Nejste přihlášen/a.
Jsem na poměrně náročné škole, dobře se učím, vlastně mnohdy patřím mezi nejlepší, ale ty dobré známky samozřejmě něco stojí. Většina ostatních kolegů z lehčích fakult nebo s nižším prospěchem si užívá mládí, života... zatímco oni se baví, pijí, oddávají se orgiím se svými kolegyněmi a tak podobně, já sedím před notebookem nebo nad sešitem u psacího stolu a učím se, nebo dělám úkoly, věnuji se svému prospěchu, svému studiu a svému oboru a nikdy si nenajdu čas na přátele a známé.
Nebude lepší se na to celé vysr*t? Nemám raději přestoupit na lehčí školu, nebo prostě s odřenýma ušima prolézat jako ostatní a smířit se s tím, že zklamu své rodiče a blízké, a jinak jenom "chodit kalit"? Poslední roky mládí mi utíkají pod rukama (končím prvák na VŠ) a já si uvědomuji, že jsem vlastně dosud dohromady nikde nebyl kromě školy a nic nezažil kromě učení nebo několika asociálních koníčků (knihy, hry).
Tak si říkám, má to smysl? Co dostanu za to, že žiji, "jak se má", jak mě vychovali rodiče, že má žít "slušný chlapec"? Mám vůbec nějakou odměnu čekat? K čemu mi ve středním věku bude dobré, že pak budu možná brát v zaměstnání mírný nadprůměr? Rodinu mít nechci, nikoho kromě sebe živit nemíním, takže těch peněz zas tak moc nepotřebuji (a zbohatnout se z poctivé práce v zaměstnání stejně nedá, o tom jsem přesvědčen). Nebudu vědět, co s nimi. Klidně bych se na školu mohl vykašlat a jít někam dělat vrátného za minimální mzdu a svůj život bych prožil stejně nanicovatě, jako ho budu prožívat po škole. Takhle bezvýznamnost svého života jen na chvíli odkládám.
Nemám to radši zabalit? Minimálně s tou školou? A prosím upřímné odpovědi, žádné falešné iluze...
Upřímná odpověď - má to smysl ! Studium Vám jde, dobře jste začal, ale jelikož je to vlastně náročná práce, tak se můžete cítit vyčerpaný. Bylo by dobré najít si trochu času na sportování, třeba turistiku, vyrazit do přírody provětrat si mozek a také se aspoň trochu zajímat o společenské dění a hned se budete cítit lépe. Postupem času získáte ve studiu určitou rutinu, naučíte se zvládat věci s určitým nadhledem, posunete se dál a uvidíte věci zase z jiné perspektivy. Budete si rozumět se stejně úspěšnými lidmi a vytvoříte si známosti a získáte přátele někdy i na celý život. Práci vrátného za minimální mzdu si běžte vyzkoušet o prázdninách, myslím, že budete vyléčen raz dva . Držím Vám palce a věřte,dopadne to dobře .
Píšeš, že patříš k těm nejlepším, ale stojí tě to moc úsilí. Což takhle v učení trochu ubrat, zařadit se někam do průměru a zbývající čas věnovat zábavě. Ubrat, ale neznamená vysr.., ani prolézat s odřenýma ušima. Seknout ze školou je taky špatná volba a tvoje představa spokojeného vrátného, by neměla dlouhého trvání. Že jsi slušný člověk, za to ti dnes opravdu nikdo nic nedá. Slušní jsme proto, že jsme slušní. Tvůj pesimizus chápu, dnešní společnost je opravdu v hlubokém úpadku, ale člověk musí holt žít v době, kdy se narodil.
Mý 2 sourozenci se narodily za války. Když jsem se ptala maminky, jak v takové době mohla přivést na svět děti, řekla: a co jsme měli dělat? Děti jsme chtěli a nikdo nevěděl jak dlouho bude válka trvat. Každá doba je něčím špatná, ale takový je život.
Přeju hodně štěstí a správnou volbu rozhodnutí
Proč hned chodit kalit a flákat školu? Existuje také zlatá střední cesta. Zvolněte, dopřejte si i jiné věci, ale držte školu pořád aspoň trochu pevně v rukou.
