdravotní sestrou. Že třeba budu litovat, a žít s vědomím, že jsem ve svém profesním životě mohla být spokojenější :/

Takže přemýšlím, zda příští rok podat včas přihlášku na pschologii a připravit se na zkoušky. Jenže mám špatný pocit z toho, že mi bude 25 let, budu muset začít studovat prezenčně, protože jinak to nejde. Čili mezi 25-28 lety být závislá na rodičích a brigádách, 2 roky si platit zdravotní pojištění sama. Možná by šel zařídit individuální plán, abych mohla vedle školy pracovat a vydělávat, nevím..Je tu další problém. Hodilo by se mi vzít nějakou práci, vydělat, našetřit si něco do zálohy, na běžné výdaje a případné dojíždění nebo ubytování, kdyby se mi nepoštěstilo hned sehnat dobře placenou brigádu. Jenže vím, že na Psychologii se hlásí dost uchazečů a není lehké se tam dostat. Samozřejmě bych nepodcenila přípravu. Ovšem kdyby to náhodou nevyšlo, nechci pouštět tuto VOŠku, na které nyní jsem. Musela jsem nastoupit na denní studium, jelikož nemám zdravotní vzdělání, takže z brigád moc neušetřím a bojím se, jak to budu zvládat :/...

Co myslíte, je lepší holub v hrsti nebo vrabec na střeše? Zapomenout na studium oboru, který mě vážně zajímá a ráda bych v něm pracovala, ale vzhledem k mému věku by to nebylo tak snadné a nemám ani jistotu, že se na tu školu dostanu a vsadit raději na jistotu u oboru, který se mi sice také líbí, ale vím, že by mě zdaleka tak nenaplňoval jako ten první?Ach jo, teď bych potřebovala konzultaci s psychologem asi sama

P.S. Omluvte prosím překlepy z/y, mám nový počítač a neustále mi přeskakuje klávesnice, musím to poštelovat nějak..