Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer, nevím, zda mi někdo dokáže poradit, možná se potřebuji ze všeho vypsat.
Je mi 34let a mám částečný invalidní důchod (vrozené onemocnění). Mám školkové dítě (hodně nestandartní, mj. podezření na autistické rysy). Nyní jsem už rok po rodičáku a nevím jak dál. Dítě chodí do školky jen na dopoledne (naštěstí si zvyklo, delší pobyt ale lékaři nedoporučují - nechci rozepisovat důvody).
Já jsem tedy doma, žijeme na vesnici, práce tu není, musela bych dojíždět (nemám řidičák - kvůli své nemoci). Přiznám se, že už mne takový život tak úplně nenaplňuje (cítím se ne úplně potřebná, ráda bych nějakou práci). Manžel pracuje na nepravidelné směny, já nemám rodiče (zemřeli), no a rodiče manžela nejeví sebemenší zájem (oba jsou v důchodu, čiperní, bohužel uznávají jen vnoučata od manželovo sestry). Manželovo matka s mým dítětem v životě nepromluvila, prohlásila, že tohle dítě jí nezajímá, že ona už vnučky má (no co na to říct, přiznám se, že mě to trápí, co bych za to dala, kdyby žila moje maminka). Takže tam nějaké hlídání (nemoci, prázdniny) nepřipadá v úvahu.
Nemám ani kamarádky, které by moje netypické dítě chtěly v případě potřeby hlídat,... takže to vypadá, že budu muset být ještě nějaký ten rok doma (i podle dr. bude začátek školy - čeká nás to pravděpodobně za rok, hodně těžký, dítě bude potřebovat zvýšenou péči).
Často na mě všechno padá, říkám si, že už později nemám šanci (před rodičákem jsem pracovala na částečný úvazek v administrativě, firma bohužel zanikla). Bohužel nejsem vůbec jazykový typ (přes mnoho pokusů jsem stálý začátečník)... Samozřejmě, že mám i nějaké ty záliby (ruční práce), uvažovala jsem i o ŽL, jenže kdybych si musela zaplatit zdr. a soc. pojištění, tak tolik ani nevydělám. Ruční práce jsou silně podhodnocené. O finanční situaci rodiny pomlčím, manžel nás uživí, není to na rozhazování, ale jsme zvyklí žít velmi skromně.
Navíc mám i podvědomě strach z budoucnosti, takhle jsem na manželovi úplně závislá (stát se může ledacos), navíc mi jednou budou chybět roky na důchod (část. invalidní se nepočítá).
Znáte nějakou ženu, která je na tom podobně (nedobrovolně roky doma?). Všem ženám, které celodenně pečují o nemocné děti, se opravdu hluboce klaním. Mají můj obrovský obdiv.
Omlouvám se za román, potřebovala jsem se vypsat.
Existuje přeci možnost, že pokud pečujete celodenně o dítě do 7 let věku, platí za vás pojistné stát - viz cpzp.cz/...
Nemohla byste ale přitom mít živnostenský list. Mohla byste se ale během té doby např. vzdělávat. A zároveň se věnovat i těm ručním pracem. Když občas něco prodáte a bude to do limitu, kdy se neplatí žádné daně... tak proč ne. Tuším, že to bývalo 20 tisíc, ale nejsem si jistá, jestli tam není změna.
No a teďka trošku psychologie. Máte nestandartní dítě. Sama jste si ho porodila, jste jeho máma a to dítko za svoje potíže nemůže. Nemyslete černě na budoucnost, žijte přítomností. Ruční práce je výborný koníček a terapie na bolavou duši. A proč se cítíte nepotřebná? Copak to vaše dítě vás nepotřebuje? Potřebuje a bude ještě hodně dlouho potřebovat bude, než ho vybavíte do života tak, aby stálo na vlastních nohách, zvláště pak, má-li autismus.
Děkuji za reakci...
Se zdravotním pojištěním nemám problém, platí ho za mne stát (částečný invalidní důchod). Kdybych ale měla ŽL, tak bych pojištění platit musela (asi by byla nějaká úleva ohledně důchodu, ale i tak by to byla veliká částka).