Vzdělání - a teď nemyslím známky, diplom, titul, ale to, co doopravdy získáte studiem, jaké schopnosti, znalosti a dovednosti - je ošidné v tom, že člověk nikdy neví, k čemu (a vůbec jestli!) se mu v budoucnu bude hodit. Někdy je to jasnější (třeba vysněné zaměstnání, které bez tohoto vzdělání nejde vykonávat), ale někdy člověk studuje téměř stylem "kdybych třeba někdy...". Takže ačkoliv říkáte, že peníze nepotřebujete, za 5 let můžete mít dvě děti na krku a manželku na mateřské. Takže vrátného za minimální plat bych dělat raději nechodila.
Známý pracovat od 16 ve firmě u svého strýce, VŠ si nedodělal s tím, že nikdy ten titul potřebovat nebude (ve firmě se mu líbilo, vydělávala dost dobře, znalosti a dovednosti získal praxí), jenže po 10 letech strýc začal chlastat a firma šla do kopru. Má gympl a nikde ho nechtějí, protože na podobnou pozici se hlásí xxx absolventů vejšek. VŠ tedy studovat začal, ale protože je z velké části plná zbytečných blbostí, které se on musí naučit, jen aby udělal zkoušku u člověka, který se v problematice vyzná teoreticky na 100% a prakticky na 5% (zatímco on naopak), má obrovské problémy ji dodělat.
Nemyslím, že by se můj budoucí život nějak výrazně lišil od mých realistických představ. Dosud se mi to nikdy nepodařilo. Akvarijní rybičky mají zajímavější život. Rodinu jak jsem říkal, mít nechci (z vícero důvodů), takže mít děti na krku u mě snad nehrozí. Na to, abych měl možnost zplodit vlastní, nejsem dost atraktivní (hlavně tím, že jsem příliš nesmělý a slušný = nudný), a na to, abych živil cizí, mám ještě příliš velkou sebeúctu. Takže to nevypadá, že bych měl někdy zodpovědnost za někoho jiného, než za sebe a musel živit někoho jiného než sebe. Šetřit ty peníze tedy nemám pro koho. Do hrobu si je nevezmu. A možnosti, jak je jinak využít, s přibývajícím věkem ubývají. Mladší už taky nebudu...
Pockej, az potkas normalni, nesmelou, slusnou = nudnou holku. To bude fofr Najednou zjistis, ze bys rad, kdybyste si nekam mohli zajit nebo zajet, pak spolu budete chtit travit i vice casu, pak bydlet, neco si spolu koupit, ... proste veci, na ktere by se ti hodilo vice penez nez jen na nuzne prezivani, se vzdycky najde dost.
Na to jsem "čekal" dosud, potkal jich hodně, pro svoji nesmělost se blíže neseznámil s žádnou. Výsledkem je, že ještě ve 21 letech se stydím na jakoukoliv holku promluvit (ani chlast už moc nepomáhá, ale ne že bych to zkoušel nějak často).
Reálně bych to viděl tak, že se budu stydět do 30ti a "tu normální" budu hledat aspoň do 40ti. Na ni (a její děti z předchozího manželství) pak budu po zbytek života pracovat. Možná pak zemřu ještě před důchodem na vyčerpání. Hodně mně podobných lidí tak asi nakonec dopadne. A ještě si spousta z nich myslí, jak to vyhráli a jak je konečně potkalo štěstí, místo aby si uvědomili, že z genetického hlediska není větší prohry.
Ale já alespoň v tomhle nechci prohrát. Alespoň JEDNOU chci vzít osud do svých rukou, protože moc dalších příležitostí asi v životě mít nebudu - a tomu, co jsem napsal v předchozím odstavci, se vyhnout. Zůstat do konce života sám snad není tak těžké, ne? Tedy nemyslím těžké v tom smyslu, že to člověka psychicky ničí, v tom to asi těžké je, ale myslím tím, že to nevyžaduje žádné zvláštní úsilí. Nebo pak budu muset překonávat svoje nutkání se seznamovat? Nebo každou zájemkyni o vztah na férovku poslat někam, aby mi dala pokoj?
To už bych si to "NE" měl začít cvičit, třeba ve městě na somrácích, ostatně je to stejný princip... Jinak já sám o sobě jsem docela disciplinovaný, nemám potřebu si kupovat něco, na co nemám, a moje nároky nejsou zas tak vysoké.
Tý jo, ty jsi dobrej týpek. Teď ti něco napíšu a možná se na mě za to sesypou ostatní.
