Nejste přihlášen/a.
Ahoj, potřebovala bych poradit ohledně vztahu s přítelem, začínám mít takový nepříjemný pocit, že by v budoucnu mohl být problém. S přítelem bydlíme v nájmu, jsme spolu 4 roky, nějaké vážné konflikty nemáme. Nedávno jsme se bavili o bytech, bydlení,... a z přítele vypadlo, že nechce společnou hypotéku, myslí si, že nedělá dobrotu sdílet v manželství peníze a majetek, docela dost mě to zaskočilo. Plánuje to tak, že si každý koupí svůj byt, v jednom se bude bydlet, druhý se bude pronajímat. Ale já mám narozdíl od něj nevýhodu v tom, co s bytem, až budu na mateřské. Tak mi řekl, že stejně budu při mateřské muset pracovat, že mi mateřská stačit nebude a musím si na sebe vydělat. Docela mě tento názor překvapil, samozřejmě pokud by měl přítel špatně placenou práci, tak bych se snažila přivydělávat, abychom na tom byli s penězma líp. Ale takhle mi to přišlo jako, že se budu na všem muset podílet polovinou, starat se o mimi a o domácnost.
Přijde mi to docela jako závažný problém, i když zatím hypotéka nebude min. 2 roky, mimi tak za 5 let nejdříve, ale i tak si myslím, že bychom měli mít v těhle otázkách jasno.
Dobrý den, Hippo.
Přítel má pravdu, každý si koupíte svůj byt. Kdykoliv se může sebrat, nechat Vás s dítětem i s dluhem, který budete mít na svůj byt a odejít do svého bytu.
To není špatný nápad, po 4 letech, společného bydlení. Přemýšlela bych o tom, za co Vás má? Asi to má dobře zařízené, najíst se má kde, vyspat také, když má chut i nějaký sex má, prádlo má určitě vyprané a nic ho to nestojí. Nemá důvod, aby to měnil. Takový chcete mít život?
Když chcete hypotéku na vlastní byt, tak si jí můžete vzít, ale na byt, jen pro sebe. Klíče bych mu zapomněla dát. At si pořídí vlastní byt, za své peníze, služebnou si může zaplatit, také ze svého. Jen můj názor.
doplněno 19.09.12 21:48:Vím, že zatím dítě nemáte, ale to může přijít, než se člověk naděje. Pak už je pozdě, něco řešit.
doplněno 20.09.12 01:35:"Hippo," vám nepřijde divné, že se znáte a bydlíte ve společné domácnosti 4 roky, ale svým způsobem jste si cizí? Každý si hrajete na svém písečku, to je moje, to je tvoje. Bavíte se společně, ale na večeři se v placení střídáte, jdete na plavání, také se střídáte v placení, přesně tak, jako když se půjde s Vámi koupat kamarádka, nebo kamarád, vstupné platíte každý za sebe. Když si rozumíte, nebylo by načase, začít se bavit o tom, jak si představuje život dál? Jestli máte stejné představy i Vy? Mohou přijít horší časy, dlouhodobá nemoc, jiné problémy, je možné přijít o práci, co bude pak, jak by to řešil? Takové otázky nejsou špatné, když na ně člověk zná odpověď. Jen můj názor.
Nevím, jestli časem může změnit názor, nebo jestli má nějakou špatnou zkušenost někdo z jeho rodiny. Protože ještě studujeme, tak o věci jako založení rodiny, bydlení jsme zatím moc neprobírali. Až teď nedávno náhodou na to přišla řeč.
Jinak nám to klape, máme společné zájmy, mám si s ním co říct. Zatím nechci určitě uvažovat o rozchodu, ale taky bych nechtěla ve třiceti skončit bez chlapa s malým děckem a dluhem na byt.
Ahoj. Hippo, nedivím se, že začínáte mít divný pocit. Pokud přítel nezmění názor na společné žití a hospodaření, pak Vaše budoucnost asi nebude mít dlouhého trvání. Budete se neustále o peníze dohadovat a bude vám to otravovat život. Když dva spolu žijí a dělí věci a peníze na mé a Tvé, nikdy to dlouho dobrotu dělat nemůže. Ty a já, nejsme my. Tohle vás bude rozdělovat. Možná je to pro někoho praktické, ale vztah, pokud spolu dva mají žít, to neupevní. Měla by to být vždy společná domácnost, společné finance a měli byste se spolu radit, spolu rozhodovat o všem. Ne každý zvlášt. O hospodaření s penězi můžete mít každý jinou představu a to dobrotu dělat nemůže. Máte pravdu, byl by to závažný problém. Snad přítel dospěje k rozhodnutí, že chce-li s někým žít a mít rodinu, takto to prostě fungovat nebude. Je to samozřejmě vaše věc a váš život. Sami musíte přijít na to, že společný život se nedá dělit rovným dílem na mé a Tvé, aby byl opravdu společný. Do budoucna - SJM se dá nakonec kdykoliv i zúžit...
