Nejste přihlášen/a.
Asi už je tu... A já bych Vás chtěla holky poprosit, jestli s tímto obdobím nemáte zkušenost. Ale takovou zkušenost, aby do toho co nejméně zasahoval lékař svými recepty. Nechci hormony, chci jen bylinky. Jestli se přechodové stavy dají ovlivnit stravou, to by mě bavilo nejvíc. Jsem zatím v pohodě...občas mencky vynechají, občas se v noci potím, každý mls o váze pár gramů odnesu narůstající pneumatikou. Ale jinak nic horšího, žádné výkyvy nálad. S mým doktorem jsme na sebe už zvyklí, ale vadí mi, že tohle období řeší hormony a kvůli tomu ho přece neopustím. Ženy, děkuji za případné rady a podělení se o zkušenosti
Mně na samém počátku lékařka řekla, že to zkusíme bez hormonů. Že se uvidí. Dopadlo to tak, že jsem potřebovala jen mít po ruce stále kapesníky na otírání potu a v práci rezervní halenku. A v práci ještě navíc téměř neustále otevřené okno, i v mrazech. Naštěstí jem měla kancelář jen pro sebe. Občas se mi tak podařilo vypudit nevítané kolegy prakticky beze slov. Alespoň na něco jsou návaly dobré, říkala jsem si tehdy.
Domluvte se s lékařem, že zkusíte hormony, až bude nejhůř. A věřte, že úplně nejhůř nebude.
Neřešit ! Pokud nebude hůře, tak se vyhnout receptům. Když se v noci spotíte, tak se ráno sprchnete a není co řešit.Váhu si hlídejte máte-li sklon k tloustnutí. Zaměstnejte hlavu příjemnými věcmi, udělejte si čas sama na sebe, choďte cvičit, plavat, běžte si zaběhat nebo s kamarádkou na kafe. Prostě zkuste se hodit do klidu a tím i přechod můžete zvládnout bez tablet. Bohužel o bylinkách neporadím.
Mám vlastní, relativně nedávnou zkušenost. Jsem stejný typ jako Vy - hormony jsem odmítla. Zkoušela jsem jetel, soju, sarapis, malinové kapky Břetislava Nového. Všechno zabralo jen neznatelně nebo na chviličku. Chemie je holt chemie. Vyměnila jsem gynekologa - ten minulý byl jak posedlý, urputný, až agresivní, pořád mi cpal hormony. Vypadalo to, že za každou prodanou krabičku má provize, už jsem nevěděla, jak je odmítnout, nakonec jsem se i rozbrečela ze stresu - a na chodbě jsem si řekla, že ho vyměním a mám pokoj. Návaly zvládám hrdě. Celý život mi byla zima a konečně je mi pořád teplo. Jediné, co je blbé, jsou ta kila, za 7 let mám nahoře asi 18 kg. Ale celkem souměrně se mi to rozmístilo, manžel je kupodivu spokojený. A s ubývajícími hormony přestávám řešit, jestli mám někde nějaký faldík. Mám se ráda. (Konečně, moc si to užívám, jinak jsem se celé roky mořila, abych "vypadala"...). Lítostivost jsem neřešila, protože mi bylo jasné, proč pláču - protože jsem v přechodu, a basta. A nakonec to nějak přešlo samo, cítím se prostě dobře. Tak Vám přeju, abyste si v tomhle stavu taky našla pro sebe to dobré a na to nepříjemné se uměla vykašlat.
Inzinyrko, pod Vaše zkušenosti a pocity se mohu podepsat! Za nejlepší benefit menopauzy považuji to, že se člověk "přestane řešit" - v kladném slova smyslu, ne se zanedbávat.
Všeobecně přidám snad jen poznámku (zdánlivě mimo téma), která možná diskusí proběhla, ale já ji přehlédla. (Zejména pro toho, kdo by si myslel, že jsme líné sportovat a jen si chceme užívat v cukrárnách.) Toto období s sebou nese především problém "sendvičové generace" - tj. starost o často nemohoucí rodiče a o dospívající děti. Pokud se někdo nadopuje kusem čokolády místo antidepresivy, navíc když třeba ani není čas si léky u doktora vyběhat, rozhodně bych mu to nezazlívala. Ani bych nevyčítala nedostatek sportovních aktivit ženské, která vlaje mezi doučováním středoškoláků a vařením plus odvozem jídla pro seniory, doplněném pracovními povinnostmi a péčí o vlastní domácnost, případně ještě o chatu. Když pak do toho ještě přijde nemoc vlastní či v rodině, není divu, že je tělo vysílené a přepne na úsporný program, hormony nehormony.