Když se stydíš tak, že jsi se dosud se žádnou holkou blíže neseznámil, tak nečekej, že se to do tvých 30 let samo změní. Když se prostě nepřekonáš, tak nezmění. A nezmění se to ani potom. Takže se neobávej, že bys musel někdy v budoucnu přemáhat nutkání se seznamovat. Tvá nesmělost bude tak silná, že to nutkání přemůže hravě sama. Navíc, jak budeš stárnout, časem vymizí vhodné samičky, protože ty mladé už pro tebe nebudou a starší budou mít děti, což tě odpuzuje. Takže ani nebude moc příležitostí k nějakému nutkání. A protože se v těchto podmínkách naučíš žít, budeš vypadat tak neutrálně a netečně ke všem okolo, že se ani nevyskytne žádná zájemkyně o vztah. Takže - opět se neboj - žádné NE trénovat nemusíš, nebude potřeba. A nebo - se překonej, čím dřív, tím lépe.
Má rada jako odpověď na tvou původní otázku: Ze tvých příspěvků mám dojem, že bys teď stejně neuměl "užívat mládí, života... bavit se, pít, oddávat se orgiím s kolegyněmi a tak podobně". Jak už někdo napsal, na VŠ se počítá jen udělal/neudělal, takže jestli na to máš, nemusíš to s učením přehánět (jestli nechceš). Ale moc to neflákej, když se pak něco povede hůř, než předpokládáš, aby to neznamenalo konec školy. Možná to dokončené vzdělání bude na (dlouhé?) roky tím posledním, čím jsi dokázal (zaslouženě) překonat většinu (jak píšeš v jiné otázce). To je také důvod, proč s tou školou rozhodně neseknout. Tvé náladě a psychickému stavu by to určitě neprospělo.
Chtěl jsi se to dozvědět takhle?
doplněno 14.06.14 23:02:Několik odpovědí pro @nekdojiny:
1) Překonat se a stihnout si najít samičku jde do asi 30 let ještě celkem snadno. Tobě vadí, když budou mít děti. Takže dokud si je nepořídí, máš čas. A klidně můžeš začít hned vztahem trvalým, když budeš mít štěstí, sám takový pár znám.
2) Píšeš, že "biologicky stárnutí začíná od 30ti". Omyl, stárneš od chvíle narození, tedy už 21 let. Smiř se s tím, že pro spoustu lidí už jsi pořádný staroch.
3) Zaměstnání za minimální mzdu patrně nebude méně stresující, než jiné, vhodnější zaměstnání. Práce sice nebude náročná na intelekt, ale může být ubíjející svou jednotvárností, nejistotou trvání atd. a kupodivu i nároky. A asi ti nepřinese ani žádné potěšení. V práci nemusíš otročit, když se ti podaří najít práci s odpovídající náplní (která tě bude bavit), s přiměřenými nároky (pracovní doba apod.), dobrým kolektivem a tak. Pak se, s jistou nadsázkou, dá říct, že se budeš scházet s partou známých, se kterými budete dělat, co vás baví. S dobrým vzděláním máš mnohem větší naději, že dobrou (ve smyslu výše napsaného) práci najdeš.
doplněno 15.06.14 00:55:Pro @nekdojiny:
Tak jasně že vlastní děti jsou vlastní děti.
Zas tak nereálná nadsázka to o zaměstnání nebyla, skoro takové mám. Jsem zaměstnancem, takže samozřejmě musím dodržovat, co je vyžadováno. Ale pracovní doba pružná vhodně nastavená, kolektiv dobrý (malá česká firma, žádná cizí pobočka, kde jsi jen "lidský zdroj - 1 ks") a práce přiměřeně zajímavá, kterou si ještě mohu do určité míry "přiohnout" dle svých představ a pak ji udělat po svém. Žádný zvláštní nervy, lidi civilizovaní, nikdo si na nikoho nevyskakuje. Mzdou se rozhodně chlubit nemohu, takže v tomto ohledu už se ani o nic nesnažím a do práce chodím tak z poloviny fakt proto, že mě to tam celkem baví. Něco už mám našetřeno, takže i kdyby se s tou prací cokoliv stalo a přišel bych o ni, žádná existenční tragédie by se nekonala. Jsem opravdu v podstatě spokojený zaměstnanec a podnikat bych ani nechtěl.
Pokud je to, jak píšete, tak se mi celkem ulevilo... vlastně se nejvíc bojím toho, že se nakonec "překonám", ale ve špatný čas, příliš pozdě, tak jako spousta lidí mě podobných.
