Krupičná kaše jako z jídelny

Doma mám kaši uvařenou za 10 minut, pokud se nespořádá hned, tak ztuhne. V jídelně ji vařili dlouho. Z obyčejného mléka a z hrubé krupice (ne z jemné dětské), dlouho ji vařili a míchali v mléce, tím byla kaše jiná a tak nějak jemnější a vydržela řídká, už nezhoustla. Krupici v mléce předem máčeli.

Také vzpomínám na kaši ze školní jídelny a myslím, že vím, co dnes bude k večeři.

Já dělám krupiču jinak - do studeného mléka dám 2-3 lžíce na půl litr (podle velikosti lžíce a kopce na ní) krupičky, špetku soli a pomalu vařím, když se začne vařit, tak vařím ještě 10 minut.

Nejchutnější byla v krupice, nevím jestli se vůbec ještě krupice vyrábí, a ta se v mléce namáčela klidně i dvě hodiny. Do jídelen se dělají směsi - něco podobného, j/...

na posypání v jídelnách granko a pod používat nebudou, spíš směsi, co se tváří jako kakao

možná ji dělají z prášku - mně tedy v jídelně nikdy nechutnala, ale tisíc lidí- tisíc chutí

Určitě ji dělají z odporné chemieZkus si udělat svou:půl litru mléka přivedeš k varu a postupně vsypeš tak 3-4lžíce krupičky,musíš stále míchat,aby se ti nepřipálila,a když pěkně zhoustne,naliješ na talíř,a dáš si co máš ráda,Granko je výborné a skořice také,můžeš osladit medem a samozřejmě máslíčko/ještě při vaření špetku soli/.Myslím,že bude lepší než z "chemojídelny".Dobrou chut.

V jídelnách ji zpravidla dělají hodně řídkou (málo krupice) a místo máslem ji mastí Ramou (nebo i Herou). Nikdy jsem to nezkoušela, ale složité to nebude. :D

hm, já mám s krupičnou kaší dělanou hromadně (pro vícero lidí) profesionály tu neblahou zkušenost, že především plave v omastku (zřejmě, doufejme, másle), resp. mastný kolo po chvíli odstátí plave na tý kaši (zřejmě proto, že když ji takhle "zmastim", mám mnohem jednodušší práci - nepřipálí se mi to) - že by v tom byl rozdíl?;

jinak se totiž naopak dá dělat kaše jen z mlíka, žádný máslo se nepřidává, ovšem to teda znamená u toho stát a míchat těch 10 - 15 (? - už jsem to zapomněl) minut bez přestávky (stačí tak na 10 vteřin přestat, a zdrcávání a připalování na dně je zajištěno (leda by byl nějakej speciální hrnec), no a samozřejmě trochu jinak bude vypadat a chutnat kaše řídká, nebo hustá (podle toho, kolik se dá mlíka);

takže při rozdílných poměrech: maštění - mlíko - krupice je výsledný produkt výrazně jiný (a pochopitelně i množství cukru má na chut vliv); bohužel recept na tu "svou" kaši, tj. ty poměry krupice - mlíko - cukr pro zajímavost už nemám k dispozici;
mimochodem i celkem řídká kaše v lednici poměrně dost ztuhne, takže se z ní dá udělat takovej pseudopudink (horká kaše se rozleje do malých mističek, po vychladnutí (resp. těsně před konzumací) se mističky obrátí vzhůru nohama, a vypadne z nich takovej hezkej kopeček, ten už stačí jen něčím zalít (třeba obyč. sirupem), posypat..., mňam! (a vydrží to přitom v lednici i pár dní))

není nic jednoduššího, než se zeptat v té školní jídelně, z čeho jí vlatně dělají, protože jí mohou dělát již z hotového polotovaru ve velkém balení. pokud do mléka (osolit špetkou soli) zavaříš dětskou krupičku za stálého míchání do patřičné konzistence, spíše řidší (tuhne na talíři), posypeš čímkoliv, co chutná (kakao,prášk.cukr,strouh.čokoláda,) přelít máslem a zázrak je na světě. ve společném stravování se používá tolik polotovarů, ochucovadel atd. o kterých se nám ani nezdá. v obchodě se to ani nedá normálně koupit.