Tím vším chci jen říct, že jde o období po všech stránkách náročné a sebeláska je asi tím nejlepším, čeho se pro sebe i své okolí můžeme dopustit. Prostě je nám tak, jak je - a kdo nám vnucuje, že musíme být takové či makové a docílit toho například onou hormonální substitucí, může být rád, že vyjde se zdravou kůží. (Samozřejmě něco jiného je, když někomu působí menopauza nějaké vážnější zdravotní problémy, tam jsou pak lékaři namístě.)
Díky za podporu, je to opravdu tak. A jako bonus přišlo to, že přestože se od 20 let starám o manžela a o děti a nepřetržitě pracuji, prodloužili mi pitomci ty galeje o 6 let a 8 měsíců. Místo abych se od loňského podzimku věnovala své mamince po infarktu a svým stále se zhoršujícím křečovým žilám, čím dál tím vyčerpanější lezu denně do práce (chápu, neměla bych se rouhat, někteří moji spolužáci nezavadili o práci roky, ale na tohle téma už bylo řečeno mnoho) a opravdu s vypětím se snažím stačit mladším kolegům a ignorovat jejich mnohdy útrpné pohledy, když už hned napoprvé nepochopím novou aplikaci nebo něco takového.
Děvčata, přišlo to jako blesk z čistého nebe po chemoterapii a marně jsem se těšila, že mi konečně bude teplo, nekonalo se žádné pocení, žádné návaly, prostě konec a hotovo. Naopak jsem hodně zhubla, zato nyní (víc jak 10 let bez menzesu) "sežeru" nač se podívám (hlavně sladké) a podle toho se zakulacuju. Kamarádka ta se občas na návštěvě vyslíkala do prádla ale vydržela a nebrala léky.
doplněno 20.05.15 20:46:Bene ani já nejsem "almara" ale jestli bude i nadále stále někde v akci studentská pečet tak mám šanci se k tomu dopracovat.
Bylinky nebo nějaké potravinové doplňky nemohou vyřešit problémy s absencí hormonů. Buď to přetrpíte nebo si řeknete třeba o náplast. Tu, na rameni, mívala moje kolegyně, jejíž sestra byla ženským lékařem. Mívala ji roky a vypadala pořád stejně. Pak jsem šla do důchodu a když jsem ji po několika letech potkala, nepoznala jsem ji. Říkala, že se se sestrou strašně pohádaly a ona ji náplast odmítla napsat. Říkala, že je to strašné. Přibrala nějakých 20 kg, vlasů měla polovinu, zpocená a byla lítostivá, až jsem se ji bála na cokoliv zeptat. Některá to přetrpíme poměrně rychle, ale některé se to vleče roky. Přeji vám, at vám tohle (hnusné) období udělá co nejméně problémů.
Dobrý den, znám i názor ženy, která tvrdí, že tloustnout v této době a vinit z toho hormony je výmluva těch žen, které se přestanou hýbat, skončí se sexem a ještě přidají na jídle, protože jsou ve stresu a stále musí něco zobat. Která žena skončí na sedačce před TV a zobe dobroty, tak se nemůže moc vymlouvat na hormony. Zdravím!
doplněno 20.05.15 20:06:inzinyrka - ale, já jsem nikoho nejmenoval . Někdy to záleží na té ženě, jestli chce tloustnout nebo se tomu bránit. Někdo si myslí, že kulatost je fajn a jiný bere tu tresku jako normální. Není důvod, aby byla žena věkem stále větší a větší - když "nezapíchne vidle do hnoje" a nerezignuje na život.
doplněno 20.05.15 21:24:No, já jsem tím názorem nechtěl prudit (možná jen tak maličko). Ale, zahlédnout někde ženu okolo padesátky a štíhlou, je poměrně marné - kulatých je převaha. Ovšem, přechod mají i muži a také mají jisté problémy, které to přináší. Např. že jim lednička začne vonět více, než ženská .
Dobrý den, Bene - já jsem skončila u Poraďte . Někdo tloustne, někdo ne - znám starší dámy, určitě v menopauze, vysušené a scvrklé jak švestky, a ty prostě nepřiberou. Samozřejmě že nic nezobu, jsem vytrénovaná za předchozí roky od puberty, a to je už nějakých let Měla jsem kamarádku, bývalou kolegyni starší o 8 let. Zažila jsem její menopauzu, návaly, pocení, taky se trochu zakulatila, ale byla velmi hezká. Její názor byl, že žena má být hlaďounká a hezká v obličeji a dekoltu, a na nějaké galusce v pase už nesejde. Ale taková, která se honí za štíhlou linií, doplatí na to scvrklým obličejem. Tenkrát jsem byla štíhlá, pod 60 kg, a chtěla jsem si to udržet. Ale dnes jí dávám zapravdu.
