Nejste přihlášen/a.
Skoro rok jsem se snažila zachraňovat manželství. Manžel měl cca poslední dva roky smůlu na práci. Buď to bylo na černo a ve finále mu ani nezaplatili a nebo se to pokazilo kvůli něčemu jinýmu. Nedával mi peníze, furt byl někde s kamarády. Vyvrcholilo to tím, že mi doma začal krást peníze, zlato... atd. Sex jsme měli naposledy před rokem a půl. Nedokázala jsem se nějak překonat a aspoň kvůli němu na tu chvíli zatnout zuby. Je fakt, že jsem měla i zdravotní problémy, takže to bylo nějak jedno s druhým. Začali jsme se odcizovat. Byli týdny kdy jsme si i někam zašli na večeři, doma si otevřeli vínko, ale pak se to zas nějak zvrtlo. Domluvili jsme se na rozvodu a že se odstěhuje. Tento měsíc si začal postupně balit věci a hledat bydlení. Dnes jsme podepsali rozvod a on se definitivně odstěhoval. Zítra si má přijít pro zbytek věcí. Dnes jsem se i dozvěděla, že mu dali výpověď z práce ve zkušebce. Vím, že tam byl nespokojen z důvodu, že nedával třeba týden nočních v tahu, ale byla to práce a měl konečně peníze. Vím, že by bylo jeho chování čím dál horší, ale furt jej mám ráda je mi ho líto. Štve mě, že jsem mu nedokázala pomoci. Momentálně jsem s prominutím v prdeli. Vůbec nevím jak se přes všechno přenést. Vždy jsem byla domácký typ, takže nemám ani moc kamarádek a vlastně je tím ani nechci obtěžovat. Na sport nejsem, takže to ze sebe nemůžu ani " vyběhat " . Na filmy ani knížky se nedokážu vůbec soustředit. V práci jsem si teď raději vzala týden volno, protože pracuji s penězi a nerada bych něco pokazila. Sílu mi bohužel ani nedodalo, že mi zemřel minulý týden strejda a vím, že před smrtí hrozně trpěl. Vím, že třeba teta je na tom mnohem hůř jak já, ale tam byla smrt vysvobozením pro oba. Celou dobu jsem se držela, ale dnes mě to všechno nějak přepadlo a já nevím jak dál. Co pomohlo vám? Díky.
Zapomněla jsem dodat, že vím že i manžel to těžce nese. Zatímco já stres zajídám, tak on naopak. Za poslední měsíc hrozně zhubl a mě úplně drtí jak zoufale vypadá, protože byl vždycky hubenej, ale teď je to až extrém.
Znám dvojici, kteří si něčím podobným prošli, rozvedli se a každej pak trpěl samotou. Po roce se někde potkali, dali spolu kafe a teď je vídám . V hlavě si asi probrali své chyby, taky vzpomínky na dávnou minulost udělaly své.Takže se po rozvodu scházejí už jako jiní lidé. Nežijí spolu, ale setkávají se. Asi proto, že si vlastně neublížili, jen osud je odcizil, protože přestali komunikovat.
Tím si musí po rozvodu projít každý, kdo byl něčím, nebo někým k rozvodu donucen a často i ten, který se rozvádí a jde tzv. "za lepším". Každý se z toho dostává po svém, podle založení. Někdo se vykecává po kamarádkách, nebo pomáhá to vypisovat na papír, buď psát třeba kámošce dopisy o všem, co prožíváte, nebo alespoň psát deník. Je to i doporučovaná terapie a mně to hodně pomáhalo. Psala jsem kamarádce, která zůstala v našem rodišti a celý život jsme si psaly. Dopisy, i 6 stran A4 a když to bylo napsané, tak jsem se to rozhodla napsat znovu, úhledněji, ale zase bse mi to nelíbilo, tak jsem to přepsala znovu a najednou jsem zjistila, že se mi vlastně ulevilo. Kolikrát jsem už ten dopis ani neposlala, ztratila jsem potřebu. Někomu pomáhá práce, jinému děti, rodiče,někdo si rychle najde náhradu, aby nebyl sám, někdo začne chodit do společnosti, aby přišel na jiné myšlenky, jiný se opře do sportu... Záleží na tom, jaký jste typ. Ale každá bolest jednou přebolí, i když si to v danou chvíli neumíme představit.
Nebudu vás unavovat obecnými říkankami,že čas všechno zhojí...je to průšvih pro vaši psychiku,spíš otřes. Jednala jste ale z důvodů sebezáchovy naprosto správně!Můžete být pyšná,že jste tenhle ozdravující krok udělala a nenechala se stáhnou do větších problémů.Smrt blízkých je strašná věc,ale jak píšete,bylo to vysvobození,.Teď je čas se postavit a říci si-jak dál.Máte štěstí,že máte práci..jsou tam kolem vás lidi,teď bude čas si jich víc všímat,komunikovat...to jste nedělala-nebyl čas ani chut při životě co jste vedla.Byla jste plně soustředěná na ,domácí,život a život jako celek vám unikal.Teď to napravte-je čas myslet na sebe a nevšímejte si,co manžel-jak vypadá atd.Myslete na to,jak vypadáte vy -- můžete začít třeba tím,že se přihlásíte na cvičení,začnete jezdit na kole-vyčistíte si hlavu a fyzicky vám bude líp-myslete na to,že psychika+tělo jde ruku v ruce.Kamarádky najdete,jen se rozhlížejte a mluvte s lidma.Udělejte si radost-místo přejídání-kupte si novou rtěnku,šaty.,udělejte babinec třeba se spolužačkami ze základky nebo střední-vyličte tam svůj pocit-tohle prožívá hodně lidí,pomůže vám se vypovídat a pochopení od nich...bude léto-využijte toho!Přestavte si trochu byt-prostě všechno staré špatné pryč!Máte šanci začít lepší a veselejší život..neztrate to!
