Prázdninový zážitek-vypravování /chyby apod

Ahoj, prosím mohli by jste mě zkontrolovat pravopis popř. poradit nebo vylepšit můj sloh? Jsem student SPŠ stavební .
Prosím co nejdřív o rady a tipy. Budu Vám velmi vděčný.

Kaolinový důl Nevřeň

Byla první srpnová sobota a já seděl doma u počítače a surfoval na internetu a pročítal si zajímavé herní recenze, když tu jsem narazil na webové stránky s názvem klub přátel podzemí. Už jen jejich název mě zaujal, tak jsem začal pročítat jednotlivé články a prohlížet si přiložené fotografie, když tu jsem narazil na článek o opuštěném kaolinovém dole v Nevřeni. Nevřeň je od mé vesnice vzdálená jen pár kilometrů, proto mě to hned zaujalo a dokonce natolik, že jsem se rozhodl ho jít s kamarády prozkoumat.

Nazítří jsem se domluvil s mými dobrými kamarády Honzou, Filipem a Lukášem a vyrazili jsme. Do Nevřeňě jsme dojeli autem a zaparkovali jsme na návsi, odkud jsme šli pěšky asi kilometr a půl lesem. Nebyla to zrovna lehká cesta , protože jsme s sebou nesli všechny věci, a potřebnou výbavu kterou jsme sehnali jako například: několik baterek, 2 batohy plné jídla, třicetimetrové horolezecké láno, 5 párů rukavic a několik pet lahví vody.

Po více než hodině cesty jsme konečně dorazili k cíli. Zhruba veprostřed malého údolí, vyústovala šedá, betonová trubka s průměrem přibližně metr a hluboká kolem deseti metrů. Když jsem jí zahlédl, tak jsem znervózněl, ale všiml jsem si, že nejsem jediný. Jsem konec se nikomu se nechtělo lézt trubkou jako první, tak jsme losovali. Tahali jsme si sirky a nejkratší sirku si vytáhl Honza, takže byl na řadě jako první. Pomalu se začal spouště tpo laně dolů otvorem v trubce. Po krátké chvíli se trubkou zohlehl Honzův hlas „no ty krávo!“ Nejdříve jsem se lekl, že se Honzovi něco stalo, ale pak mi došlo, že Honza už slezl až dolů do prostor dolu. Další na řadě lezl Lukáš, potom Filip a nakonec já.

Když jsem vylezl z trubky, úplně mne ohromilo, co jsem spatřil. Nacházeli jsme se v obrovské chodbě nejméně 10 metrů vysoké a široké více než tři metry. Stěny byly studené a pokryté povlakem plísně a špíny. Podlaha byla tvořená ze ztvrdlého kaolinu, který pěkně klouzal. Na webových stránkách psali že, důl má velmi rozsáhlé podzemní prostory, vedoucí několika směry, až několik kilometrů za Nevřeň. Vyrazili jsme pomalým a opatrným krokem, procházeli jsme jednotlivými chodbami a jeskyněmi. Někdy to byl docela problém, protože se strop najednou začal snižovat až v nejnižším bodě byl necelý metr nad zemí, takže jsme se museli proplazit. Doplazili jsme se do obrovské jeskyně, která měla v průměru více než 20 metrů a jejíž stěny byly pokryté různými výtvory z kaolinu.

Většinou stěny zdobily různorodé podpisy předešlých návštěvníků dolu, nebo různě vymodelované sošky a bysty. Dokonce jsem zahlédl i psa vymodelovaného z kaolinu, logo pivovaru Gambrinus nebo vtipně vymodelovanou toaletní mísu. Abych po sobě také nechal nějakou památku , vymodeloval jsem na jedné stěně své jméno, a datum kdy jsem důl navštívil. Ostatní kamarádi vymodelovali skoro to samé až na Filipa, který se snažil vymodelovat fotbalovou kopačku, ale moc se mu to nedařilo a kopačku to vůbec nepřipomínalo.

Po dokončení sošek z kaolinu jsem zjistil , že jsme v podzemí už přes dvě hodiny, a také, že mně začíná být zima a kručet v břiše. Tak jsem se vydali zpátky na povrch. A tak skončila naše dnešní průzkumná výprava.

Z kaolinového dolu jsem si odnesl nejen hromadu modřin a špíny, ale také spustu pěkných zážitků a zajímavých fotografií .Myslím, že je to můj nejlepší prázdninový zážitek a proto se chci o něj s vámi tímto způsobem podělit.

Jsem si jistý, že tento text obsahuje hromadu jak gramatických tak slohových chyb, které jsem přehlédl. Další veliký nedostatek vidím v opakování slovesa jsem/jsme, pokusil jsem se ho nahradit, ale moc mně to nešlo. Sloh není zrovna moje silná stránka, tak to zkuste brát v potaz, předem díky