I. stupeň ZŠ vs. II. stupeň ZŠ

Na I. stupni jsou děti méně samostatné, takže jim učitelka musí být více k ruce, je třeba jít na ně často pomaleji - z toho pak pramení to, že si to pak paní učitelky výrazněji přenáší i domů (měla jsem kamarádky, dcery učitelek - a ten rozdíl byl opravdu citelný). Často vyplynou problémy se srovnáním se s nástupem na školu, s novým režimem. Na druhou stranu, tyto děti jsou ještě nezasažené pubertou, která na II. stupni tyhle problémy bohatě vyrovná. Pokud si ale učitel dokáže vybudovat respekt a má solidní třídu, může se dočkat krásné party dospívajících lidí. A taky bych se ohlédla na pracovní kolektiv - čím vyšší stupeň vzdělávání, tím více mužů se v oboru nachází, aspoň tedy u nás - první stupeň byl u nás absolutní babinec, na druhém už byl aspoň fyzikář a tělocvikář (na SŠ už to bylo skoro 1:1).

Já teď pomáhám v domě dětí a mám ve skupině hlavně 3. třídu (+-2 roky). A docela mi to vyhovuje.

No a samozřejmě - učitel 1.stupně musí umět v podstatě všechny předměty. 2. stupeň už se specializuje na zvolenou kombinaci. Takže je třeba zvážit, zda dotyčný dokáže vysvětlit matiku stejně dobře jako jazyk, nebo se má zaměřit radši jen na ty jazyky či přírodní vědy.

Jednoznačně na prvním stupni, s dětmi ještě tolik nemlátí puberta, dají si říct, mají učitelku za vzor, teda někteří. Za mě určitě první stupeň.

V současné době se připojuji k I.stupni. Dříve jsem se motal výáše,ale dnes bych tam potřeboval kulomet.

Jednoznačně I. stupeň. A i čtvrtáci už byli někdy na ránu, když jsem suplovala.