No možná jsem staromódní, ale přijde mi to divný. S mazželkou jsme měli společné finance už před svatbou a máme to až doteď. Obě výplaty chodí na jedno konto, z toho se platí veškeré výdaje a podobně. Je-li potřeba větší investice, společne sedneme a probereme to. Nějaký hadříky či holič nebo lak na nehty je pro mě spotřební zboží stejně jako pro manželku stěrače na auto, výměna oleje a filtrů. O tyhle věci se staráme, ale hradíme je ze společného.
Neumím si dost dobře představit, jak se dělit, když je žena na mateřské. Zatímco já jsem 8h v práci, ona je doma s dítětem, jak to budete řešit? Až dorazí přítel z práce, tak se bude 8h starat o dítě, aby vy jste mohla jít na odpolední či noční do práce? Trošku moc moderní na můj vkus, ale jak říkám, asi jsem ze staré školy.
Přítel je typem velmi moderního a prakticky uvažujícího člověka. Má zřejmě naprosto jasný a vyhraněný názor na vaši budoucnost. Možná si na celý svůj život vypracoval i sítový graf. Požádejte ho o nahlédnutí, at víte předem, jak významnou část tam zabíráte vy. Moc by mě zajímalo, jak by zkalkuloval životní situace, které se nedají naplánovat. Třeba váš dlouhodobý pobyt s dítětem (dětmi) doma, nezaměstnanost, nečekané zdravotní problémy jednoho z vás. To by ten, kdo by delší dobu nemohl přinášet finance do domácnosti, podepsal u toho druhého směnku na úvěr, který by mu pak s příslušným úrokem vrátil až by na tom byl lépe? Já totiž těmto věcem moc nerozumím. S manželkou považujeme vydělané peníze za společný majetek nás obou a nikdy by mě nenapadlo přemýšlet nad nějakým dělením.
Asi nová doba ...
Tak na něj bych se vykašlala. Mateřská je úplně to stejné jako byste chodila do práce, není to žádné flákání. Pokud si přítel myslí byste se měla starat o vaše společné dítě a ještě si k tomu vydělávat, abyste platila svůj byt (proboha k čemu dva byty?), tak má myšlení hodně "zajimavé". V případě, že není ochoten se o vás při mateřské postarat, asi mu na vás zase tolik nezáleží.
Představte si, že byste dlouhodobě onemocněla. Nebo se něco stalo a vy skončila v trvalém invalidním důchodě. Z důchodu hypotéku za svůj byt neutáhnete, stačí, že se z něj budete muset uživit. Co by dělal v takovém případě? Podle mě by se sbalil a táhnul do svého bytu, protože přece do vás nebude vrážet svoje peníze, že jo... :-/ Podle mě se nelze o takového člověka opřít a spolehnout se na něm a s takovým bych si já budoucí život v žádném případě neplánovala.
I když si s partnerem rozumíte a nejsou problémy, jedno mě děsí. Ten člověk staví na první místo peníze. Vztah, láska, děti, to vše je asi podružné.
Kde seženete při mateřské práci? U nás na dědině třeba zaručeně ne. Snad ve velkém městě. A mateřská je přece na to, aby se matka o toho červíčka mohla postarat. Ne vydělávat. Když děcko chcete oba, tak po tu dobu, co se o něj maminka stará, se o ně oba postará otec. To je snad jasné. Ona ta péče o malé děcko je skoro jako směna někde v práci.
Také se mi nelíbí ty 2 byty. Jeden obývat, druhý pronajmout. Je to pěkná myšlenka, peníze do kasičky potečou, ale mnoho mladých lidí nedosáhne v dnešní době ani na jeden byt. Jak si pořídit dva?
Také si myslím, že pan přítel počítá s tím, že kdyby to neklapalo, tak Vás klidně zapudí do toho druhého bytu. Nebo tam odejde sám.
Vím, že je dobré počítat a uvažovat, ale ten Váš přítel uvažuje až tak nějak moc dopředu. Aby Vám nakonec neodpočítával zrnka rýže do polévky. S takovým mužským se pak nedá žít, znám to z vyprávění. Tak pozor na to.
V manželství je přece společný majtek. ten pán má raději peníze a vlastní zabezpečení, než Vás. Popřemýšlejte o tom, než se k něčemu uvážete. Pak byste jen těžko couvala. Jaga.
Mě z toho vyplývá, že asi bydlíte ve velkém městě, kde sehnat práci není problém.