doplněno 20.05.15 20:54:Bene, ani jsem to na sebe nevztahovala - jen jsem se pak trochu epicky rozepsala. O tloustnutí a "vině" za to mám zcela jasno. Kdo nezažil, neuvěří, a tím jsem s touto otázkou vyrovnaná. Kolikrát jsem cítila jakousi až povýšenost, když jsem se - v pase 60, přes boky 90 - dívala na svou maminku, od 40 let spíš kuličku, a její tvrzení, že neví, z čeho tloustne, mi připadalo jako bohapustá výmluva za "zapíchnuté vidle". A pak jsem měla 50+ a náhle z měsíce na měsíc, při stejné životosprávě, +2 kg. I ubrala jsem jídla a přidala pohybu. Za další měsíc další přírůstek. Tělo přestalo poslouchat obvyklé pokyny. A konečně jsem té mé mamince uvěřila.
Tohle píšu pro stejně postižené ženy, ne proto, abych s Vámi polemizovala, nemám potřebu "mít pravdu". Hezký večer přeji!
Já souhlasím s každým slovem, které inžinýrka napsala. Měla jsem to také tak. Ubrala jsem jídlo a zvýšila pohyb, ale stejně jsem přibrala. Je mi stydno tohle napsat, ale výslededný produkt v záchodové míse byl jiný, než před menopauzou. Jakoby si tělo vzalo mnohem více a do wecka poslalo po delší době rozhodně méně. Tělo si doslova nakřečkovalo mnohem více. než v době, kdy velkoryse, mnohem rychleji odeslalo do pryč. No a pak přibyly roky, bolavé klouby, náhradní díly a chůze se stala mnohem problematičtější. O běhu nebudu ani snít. Vlastně ano. Ve snu běhám. Pod košem s míčem, kterému jsme říkali pomeranč. Krásně zpocená, vylítaná do úplného bezvědomí.
Zase nemohu nic než souhlasit. Zatím co já se snažím tento přechod překonat co nejjednušeji (žrádlo, chlast) tak moje žena začala chodit na jógu a vypadá (na rozdíl od mě) stále lépe. Asi se taky budu muset taky snažit.
doplněno 21.05.15 00:47:Samozřejmě už je to jiné, než za mlada, ale nestěžuju si (na rozdíl od ženy, která říká, že kdyby jí někdo chtěl, tak by hned šla). Trpký osud.
Menopauzu jsem přetrpěla celých pět let. Pak mi po zlomené ruce doporučil praktický lékař hormony. Ty by měly zabránit větší ztrátě vápníku. Mám Kliogest s menším obsahem hormonů po menopauze. Znám trochu problematiku. Ve vyspělých zemích je polovina lékařů pro hormony a polovina proti. Praktický lékař mi řekl, jak velké procento žen dostane rakovinu jako následek hormonální léčby. Nevím už jaké to bylo číslo, ale bylo velmi malé. Proto jsou ženy s hormony pravidelně sledovány. Zdá se, že výhody hormonální léčby převažují nad nehormonální léčbou nebo žádnou. Aspoň to je názor mého praktického lékaře.
Menopauzu jsem měla dost těžkou, o vaječník jsem přišla už ve 29 letech a navíc jsem nerodila, tak že mne na to gynekolog i tehdy připravil. Než jsem začala brát 10 let horm. léčbu, bylo to peklo, ale hlavně, dokud berete hormony, tak Vám ještě tělo drží pohromadě! Po vysazení začne kůže rapidně stárnout, přibývají rychle vrásky, prsa vadnou a klesají a to nemluvím o potížích v sexu. Hormony mi ulehčily přechod a prodloužily mládí. Špatná je cesta, že s přechodem se o sebe mohu přestat starat. Chvíli asi těší si dopřávat, co bylo odpíráno, ale časem se sebou nemohou být tyto ženy spokojené, když jsou obézní, at ze zdravotního, či estetického hlediska, a málokterá pak dokáže už tento stav zvrátit. Už se nebude cítit žádoucí, spíš jak šedá myška. Celý život jsem se musela starat o postavu, jinak jsem měla už od mládí tendenci přibírat. Dnes, 12 let po přechodu, alespoň oblečená vypadám akorát /necvičím, ale držím si váhu/. Když přiberu 1 - 2 kg, tak si nejdu koupit větší kalhoty, ale kilka musí dolů. To je jediná cesta, jak nezačít "tetkovatět". Je mi 62 let, jsem pohyblivá, nepotím se a zastanu ještě hodně fyzické práce na zahradě i podnikání. Hlavu vzhůru!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.