K té Vaší psychologii - rozumím Vám, jak to myslíte. Tím mým slovem "nestandartní" jsem nemyslela nic špatného. Ano, své dítě jsem porodila, miluji ho nadevšechno na světě (mimochodem jsem na něj 10 let čekala, nedařilo se mi otěhotnět). Vím, že mne potřebuje, vždycky pro mne bude na prvním místě! Mě spíše trápí to, že mám jen minimální příjem. Kdyby se nedejbože něco stalo (s mužem máme pěkný vztah, ale jeden nikdy neví - život mne poučil. Máma se mnou zůstala taky sama, když otec zemřel. Práci měla a měla co dělat, aby mě uživila, vdovský a sirotčí důchod moc nebyl). I proto bych ráda nějaký ten příjem (navíc dítě je dopoledne ve školce).
Zkusím se poinformovat o tom, zda bych mohla něco (sem tam nárazově, ne soustavným podnikáním) prodat, alespoň do začátku (vím, že dost žen prodává na netu své výrobky načerno, já bych se bála. Na to nemám povahu).
Ještě jednou děkuji, přeji pěkný večer.
Jsem v ID III. spoustu let, "žena v domácnosti" jsem byla vždy ráda, vařila, pekla, starala se o dítě, na vydělávání byl manžel, nikdy mi to nevyčetl a nikdy mi to nepřišlo divné. Má původní profese byla jiná ale jednou mě napadlo, že bych mohla učit na částečný úvazek a tak jsem vystudovala pedagogiku, chvíli učila a rychle zjistila, že ten ID z nějakého důvodu mám a od té doby už nepřemýšlela o nějakém naplnění života. Dnes, dík nemoci, potřebuji téměř se vším pomoci a k tomu všemu mám nadělenou starost o kocoura a vnoučata. Já bych to tak černě neviděla a jestli máte problémové dítě, tak jistě máte spoustu práce. ¨Myslím, že vám spíš chybí kamarádka.
S nemocným děckem máte jistě práce dost a dost. Kromě toho je i v běžné domácnosti pořád co dělat - vyprat, vyžehlit, zašít, uklidit, uvařit...
Manžela si musíte vážit. Zřejmě dělá, co může, aby rodinu zabezpečil. Nic Vám nevyčítá, do práce Vás nežene. Chápe, že být doma je lepší pro Vás i pro to děcko.
Vám by seděla opravdu kamarádka, jak píše Liduš. Která by vás pochopila. Nejlépe, kdyby měla také děcko a byla doma. Nejlépe, kdyby měla řidičák a auto. Pak byste se mohly složit na benzín a spolu se svými dětmi občas zajet do ZOO, do bazénu apod. I děti by si ve dvou spíš rozuměly.
Zkuste se dát do hovoru s maminkami ve svém okolí. Třeba je u Vás nějaké cvičení pro ženy, klub maminek apod., kde byste mohla sehnat dobrou kamarádku a vyměňovat si s ní zkušenosti. Nesmíte chtít jenom brát: ..."nemám ani žádné kamarádky, které by chtěly moje netypické dítě hlídat"...musíte něco i sama nabídnout: Já Ti pohlídám zítra Pepíka, ty mě za týden Toníka! Prostě si umět vyhovět.
Za to, že Vás kamarádka vezme s dítětem na výlet, kromě benzínu jí udělat radost i jinak - třeba jste šikovná na pečení, tak jí udělat nějaké dobré cukroví. Nebo uplést pro její dítě rukavice.
Prostě přátelství je vzájemné, nedá se vynutit, nedá se lámat přes koleno. Ale přeji Vám, abyste si s nějakou maminkou padla do oka. Uvidíte, že tím se vyřeší hodně Vašich problémů. Jaga.
Bohužel neumím pomoci, jen se mi zdá, že poutavě a gramaticky správně píšete, nezajímalo by Vás psaní různých reklamních článků, textů pro produkty atd? cs.wikipedia.org/... Je výhoda umět jazyk, ale pokud máte k dispozici počítač, hodí se to do googlu překladače a přepíše vlastními slovy - např na webtrh.cz se objevují poptávky docela často, ze začátku psát třeba jen za reference - zadarmo, poté, až budete mít co ukázat na smlouvu o dílo, dále na FA - podle toho jak se bude dařit..
Jen nápad. Můžete zkusit Mějte se pěkně, at se daří den po dni lépe.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.