Takže k té radě "se překonej, čím dřív, tím lépe" - to se jako ještě dá stihnout, v prakticky poslední etapě mládí? Za jak dlouho tak zhruba? Když s tím začnu až po škole, tedy kolem 25ti, má to ještě cenu? Já jen, že co tak pozoruji kolem sebe, tak ty "vhodné samičky" překotně mizí už teď, jak cca 60% mých vrstevníků opouští školy a vydává se do pracovního procesu a "skutečného života", a protože oni už si užili v dospívání, tak teď už chtějí dlouhodobé vztahy a mají tak nějak "obyčejnější" cíle. I když je fakt, že většina těch hezčích z mého okolí je chronicky zadaná už asi tak od 13ti let, tak jsem vlastně zaspal už dávno. Jinak ani nemohu chtít rovnou dlouhodobý vztah = převážně zodpovědnost a starosti, když nemám za sebou tu předchozí fázi vztahů krátkodobých = slast a zábava. To přeci nejde, musí to jít nějak popořadě, je to jako třeba jít studovat na technicky zaměřenou VŠ s gymplem, bez jakéhokoliv nadšení pro vědu a techniku. Jsou obory, kterým se člověk musí věnovat už od dětství, nebo alespoň od dospívání, a nebo si na to raději nechat zajít chut.
Jinak k té mojí původní otázce - je pravda, že neuspět a být odejit ze školy proti své vůli by byla smrtelná rána pro moji psychiku. Lepší alternativa by byla odejít dobrovolně, dříve než se prospěch začne sypat, a odebrat se na lehčí školu, třebaže jako absolvent můžu dělat jen totéž, co bych dělal se samotnou střední.
doplněno 15.06.14 00:17:Reakce na odpovědi:
1) Vám by nevadilo živit děti někoho jiného? Troufám si myslet, že už tak jich živíte dost ze svých daní... Takhle byste je měl navíc na očích. Konkrétní chodící, mluvící důkazy Vaší biologické podřadnosti - toho, že jste nejen vlastní geny nedokázal předat dál, ale navíc musíte pracovat, aby cizí geny prosperovaly a mohly se množit. Ano, jsem materialista - ale nemám z toho černé svědomí, myslím, že tahle filozofie je zcela příhodná době, ve které žijeme. Každý je sám za sebe.
2) Myslel jsem biologické stárnutí ve smyslu, že se organismus přestává obnovovat. Cca do 20ti se jedná o vývoj (fyzický - ten duševní je zcela dokončen cca v 25ti). Do 30ti pak taková stagnace a pak začíná "úpadek".
3) To je velká nadsázka, moc na taková zaměstnání nevěřím. Snad najdu aspoň takové, kam budu muset dojíždět minimum času (preferoval bych více hodin při méně dnech, nebo možnost pracovat z domova), abych zbytek týdne mohl nejspíš v klidu proležet doma na posteli v depresích, čumět do stropu a pomalu se uchlastat...
Ahoj,
a baví tě to, co studuješ? Pokud ano, pak to děláš pro svůj osobní rozvoj. Člověk, který je ve svém oboru odborníkem a věnuje se mu se zájmem, je pro společnost velkým přínosem. Oni ti tvoji spolužáci, kteří teď chodí pařit atd., prolezou školu s odřenýma ušima a v zaměstnání pravděpodobně nebudou mnoho co platni. Bohužel je spousta vystudovaných "specialistů", kteří ve skutečnosti ničemu nerozumějí.
Nechci ti brat iluze, ale uspech v zivote ma relativne malo spolecneho s akademickou inteligenci. Z osobni zkusenosti mohu jmenovat pripady uplne otresnych studentu, kteri se stali v zivote velkym zviraty (manazeri a reditele velkych a nekdy i velice znamych a uznavanych firem). Zivot je proste o tom "koho znas", ne "co umis".
Vetsina lidi, kteri neco umi, nema ty socialni schopnosti prodrat se dopredu a urvat si co nejvice bez ohledu na to, kolik by jim opravdu nalezelo.
Co se tyka vzdelani, tak bych tazateli doporucil, aby to delal pro sebe, ne kvuli tomu, kolik mu to jednou mozna prinese nebo kam ho to dostane. Studuj to, co te bavi a o cem se chces dozvedet vice. Pak ti to pujde samo a jednou ti to i najde praci.
