Je mi smutno, co mám dělat?

Je to dáno denním stereotypem /vstát, umýt, nasnídat, učit se.../ a také roční dobou. Nevlídné počasí, málo sluníčka. Uvidíš, na jaře, až rozkvetou sněženky, přejde to.

Navíc gympl bude dost makačka. Asi jsi kapku přetažená, chceš co nejlíp udělat zkoušky, možná máš pořád za zády rodiče s jejich Musíš, musíš...Na gymplu se budeš muset učit ještě daleko víc, než teď a času budeš mít ještě míň.

Popřemýšlej o všem.

1/ Je ten gympl skutečně Tvoje volba? Necítila by ses třeba lépe, kdyby ses šla učit na kadeřnici? Vzdělání má velkou cenu, ale člověk by měl opravdu o to usilovat sám a ne jen proto, že rodiče třeba chtějí. Ti za tebe jednou do práce chodit nebudou. Proto bych zvolila něco, o čem vím, že by mě to bavilo a dělala to potom ráda.

2/ Nepořádná mladší sestra, to dovede pěkně naštvat. Navíc ty potvůrky občas dělají starším sourozencům i naschvály. Máš ovšem rodiče, především ti by ji měli vychovat, usměrnit, vést k tomu, aby byla pořádná. Nezanedbali něco?

3/ Zvířata Ti přerůstají přes hlavu. Z toho je mi smutno nejvíc. Určitě sis je nepořídila k nedělnímu obědu, ale proto, že máš zvířata ráda. Chtěla jsi s nimi žít. Ona za to nemohou, že Ti je smutno. O zvířata se musíš starat, mít je v čistotě, nakrmené, pokud je tam i pes, často s ním chodit ven. A uvidíš, že Ti bude hned veseleji, pes se bude prohánět, potkáš třeba nějakou kamarádku ze školy, půjdete dál spolu...

Prostě - musíš si svůj život snažit uspořádat sama. Uvědomit si, co máš a co chceš. Už jsi ve věku, kdy rodiče Tě za ruku vodit nebudou. A měla by ses sama rozhodovat, jak žít. At se Ti to podaří. Jaga.

Ve 13 letech jsem byla radost sama. Plno kamarádek, aktivit a dodnes na ty chvíle moc ráda vzpomínám.

A nemáš těch kroužků moc? Máš čas se sejít s kamarádka a pokecat? Ne na FB ale v pokojíčku, na lavečce, před domem. Za našich dob nebyl FB, ale klepadlo na koberce. Tam jsme si sedli, zacvičili, pokecali. Můžeš si kamarádky vodit domů?

Tak až se dožijete 50ti let, jako já, tak možná uvidíte o čem to je (o ničem).

Ono se dá chodit ven i teď a není nutné sedět pořád doma. Jsi ve věku kdy jsi prostě citlivější, náladovější, otrávenější. Doma nemusí být nepořádek. Nepíšeš nic o tom, že bys doma rodičům pomáhala. Takže se můžeš zapojit více do domácích prací a dohlédnout na sestru, aby byla pořádnější, projev zájem třeba o vaření s mamkou, popovídáte si u toho atd. Máš jen obyčejný splín, který občas padne i na dospělé. Až přijde jaro a dny budou delší, zase to bude veselejší, uvidíš.

holka - smutno je občas každému - ale ve stáří se s tím už nedá zase tak moc dělat - tak se raduj, dokud můžeš !