Nejste přihlášen/a.
Ahoj,je mi 16 let,studuju IT obor na sš.Mám přes rok přítele(bude mu 18).Ale už hodně dlouho,asi od poloviny našeho vztahu je mi hrozně.Vždy,když jsem s ním,je to úžasný,jsem do něho pořád stejně zamilovaná jako na začátku a vážím si každýho doteku..Nejradši bych s ním byla pořád.Jenže to je ono,když jsem zrovna bez něj,je mi smutno,pořád na něj myslím,nic mě nebavía mám chut brečet...Dřív jsem si myslela,že je to proto,že nemám moc co na práci,on dělá 2x týdně sport,hraje hry,posiluje,má dobrý známky..no a tak nějak občas na mě i nemá čas,protože je víc věcí co rád dělá.Ale teď? 2x týdně tancuju,miluju tancování..ale i při tom dokážu přemýšlet jenom nad ním.."Líbila by se mu ta sestava? "Dneska mi to jde,škoda že mě nevidí"...když jdu ven s kamarádkama,vůbec mě to nebaví..každá z nich mluví o svým životě a o tom co teď dělají.Každá jim na to kývne a začne mluvit zase o sobě..nebo pomlouvají..já už jenom čekám kdy konečně můžu jít domů,a zase přemýšlím nad přítelem.
Jsem na IT oboru,takže mám spíš kamarády než kamarádky.Ale zase když trávím čas s nima,čím víc vnímám jak dokonalej pro mě můj přítel je,že mi vyhovuje tak moc a občas mám strach,že ho ztratím,protože se pro něho necítím dobrá.
Taky má perfektní známky,ani se tolik neučí,je chytrej tak nějak od přírody...mně se ve škole nedaří.Ve všech odborných předmětech je matika,a já na to asi nemám to logický myšlení.Chápu princip toho co se učíme,připravuju se do školy,snažím se.Ale udělám jednu mini chybičku ve složitým příkladu a mám hned 0 bodů.Posledně jsem si byla jistá,že dostanu jedničku,odevzdávala jsem test s dobrým pocitem..a najednou vidím na papíře 4ku..to se stalo víckrát
Mamka mi za to nadává,říká,že mi zakáže se s přítelem vídat,i s kýmkoli jiným,kdybych si náhodou chtěla najít nějakou náhradu.. a vezme mi notebook.
Přítelovi tak nějak všchno vychází,plánuje vysokou,školu zvládá v pohodě,sporty který dělá mu jdou a užívá si je,má skvělou postavu..nemyslí na mě v jednom kuse tak jako já na něj.
Taky má sebevědomí úplně jinde.Celej svůj život jsem byla tlustá a neatraktivní,všichni mi to dávali najevo,spolužačky se mi smály,že kdyby se narodily s takovým ksichtem jako já,zabily by se.Samozřejmě že to nemyslely tak úplně vážně,ale já jsem hodně citlivá..Asi ve 14/15ti letech se mi za nějaký 4 měsíce podařilo zhubnout 13 kilo. (dřív jsem měla 154cm a 61 kilo...teď mám 160cm a 52kg)...váhu jsem si držím v pohodě.Taky jsem si obarvila vlasy na blond a začala jsem se malovat.Najednou jsem se začala líbit klukům.Hrozně jsem si to užívala,protože bych si nic takovýho dřív nedokázala ani představit.Myslela jsem si,že skončím s někým tlustým a blbým a že budu vždy ta škaredá,odstrčená.Moje postava pořád ale není dokonalá,mám větší špekatý břicho,nejsem co se týče školy moc chytrá,s obličejem taky nejsem spokojená,no,mám pocit že pro přítele nejsem dost dobrá,i když vím,že mě má rád.
Jsem úplně zoufalá..nemám chut na školu,nemám chut chodit ven,nemám chut hrát,je mi do breku..nejradši bych byla pořád jenom s ním a já už nevím co s tím mám dělat,je jedno co dělám nebo kam jedu,pořád je v mé hlavě...