Vzdelani ti dava svobodu. Dava ti moznost trisknout s praci, kde te to stve a jit si hledat (a dokazat si najit!) praci, ktera te bude bavit. Clovek bez vzdelani a znalosti, ktery dela praci, kterou muze po nekolikahodinovem zacviceni libovolny clovek z ulice,tuhle svobodu volby nema. Musi brat, co mu jini predhodi.
Zaverem jen dodam, ze ten lidi, kteri proflamujou dobu studia je vyrazne mene, nez se tazateli muze zdat. Jen pro to, ze jsou takovy hlucni, delaji bordel, kterym upoutaji pozornost dalsich lidi a vsude o tom nahlas vykecevaji, tak se muze zdat, ze je jich hodne. Ve skutecnosti je vetsina lidi spise jako on - travi hodne casu vecmi kolem skoly.
At se take tazatel v rijnu podiva, kolik techto flamujicich studentu bude zpatky po prazdninach, aby pokracovali ve druhaku. Ona se jim cast pres zkousky nedostane, ale nekteri to doklepou az do konce (viz zacatek meho prispevku).
Já jsem nemyslela ani tak nějaké šprtání, jako spíš zájem o obor. Pokud člověka něco baví, sám si hledá informace i nad rámec požadavků a věnuje tomu hodně času. Některé obory jsou samozřejmě více teoretické, jiné spíš praktické. U těch praktických jsou pochopitelně zásadní hlavně zkušenosti.
doplněno 14.06.14 02:05:No ano, tam záleží na tom, co člověk považuje za úspěšně prožitý život. Když budu mluvit za sebe - můj obor nepatří mezi nejlépe platově ohodnocené, a zároveň vyžaduje poměrně velké teoretické znalosti (čím více, tím lépe). Rozhodně bych ale neměnila, protože mě to naplňuje.
K podnikání musí mít člověk určité vlastnosti a schopnosti, které já nemám (a některé z nich bych asi ani mít nechtěla). Nevím, co tazatel studuje, ale ve většině oborů se bez dobrého teoretického základu člověk neobejde. Pokud to člověka zajímá, pak čas věnovaný získávání poznatků určitě není ztracený...
S tim ja souhlasim a psal jsem to same ("Studuj to, co te bavi a o cem se chces dozvedet vice").
Me slo spise o vysvetleni toho, ze vzdelani neznamena zaruku budouciho bohatstvi, ale je to zaruka svobody moznosti volby, co nebo kde chci delat. K tomu bohatstvi si spise propracuji lide, kteri nemaji ohledy na ostatni (maji ostre lokty, jdou pres mrtvoly, slapou po zadech jinych, ... nebo jak se tomu vselijak jinak rika). Vzdelani s tim ma prekvapive malo spolecneho. Je to spise o povahovych rysech a co si budeme nalhavat, akademicky nadani lide vetsinou tyto schopnosti nemaji (povazuji je za moralne spatne).
Taky pises, ze jsi v prvaku. Za rok ke konci druhaku uz budes vedet, jak studovat a kolik tomu opravdu musis venovat a zbyde ti cas i na pripadnou jinou zabavu.
No ono to stejně asi bude k ničemu. Nebydlím ve městě, do školy dojíždím a u nás není nic (a hlavně nikdo, s kým bych si zároveň rozuměl a byl ochotný se mnou někam chodit). Není problém se do města dostat, problém je dostat se zpátky nebo někde přespat. Kdybych bydlel na koleji, zajdu si kdy chci, kam chci a s kým chci, ale na kolej nemám peníze (a kdybych chodil do práce, abych si ji zaplatil, tak nebudu mít čas na zábavu vůbec, takže mi to vyjde nastejno).
Tedy promin nikdojiny, ale co je tohle za řeči.
Skola mi bude k ničemu, rodinu nechci.
Jses na dobre cestě skolu dodělat a pak se starej dál. Klidne si dělej hajzlbabu [dedka )na wc, ale s titulem.
Chyta te nejaka depka, rodinu treba budeš chtít, pokud ne tvoje smůla.
Ale ted nemůžeš vědět, jakym smerem se tvuj život bude ubírat,.
"pak se starej dál."
Ale těch 5 let ztraceného mládí (9, když to počítám i s, prakticky ještě náročnější, střední) mi už nikdo nevrátí.