Maminka na mateřské někde na vesnici, podle mě, asi práci nikde nesežene. Nevím jak chcete řešit to, pokud by jste např. onemocněla vy, a přítel by se musel starat o mimi i o vás. Ale možná máte spolu už dost našetřeno a utáhnete dva byty a hypotéku.
Bydlíme ve velkém městě, zatím oba studujeme, ja pracuji brigádně, kde se dá. Přítel už má práci v oboru. Já mám našetřeno, ne nějakou závratnou sumu, ale tak rezervu zhruba na 1,5 života. U přítele předpokládám, že jednou bude vydělávat dost peněz, já zatím s prací v oboru čekám až si pořeším školu. Přítel nemá našetřeno téměř nic.
Ale zase je problém, že tady nemáme nějaké jiné příbuzné blízko, takže nevím, kdo by pohlídal mimi, když bych chodila do práce..
U společného bydlení by to dle mne mělo být dohromady. Vidím ve více místech, že manželé mají třeba každý svůj účet, s čímž souhlasím, ale hypotéku jaksi napůl? A jídlo budete platit taky napůl? Nebo oblečení na dítě?
Je to vážné téma, v klidu si sedněte a promluvte si. Řekněte mu svůj názor a snažte se dobrat k nějakému společnému řešení. Pokud si bude vynucovat svoje přesvědčení, zřejmě to nebude až tak žhavě milující a správný partner.
doplněno 19.09.12 21:27:Zapomněla jsem dodat, že dva byty jsou úplná hovadina. Kdyby jste ten druhý získali nebo vyměnili, není problém. Ale takto je to velmi divné, jako kdyby si nechával zadní vrátky, kdyby jste přestala být v kurzu.
doplněno 19.09.12 21:53:Ano, proto jsem pro vlastní účet Ale kupovat napůl jídlo, třeba při velkém nákupu? To nevím, my se třeba s přítelem složíme, ten koupí to, ten ono, ale na půlky to rozhodně není.
To je ale samozřejmě individuální, jak si to kdo nastaví.
mně to teda divný nepřipadá, až na to oblečení pro dítě to už je jiná situace... my ale s přítelkyní platíme nájem napůl, hypotéku budeme platit napůl, a i jídlo platíme napůl a jestlipak víte proč :D no protože v ženské je zakořeněno utrácet, a všechno by rozfofrovala takhle mám aspoň nějakou jistotu, že něco naspořím .)
tím nechci svojí přítelkyni pomlouvat nebo shazovat samozřejmě, kdybys to náhodou četla, mám tě rád kotě
Myslím si, že ideál je mít tři účty - každý jeden vlastní a jeden společný. Ze společného platit hypotéku, nájem, benzín, účty, jídlo... Na společný účet posílat každý měsíc určenou částku. Zbytek nechat na svém účtě a at si každý dělá co chce, utrácí si za co chce.
Jak platíte nájem? na půl? Co jídlo! na půl? Co zbývající věci! na půl? Můj názor je není to dobrý společník do domácnosti a na život.Měla by jste pomalu si plánovat život bez něj a spoléhat se jen sama na sebe.
Potíž u vašeho přítele je důsledkem dnešního života. Stále více lidé žije v dojmu, že partnerství bez jakýchkoli závazků je lepší, moudřejší a bohužel jej většina uznává. Frázi "Jakmile mě přestane bavit se s ním otravovat, rychle s ním zametu" - útěkem a nebo "vyhozením" z bytu slyším stále častěji.
Sebestřednost je jedním ze špatných vlastností, ale obávám se, že jeho názor plyne z pocitu (ne)spravedlnosti, aneb heslo: stejnou měrou musí do ohně každý přikládat.
Na vašem místě bych se snažil nastínit svůj názor na jeho stanovisko. Že dle vašeho úsudku je mylné a špatné. Copak mu nejde o vaši společnou budoucnost? Láska se neohlíží na to, kolik přijímá a zároveň dává. Vždy dává maximum (vyjímku by tvořilo využívání, ale to nepředpokládám, že by váš vztah provázelo). V žádném případě bych nečinil rezolutní rozhodnutí - například rozchodem.
Také nechci řešit situaci rozchodem. Mám ho ráda, rozumím si s ním, je na něj spolehnutí, pomáhá mi v domácnosti. Chápu, že může mít přítel strach, všude se píše jak se páry rozvádí, možná má i nějakou špatnou zkušenost někdo z jeho blízkých příbuzných.
Jinak mi nepřišlo, že by někdy řešil extrémně peníze, když spolu jdeme do kina, bazénu v placení se nějak tak střídáme a nikdy neřešil, že třeba platí dvakrát za sebou,...