Vše otupí, obrousí čas. Vzpomínky ale zůstanou po celý život. Vezměte někoho na procházku, udělejte si s tetou výlet do Prahy, je sice zima, ale všechno krásně kvete.
Nebo kupte dorty a s tetou chvilku poseďte a zavzpomínejte.
Manžel se snad postaví na vlastní nohy, nehrál automaty?
taky mám za sebou rozvod , je to už dávno ale živě si vzpomínám na ty chvíle beznaděje a trápení. Ale upnula jsem se na děti, začla předělávat byt a snažila jsem se na svět dívat se positivně, pomáhá to . držím vám palce, věřte jsou horší věci na světě...
to jsou rady na chvilku..s tím traumatem žije každý den 24 hodin denně...výlet asi opravdu neutiší trvající žal) neutiší ho totiž absolutně nic... zvlášt pokud exmanžela stále očividně miluje
Miluje? Myslíte, že Vám ze dne na den přestane záležet na někom, s kým jste dlouho žili? Lítost s láskou nemá nic společného. Paní má prostě jen dobré srdce. Manželovi se dlouho snažila pomoct jak mohla a on jí to oplatil tím, že jí začal okrádat.
Věřím, že kdyby tazatelka věděla, že manžel žije slušně, odcházelo by se jí líp. Ale nechat se stáhnout ke dnu s ním, to opravdu není řešení. Různé aktivity, včetně procházek a kamarádek jsou na rozptýlení v době, kdy to bolí nejvíce. Čím více takových chvilek, tím méně času na stýskání a až pak, právě vše otupí čas..
Jen je mi líto, že to tazatelka vzala z té horší stránky. Místo toho, aby se překonala a vyrazila do přírody nebo do fitka, na brusle nebo jakoukoliv jinou aktivitu, kde to člověk ze sebe může všechno vybít, tak se raději doma přejídá.. A přitom věřím, že endorfiny by pomohly, stejně tak vitamín D ze sluníčka a nakonec dobrý pocit ze sebe sama, protože je to vidět i na fyzičce a postavě.. Ale tohle už si každý musí sám..
A proč se vlastně rozcházíte? Kvůli tomu, že manžel nemůže sehnat práci? Ve stresu se odcizí kdekdo a ani na ten sex není nálada... Hádali jste se? Bil vás? Byl vám nevěrný? Pravidelně pil nebo hrál automaty? Jestli nemáte děti, tak o co jde? Všechno jednou přebolí. Ale vy máte asi výčitky svědomí, že. A to vás nyní žere. Jednou jste se rozhodla pro rozvod, tak si za tím stůjte.
Děkuji vám všem za zájem. Asi si to budu muset nějak odtrpět. Začínám mít výčitky svědomí, protože jsem ho dnes viděla...hubenej, příšerně nachlazenej. Nemám vůbec na nic sílu. A to jsem se těšila jak si dám celý byt do kupy - vymaluju, koupím nový nábytek... Zatím jen sedím, brečím, cpu se, občas kouknu na tv nebo internet. V sobotu mám jít do práce, tak doufám, že aspoň tam příjdu na jiné myšlenky.
S tím vypsáním se je to dobrý nápad. Už to, že jsem psala sem mě aspoň na chvíli donutilo nebrečet. Díky.
Nelobte se ,,ale nechala jste ho ve srabu,,tak teď trpte..Vemte si to jak chcete,místo abyste stála při něm,tak ho odkopnete ,,co kdyby to udělal on..Ale možná lepší ,najde si lepší ženu Můj názor
Každý se může dostat do špatné situace a jsem pro, že partneři by si měli pomáhat a podržet jeden druhého v tíživé situaci. Ale nechat se okrádat? Proč by si to měla nechat líbit? Pro to omluva není.Pisatelka udělala to nejlepší co mohla. A lepšího patnera si zaslouží ona .
Jistě máte svým způsobem pravdu, ale když bych byla já zoufalá z toho že nemám peníze, tak bych se nikdy nesnížila k tomu, abych ho okrádala. X krát jsem mu nabízela, že mu pomůžu s hledáním práce, ale on byl neustále "unavený" . Když už něco vydělal, tak nedal domů ani korunu a raději šel na pivo. Já táhla všechno sama. Doma taky s ničím nepomohl. Hodně jsme to probírali, že to takto nepůjde donekonečna. Prostě mi jednoho dne došla síla. Musím s vámi souhlasit v tom, že též doufám v to, že si najde lepší ženu. Moc mu to přeji.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.