Biologicky stárnutí začíná od 30ti. To už moc času užít si života nemám. Zejména proto, že můj zdravotní stav není nejlepší už teď (nikdy nebyl, jsem nemocný od dětství), takže od toho rozhodně nemohu čekat nic dobrého.
Libuješ si v tom jak se lituješ, místo abys žil. Na jednu stranu píšeš, že chceš dělat za min. mzdu, peníze ti na jídlo postačí a nic jiného nepotřebuješ, na nikoho se nechceš vázat, ženskou ani děti nechceš. Současně ale fňukáš nad ztraceným mládím, které ti nikdo nevrátí. Tak nevím, co ti tedy jako uniká, o co v tom mládí přicházíš?
O to, na co pak v pokročilém věku už nebudu mít sílu, nebo chut, nebo zdraví, nebo opět čas, protože práce v zaměstnání bude moc, a nebo všechno dohromady. A proto mi pak bude stačit minimální mzda. Čili pokud oželím vzdělání, s penězi bych později vyšel nastejno, jen bych teď zbytečně neztrácel čas učením. Nebo co se Vám na té logice nezdá?
Nic logického tu nevidím, protože za nějakých 6 tis. si toho moc neužiješ, jedině by tě živili a oblékali rodiče, neplatil bys nájem a měl to jako kapesné.
Myslím si, že si z nás děláš legraci a pokud ne, tak bys měl vyhledat psychologa, jinak se v těch depresivních pohledech na život utopíš!
Chlape, ja mela dite v 18, nejaka "zábava" se mi taky vyhla, chvilemi jsem ostatnim záviděla, ze se muzou bavit.ted mi je 33, detem 15 a 12. A uprimne, ikdyz jsem mlada, na zadne kejkle nemam chut, pritom by to šlo.
A co v tom vidim pozitivního? Moje vrstevnice, si sice uzivali doted, ale teprve ted jim zacnou starosti, treba s miminky a to ja už mám za sebou, myslim tu nekolika letou celodenní nonstop péči.
Proste kazda mince ma dve strany
A když jsme u te prace.
U nas moc prace není, takze jsem delala ve fabrice, casto bez prace, a myslíš ze bych bez maturity mohla dělat vedoucí ve stejne firmě, u ktere jsem myla nádobí? Určítě ne.
Heled nepremyslej o tom tak dopředu. Co přijde to přijde, nekdy je hůř, nekdy líp.
A tyhle stavy, ze celejživot stojí nebo bude stát nza prd, mame nekdy každý. tuizyo
doplněno 14.06.14 23:09:Omlouvám se za posledni vetu, posledni slovo se mi tam ve spechu vloudilo, zadny vyznam nemá.
Tak nikdo ale Vaše vrstevnice do těch starostí nenutil, klidně se na děti mohly vykašlat úplně a měly by klidný zbytek života...
no tak pravda, byla jednou jedna rodinka, ve které to byl sám vědec. Matka, otec i starší syn měli každý rovnou několik titulů, vedli náročné a zasvěcené rozhovory. Všichni, až na jednoho. Mladší syn, černá ovce rodiny, místo na školu myslel na pivo a na fotbal, když mu vynadali tak se ztratil, když mu vynadali zas, tak se ztratil i s autem, v devatenácti utekl z baráku, oženil se, rozvedl, nastěhoval se k jiné a tak dále, samé trable. Akademická rodinka nad ním zlomila hůl, z něho přece nikdy nic pořádného nebude.
Dnes ta černá ovce vydělává více, než ti tři vědci dohromady.
*
No ale k tvému dotazu. Moc dobře ti rozumím a proto ti radím : Zkoušky se dělí na udělané a neudělané. Školu dostuduj a at tě ani nenapadne jít dělat za minimální mzdu.
Já si nemohu pomoci, u mě se zkoušky vždycky dělily na "za jedna, samozřejmě" a "zvoral jsem to, jsem nula", a když to bylo za jedna, tak ještě dodatečně na "měl jsem nejvíc bodů, jak jinak za ten čas, co jsem u toho strávil" a "tihle hazjlové jsou lepší než já, závidím jim a nesnáším je, mám chut se na školu vykašlat"...
Pokud bude zaměstnání za minimální mzdu méně stresující, tak tam půjdu s čistým svědomím... nač se namáhat, když jsem stejně nic nedokázal, být obyčejným zaměstnancem a jezdit otročit do práce umí každý idiot, to je ten nejhorší možný způsob vydělávání peněz, jen já se na žádný lepší nezmůžu, nemám odvahu. Tak at to aspoň nestojí víc úsilí, než musí.