To že platíme nájem na půl mi přijde logické, když bych bydlela jinde, tak si taky musím nájem zaplatit, a oba máme příjem dost velký na to, abychom mohli dát půlku nájmu a zbylo nám přitom i na jídlo, zábavu, spoření.
Na druhou stranu předmanželská smouva není špatná věc.
Příklad: 2 mladí po škole, svatba, rodiče od manžela koupili pro mladé byt jako dar, po 1-2 roce se manželka rozvádí a odchází, samozřejmě si nárokuje 500.000 jako odstupné za byt.
Nejsem si zcela jistá, jestli to přítel myslí nějak špatně nebo je jen třeba nějak "naprogramovaný" od rodičů, z dětství... Mě kdysi ošklivě obral jeden přítel o peníze a dodnes mám sakra problémy někomu věřit, co se financí týče, určitě bych to zkusila probrat v klidu a otevřeně...
Jinak pokud je to takto, tak by mě zajímalo, jakým dílem on bude honorovat vám péči o dítě. On bude mít nárok být v práci 8h denně a přinést třeba 30tis. Vy zvládne jen částečný uvazek, tak jestli si vyčíslíte, že za péči o dítě vám náleží třeba 10tis jako chůvě? Nelze přece chtít po ženě na rodičáku starost o dítě a plné pracovní nasazení.
Pokud by trval na takovém uspořádání - a rozhodně se vyplatí to důkladně probrat předem, když má tak zajímavé představy - asi bych ho nechala, at si pořídí dítě s někým, kdo mu bude tolerovat představu, že to dítě jeho záležitost vlastně vůbec není, a manželka přeci taky ne, hmmmm...
Nicméně pořád je naděje, že když jste se o tom bavili, teprve se jeho názor tvořil a ještě to dopodrobna nepromýšlel... jestli vůbec myslel Třeba se ještě srovná do nějaké realistické lajny. Nicméně měla bych poznámku ještě z jiné strany: tenhle typ chytráků jsem měla tu čest už párkrát sledovat a navzdory svému demonstrativně "spravedlivému" přístupu nemívají zábrany oholit okolí; a pak si to samozřejmě patřičně vysvětlit, že měli nárok. Vy našetřeno máte, on ne - dejte si na ty peníze pozor, at už se vezmete nebo ne.
Můj názor,před případnou svatbou si nechat sepsat řádnou předmanželskou smlouvu právníkem,kde budou jasná pravidla.
Zní to možná blbě,ale je tak ve věcech jasno a pokud nedej bože dojde k rozchodu-rozvodu,ušetří se tím spousty tahanic a nepříjemností.
To co přítel na tebe zkouší je moc špatné. Žijete vedle sebe jak cizí lidi, každý hospodaří za svý peníze? POZVE TĚ TŘEBA NĚKDY NA VEČEŘI ZA SVÝ, NEBO KOUPÍ TI NĚKDY ZA SVÝ DÁREK? On nevěří v společnou budoucnost, proto chce svůj byt a za svý a ty taky. A dítě mu porodíš, ale budeš muset chodit vydělávat, abys ho uživila i při mateřský, to tě chudák holka lituju. Jdi od toho dokud je čas, je to krkoun chamtivej. Mě když si namlouval můj manžel, chtěla jsem si koupit televizi, on řekl nekupuj si jí, já jednu mám a ta nám ude stačit. Tím jsem poznala, že chce se mnou bydlet a že myslí už na společnou budoucnost. Na mateřské zase nechtěl moc abych šla do práce, ale abych byla co nejdýl doma s děckem, pracoval, dělal melouchy aby nás všechny uživil. To co ti řekl tvůj přítel by mě urazlo tak, že bych s ním okamžitě přestala chodit.
váš přítel je lakomec a s lakomcem se těžko žije. Znal jsem jednu takovouhle rodinku, kdy chlap přišel domů, žena mu dala polévku a on ji za ni dal 8 korun, udělala nákup, on zkontroloval účty a dal jí polovinu atd. Časem se začali hádat a nakonec se rozvedli. Takže jestli se obáváte, že v budoucnu by mohl být prolém, pak jsou vaše obavy pravděpodobně namístě.
Moje rada - rozejděte se zavčasu. Váš přítel je veliký lakomec a bude ještě horší. Umíte si představit, jak máte malé dítě, jste na mateřské a ještě i k tomu pracujete? To se nedá normálně vydržet, to je na padnutí na hubu, tu vaši ale. Váš přítel to má velmi dobře rozmyšlené, do vás nic investovat nebude, jen a pouze do sebe. A vy jste mu na to přistoupila už nyní. On se nezmění, na to nespoléhejte. Spíš bude časem ještě více spořivější - pro sebe. Najděte si někoho normálnějšího. A pamatujte si, že život s lakomcem ve většině případů končí rozchodem či rozvodem.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.