Je to divnej kluk(?)

Abych pravdu řekla, mně přijdou "divní" ti, kdo nepřemýšlí, kdo druhým nepřiznávají právo na vlastní názor, na jiné zájmy, na jiné jednání, ... Netolerantní a povrchní jedinci nazývají nepochopené kreténstvím ...

Já bych se zamýšlela spíše nad tím, jestli je pro mne netolerantnost a povrchnost to pravé ...

asi v kazde tride je nekdo,kdo hnedka nezapadne,nebo vubec ... u nas na skole sme taky meli kluka co byl podivin a nakonec s nim bylo srandy kopec,ale musi chtit ... klidne se s nim bav a treba z toho bude jeste pekne pratelstvi

Ber to tak, že ne každý má rád party, někdo je rád sám. Klidně se s ním bav, ale do ničeho nenut. Tobě by to asi taky nebylo milé, kdyby ti každý říkal, co máš vlastně dělat.

Já jsem byl něco podobného jako ten kluk. ¨Taky se mi zkoušeli smát a o hodině po mě házet různý věci, ale hned jsem to zatrhl, což ode mě nikdo nečekal, že bych se ozval. Najednou bylo všechno v pohodě. :D Měl jsem okolo sebe asi 3 lidi, se kterými jsem se v prváku bavil. S ostatními jsem třeba poprvé promluv až ve třetáku, když se začal řešit ples. Já byl vždycky rád, když se se mnou začal někdo bavit... Na druhou stranu jsme měli ve třídě i jednu holčinu, která byla ještě zakřiknutější než jsem byl já. Všichni se jí posmívali, nadávali jí... Tak jsem si k ní občas sedl a povídali jsme si, pak jsem jí seznámil i se spolužáky, se kterými jsem se bavil já. Nebyla alespoň tak sama. Stejně na konci roku ze školy odešla...

Dobrý den. Tohle přesně mi připomíná mě. Vždycky jsem se také snažil takovýmhle lidem pomáhat a bavit se s nimi o to víc, abych je vytáhl z toho jejich světa. Jak na základce, tak na střední a tak i na vyšší škole. Málokdy to ale skončilo kladně. Někdy mě začali považovat za stejného "pitomce" a nnebavili se pak i se mnou a někdy se to opravdu povedlo, ale nikdy né úplně tak,že by toho člověka brali za svého vrstevníka duševního. Bohužel. A kvůli tomu, že jsem zjistil, jak to dopadá, jsem, siřekl, že už takovými lidmi nebudu ztrácet čas, že od toho tady na tom světě přeci nejsem a budu se věnovat jiným aktivitám, než tahat z jiného světa spolužáky a kamarády. Ne nadarmo se říká: "Kdo chce kam, pomožme mu tam." Je to dané výchovou v mládí a ten člověk už se nevychová. Jedině se stane, že Vás začnou i učitelé brát jako pitomce, ač říkáte, že ho mají rádi tedy. Bavte se s ním úplně normálně a v potřebných mezích, nikoliv nad míru. Tak zní má rada.

Ahoj, no každý jsme jiný. A tvůj spolužák bude nejspíš patřit k těm uzavřenějším typům, kteří mají radši menší kolektiv. Nebo si může myslet, že jste hodně povrchní, že ho hned urážíte. Jak by se s vámi pak měl bavit, když jste na něho takový? Vždyt on ani nic neudělal. Prostě jen nevěděl, jak se do kolektivu zařadit a tak raději dělal to, co ho baví a vy jste ho hned odsoudili za to, že je uzavřenější. Můžeš se s ním zkusit bavit to už je na tobě. Však, aby váš "prima" kolektiv tě kvůli tomu taky neodsoudil. Začala bych se ho vyptávat na ty obrázky na muziku apod. Ale to je jedno... Rozhodně tomuhle bych neříkala prima kolektiv, když jednoho odstrkují a pomlouvají, a když by ses s ním začala bavit tak to udělají i tobě. Ne, to fakt moc prima kolektiv není . - Jelikož je docela omezené s kým se budeš bavit a to je docela dětinské . Opravdu jste takovýhle ještě děti typu: ,,ne! S tebou se prostě bavit nebudu!" to mi příjde dosti směšné. Místo toho, abyste ho přijeli takového jaký je . Však jeden názor z milionů - dělej si co chceš.

Můj mladší syn byl podobný typ - seděl a kreslil, vlastně už od školky. Teď se živí jako ilustrátor - kreslí ilustrace do knížek, titulní strany, krátké komiksy a ilustrace do časopisů... mohl mít stejně těžký život jako Tvůj spolužák, ale měl vždycky štěstí na vlídný, přátelský a tolerantní kolektiv. Vždycky byl oblíbený i přesto, že třeba nikdy nepil s partou alkohol, bavil se jen chvíli a pak si kreslil, at byli kdekoli. Je mi Tvého spolužáka líto, chápu dobře jeho uzavřenou povahu. Má jen svůj vnitřní svět, protože vy ho ještě od sebe odstrkujete. Ve druháku už byste měli být dospělejší.