...být obyčejným zaměstnancem a jezdit otročit do práce umí každý idiot...
Sebelitujici se fracek s nazorama jak petilety smrad. Ty ze jses vysokoskolak - dospely clovek? Dej si par facek.
Ano, vy do toho jistě do toho vidíte lépe - kolik procent lidí skončí tím, že téměř do konce života zařezává v práci? Troufám si říct, že valná většina. Takže ano, najít práci není nic světoborného, na tom bohužel trvám...
A nechcete se podělit o Váš úhel pohledu? Zatím jsme se kromě urážky od Vás nic nedověděli. Nesouhlas není názor.
Muj uhel pohledu je hned v mem prvnim prispevku. To by si se ale musel naucit cist.
Ale pro Tebe to napisu specialne polopaticky: Mel by si prehodnotit svuj postoj.
Jde o to, ze jak vystupujes, tak Te tve okoli vnima. To neni urazka, to je fakt.
Do predu vis, ze z Tebe bude navzdy nula, ze prijdes o mladi, ze tohleto a tamhleto a milion dalsich kecu a vymluv, proc ted neco nemuzes a pak uz nebudes moct. Zkratka sebelitujici = ,ktery radeji skuhra a nadava na okoli, nez aby ve skutecnosti sam neco delal = fracek.
Reci o zamestnani, idiotech, nejhorsim zpusobu, jak prijit k penezum...zkratka nazory maleho kluka, nikoliv jedince, ktery by jiz mel byt dospely nejen fyzicky, ale i rozumove.
doplněno 15.06.14 01:09:Nehlede na to, ze o urazce mluvi nekdo, kdo dokazal v par vetach dehonestovat vetsinu obycejnych zamestnancu, jejich zivoty a nelehce ziskane videlky, aby uzivili sebe a svoji rodinu, kteri se se svym mnohdy nelehkym zovotem perou jak umi, nevzdavaji se, stavi se celem k tomu, co jim zivot chysta a neskuhraji.
Tech facek by si si vlastne mel dat vic, nez jen par.
"Sám něco dělal" umí poradit každý. Být konkrétní už je mnohem obtížnější...
"Nehlede na to, ze o urazce mluvi nekdo, kdo dokazal v par vetach dehonestovat vetsinu obycejnych zamestnancu, jejich zivoty a nelehce ziskane videlky, aby uzivili sebe a svoji rodinu, kteri se se svym mnohdy nelehkym zovotem perou jak umi, nevzdavaji se, stavi se celem k tomu, co jim zivot chysta a neskuhraji."
Ano, ale dělá to skoro každý; skoro každý "nelehce získává výdělky, aby uživil svoji rodinu", skoro každý se "s nelehkým životem pere jak umí" a "staví se čelem k tomu, co mu život přichystá" (ačkoliv o tom už bych si dovolil pochybovat, stejně jako o tom neskuhrání, zkuste si pročíst jiné internetové diskuze než tohle, nebo zajděte někam do hospody). Sebelitujících se lidí je možná víc, než těch, co se "staví čelem", to jenom Vy jste zrovna tady vycítil převahu, tak proč si nekopnout, že.
Ono je to spíš tak, že většina lidí nakonec dělá vždy jen to, co zrovna musí. Třeba vydělat peníze v práci. Na druhou stranu, kdyby tohle bylo opravdu nelehké, tak to většina lidí nedokáže. Jenže ona to dokáže. Nezaměstnanost je kolik, 8%? Vidíte, většina lidí si dokázala najít práci, takže to není nic světoborného. Někoho sbalit, oš***t a vyrobit děti (vznešeně so tomu říká založit rodinu) dokázala taky většina lidí (a asi většinou spíš omylem). Skoro každý má "nelehký život", ale až na vyloženě zubožené bezdomovce se s tím každý "nějak popere". Zároveň to ale ti lidé nikdy nikam nedotáhnou. Narodí se, chvíli přežívají a někde otročí a zemřou. Kdyby se místo těch lidi narodili jiní lidé, stejného typu, nic se nezmění. Můžou je nahradit tataři z druhého konce světa a budou fungovat úplně stejně. Prostě jsou postradatelní. Já nevím, jak ještě jinak to vysvětlit, abyste to pochopil i Vy...