To je přesně odpověď,kterou nesnáším a která mě deptá.Radši bych slyšela,že je to špatně
Ano, je to špatně, na vztah ještě nemáte. Doufám, když nepřehodníte své chování, že vám přítel dá brzo kopačky a najde si NORMÁLNÍ holku, která se na něj nelepí jak lepidlo. Která to má v hlavě srovnané - na to vy ještě nemáte, možná až dospějete.
Tak si to rozebereme, Iggy. Ty se ve skutečnosti nemáš vůbec ráda a máš hodně nízké sebevědomí. Ber to tak, že ve vztahu nikdy není dobré se na toho druhého upnout natolik, že život bez něho by byl pro tebe strašný. Když si budeš více věřit, budeš si i vztah s klukem více užívat. A to je celá věda. Jsi určitě hezká holka, máš krásný věk 16 let, tak ho prosím neutop ve smutnění. To fakt nemá cenu.
Neužírej se! Já to ve tvém věku s prvním přítelem měla také tak. Každý den jsme spolu po škole trávili spoustu času, o víkenech jsme si volali, až to postupem času nějak odeznělo... Musíš si věřit, všechno v životě se dá ovlivnit pouhou silou mysli. Když budeš myslet pozitivně, budou se ti dít jenom pozitivní věci. Je to tak! Já jsem ale asi ta poslední co by ti měla radit, já poslední dobou taky neumím myslet pozitivně... Taky za to může láska, ale to je o něčem jiným. Dokud sama sebe budeš vidět jako "ufňukanou nicku", budou tě tak vnímat i všichni okolo. Nalaď svůj život na pozitivní vlny a ono to půjde samo. Začni jenom tím, že si každé ráno před zrcadlem řekneš, že jsi hezká holka a celý den na to mysli! Naučíš se to a půjde ti to! Přeju hodně zdaru.
Ahoj. Dá se to pochopit, jste zamilovaná. Ale neupínejte se na přítele až příliš. Mějte své koníčky, kamarády a pracujte na svém sebevědomí a vzdělání. I ve vztahu by měli lidé mít svůj vlastní prostor, aby se necítili být tím druhým příliš omezováni. Nepochybujte sama o sobě, Váš přítel jistě ví proč má vztah právě s Vámi.
To je přesně odpověď,kterou nesnáším a která mě deptá.Radši bych slyšela,že je to špatně a že taková být nemám,abych si to dokázala v hlavě srovnat,než slyšet to,že jsem "zamilovaná"...to znamená,že on ne? Proč to tak cítím jenom já,když bychom měli být zamilovaní oba?
iggy-
a co chcete slyšet - samozřejmě, že je špatné, když takhle blbnete, zvláště, když se Vám podařilo na sobě už zapracovat ! A jak víte, co si přítel myslí a co cítí? - měla byste se snažit "srovnávat" se i psychicky, když už se Vám to fyzicky podařilo ! Když budete "fňukat" a dávat příteli najevo svou závislost na něm, tak ho nejspíše odradíte !
Iggy, musím vám říci, že jste na nejlepší cestě stát se stíhačkou, přítěží, koulí na noze. Směřujete k tomu, že se ten váš a všichni další, pod vrstvou neprodyšné lásky budou dusit a hroutit a budou se snažit zachránit si holý život. To co vy popisujete, to se snad ani láskou nedá nazvat. To, co popisujete, je touha vlastnit, každou hodinu, každý okamžik. Vůbec jste ani neuvažovala o tom, ža byste měla využít svého času a školy k tomu, abyste sama sebe zkvalitnila natolik, že ten váš bude na vás koukat s obdivem a respektem. A také bude na vás pyšný a hrdý. Prozatím mu svým jednáním chystáte startovací bloky. Až vás bude mít dost, zaklekne a vyrazí. Pryč od vás. A tak to budete mít s každým dalším mužem, jestli si neuvědomíte, že je to váš život, do kterého si buď pustíte nebo nepustíte muže. Ten život si musíte žít sama pro sebe. Nikdy nemůžete pro někoho žít. To je velký nesmysl a cestou do pekel. Najděte sama sebe a své hodnoty! Váš přítel nebo muž, vaší hodnotou rozhodně není.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.