Jinak běžně se používá např. pojem "průměrný blbec". Ano, uznávám, tu extrapolaci do idiota (což je většinou považováno za hrubější urážku) jsem si mohl odpustit, ale tím moje omluva začíná a končí.
Ha ha, tak přece jen pochybnosti a zadní vrátka ), ... co to znamená "pokud bude zaměstnání za minimální mzdu méně stresující, tak...atd.", takže jelikož nevíte jistě, zda to zaměstnání bude nebo nebude méně stresující, necháváte si pro jistotu zadní vrátka ), musím se smát, jak směšně jste se odhalil. Hlásáte tu něco o idiotském otročení, ale zároveň nemáte dost odvahy, abyste to opravdu zkusil (a náhodou se neporanil). Co Vám chybí? Zřejmě hlasitý obdiv, větší pozornost okolí, ale toho se pliváním na vše kolem sebe nedočkáte. Nevážíte si sebe ani nikoho jiného. Běžte za psychologem, ne-li psychiatrem, třeba Vám poradí. Pamatujte si, komu není rady, tomu není pomoci, GL.
doplněno 15.06.14 02:58:mněno k příspěvku z "včera 21.40"
To mě tedy šokuje, že si myslíte, že snad máte nárok na nějaký "spokojený" život. Jak tu již někdo psal, jsou to názory pětiletého dítěte nebo rozmazleného fracka. To, jak tady srážíte všechny, kteří se snaží žít svůj život dobře, s kartami, které jim jsou rozdány. Život se totiž nedá naplánovat tak, jak si asi myslíte. Soudě dle vašeho prvního dotazu, vy ho již máte naplánovaný až do "středního věku". Spíše si myslím, že si tu z nás děláte legraci. Doporučuji vám, abyste si začal vážit toho, co máte. Zítra už to třeba mít nebudete...
Tak těžko říct, zda má potom ten nárok na spokojený život vůbec někdo. Vždycky se člověk může chovat lépe nebo hůře, než se chová. Nebo je nějaká hranice, pod kterou nárok "zaniká"? Kdo tu hranici určil, Vy?
Já třeba myslím, že dosud svůj život také žiji docela dobře, "s kartami, které mi život rozdal". V rámci škol, na které byly peníze, jsem si vybral jedny z nejlepších, nejnáročnějších, nejprestižnějších atd. Dobře se učím, to o svém dítěti nemůže říct každý rodič, že ano. Nekouřím, nechlastám, nefetuji, neděvkařím, nehazarduji, ani nechodím moc ven - dá se říci, že o moc více spořádaný a asketický život ani žít nemohu. Kolik rodičů může o svém dítěti říct tohle?
Ale jenom proto, že pochybuji o tom, že mi to někdy k něčemu bude, a mám obavy, že jsem obětoval první čtvrtstoletí produktivního života pro nějakou falešnou iluzi štastnějšího, kvalitnějšího či smysluplnějšího života v budoucnu, tak jsem rozmazlený fracek a měl bych si dát pár facek. Co ostatní, co se taky dobře učí a nechlastají, nefetují? Taky všechno rozmazlení fracci? Taky pár facek pro každého?
Že zítra nemusím mít, co mám teď, to se může stát každému, ačkoliv si nemyslím, že by se to stávalo nějak zvlášt často. Zhruba stejně často, jako se stává, že zítra bude mít člověk výrazně víc, než má teď... Ještě nějaká připomínka typu, že při chůzi pokládáme jednu nohu před druhou?
Nemá smysl se hádat, když uspesne dokončíte skolu, budete mit lepsi startovní pozici.
Co prijde neví dopředu nikdo.
Ale jednou se to bude hodit, to vzdělání, nekdy to tak nevypadá, ale jednou si treba vzpomenete.
Nárok na spokojený život nemá nikdo. Všichni, každý člověk, má p r á v o na spokojený život, můžete si o tom číst v dokumentech o lidských právech. Jenže právo a nárok jsou dva rozdílné pojmy a o to tu kráčí. Takže je to právě Vaše snaha a nikdo a nic jiného, co Vám (možná, jednou) umožní spokojený život. Tudíž, snažit se má smysl, chcete-li mít spokojený život. Btw, samozřejmě, snaha přiměřená tomu, čemu Vy sám říkáte spokojený život. Do ničeho jiného Vás nikdy nikdo nutit nebude .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.